Pierre Hebbelinck
*1956 – Ottignies, Belgie
43 rue Fond Pirette, B-4000 Liège
+32 (0)4 226 53 26
+32 (0)4 224 06 18
atelier@pierrehebbelinck.net
www.pierrehebbelinck.net
+32 (0)4 226 53 26
+32 (0)4 224 06 18
atelier@pierrehebbelinck.net
www.pierrehebbelinck.net
Biografie
1956 - narozen v Ottignies (Belgie)1981 - diplom architektury na Institutu Lambert Lombard Liege
1982 - soukromý architektonický atelier
1996 - reprezentace Belgie - národní pavilon na benátském Bienále
2002 - architektonická cena Baron Horta pro le MAC's (muzeum současného umění francouzské oblasti Belgii)
2003 - laureát „des Awards“ architektonické ceny Belgie (pro la Maison Frankfort)
2004-05 - účast na výstavě E 13 (Cáchy, Eindhoven, Maastricht, Řím)
2005 - vydání „Édition Foyere-tout“ (Umění a architektura)
Realizace a projekty
Existují dvě Belgie v současné architektuře: Flandry s dynamickou politikou zaměřenou na tvorbu a oblast Valonska a Bruselu, která se snaží dohnat dvacetileté zpoždění. Od své účasti na bienále v Benátkách v roce 1996, Pierre Hebbelinck vystupuje jako hlavní představitel jihu země, kde je cítit nesmělá, ale reálná obnova. Jeho práce získala mezinárodní věhlas a jeho projekty nabývají na rozsahu a významu.
Stejně jako nejlepší architekti jeho generace, což je v Belgii skoro pravidlem, Hebbelinck začal svou uměleckou dráhu tvorbou malých, opravdu velmi malých věcí. Ať se jedná o umístění výstavy či rodinného domku, řeší vášnivě konstrukční problémy i problémy vybavení způsobem jasným, s ostrým smyslem pro technický i plastický detail. Tento postoj se utvrzuje i v jiných měřítkách. Jeho ateliér je v současnosti obeznámen s veřejným zájmem a architektura, která z něj vychází, muzea či divadla, rozvádí práci střihu a připojení vystavěných podstat. Všude se objevuje toto umění detailu, strašeného obavou původního plánu funkcionalistických zařízení.
Ve Valonsku trvale poznamenaném Charlesem Vandenhovem a jeho následovníky“neo-passeistes“. Pierre Hebbelinck je jedním z těch, kteří nejlépe odolali pokušení vrátit se k archetypům . Z tohoto důvodu byl již brzy zaznamenán ve Flandrech. Jeho současné projekty vznikají z čistší abstrakce formy. Jeho repertoár staví na syntéze mezi reaktivovaným dědictvím modernismu kritickou zkušeností postmodernizmu. Často konfrontován s místy, kde se řeší patrimoniální (majetkový) problém, Hebbelinck neustále hloubá nad stavem stavby, která se uvolňuje , přihlížejíc k tomu, že kontext se více mění než zůstává. Tyto stavy jsou u něj výsledkem mnoha otevřených výměn uvnitř ateliéru nebo v kruhu architektů a umělců. Ateliér čítá dokonce několik lektorů = kritiků, zaměřených na určité etapy projektů. Architekt Georges-Eric Lantair napsal: „ Při spolupráci se svým okolím jsem Pierra Hebbelincka vnímal vždy jako velmi metodického a strukturovaného. Jakmile se zalekne potencionálního prázdna, mezery, domluví si schůzku, buď s řemeslníkem, který mu pomůže doplnit scházející část, nebo s přítelem, aby ukázal svůj projekt a vyzkoušel na něm jeho platnost.“ Do určité míry tento projekt není vzácný, ale u něj nabývá dvojnásobné etické dimenze skutečného aktivizmu.
Zaměstnán sociálním a politickým zakotvením svého přístupu, určuje své zaměření trpělivým budováním „přesvědčení“. Ta se neomezují na intuici, či na objektivní výběr, ale uvádějí v soulad tyto dva aspekty uprostřed plodných dialektických paradoxů. Jeho architektonický jazyk používá vědeckých kombinací vzájemného překrývání a směsice objemů. Ty jsou zpracovány rytmikou staveb a kloubového spojení, kde se jasně projevuje plastická citlivost. Jako praktik nepojímá svou práci bez myšlenkového procesu, který ho dovedl k vytvoření „Editions Foyere-tout“. Podnikavý, optimistický, a tvrdohlavý vybaven nevyčerpatelnými zdroji nechává obelhávat obecnou netečnost, která by se klidně obešla bez bojujících architektů. Pierre Hebbelinck se sází, že probudí skryté situace silným potenciálům, a tím přispívá k rozvoji institucionálního statutu architektury a jejího místa v kultuře.
