Veřejné koupaliště

Zastupitelstvo města Lobres vymezilo pozemek pro výstavbu veřejného koupaliště na místě bývalých starých škol, kde doposud zůstala budova tělocvičny, která byla v nedávné době zrekonstruována. Pozemek lemuje okolní dvoupatrová zástavba a kraje parcely mají mezi sebou tři metry výškový rozdíl. Tato malá čtvrť v údolí Guadalfeo se nachází blízko Granadinského moře a je obklopena ovocnými sady a zavlažovacími kanály. Projekt nové občanské vybavenosti, který je situován v centru zástavby má rekreační využití a přírodní charakter. Idea zahrady či sadu chcete-li, přivedla autory k myšlence postavení koupaliště jako kusu přírody, který sem byl přenesen a kde si mohou návštěvníci vychutnat tropické klima této oblasti. Tento přírodní fragment je uměle vytvořené údolí, které se nalézá v průměrné výšce parcely a využívá sklonu terénu k eliminování výkopových prací.Vodní plocha pro rekreační plavání sahá až ke stráním, které definují hranice koupaliště. Proměnlivá výška těchto strání umožňuje výhledy směrem na jih na moře nebo pohled na kopce na severu. Zvýšené okraje koupaliště umožňují také příležitostné zakrytí celé plochy nějakou lehkou konstrukcí z napínacích lanek a textilu. Toto příležitostné zastřešení je inspirováno igelitovým zakrýváním zemědělských plodin, které můžeme vidět v okolí. Zastřešení umožňuje navštěvovat koupaliště i po letní sezóně. Spolu s tělocvičnou tak nabízí širokou škálu rekreačního využití. Celé koupaliště je ohraničeno těmito novými stráněmi, které jsou oříznuty hrubými bíle natřenými stěnami stejně jako se dříve vymezovaly tradiční zemědělské usedlosti. Uvnitř komplexu se nacházejí šatny, technické zázemí a obchod s občerstvením. Vstup na koupaliště je skrz velký vstupní portál po rampě vedoucí do Sluncem zalitého místa, které vybízí k odpočinku. Cesta pokračuje do vnitřních prostor do šaten, kde je světlo uvězněno v bublinách, které jsou posazeny do stráně jako kapky vody. Projekt reprezentuje rafinovanost přírody, kde konečné úpravy povrchů mají přímý dopad na vnímání celého prostoru a posilují nejednoznačnost mezi přírodou a lidským výtvorem. Recyklovatelný materiál umělého trávníku vytváří trvale udržitelnou prérii v těchto končinách. Monotónní odstín zelené je rozbit barvami tropické vegetace. Popínavé rostliny zaplavují údolí svými vůněmi, květníky masitých rostlin oranžovými květy a Gabonské tulipány, které odolávají zimnímu podnebí, svými červenými květy. To vše napomáhá cítit se zde jako v pohádce. Proto také zastínění prostoru u občerstvení není obyčejná markýza, ale oblak bílých plachet, které vlají ve větru jako právě vyprané prádlo na šňůře. Ochutnávka z tohoto malého ráje je vidět z ulice díky trávníku přesahujícímu přes okraj nebo vinné révě, která se šplhá po bílých zdech.