Bungalov Horní Počernice

...na počátku byla jen prázdná zahrada uprostřed původní zástavby "krabicových domků" z poválečného období. Rodina která zahradu koupila musela řešit základní problém - jak na poměrně malé a úzké parcele vytvořit příjemné bydlení - zázemí pro rodinu se dvěma dětmi, kde by byl dostatek soukromí a pohodlí před hlukem z blízké ulice.
Rodina si přála zachovat co největší díl zahrady a zároveň nevytvářet velký objem patrové stavby, dům měl být spíše přízemní, skrytý v budoucí zeleni.

Bydlení na zahradě byl vlastně ten prvotní záměr při koupi pozemku. Klidná zahrada v kolonii rodinných domů v Horních Počernicích se ukázala jako dobrá volba.
Majitelé pozemku se po mnohých úvahách nad budoucím tvarem a členěním domu rozhodli oslovit architekta. Nakonec padla volba na architekta Michala Kunce který právě v té době navrhoval řadové domy na sousedící parcele, tedy byla možnost vytvořit architekturu která si nebude konkurovat navzájem, ale naopak se bude do určité míry ovlivňovat a doplní pozitivně celkový výraz místa.

Zadání bylo jasné - bydlení v přírodě, na zahradě, v zeleni, propojení exterieru s interiérem.
Michal Kunc na základě tohoto zadání navrhl jednoduchý a logický dům který se v co největší míře otevírá do zahrady, je po celé délce průchozí, tedy i opticky lze vidět od vstupních dveří zahradu na druhém konci domu. Zároveň i všechny obytné místnosti jsou otočeny do zahrady velkými francouzskými okny, pouze zázemí domu - koupelny, sklad, šatna, zádveří, toaleta - jsou svými okny otočeny na sever.

Logika domu tedy spočívá v jeho jednoduchém a jasně čitelném půdorysu, v jeho dispozici. V tom je i jeho jakási vnitřní krása, celý dům je "poskládán" jako jakési kostky nebo řekněme boxy, které jsou uloženy (posazeny) funkčně jedna za druhou na jedné optické a komunikační ose a to podle své funkce.

Na jižní, prosluněné straně jsou obytné místnosti které propojuje se zahradou velká dřevěná paluba, terasa a na severní straně je zázemí. Uprostřed této optické osy je vestavěna kuchyň jako středobod veškerého dění rodiny, tak jak si to budoucí majitelé přáli. Kuchyň je otevřená do obytného prostoru, má své vlastní okno mezi vrchními a spodními skříňkami, takže v tomto místě, ve středu, řekněme v  "srdci" domu je další optický průhled celou stavbou.

Jednotlivé prostory jsou umístěny směrem od vstupu do domu velmi logicky, což právě majitelé domu nejvíce oceňují na práci architekta Kunce. Od vstupního zádveří, které tvoří přirozený "filtr" mezi venkovním prostředím a soukromím domu, se jednotlivé místnosti řadí za sebou podle svého způsobu užívání - od poloveřejného, setkávacího prostoru zádveří přes pracovnu a hlavní obytnou část s vestavěnou kuchyní až po naprosté soukromí rodiny, kde se nacházejí dva pokoje dětí a ložnice rodičů s vestavnou šatnou, samozřejmě k tomuto celku patří koupelna s toaletou a přímý výstup na zahradu.
Tento způsob práce s dispozicí, půdorysem, dovolil architektovi v maximální míře využít podélný tvar zahrady, která je užším čelem orientovaná do ulice, k vytvoření domu s jasnou hierarchií vnitřních prostorů - soukromé místnosti jsou nejvíce "utopené" v hloubi zahrady a naopak, prostory pro práci a setkávání, včetně zázemí domu je blíže životu ulice…
Zároveň tímto konceptem "odpadla" všechna hluchá a nevyužitelná místa, dům je přesně tak veliký jak zahrada umožňuje, majitelům poskytuje v rozumné míře vše co potřebovali, navíc bez nutnosti stavět patrový objekt.
Aby nevznikla fádní nízká stavba, architekt opticky a hmotově zvětšil hlavní obytný prostor s kuchyní. Vznikla prosklená "kostka" s velkými posuvnými okny obrácenými na jih. Pro větší možnost oslunění byl po obvodu této kostky navržen pás úzkých oken - do domu jde tak celý den slunce a podle toho jak se během dne otáčí vytváří v interieru vzdušnou hru světla a stínů.

