Archeopark Chotěbuz – vstupní objekt
Archeopark je rekonstrukcí slovanského sídliště z období od pol. 8. století až do 11. století v hradišti Chotěbuz - Podobora v oblasti Těšínského Slezska.
Vybudování vstupního objektu do areálu akropole archeoparku řeší především bezbariérové překonání terénního převýšení areálu. Navíc vstupní objekt nabízí návštěvníkům hlubší poznání lokality, slouží pro uložení nevystavených částí expozice archeoparku a umožňuje zaměstnancům potřebné zázemí.
Architektonické řešení objektu
Podnětem pro ideu návrhu jsou vrstvy (úrovně), které jsou při archeologickém bádání odkrývány a následně poznávány. Podobně jako z odkryvů jsou zjišťovány informace, tak obdobně je zamýšlena filozofie vstupní části areálu, která má skrze výškové úrovně vést člověka atraktivní stezkou nabízející informace a změnu prostředí.
Vstupním objektem se prochází nikoliv horizontálně, jak je všeobecným zvykem, ale vertikálně. Čtyřpodlažním vstupním objektem vede cesta do akropole po vertikální ose, kterou tvoří výtahové jádro obklopené schodištěm. Tento prostor má potenciál prezentovat přírodovědnou expozici a expozici historicko-archeologickou s prezentací archeologických nálezů. Na tuto osu navazují jednotlivé prostory různých funkcí a atmosfér. Objemové vrstvy objektu jsou rozehrány ve vymezeném prostoru nad mřížkou, která udává rytmus a členitost konstrukce. Jednotlivé vrstvy jsou podpořeny i rozličnými materiály na fasádě (kámen, omítka, dřevo, sklo).
Vstup do objektu je orientován na osu můstku, odkud vede trasa skrze interiér objektu (schodiště + výtah) a dále pokračuje lávkou vedoucí na 1. Předhradí a odtud do akropole. V přízemí vstupního objektu je navržen krytý parter, ze kterého je vstup do recepce s prodejem suvenýrů, zázemím pro veřejnost a zaměstnance. Ve 2.np je centrálním prostorem expozice. Na ni navazuje keramická dílna pro veřejnost s možností otevření na venkovní krytou terasu, sklad, pracovna pedagoga, denní místnost a přípravna expozice. Ve 3.np je výukový sál, který slouží k vystavování a konání přednášek. Sál je možné rozdělit akustickou skládanou stěnou na dvě samostatné funkční části. Ve 4.np je výstup ze schodišťového prostoru na zelenou střechu. Na střeše je umístěný menší amfiteátr. Ze střechy se nastupuje na stoupající lávku k akropoli. Pod lávkou je prostor pro posezení, dětské skluzavky a pochozí most ze síťoviny.
Nosnou částí objektu je skelet pravidelného modulu z kruhových ocelových sloupů. Jako nosné vodorovné konstrukce jsou navrženy spojité, křížem vyztužené ocelobetonové stropní desky. Pro vertikální komunikaci je navrženo ocelové schodiště a osobní výtah.
K propojení vstupního objektu se samotným archeoparkem je navržena spojovací lávka z 9 mostovek, přičemž každá z mostovek je podepřena čtyřmi ocelovými sloupy. Mostovky jsou po obou stranách opatřeny zábradlím z nerezové síťoviny.
Architektonické řešení interiéru
Návrh interiéru odráží koncept objektu, jehož ideou jsou archeologické vrstvy. Podlaží objektu jsou pomyslně rozdělena na časové úseky. Jednotlivým časovým úsekům odpovídají období, které jsou na stěně výtahu zaznamenány v podobě vrstev z hlíny, obsahující drobné artefakty v prosklených vitrínách, vtlačené, otištěné prvky (např. mince, kousky kovu v podobě náramků apod.) doplněné o popisky a data.
Jednotlivá podlaží jsou různorodě povrchové zpracována, tak aby byla umocněna změna úrovně (liší se barevnost stěn, podlah a jejich struktury). V principu je odlišen povrch výtahového jádra a stěny schodišťového prostoru.
