 |
| ARCAM - Architectuur Centrum Amsterdam, 2003 |
Vernisáži samotné výstavy předcházela přednáška lídra studia, uvedená navíc slovem Maartena Kloose - ředitele věhlas- ného amsterdamského architektonického centra ARCAM.
René van Zuuk Architekten navštívili Prahu
Holanďané se v téměř zaplněné Betlémské kapli chovali sebevědomě a uvolněně, práce a myšlenky ilustrovali bez zbytečné frázovitosti či falešné okázalosti - inu, byla to lekce skvělé nizozemské tvorby a přímočaré protestantské tradice.
A tak snad ani nepřekvapí, že si Maarten Kloos dovolil přednášku uvést poměrně obsáhlým výčtem nedostatků, jimiž podle něj sídlo Arcamu, tedy budova vyprojektovaná René van Zuukem trpí. Holandskou scénu charakterizoval jako prostředí, které se spíše než určitým stylem vyznačuje schopností vyprodukovat silné osobnosti: Berlageho, Rietvelda, Van Eycka, Koolhaase, Maase nebo třeba Van Zuuka. A právě posledně jmenovaný patří podle Kloose k nejtvrdohlavějším. Dostane-li zadání, zprvu o něm dlouhou dobu přemýšlí a v této fázi je podle šéfa Arcamu mistr v podstatě nedostupný. Pak přijde s řešením a pokud by se v budoucnu někdo z publika dostal do podobné situace a chtěl snad Van Zuukovi něco namítnout či připomenout, ať na to prý raděj zapomene. Z Kloosovi zkušenosti je jasné, že architekt už případnou námitku dříve zvážil, vyhodnotil a zavrhl. A tak nějak se zřejmě také stalo, že v Arcamu postrádají schránku na poštu, neví, jak měnit žárovky, ani jak čistit nedostupná okna, zakouší problémy s únikovým východem a sám ředitel, milovník čerstvého povětří nemá jako jediný ve své kanceláři otvíravé okno... Požadavek na ně musel ustoupit kompozici fasády.
V této chvíli se nejspíš našli v sále i tací, jež uvažovali, zda se schyluje k přednášce nebo k roztržce. "Měli jsme si mnohem více trvat na svém." Oproti obvyklé době si podle Kloose musíte jako uživatel Arcamu počkat dva a půl roku, než této budově zcela přivyknete. A pak? Je krásná! Ostatně van Zuuka si původně vybrali pro jeho poetiku a skvěle vypracované detaily... A navíc, stavba nabízí nádherné pohledy na přístav. Přesto Kloos závěrem přítomné nabádá: "Až se budete dívat na Zuukovy práce, pamatujte, že mají dvě strany."
Samotný Van Zuuk se takovým úvodem rozhodně znejistěn necítil. Naopak, poděkoval za něj. Důležité bude v této chvíli připomenout, že sám vystudoval na Technické univerzitě v Eidhovenu stavební inženýrství. Tvorbu, která na první pohled upoutá jedinečností emotivní formy - již sám autor nazývá "romantický high-tech", charakterizuje proto také hledání cesty k minimalizaci nákladů a především promyšlené konstrukce a stavební technologie.
Pro názornost a vyzdvižení role technologie proto v úvodu nejprve srovnal rozdíly stavebnice Lego a K'nex; oba systémy mají svou logiku, a tudíž i specifické užití. Podobně také vhodnost a přirozenost skutečného návrhu vždy závisí na adekvátně užitém systému. Naopak trendem, který takový systém postrádá, je podle Van Zuuka architektura blobů. Ty sice ukazují přínos počítačů v procesu svého vzniku, nicméně chybí jim zatím vhodná metoda realizace. Za jediný projekt blobu, který podle něj smysl nepostrádá, označil mobilní pavilon Luminarium navržený v roce 1992 Alanem Parkinsonem z britského seskupení Architects of Air.
Teorii následně ilustroval na konkrétních příkladech projektů a realizací z let 1992 - 2007. Máme-li se pokusit sumarizovat hlavní myšlenky, vymlouvat se podle Van Zuuka na příliš úzce vymezené zadání nemá smysl. Kromě dalších příkladů řečené doložil realizací velínu plavební komory v Groningen (1995 - 1996). Podmínkou tady bylo dodržet maximální vzdálenost stanoviště od hráze, sklon oken třetího patra, zaoblený tvar zadní části objektu a mnohé další. Přesto vznikla svébytná, expresivní stavba.
