Boutique Christa Metek
Znak a signál v soudobé architektuře
Na jedné z ulic nedaleko centra Vídně se objevil nezvyklý obchodní portál: oranžový barevný pruh stoupá po ploché desce z eloxovaného hliníku, aby se otočil do tvaru svítivého otazníku. Pruh skla odrážející fasády protějších domů a dění na ulici jej následuje. Signál. Chodec mimovolně přechází přes jízdní dráhu a blíží se k neobvyklému jevu… Nová realizace vídeňského architekta Hanse Holleina, obchod firmy Metek, patří nesporně k dalším projevům hlubokých změn v současné architektuře, zasahujících samu podstatu této tvorby: architektonický prostor. Ten již není obalem provozních čar, čímsi opomíjeným, jak se jevil architektonické teorii a tvorbě předcházejících desetiletí. Po době vlády konstrukce dobývá si prostor znovu své místo ústředního problému v architektonické tvorbě.
Sledovali jsme chodce blížícího se k nezvyklému portálu, označenému velkými žlutými písmeny CM. Pozorovali jsme, že urbanistický prostor, obklopující obchod – onen prostor ulice z minulého století, - se najednou mění v jakési silové pole. Obchodní portál se v něm stává signálem, zdrojem energie, přitažlivé síly, která se šíří na všechny strany v jakýchsi kulových vlnoplochách. Chodcovo zorné pole, měnící se až dosud dosti monotónně, je najednou v moci plošného útvaru, plošného spíše malířsky než reliéfně, v moci neodbytného jevu. Blížíme-li se, zjišťujeme, že onen signál-poutač je vlastně vstupem. Oranžová barva zavíjejícího se pruhu je lemována sklem a uzavírá v sobě dveře. Skleněný pruh, doprovázející oranžovou barvu, nám dovoluje uvidět i něco z interiéru. Naše oko spatří vystavenou modelovou konfekci, několik módních doplňků a část zajímavého interiéru. Ale onen skleněný pruh svým tvarem naznačuje, že jeho funkcí není umožnit pohled dovnitř, ale že spíše jen touhu po pohledu dovnitř vyvolává. Jakmile se chodec začne dívat, uvědomí si, že se dívá jaksi „načerno“ otvorem, který se „vzpouzí“ jeho pohledu, který nedovoluje, pokud zrovna divák nepřitiskne nos na sklo, učinit si o vnitřku nějakou uspokojující představu. A dveře, ty jsou zcela neprůhledné! Jen malé kruhové okénko u rukojeti umožňuje zpozorovat ruku odcházejícího člověka, který by se s námi mohl z druhé strany srazit. Je tedy celý portál obchodu signálem, který nás donutí změnit směr cesty. Vzbudí náš zájem. A když se přiblížíme, objevíme jeho znakovou povahu, skutečnost, že odkazuje k prostoru, který však jenom signalizuje, ale neodhaluje. A tady dojede skoro k jakémusi nárazu, ke zklamání. Jsme-li hodně blízko u portálu, nevíme o obchodu o mnoho více než předtím. A to, co nás původně upoutalo, nevydalo své tajemství; naopak: odkázalo nás dále. Musíme tedy vstoupit...