Institut Lambert Lombard
Vysoká škola architektury, Mons, Bruxelles
Vyšší institut architektury Victor Hort, Bruxelles
Škola architektury, Lille, Francie
Významná okna, Vue Liege, 1989
Zhmotnění kůže, Eternit, 1992
Wallonie - nové architektury, Brusel, 1997
Katalog, Bienále architektury Benátky
Muzeum současného umění, Grand Horn, 1999
Wallonie - Nové architektury, Brusel, 2000
Vize - Muzeum souní, Grand Horn, 2002
Pierre Hebbelinck atelier d'architecture, Editions Libria, Melfi (Italia), 2005
Book "Dejardin House", Fourre-Tout Editions, Liège, Belgie, 2007
Flip-Book "Dido's House", Fourre-Tout Editions, Liège, Belgie, 2007
Vision 6, "Théatre Lemanège.Mons", CFWB, Brusel, Belgie, 2007
Kongres Mantoue, Itálie, 1997
Prostor barvy, Bruxelles, 1999
Velebení stínu, UQAM Montreal, 2002
Velebení stínu, CIVA, Bruxelles, 2002
Le MAC’s‘, Salon pařížského dědictví, Paříž, 2002
Le Corbusier a my, 2. mezinárodní setkání architektury, St. Etienne, 2002
Beton a belgická architektura, Stavební veletrh IBF, Brno, 2007
Stejně jako nejlepší architekti jeho generace, což je v Belgii skoro pravidlem, Hebbelinck začal svou uměleckou dráhu tvorbou malých, opravdu velmi malých věcí. Ať se jedná o umístění výstavy či rodinného domku, řeší vášnivě konstrukční problémy i problémy vybavení způsobem jasným, s ostrým smyslem pro technický i plastický detail. Tento postoj se utvrzuje i v jiných měřítkách. Jeho ateliér je v současnosti obeznámen s veřejným zájmem a architektura, která z něj vychází, muzea či divadla, rozvádí práci střihu a připojení vystavěných podstat. Všude se objevuje toto umění detailu, strašeného obavou původního plánu funkcionalistických zařízení.
Ve Valonsku trvale poznamenaném Charlesem Vandenhovem a jeho následovníky“neo-passeistes“. Pierre Hebbelinck je jedním z těch, kteří nejlépe odolali pokušení vrátit se k archetypům . Z tohoto důvodu byl již brzy zaznamenán ve Flandrech. Jeho současné projekty vznikají z čistší abstrakce formy. Jeho repertoár staví na syntéze mezi reaktivovaným dědictvím modernismu kritickou zkušeností postmodernizmu. Často konfrontován s místy, kde se řeší patrimoniální (majetkový) problém, Hebbelinck neustále hloubá nad stavem stavby, která se uvolňuje , přihlížejíc k tomu, že kontext se více mění než zůstává. Tyto stavy jsou u něj výsledkem mnoha otevřených výměn uvnitř ateliéru nebo v kruhu architektů a umělců. Ateliér čítá dokonce několik lektorů = kritiků, zaměřených na určité etapy projektů. Architekt Georges-Eric Lantair napsal: „ Při spolupráci se svým okolím jsem Pierra Hebbelincka vnímal vždy jako velmi metodického a strukturovaného. Jakmile se zalekne potencionálního prázdna, mezery, domluví si schůzku, buď s řemeslníkem, který mu pomůže doplnit scházející část, nebo s přítelem, aby ukázal svůj projekt a vyzkoušel na něm jeho platnost.“ Do určité míry tento projekt není vzácný, ale u něj nabývá dvojnásobné etické dimenze skutečného aktivizmu.
Zaměstnán sociálním a politickým zakotvením svého přístupu, určuje své zaměření trpělivým budováním „přesvědčení“. Ta se neomezují na intuici, či na objektivní výběr, ale uvádějí v soulad tyto dva aspekty uprostřed plodných dialektických paradoxů. Jeho architektonický jazyk používá vědeckých kombinací vzájemného překrývání a směsice objemů. Ty jsou zpracovány rytmikou staveb a kloubového spojení, kde se jasně projevuje plastická citlivost. Jako praktik nepojímá svou práci bez myšlenkového procesu, který ho dovedl k vytvoření „Editions Foyere-tout“. Podnikavý, optimistický, a tvrdohlavý vybaven nevyčerpatelnými zdroji nechává obelhávat obecnou netečnost, která by se klidně obešla bez bojujících architektů. Pierre Hebbelinck se sází, že probudí skryté situace silným potenciálům, a tím přispívá k rozvoji institucionálního statutu architektury a jejího místa v kultuře.
Raymond Balau - d‘ A no.150/nov 2005
Pedagigické působení
Institut Saint - Luc, Liege Institut Lambert Lombard
Vysoká škola architektury, Mons, Bruxelles
Vyšší institut architektury Victor Hort, Bruxelles
Škola architektury, Lille, Francie
Publikace
Mladí belgičtí architekti, Gent S.A.M., 1984Významná okna, Vue Liege, 1989
Zhmotnění kůže, Eternit, 1992
Wallonie - nové architektury, Brusel, 1997
Katalog, Bienále architektury Benátky
Muzeum současného umění, Grand Horn, 1999
Wallonie - Nové architektury, Brusel, 2000
Vize - Muzeum souní, Grand Horn, 2002
Pierre Hebbelinck atelier d'architecture, Editions Libria, Melfi (Italia), 2005
Book "Dejardin House", Fourre-Tout Editions, Liège, Belgie, 2007
Flip-Book "Dido's House", Fourre-Tout Editions, Liège, Belgie, 2007
Vision 6, "Théatre Lemanège.Mons", CFWB, Brusel, Belgie, 2007
Přednášky
Královská univerzita Leuven Kongres Mantoue, Itálie, 1997
Prostor barvy, Bruxelles, 1999
Velebení stínu, UQAM Montreal, 2002
Velebení stínu, CIVA, Bruxelles, 2002
Le MAC’s‘, Salon pařížského dědictví, Paříž, 2002
Le Corbusier a my, 2. mezinárodní setkání architektury, St. Etienne, 2002
Beton a belgická architektura, Stavební veletrh IBF, Brno, 2007