Bezpočet omezení limitovalo také návrh již zmíněného Arcamu, nicméně snad nejvýmluvnější příklad představuje prozatím nerealizovaný projekt vily Brouwer v Heiloo. Stavebník si přál využít maximální povolenou podlažní plochu, tedy 500 m2. Největší povolené rozměry na základě regulačního plánu přitom byly 15 x 20 m při výšce jednoho podlaží. Ale především: další z požadavků regulačního plánu trval na šikmé střeše - prvku, který je tak často vyžadován také českými úřady. Konec tvůrčích aspirací? Nikoli. Pro Van Zuuka v prvé řadě výzva k reinterpretaci pojmů. A tak se autor sám sebe a posléze také úředníků ptá: Existuje definice šikmé střechy? Materiálu, z kterého má být vyrobena? Sklonu? A existuje vůbec definice zdi? Že ne? Pak ovšem nic nebrání tomu, aby byly stěna i střecha ze stejného materiálu a hřeben střechy osově vychýlen. Výsledkem je natočený kvádr, jehož povrch pokrývá struktura odvozená z organického světa.
Tím se dostáváme k dalšímu motivu, který najdeme u řady Van Zuukových nedávných realizací: k ornamentu. Vnímání tohoto tématu problematizuje středoevropskému pozorovateli dědictví loosovské tradice i ona opakovaně zmiňovaná přísnost, kterou české prostředí charakterizuje například Rostislav Švácha. Povrch uvedené vily Brouwer, záhadně pojmenované nové vlastní vily - Projektu X (P 2003, R 2008) nebo fasády kancelářské budovy Zilverparkkade (2003 - 2006) pokrývají organické struktury. Architekt sám jim říká "perfektní vzory", a odkazuje tak ke skutečnosti, že jejich rytmus je nekonečný a plynule přechází i přes hrany zdí. Jde o poměrně náročně sestavený princip repetice určitého motivu, který umožňuje prefabrikaci daného prvku a tedy snížení ceny výroby.
Samozřejmě ještě zásadnější je uplatnění podobné koncepce v dispozicích staveb. Realizovaný školní areál Spikvoorde (P 2003, R 2008), opodál umístěný obytný komplex Spikvoorde II i obytný soubor Bosrijk (oba ve fázi projektu) využívají několikanásobného opakování bloku stejné půdorysné stopy. Jeho pootočením a vějířovitým sestavením, nepravidelným rozesetím po lesním pozemku, případně spojením několika bloků k sobě vzniká komplikované dispoziční schéma, které překvapuje jedinečností a nepředvídatelností. Pozitivní dopad na snížení finančních nákladů, stejně jako na zrychlení stavby je přitom zřejmý.
Na několika místech také nizozemský architekt potvrdil roli fyzického modelu staveb. Třebaže hraje v práci týmu zásadní roli počítač, při skutečném prověření prostorových kvalit projektu spoléhá kancelář právě na skutečný model. Pro jedno zadání vzniká i několik variant; dvoupólovost: počítačová modelace - fyzický model a jejich vzájemné korekce odhalil Van Zuuk jako základní metodu své práce.
Ve Fragnerově galerii může návštěvník zhlédnout koncentrát dosavadní tvorby ateliéru: Fotografie (případně vizualizace), plány a kromě jednoho případu také zmiňované modely konečného řešení dokumentují celkem sedm realizací a projektů (viz níže). Expozici doplňuje video a více než sto stránkový barevný katalog, vydaný k pražské výstavě v česko-anglické jazykové verzi.
