Antigone

Radnice v Montpelier plánovala rozvoj města směrem na východ a součástí tohoto rozšíření byl i projekt Antigonu. Městský plán zahrnuje oblast od přístavu Marianne podél řeky Lez až k mostu přes silnici Paris - Barcelona. Projekt začal na východním konci Antigonu a konverzí řeky do splavného kanálu k moři. Řeka byla zvednuta proti své současné úrovni asi o čtyři metry a zajišťuje průtok kanálu bez rizika zaplavení oblasti. Další funkcí konverze řeky je protipovodňové opatření. Řeky ve středozemí se po dešti daleko výrazněji a rychleji rozvodňují. Parter okolo řeky je urbanisticky ztvárněn (promenáda, aleje stromů, lavičky) a zapadá do městské struktury. V Antigonu jsou přes řeku dva mosty, které spolu s městskými třídami tvoří základní geometrický plán náměstí.V centru řešeného území je dále navrženo pro malé lodě půlkruhové mělčí jezero. Na druhé straně řeky je další jezero. Kompozičně je jezero zasazeno tak, že perspektivní uspořádání zdůrazňuje centrální osy Antigonu. Ostatní postavené stavby jsou jakoby „vložené“ do této perspektivy. Celek tak vytváří příznivě uspořádanou městskou kompozici.
Bofillovi stavby v Antigonu jsou navrženy v pravidelném rytmu, většinou jako sedmipodlažní, v materiálové kombinaci sklo a beton v barvě nazlátlého písku. Parter – dlažba je také betonová. Jedná se především o bytové stavby s občanskou vybaveností.

Eva Kosíková, Matěj Kosík