Funkčně je prostor objektu členěn na část veřejnou, poloveřejnou a provozní (soukromou). Tomu odpovídá i materiálové členění.
Vybudování vstupního objektu do areálu akropole archeoparku řeší především bezbariérové překonání terénního převýšení areálu. Navíc vstupní objekt nabízí návštěvníkům hlubší poznání lokality, slouží pro uložení nevystavených částí expozice archeoparku a umožňuje zaměstnancům potřebné zázemí.
Architektonické řešení objektu
Podnětem pro ideu návrhu jsou vrstvy (úrovně), které jsou při archeologickém bádání odkrývány a následně poznávány. Podobně jako z odkryvů jsou zjišťovány informace, tak obdobně je zamýšlena filozofie vstupní části areálu, která má skrze výškové úrovně vést člověka atraktivní stezkou nabízející informace a změnu prostředí.
Vstupním objektem se prochází nikoliv horizontálně, jak je všeobecným zvykem, ale vertikálně. Čtyřpodlažním vstupním objektem vede cesta do akropole po vertikální ose, kterou tvoří výtahové jádro obklopené schodištěm. Tento prostor má potenciál prezentovat přírodovědnou expozici a expozici historicko-archeologickou s prezentací archeologických nálezů. Na tuto osu navazují jednotlivé prostory různých funkcí a atmosfér. Objemové vrstvy objektu jsou rozehrány ve vymezeném prostoru nad mřížkou, která udává rytmus a členitost konstrukce. Jednotlivé vrstvy jsou podpořeny i rozličnými materiály na fasádě (kámen, omítka, dřevo, sklo).
Vstup do objektu je orientován na osu můstku, odkud vede trasa skrze interiér objektu (schodiště + výtah) a dále pokračuje lávkou vedoucí na 1. Předhradí a odtud do akropole. V přízemí vstupního objektu je navržen krytý parter, ze kterého je vstup do recepce s prodejem suvenýrů, zázemím pro veřejnost a zaměstnance. Ve 2.np je centrálním prostorem expozice. Na ni navazuje keramická dílna pro veřejnost s možností otevření na venkovní krytou terasu, sklad, pracovna pedagoga, denní místnost a přípravna expozice. Ve 3.np je výukový sál, který slouží k vystavování a konání přednášek. Sál je možné rozdělit akustickou skládanou stěnou na dvě samostatné funkční části. Ve 4.np je výstup ze schodišťového prostoru na zelenou střechu. Na střeše je umístěný menší amfiteátr. Ze střechy se nastupuje na stoupající lávku k akropoli. Pod lávkou je prostor pro posezení, dětské skluzavky a pochozí most ze síťoviny.
Nosnou částí objektu je skelet pravidelného modulu z kruhových ocelových sloupů. Jako nosné vodorovné konstrukce jsou navrženy spojité, křížem vyztužené ocelobetonové stropní desky. Pro vertikální komunikaci je navrženo ocelové schodiště a osobní výtah.
K propojení vstupního objektu se samotným archeoparkem je navržena spojovací lávka z 9 mostovek, přičemž každá z mostovek je podepřena čtyřmi ocelovými sloupy. Mostovky jsou po obou stranách opatřeny zábradlím z nerezové síťoviny.
Architektonické řešení interiéru
Návrh interiéru odráží koncept objektu, jehož ideou jsou archeologické vrstvy. Podlaží objektu jsou pomyslně rozdělena na časové úseky. Jednotlivým časovým úsekům odpovídají období, které jsou na stěně výtahu zaznamenány v podobě vrstev z hlíny, obsahující drobné artefakty v prosklených vitrínách, vtlačené, otištěné prvky (např. mince, kousky kovu v podobě náramků apod.) doplněné o popisky a data.
Jednotlivá podlaží jsou různorodě povrchové zpracována, tak aby byla umocněna změna úrovně (liší se barevnost stěn, podlah a jejich struktury). V principu je odlišen povrch výtahového jádra a stěny schodišťového prostoru.
Funkčně je prostor objektu členěn na část veřejnou, poloveřejnou a provozní (soukromou). Tomu odpovídá i materiálové členění.
0 komentářů
přidat komentář
