26 domů na ostrově Borneo

Komplex budov v přístavu na konci amsterodamského ostrova Borneo je omýván ze tří stran vodou, působí volně, mlhavě a odlehčeně. Celek tvoří dvě souřadné osy. První z nich je dána přísným systémem rovnoběžných betonových zdí. Z druhé vystupují objemy, které jsou rozmístěny (nikoli mechanicky) nad zdmi. Budovy tvoří velký společný prostor zabírající celý pozemek. Nad nízkou hmotou - přízemním společným prostorem se tyčí věže ložnic a přilehlých místností. Mezerami vzniklými vyvýšením objemů proniká světlo do přízemí. Střecha, důležitý prvek budovy, je zároveň domáckou i abstraktní krajinou. Nad ní se vyvyšují objemy, které skýtají malé venkovské měřítko.
Navzdory opakování prvků není celek výrazem jednoduché skládačky, ale zakládá se na vnitřní jednotě. Konstrukce má svůj počátek ve spojení se sousedním projektem, jako ústřední bod, který se postupně otevírá směrem ke třem kanálům. Řešení nabízí kontrolu i rozmanitost obytných možností na základě přísně strukturovaného stavebního systému.
Povrch zdí tvoří jemná kůže různé tloušťky a propustnosti, tvořená kanadským cedrem opracovaným v autoklávu, na základě technologie námořních konstrukcí. Drobnější části, které by ve dřevě působily příliš hrubě, nahradily malé hliníkové odlitky. Důležité je napětí mezi hmotou dřeva a malými lesklými prvky. Lehké dřevo, všudypřítomné na jižní fasádě, se rozplyne v severní fasádě, která je prakticky celá z cihel. Použití dřeva je ovlivněno mimo jiné i tím, že investor stavby je zároveň majitelem továrny na zpracování tohoto materiálu. Tradiční průčelí novostavby se stává kontrapunktem pestrobarevné řadě rodinných domků od různých architektů na druhé straně kanálu.
Lehkost a tíha, dřevo a cihla (vše se specifickou kompozicí a konstrukcí) tvoří navzájem se doplňující systém - něco jako mandalu - a snaží se vycházet jak z vodního a mlžného prostředí, tak z potřeby zakotvení, stability a ochrany, tak jak se to od obydlí očekává.