Budovu Arcamu čtenáři Archiwebu již znají, další tři ze staveb představených na výstavě přinášíme při této příležitosti nově:
Obytný soubor Dudok v Hilversum, P 2004-07
Vila Brouwer v Heiloo, P 2006-07
Národní historické muzeum v Almere, P 2007
Výstavní pavilon De Verbeelding v Zeewolde, P 1997, R 2000-01
Arcam - Architektonické centrum v Amsterdamu, R 2002-03
Obytný "Blok 16" v Almere, P 1999-2002, R 2002-04
Kancelářská budova Zilverparkkade v Lelystadu, P 2003, R 2004-06
René van Zuuk Architekten: Projects 1992 - 2007
Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
7. 2. - 24. 3. 2008
A tak snad ani nepřekvapí, že si Maarten Kloos dovolil přednášku uvést poměrně obsáhlým výčtem nedostatků, jimiž podle něj sídlo Arcamu, tedy budova vyprojektovaná René van Zuukem trpí. Holandskou scénu charakterizoval jako prostředí, které se spíše než určitým stylem vyznačuje schopností vyprodukovat silné osobnosti: Berlageho, Rietvelda, Van Eycka, Koolhaase, Maase nebo třeba Van Zuuka. A právě posledně jmenovaný patří podle Kloose k nejtvrdohlavějším. Dostane-li zadání, zprvu o něm dlouhou dobu přemýšlí a v této fázi je podle šéfa Arcamu mistr v podstatě nedostupný. Pak přijde s řešením a pokud by se v budoucnu někdo z publika dostal do podobné situace a chtěl snad Van Zuukovi něco namítnout či připomenout, ať na to prý raděj zapomene. Z Kloosovi zkušenosti je jasné, že architekt už případnou námitku dříve zvážil, vyhodnotil a zavrhl. A tak nějak se zřejmě také stalo, že v Arcamu postrádají schránku na poštu, neví, jak měnit žárovky, ani jak čistit nedostupná okna, zakouší problémy s únikovým východem a sám ředitel, milovník čerstvého povětří nemá jako jediný ve své kanceláři otvíravé okno... Požadavek na ně musel ustoupit kompozici fasády.
V této chvíli se nejspíš našli v sále i tací, jež uvažovali, zda se schyluje k přednášce nebo k roztržce. "Měli jsme si mnohem více trvat na svém." Oproti obvyklé době si podle Kloose musíte jako uživatel Arcamu počkat dva a půl roku, než této budově zcela přivyknete. A pak? Je krásná! Ostatně van Zuuka si původně vybrali pro jeho poetiku a skvěle vypracované detaily... A navíc, stavba nabízí nádherné pohledy na přístav. Přesto Kloos závěrem přítomné nabádá: "Až se budete dívat na Zuukovy práce, pamatujte, že mají dvě strany."
Samotný Van Zuuk se takovým úvodem rozhodně znejistěn necítil. Naopak, poděkoval za něj. Důležité bude v této chvíli připomenout, že sám vystudoval na Technické univerzitě v Eidhovenu stavební inženýrství. Tvorbu, která na první pohled upoutá jedinečností emotivní formy - již sám autor nazývá "romantický high-tech", charakterizuje proto také hledání cesty k minimalizaci nákladů a především promyšlené konstrukce a stavební technologie.
Pro názornost a vyzdvižení role technologie proto v úvodu nejprve srovnal rozdíly stavebnice Lego a K'nex; oba systémy mají svou logiku, a tudíž i specifické užití. Podobně také vhodnost a přirozenost skutečného návrhu vždy závisí na adekvátně užitém systému. Naopak trendem, který takový systém postrádá, je podle Van Zuuka architektura blobů. Ty sice ukazují přínos počítačů v procesu svého vzniku, nicméně chybí jim zatím vhodná metoda realizace. Za jediný projekt blobu, který podle něj smysl nepostrádá, označil mobilní pavilon Luminarium navržený v roce 1992 Alanem Parkinsonem z britského seskupení Architects of Air.
Teorii následně ilustroval na konkrétních příkladech projektů a realizací z let 1992 - 2007. Máme-li se pokusit sumarizovat hlavní myšlenky, vymlouvat se podle Van Zuuka na příliš úzce vymezené zadání nemá smysl. Kromě dalších příkladů řečené doložil realizací velínu plavební komory v Groningen (1995 - 1996). Podmínkou tady bylo dodržet maximální vzdálenost stanoviště od hráze, sklon oken třetího patra, zaoblený tvar zadní části objektu a mnohé další. Přesto vznikla svébytná, expresivní stavba.