Interiér obchodu je prostora uměřených proporcí, dosti vysoká a osvětlená rozptýleným světlem zářícího stropu. Svou podstatou je statická, zpomalí a nakonec úplně zastaví náš pohyb, Oči mimovolně klouzají po stěnách. Bílé, hlubokým reliéfem zpracované stěny jsou z polyesteru a prolamují se do výdutí, jež slouží jako regály. Proti nám, vstoupíme-li, je několik zrcadel a vchody do malých do malých bočních prostorů a šaten. Jejich závěsy září svítivou žlutí. V zrcadle vidíme vstupní partii obchodu: za otazníkem portálu žije ulice, před ním, okolo dveří, je výkladová zóna, splývající bez překážek s celým prostorem obchodu. Malý stolek – rozhodně ne pult – stojí uprostřed. Ani ten však nebrání návštěvníkovi v pohybu. Prostor vyzývá k seznámení se vším, co obchod obsahuje, a podmiňuje i styk s prodavačem: tento styk se může dít jedině formou dialogu dvou rovnocenných partnerů. Poměr prodavače i kupujícího ke zboží je prostorem určen stejně. Pro oba je zboží ve stejném dosahu, oba se pohybují volně v celém prostoru. Tedy záměrný srůst funkcí v jednom prostoru a nikoliv striktně oddělená zóna prodavače nakupujícího. A tato charakteristika je doplněna ještě o další: v nedaleké době se počítá s rozšířením vnitřních prostorů, aniž by bylo dosud určeno, jakým způsobem. To vše má vyplynout z konkrétních požadavků tak, jak je provoz obchodu v nejbližší době ukáže. A proto je tento prostor, dokonale vymezený a zdánlivě definitivní, celou svou úpravou pouze jednou z možností. Modulové síť a skladebnost, i vzájemná zaměnitelnost stěnových dílců umožňují, že se může měnit v jiné prvky z množiny svých možností, že dostává i jakousi novou dimenzi, dimenzi možného – i když nespojitého – vývoje v čase, který by splňoval svou změnou měnící se požadavky lidských dějů, aktivit, které se v tomto prostoru budou odehrávat. Tím se hlásí ke slovu staronová charakteristika soudobé architektonické tvorby: idea růstu, evoluce prostoru.
Barvy, světlo, prostor jako silové pole, prostor, který útočí i na naši vůli a cit. A otazník portálu, který je náznakem obchodu, si odnášíme jako firemní značku i na obalech zakoupeného zboží. Je to hieroglyf, znak-pojem. A všechny složky díla srůstají organicky v novou, vyšší významovou jednotu. Architektura se v tomto pojetí důsledně a vědomě stává zprávou, zvěstí, poselstvím (message), informací, zakódovanou do prostoru. Jejím cílem a smyslem je lidské životní prostředí. A to není je n mrtvým, prázdným prostorem, který „nebrání“ manekýnům v pohybu. Stává se externí součástí naší existence, nese LIDSKÉ VÝZNAMY.
Na jedné z ulic nedaleko centra Vídně se objevil nezvyklý obchodní portál: oranžový barevný pruh stoupá po ploché desce z eloxovaného hliníku, aby se otočil do tvaru svítivého otazníku. Pruh skla odrážející fasády protějších domů a dění na ulici jej následuje. Signál. Chodec mimovolně přechází přes jízdní dráhu a blíží se k neobvyklému jevu… Nová realizace vídeňského architekta Hanse Holleina, obchod firmy Metek, patří nesporně k dalším projevům hlubokých změn v současné architektuře, zasahujících samu podstatu této tvorby: architektonický prostor. Ten již není obalem provozních čar, čímsi opomíjeným, jak se jevil architektonické teorii a tvorbě předcházejících desetiletí. Po době vlády konstrukce dobývá si prostor znovu své místo ústředního problému v architektonické tvorbě.
Sledovali jsme chodce blížícího se k nezvyklému portálu, označenému velkými žlutými písmeny CM. Pozorovali jsme, že urbanistický prostor, obklopující obchod – onen prostor ulice z minulého století, - se najednou mění v jakési silové pole. Obchodní portál se v něm stává signálem, zdrojem energie, přitažlivé síly, která se šíří na všechny strany v jakýchsi kulových vlnoplochách. Chodcovo zorné pole, měnící se až dosud dosti monotónně, je najednou v moci plošného útvaru, plošného spíše malířsky než reliéfně, v moci neodbytného jevu. Blížíme-li se, zjišťujeme, že onen signál-poutač je vlastně vstupem. Oranžová barva zavíjejícího se pruhu je lemována sklem a uzavírá v sobě dveře. Skleněný pruh, doprovázející oranžovou barvu, nám dovoluje uvidět i něco z interiéru. Naše oko spatří vystavenou modelovou konfekci, několik módních doplňků a část zajímavého interiéru. Ale onen skleněný pruh svým tvarem naznačuje, že jeho funkcí není umožnit pohled dovnitř, ale že spíše jen touhu po pohledu dovnitř vyvolává. Jakmile se chodec začne dívat, uvědomí si, že se dívá jaksi „načerno“ otvorem, který se „vzpouzí“ jeho pohledu, který nedovoluje, pokud zrovna divák nepřitiskne nos na sklo, učinit si o vnitřku nějakou uspokojující představu. A dveře, ty jsou zcela neprůhledné! Jen malé kruhové okénko u rukojeti umožňuje zpozorovat ruku odcházejícího člověka, který by se s námi mohl z druhé strany srazit. Je tedy celý portál obchodu signálem, který nás donutí změnit směr cesty. Vzbudí náš zájem. A když se přiblížíme, objevíme jeho znakovou povahu, skutečnost, že odkazuje k prostoru, který však jenom signalizuje, ale neodhaluje. A tady dojede skoro k jakémusi nárazu, ke zklamání. Jsme-li hodně blízko u portálu, nevíme o obchodu o mnoho více než předtím. A to, co nás původně upoutalo, nevydalo své tajemství; naopak: odkázalo nás dále. Musíme tedy vstoupit...