...aneb jak říká k procesu navrhování domu sám autor: "Začínám vnitřními dispozicemi, skicuji si jednotlivé místnosti vedle sebe, s jejich návaznostmi. Logicky skládám půdorys jako takové kostičky nebo řekněme boxy - ložnice, šatna, kuchyň..., které k sobě musí mít správný vztah. Když se mi správně "zaklapnou" do sebe a jsou mezi nimi správné funkční vztahy, dům funguje podle zadání a podle mých představ - dá to samo formu celému domu. Pak je velmi příjemné tvořit hmotu domu a jeho celkovou architekturu protože si nevymýšlím, mám vše již v půdorysu, je to pravdivé a dobře vysvětlitelné klientovi, který má možnost celý proces navrhování projít se mnou.
Celkově dům rád propojuji logicky i pocitově se zahradou, a to i využitím rastrů materiálů. Dům se zahradou pak tvoří jakousi skládačku, mozaiku a v ideálním případě je to jeden organismus…"

V tomto případě byl na stavbu domu použit systém Porotherm, s odvětrávanou fasádou z šedého Cembonitu v kontrastu s dřevěnými, sytě hnědými rámy oken. V místě zvýšeného obývacího prostoru jsou do fasády vloženy nosníky z lepeného dřeva, nesoucí střechu a pergolu nad terasou. Pergolu uzavírá rám z přirozeně zrezivělé oceli. Pás terasy z tropického dřeva bankarai pak propojuje interiér se zahradou a zakomponovává v sobě venkovní bazén.
Zahrada je z větší části tvořena přírodním trávníkem - ideální plocha pro hry dětí.

Zatímco venkovní obklad šedým Cembonitem v kombinaci s přírodním dřevem dům barevně usazuje do zeleně zahrady, vnitřní prostory, jednotlivé místnosti jsou se zahradou vždy propojeny velkými plochami francouzských oken, která umožňují z každé místnosti přímý výstup do klidu zeleně a v letních měsících vytvářejí volně propojený prostor interieru s exteriérem…
Místnosti pak už nepotřebují díky velkému oknu žádný zvláštní design, jen plochy teplých barev a světlého nábytku.

Dům působí vzdušným dojmem nejen díky plochám oken a stropním světlíkům přivádějícím světlo shora, ale také díky krásné teakové podlaze (průmyslová mozaika) vytvářející silný barevný dojem a kontrast k světlému nábytku a lehce zabarveným stěnám.
Jak už bylo řečeno: velká průchozí kuchyně je srdce domu i rodiny, dostala tedy veselou, žlutou barvu. (Tady přeci jen došlo k drobné rezonanci mezi architektem propagujícím sytě oranžovou a majitelou, která chtěla od začátku svoji oblíbenou jemně žlutou. Nicméně - vypadá to dobře.)
Kuchyň má vestavné spotřebiče i spížovou skříň, mezi pracovní deskou a spodními skříňkami je podélné větrací okno, sloužící k průhledu do menší části zahrady u severní strany domu, kam si majitelé zasadili svěže zelené bambusy. Kuchyň je otevřená do prostoru a volně průchozí, což byl nápad, u nějž se přemýšlení architekta a klientů nejvíce "potkalo". Žena tak při vaření může komunikovat se členy rodiny, díky tomu že se nachází uprostřed domu má také přehled o všem dění doma i na zahradě: od kuchyňského boxu je dům průhledný na všechny čtyři strany. (Samozřejmě bylo myšleno i na soukromí, v případě potřeby lze obytnou místnost s kuchyní uzavřít posuvnými dveřmi.)
V soukromé části domu zaujme koupelna, umístěná na severní straně, která má sprchový kout navržený jako válec vyložený barevnou keramickou mozaikou, s čelní stranou uzavřenou skleněnou zástěnou. Sprchový kout je zajímavý hlavně tím že je mírně vysunut z koupelny do dlouhé chodby protínající dům, a narušuje tak opticky její délku, vytváří nečekané napětí. Navíc má uvnitř prosklenou kruhovou střechu - světlík pro lepší prosvětlení koupelny.

S takto navrženým a postaveným domem se rodina rychle sžila, dům jí dává velkou míru svobody pohybu jak uvnitř tak venku na zahradě. Počáteční investice do zahrady, rozvaha a dlouhý čas nad studií se vyplatily: majitelé jsou se svým novým domem spokojeni, architekt díky jejich velkorysosti a odvaze k modernímu bydlení realizoval příjemnou architekturu městského bydlení v zeleni.