Kauza: NÁMĚSTÍ PRÁCE 1927-2010

Zlínské náměstí Práce, druhý společenský střed města, vzniká z potřeby kulturní, společenské a obchodní vybavenosti pro rychle se rozvíjející průmyslové město. Prostor náměstí je vymezen okrajem továrního areálu s dominantou budovy č. 21 a souborem veřejných staveb řazených ve volném způsobu zástavby. Z dopravních staveb do prostoru zasahuje frekventovaná třída Tomáše Bati, západní hranu lemuje ulice Březnická.

Prostor náměstí Práce

V roce 1927 je postaven objekt Tržnice (Firma A. Jambor), vletech 1932 až 1933 vznikají objekty Obchodního domu a Velkého kina od architekta Františka L. Gahury a Společenský dům (Hotel Moskva) od architekta Vladimíra Karfíka. Náměstí slouží jako prostor pro shromáždění a místo k odpočinku zaměstnanců továrny. Část pod Velkým  kinem je využita jako dopravní terminál autobusové dopravy.
V  průběhu let 1935 - 1942 vzniká v ateliéru Františka L. Gahury řada návrhům na řešení náměstí. Architekt navrhuje dostavbu západní fronty, čímž prostor získává symetrickou podobu se Společenským domem doplněným o další objekty v jeho těžišti. Další řada návrhů vzniká na základě soutěže vypsané v roce 1940 za účasti výrazných osobností Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára a Emanuela Hrušky. Později přichází se svým návrhem na dostavbu náměstí Jiří Voženílek, jako součást řešení Regulačního plánu Zlína z roku 1947. Otázka náměstí Práce je znovu otevřena v roce 1968, kdy město Gottwaldov vypisuje urbanisticko-architektonickou soutěž na řešení centra. První cena není udělena, druhou získává návrh architekta Jiřího Gřegorčíka s kolektivem, který o rok dříve vítězí v soutěži na zástavbu Jižních Svahů. Poslední v řadě soutěží, která se dotýká náměstí Práce, je vypsána v roce 2005 v ploše takřka celého centra, jako podklad pro zpracování jeho Regulačního plánu. Jsou uděleny dvě snížené první ceny pro zlínské architekty Zdeňka a Pavla Chládka a pražský kolektiv architekta Jaroslava Bedrny.
I přes rozdílnou investiční míru a společenské poměry, ve kterých návrhy vznikaly, není těžké vysledovat jistou shodu v přístupu k řešení. Velká většina návrhů napřimuje ulici Březnická oddělující severozápadní část náměstí a dostavuje jeho západní frontu. Je zřejmé, že náměstí Práce nečeká pouze na nový povrch, ale na komplexní řešení všech provozních, prostorových a historických souvislostí.

Poslední pokus o dořešení náměstí Práce přichází v březnu letošního roku. Nejedná se ani o architektonickou soutěž ani o prosté výběrové řízení. Magistrát města Zlína oslovuje společnost AI-DESIGN architekty Evy Jiřičné na vypracování studie úprav centra Zlína. Jako argumenty přichází zmínka o logické návaznosti na kongresové centrum a možnost využití zbylých 150 miliónu korun ze stavby kongresového centra. Uvedená logická návaznost se jeví zcela formální, vzhledem ktomu, že náměstí Práce je od kongresového centra odděleno více než šedesáti metrovým zeleným pásem Gahurova prospektu. Také je zarážející, že Magistrát města Zlína přichází s výběrem společnosti AI-DESIGN, přestože její zaměření je architektura, interiéry a design a na internetových stránkách společnosti AI-DESIGN a EVA JIRICNA ARCHITECTS není jediná reference na řešení veřejných prostor.
Je nepochopitelné, proč se Magistrát města Zlína vzdává možnosti vypsat urbanisticko-architektonickou soutěž a za účasti odborné poroty a zástupců města vybrat to nejlepší řešení z řady předložených návrhů. Samotné zadávací podmínky a rozsah řešeného území poukazují na vůli zabývat se pouze úpravou povrchu, bez ambicí dořešit nezbytné provozní a prostorové souvislosti. Za těchto podmínek se však vynaložená investice stává překážkou pro budoucí adekvátní zásah.

Rozsah řešeného území zadaný společnosti AI-DESIGN, březen 2010

Causa náměstí Práce ukazuje na přetrvávající nízkou míru pochopení místních kulturních souvislostí a vede k dalšímu nekoncepčnímu nakládání s veřejným prostorem města. Představuje snahu zadavatele formovat veřejný prostor na základě osobního vkusu, namísto hledání ideálního řešení vycházejícího z odborné diskuze.