Bezpočet omezení limitovalo také návrh již zmíněného Arcamu, nicméně snad nejvýmluvnější příklad představuje prozatím nerealizovaný projekt vily Brouwer v Heiloo. Stavebník si přál využít maximální povolenou podlažní plochu, tedy 500 m2. Největší povolené rozměry na základě regulačního plánu přitom byly 15 x 20 m při výšce jednoho podlaží. Ale především: další z požadavků regulačního plánu trval na šikmé střeše - prvku, který je tak často vyžadován také českými úřady. Konec tvůrčích aspirací? Nikoli. Pro Van Zuuka v prvé řadě výzva k reinterpretaci pojmů. A tak se autor sám sebe a posléze také úředníků ptá: Existuje definice šikmé střechy? Materiálu, z kterého má být vyrobena? Sklonu? A existuje vůbec definice zdi? Že ne? Pak ovšem nic nebrání tomu, aby byly stěna i střecha ze stejného materiálu a hřeben střechy osově vychýlen. Výsledkem je natočený kvádr, jehož povrch pokrývá struktura odvozená z organického světa.
Tím se dostáváme k dalšímu motivu, který najdeme u řady Van Zuukových nedávných realizací: k ornamentu. Vnímání tohoto tématu problematizuje středoevropskému pozorovateli dědictví loosovské tradice i ona opakovaně zmiňovaná přísnost, kterou české prostředí charakterizuje například Rostislav Švácha. Povrch uvedené vily Brouwer, záhadně pojmenované nové vlastní vily - Projektu X (P 2003, R 2008) nebo fasády kancelářské budovy Zilverparkkade (2003 - 2006) pokrývají organické struktury. Architekt sám jim říká "perfektní vzory", a odkazuje tak ke skutečnosti, že jejich rytmus je nekonečný a plynule přechází i přes hrany zdí. Jde o poměrně náročně sestavený princip repetice určitého motivu, který umožňuje prefabrikaci daného prvku a tedy snížení ceny výroby.
Samozřejmě ještě zásadnější je uplatnění podobné koncepce v dispozicích staveb. Realizovaný školní areál Spikvoorde (P 2003, R 2008), opodál umístěný obytný komplex Spikvoorde II i obytný soubor Bosrijk (oba ve fázi projektu) využívají několikanásobného opakování bloku stejné půdorysné stopy. Jeho pootočením a vějířovitým sestavením, nepravidelným rozesetím po lesním pozemku, případně spojením několika bloků k sobě vzniká komplikované dispoziční schéma, které překvapuje jedinečností a nepředvídatelností. Pozitivní dopad na snížení finančních nákladů, stejně jako na zrychlení stavby je přitom zřejmý.
Na několika místech také nizozemský architekt potvrdil roli fyzického modelu staveb. Třebaže hraje v práci týmu zásadní roli počítač, při skutečném prověření prostorových kvalit projektu spoléhá kancelář právě na skutečný model. Pro jedno zadání vzniká i několik variant; dvoupólovost: počítačová modelace - fyzický model a jejich vzájemné korekce odhalil Van Zuuk jako základní metodu své práce.
Ve Fragnerově galerii může návštěvník zhlédnout koncentrát dosavadní tvorby ateliéru: Fotografie (případně vizualizace), plány a kromě jednoho případu také zmiňované modely konečného řešení dokumentují celkem sedm realizací a projektů (viz níže). Expozici doplňuje video a více než sto stránkový barevný katalog, vydaný k pražské výstavě v česko-anglické jazykové verzi.
Budovu Arcamu čtenáři Archiwebu již znají, další tři ze staveb představených na výstavě přinášíme při této příležitosti nově:
Obytný soubor Dudok v Hilversum, P 2004-07
Vila Brouwer v Heiloo, P 2006-07
Národní historické muzeum v Almere, P 2007
Výstavní pavilon De Verbeelding v Zeewolde, P 1997, R 2000-01
Arcam - Architektonické centrum v Amsterdamu, R 2002-03
Obytný "Blok 16" v Almere, P 1999-2002, R 2002-04
Kancelářská budova Zilverparkkade v Lelystadu, P 2003, R 2004-06
René van Zuuk Architekten: Projects 1992 - 2007
Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1
7. 2. - 24. 3. 2008
0 komentářů
přidat komentář
