Werner March

Werner Julius March se narodil 17. ledna 1894 v Charlottenburgu do významné továrnické a architektonické rodiny. Jeho otec Otto March byl významným berlínským architektem a autorem Německého stadionu (1912-13), předchůdce berlínského olympijského stadionu. Po maturitě na gymnáziu v Charlottenbugu (1912) March studoval architekturu na Vysoké technické škole v Drážďanech. V letech 1914-18 sloužil jako voják a studium architektury zakončil na Vysoké technické škole v Berlíně. Svoji kariéru začal jako stavbyvedoucí Říšské odškodňovací správy (Oranienstrasse, Berlín-Kreuzberg) a byl mistrovským žákem Germana J. Bestelmeyera. Po vykonání stavebních zkoušek v roce 1922 se osamostatnil. Společně s bratrem Walterem (1900-69) navrhl v Berlíně budovu Německého sportovního fóra (1926) a na počátku třicátých let Dům německého sportu. Roku 1928 navrhl územní přestavbu jeho otcem navrženého sportovního areálu Grunewaldstadion. Na základě těchto referencí přišlo v roce 1932 zadání projektu k uspořádání jedenáctých olympijských her. Říšský sportovní areál tvořil olympijský stadion - po Hitlerových námitkách proti původnímu projektu značně pozměněný -, plavecký stadion a lesní tribuna.
Realizace působivé stavby sebou přinesla další zakázky na sportovní zařízení, jejichž realizaci však zabránila druhá světová válka. Ze všech sportovních staveb byl nakonec postaven jen stadion v Káhiře (1956). Také Marchův projekt archeologického muzea v Bagdádu z roku 1936 byl zrealizován až v letech 1952-56. Během druhé světové války (1940-45) March působil jako štábní důstojník na úseku kontrarozvědky admirála Canarise.
Po válce byl March pověřen znovupostavením mindenského dómu a radnice. V roce 1952 vznikl podle jeho projektu evangelický kostel St. Petri a 1961 kostel modlitby Páně v Berlíně-Wilmersdorfu, které se řadí mezi obzvlášť vydařené církevní stavby z poválečného období. V letech 1963-67 vznikl v severní části campusu TU Berlín Ústav pro sdělovací techniku. Z několika málo jeho obytných staveb stojí nejvíce za povšimnutí kolonie Rechsbanksiedlung (1923) v Berlíně-Wilmersdorfu.
V říjnu 1953 se March stal profesorem urbanismu na TU Berlín a ředitelem Centrálního institutu pro stavbu měst. Tento ústav se stal v místem přednášek mnoha mezinárodních expertů z oborů urbanismu, architektury, politiků a dalších odborníků. Podařilo se mu přesunout Spolkový urbanistický ústav do Berlína. Berlínská Technika se tak stala centem urbanistického plánování. V roce 1960 byl March penzionován. Kromě několika postavených domů vznikly v jeho ateliéru také pozoruhodné projekty, které, jako např. Mnichovský olympijský stadion, zůstaly nerealizovány.
March měl značný podíl na současné podobě soutěžního řádu architektů BDA, ale také v mezinárodním kontextu při posuzování tvorby architektů v rámci UNESCO. Je škodou, že nebyl uskutečněn jeho projekt rekonstrukci Kreuzbergu, na němž od roku 1963 spolupracoval se socioložkou Ilse Balg.
V roce 1962 byl March jmenován čestným senátorem berlínské Techniky. Zemřel v Berlíně 11. ledna 1976.