Paolo Vietti-Violi
*20. 6. 1882 – Grandson, Švýcarsko
†25. 12. 1965 – Vogogna, Itálie
Biografie
Paolo Vietti-Violi byl italský modernistický architekt, který se narodil (v rodině italských obchodníků) ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Studoval v Ženevě a Paříži, kde v roce 1907 promoval na Ecole des Beaux-Arts. Následně se přestěhoval do Milána, kde v roce 1914 znovu absolvoval Královskou polytechniku, aby mohl vykonávat svou profesi v Itálii. Poté zahájil kariéru projektanta v oblasti sportovních zařízení, jako jsou dostihové dráhy, stadiony a jejich doplňkové stavby. Jeho dílo bylo součástí letních olympijských hrách v roce 1928. Spektrum projektům bylo velmi pestré, o čemž svědčí různé architektonické aspekty, v nichž lze identifikovat tehdejší racionalismus, ještě nasáklý z původního francouzského neoklasicistního stylu.
Svými schopnostmi si získal respekt králů, panovníků a aristokratů. V roce 1907 se oženil s Marií Biraghi Lossetti, aristokratickou dědičkou pánů z Vogogna Biraghi Lossetti, která mu následujícího roku porodila syna Emanueleho, jenž se stal architektem a jeho spolupracovníkem v Miláně. Za první světové války působil jako dělostřelecký důstojník v Janově a v roce 1944 se stal starostou Vogogny během partyzánské republiky Ossola.
Pracoval nejen v Itálii, ale i v několika zemích střední Evropy; realizoval také několik projektů v Turecku, Indii, východní Africe a Jižní Americe.
Paolo Vietti-Violi byl italský modernistický architekt, který se narodil (v rodině italských obchodníků) ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Studoval v Ženevě a Paříži, kde v roce 1907 promoval na Ecole des Beaux-Arts. Následně se přestěhoval do Milána, kde v roce 1914 znovu absolvoval Královskou polytechniku, aby mohl vykonávat svou profesi v Itálii. Poté zahájil kariéru projektanta v oblasti sportovních zařízení, jako jsou dostihové dráhy, stadiony a jejich doplňkové stavby. Jeho dílo bylo součástí letních olympijských hrách v roce 1928. Spektrum projektům bylo velmi pestré, o čemž svědčí různé architektonické aspekty, v nichž lze identifikovat tehdejší racionalismus, ještě nasáklý z původního francouzského neoklasicistního stylu.
Svými schopnostmi si získal respekt králů, panovníků a aristokratů. V roce 1907 se oženil s Marií Biraghi Lossetti, aristokratickou dědičkou pánů z Vogogna Biraghi Lossetti, která mu následujícího roku porodila syna Emanueleho, jenž se stal architektem a jeho spolupracovníkem v Miláně. Za první světové války působil jako dělostřelecký důstojník v Janově a v roce 1944 se stal starostou Vogogny během partyzánské republiky Ossola.
Pracoval nejen v Itálii, ale i v několika zemích střední Evropy; realizoval také několik projektů v Turecku, Indii, východní Africe a Jižní Americe.
