Administrativní a provozní budova Povodí Moravy

Budova je postavena v olomoucké čtvrti Nové sady v místech, kde řeka Morava opouští urbanistickou strukturu města, v návaznosti na úřední stavbu správce regulace řeky Moravy z roku 1930. Dům je svou podélnou osou (přibližně ve směru sever - jih) situován podél proudu řeky, vzdálen přibližně 14 m od jejího břehu a postaven asi 2,5 m nad její hladinu. Půdorysně je tvořen kruhovou výsečí o poloměru 208,8 m. Celková délka hlavní dvoupodlažní budovy je 102,2 m šířka 8,3 m, výška takřka 8,5 m. Konstrukčně je tvořena jednotraktem s osovou vzdáleností podélných nosných zdí 7,2 m a s taktem 23 příčných modulů po 4,2 m. Na 16. - 19. modul je v kolmém směru k fasádě nasazen přízemní příčný trakt délky 26 m (7 modulů po 3,6 m) a šířky 16,8 m (4 x 4,2 m).
V hlavní budově je v přízemí umístěna jednací místnost, jídelna, přípravna, laboratoře a sklady. V patře kanceláře, inspekční pokoje a zázemí pro řidiče a manuální pracovníky. Podélná chodba se 2 schodišti je umístěna v přízemí k řece, neboť vysoké parapety chodbových oken vytvářejí povodňovou hráz. V patře je pak dispoziční dvoutrakt obrácený, takže z kanceláří je výhled na řeku. V příčném traktu jsou umístěny garáže, dílny a kotelna. Svislou nosnou konstrukci hlavní budovy tvoří sendvičová konstrukce z cihelných bloků tl. 45 cm a přizdívky z lícových cihel tl. 15 cm (resp. černé žuly tl. cca 50 - 30 cm), u vnitřní obvodové zdi potom ze zdiva z plných cihel (ze statických důvodů kvůli velkým oknům v přízemí) a sendvičem s větranou vzduchovou mezerou. Vnější lamelové hliníkové žaluzie mají rolovací mechanismus skryt za betonovými překlady oken a jsou modré, podobně jako prosklené stěny příčného traktu garáží. Ten je tvořen prefabrikovanou skeletovou konstrukcí s betonovým panelovým pláštěm horizontálně děleným nutami resp. spárami po 60 cm. Kamenná západní fasáda, která je od vertikály odkloněna o 3°, bude od svého jižního konce porůstat trojlaločným psím vínem.
Stavba získala hlavní cenu v soutěžní přehlídce “Stavba desetiletí Olomoucka”, 1999.