Za Janem Kotěrou
Zemřel nenadále a předčasně největší český architekt naší přítomnosti, zakladatel a budovatel naší moderní architektury, který byl otcem a ochráncem nejlepších snah veškeré dnešní generace, jež vždy bude se k němu vraceti. Teprve jeho nenadálý odchod uvědomil všem plný význam jeho velkorysé osobnosti. Veškeren stav moderních českých architektů, kteří byli spojeni s ním současností, vázáni jsou k němu zároveň přátelstvím, úctou nebo vděčností. Buď jako druh, bud jako přímý nebo nepřímý učitel, všem byl prvním a nejmocnějším představitelem moderní české architektonické myšlénky. Zahájil novou epochu českého stavitelství a jméno jeho jest těsně spiato s nejkrásnějším úsilím českého umění na začátku dvacátého století.
Zřídka kdy vloží osud vznik nové umělecké myšlenky do osobnosti tak povolané k těžkému a významnému úkolu, jakou byl Kotěra. Byl v duchu a pravdě umělcem i člověkem velkého slohu, který celým svým pudem i celým svým vědomím jedinečným způsobem bděl věrně, oddaně a neoblomně nad čistotou a ryzostí nové idee, a nad uhájením její cti v přívalu malosti, nepochopení, nenávisti i zloby. Odpůrci moderních snah v architektuře české dobře věděli proč soustředují svůj boj na Kotěru, proč snaží se oslabiti vliv jeho osobnosti, proč zmalicherniti zásadní velikost hnutí v Kotěrovi skvěle zosobněného. Jenom duch tak povýšený nad malicherný dnešek, nad všechnu zášťi výtvarně nemohoucích nepřátel, který imponoval všem jistotou a silou své myšlenky, mohl zajistiti vítězství nového slohu.
Mohutný tvůrčí duch Kotěrův a jeho ryzí karakter umělecký neznaly smlouvání, neznaly kompromisů a ústupů. Kotěra platil těžce a draze tyto svoje umělecké ctnosti, jimiž mnohdy zatarasoval si cestu, která při jeho nadání a schopnostech mohla býti daleko bohatší vnějšími úspěchy, kdyby byl chtěl pracovati obvyklými prostředky, vedoucími bezpečně a pohodlně ku popularitě a Širokému uznání. Kotěra nikdy nepodlehl i nejsvůdnějším nabídkám, jež byly v rozporu se zásadami jeho výtvarného programu a jeho životního díla. Vzpomeňme, kolikrát Kotěra vzdal se skvělých možností za cenu karakterní ryzosti a tím zachránil zároveň čest moderní české architektury. Vzpomeňme zde jenom dvou případů, jež nám ukazují Kotěrovu uměleckou osobnost v celém jejím typickém vůdcovském postoji.
Roku 1908 vyzván byl rakouskou šlechtou, aby zbudoval representační pavilon na lovecké výstavě ve Vídni, s jedinou podmínkou, aby budova byla rázu barokního. Kotěra odmítá tuto podmínku a vzdává se docela tohoto úkolu, jehož splnění mohlo jemu otevříti nejskvělejší možnosti. A když po šestileté práci na projektu universitním roku 1913 škrtá následník trůnu jeho plány s poukazem na vypracování návrhu rovněž barokního, Kotěra nevyhovuje tomuto přání a předkládá za rok na to návrh souhlasný s první předlohou. Byl by opustil i tento celoživotní svůj sen za cenu ústupu a zrady veškerého moderního našeho snažení, za něž cítil krásně a plně zodpovědnost průkopníka a učitele.
Kotěrově velikosti, lidské i umělecké, děkuje náš kulturní vývoj za daleko více úspěchů, než dovede nevděčný dnešek pochopiti, změřiti a uznati. Vzpomeňme osudů jeho universitního projektu, do něhož vložil Kotěra nejen Šestnáct let pilné práce, ale i nejvyzralejší své výtvarnictví. Jestliže smrt zabránila mu však provésti vrcholné celoživotní dílo, jest samozřejmým závazkem celé generace, již vyvolal v život, aby cele postavila se za realisování Kotěrova uměleckého a kulturního velikého odkazu.
Zřídka kdy vloží osud vznik nové umělecké myšlenky do osobnosti tak povolané k těžkému a významnému úkolu, jakou byl Kotěra. Byl v duchu a pravdě umělcem i člověkem velkého slohu, který celým svým pudem i celým svým vědomím jedinečným způsobem bděl věrně, oddaně a neoblomně nad čistotou a ryzostí nové idee, a nad uhájením její cti v přívalu malosti, nepochopení, nenávisti i zloby. Odpůrci moderních snah v architektuře české dobře věděli proč soustředují svůj boj na Kotěru, proč snaží se oslabiti vliv jeho osobnosti, proč zmalicherniti zásadní velikost hnutí v Kotěrovi skvěle zosobněného. Jenom duch tak povýšený nad malicherný dnešek, nad všechnu zášťi výtvarně nemohoucích nepřátel, který imponoval všem jistotou a silou své myšlenky, mohl zajistiti vítězství nového slohu.
Mohutný tvůrčí duch Kotěrův a jeho ryzí karakter umělecký neznaly smlouvání, neznaly kompromisů a ústupů. Kotěra platil těžce a draze tyto svoje umělecké ctnosti, jimiž mnohdy zatarasoval si cestu, která při jeho nadání a schopnostech mohla býti daleko bohatší vnějšími úspěchy, kdyby byl chtěl pracovati obvyklými prostředky, vedoucími bezpečně a pohodlně ku popularitě a Širokému uznání. Kotěra nikdy nepodlehl i nejsvůdnějším nabídkám, jež byly v rozporu se zásadami jeho výtvarného programu a jeho životního díla. Vzpomeňme, kolikrát Kotěra vzdal se skvělých možností za cenu karakterní ryzosti a tím zachránil zároveň čest moderní české architektury. Vzpomeňme zde jenom dvou případů, jež nám ukazují Kotěrovu uměleckou osobnost v celém jejím typickém vůdcovském postoji.
Roku 1908 vyzván byl rakouskou šlechtou, aby zbudoval representační pavilon na lovecké výstavě ve Vídni, s jedinou podmínkou, aby budova byla rázu barokního. Kotěra odmítá tuto podmínku a vzdává se docela tohoto úkolu, jehož splnění mohlo jemu otevříti nejskvělejší možnosti. A když po šestileté práci na projektu universitním roku 1913 škrtá následník trůnu jeho plány s poukazem na vypracování návrhu rovněž barokního, Kotěra nevyhovuje tomuto přání a předkládá za rok na to návrh souhlasný s první předlohou. Byl by opustil i tento celoživotní svůj sen za cenu ústupu a zrady veškerého moderního našeho snažení, za něž cítil krásně a plně zodpovědnost průkopníka a učitele.
Kotěrově velikosti, lidské i umělecké, děkuje náš kulturní vývoj za daleko více úspěchů, než dovede nevděčný dnešek pochopiti, změřiti a uznati. Vzpomeňme osudů jeho universitního projektu, do něhož vložil Kotěra nejen Šestnáct let pilné práce, ale i nejvyzralejší své výtvarnictví. Jestliže smrt zabránila mu však provésti vrcholné celoživotní dílo, jest samozřejmým závazkem celé generace, již vyvolal v život, aby cele postavila se za realisování Kotěrova uměleckého a kulturního velikého odkazu.
0 komentářů
přidat komentář