Interiér obchodu je prostora uměřených proporcí, dosti vysoká a osvětlená rozptýleným světlem zářícího stropu. Svou podstatou je statická, zpomalí a nakonec úplně zastaví náš pohyb, Oči mimovolně klouzají po stěnách. Bílé, hlubokým reliéfem zpracované stěny jsou z polyesteru a prolamují se do výdutí, jež slouží jako regály. Proti nám, vstoupíme-li, je několik zrcadel a vchody do malých do malých bočních prostorů a šaten. Jejich závěsy září svítivou žlutí. V zrcadle vidíme vstupní partii obchodu: za otazníkem portálu žije ulice, před ním, okolo dveří, je výkladová zóna, splývající bez překážek s celým prostorem obchodu. Malý stolek – rozhodně ne pult – stojí uprostřed. Ani ten však nebrání návštěvníkovi v pohybu. Prostor vyzývá k seznámení se vším, co obchod obsahuje, a podmiňuje i styk s prodavačem: tento styk se může dít jedině formou dialogu dvou rovnocenných partnerů. Poměr prodavače i kupujícího ke zboží je prostorem určen stejně. Pro oba je zboží ve stejném dosahu, oba se pohybují volně v celém prostoru. Tedy záměrný srůst funkcí v jednom prostoru a nikoliv striktně oddělená zóna prodavače nakupujícího. A tato charakteristika je doplněna ještě o další: v nedaleké době se počítá s rozšířením vnitřních prostorů, aniž by bylo dosud určeno, jakým způsobem. To vše má vyplynout z konkrétních požadavků tak, jak je provoz obchodu v nejbližší době ukáže. A proto je tento prostor, dokonale vymezený a zdánlivě definitivní, celou svou úpravou pouze jednou z možností. Modulové síť a skladebnost, i vzájemná zaměnitelnost stěnových dílců umožňují, že se může měnit v jiné prvky z množiny svých možností, že dostává i jakousi novou dimenzi, dimenzi možného – i když nespojitého – vývoje v čase, který by splňoval svou změnou měnící se požadavky lidských dějů, aktivit, které se v tomto prostoru budou odehrávat. Tím se hlásí ke slovu staronová charakteristika soudobé architektonické tvorby: idea růstu, evoluce prostoru.
Barvy, světlo, prostor jako silové pole, prostor, který útočí i na naši vůli a cit. A otazník portálu, který je náznakem obchodu, si odnášíme jako firemní značku i na obalech zakoupeného zboží. Je to hieroglyf, znak-pojem. A všechny složky díla srůstají organicky v novou, vyšší významovou jednotu. Architektura se v tomto pojetí důsledně a vědomě stává zprávou, zvěstí, poselstvím (message), informací, zakódovanou do prostoru. Jejím cílem a smyslem je lidské životní prostředí. A to není je n mrtvým, prázdným prostorem, který „nebrání“ manekýnům v pohybu. Stává se externí součástí naší existence, nese LIDSKÉ VÝZNAMY.
0 komentářů
přidat komentář
