Zemřel Sverre Fehn

V pondělí 23. února 2009 zemřel ve věku 84 let norský architekt Sverre Fehn.

Fehn se narodil v roce 1924 v norském Kongsbergu a vystudoval Školu Architektury v Oslo. Po dokončení studií odcestoval do Maroka, kde na něj velmi zapůsobila primitivní architektura. Od této chvíle kladl Fehn důraz především na konstrukci (nicméně za jeden z konstrukčních materiálů považuje i světlo). Po dvouleté praxi v ateliéru Jeana Prouvé (v průběhu které se v Paříži setkával s Le Corbusierem) založil v Norsku své vlastní studio.
První mezinárodní ohlas vzbudil jeho pavilon na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958. Mezi další důležitá díla Sverre Fehna patří norský pavilon na bienále v Benátkách, domy Schreiner a Bother v Oslo, vila Busk v Bamble nebo muzea v norském Hamaru a Fjærlandu.
Od roku 1971 Fehn vyučoval na Škole architektury v Oslo a přednášel na různých světových univerzitách.
Sverre Fehn je laureátem zlaté medaile Académie Française d'Architecture, ceny Heinricha Tassenowa a v roce 1997 obdržel Pritzkerovu cenu.

Muzeum ledovců, Fjærland (1989-1991)

---

Oslo - Světoznámý norský architekt Sverre Fehn zemřel ve věku 84 let v pondělí večer v domově důchodců v Oslu. Agentuře AP to sdělil jeho vnuk Jacob Fehn. Fehn, který se narodil v roce 1924 v Kongsbergu, vystudoval architekturu krátce po druhé světové válce a brzy se stal předním norským architektem uznávaným také v zahraničí.
    Nejvyššího mezinárodního architektonického ocenění se mu dostalo v roce 1997, kdy mu byla udělena Pritzkerova cena za architekturu a současně Zlatá medaile Heinricha Tessenowa. V  roce 1993 byl vyznamenán zlatou medailí Francouzské akademie architektury a v  roce 2001 se stal prvním držitelem Groschovy medaile.
    Spolu s kolegou Geirem Grungem dosáhli ve své tvorbě průlomu v roce 1955, kdy navrhli modernistický domov důchodců Ökern v Oslu. O tři roky později Fehn a Grung spolu s několika dalšími mladými architekty a Arne Korsmou založili PAGON (Spolek pokrokových architektů v norském Oslu) a začali propagovat moderní architekturu.
    Ve 34 letech se Fehnovi dostalo mezinárodního uznání za Norský pavilon na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958. V 60. letech minulého století vytvořil dvě nejvýznamnější díla své kariéry: Severský pavilon na bienále v Benátkách a Hedmarkovo muzeum v norském Hamaru. Někteří považují toto muzeum za Fehnův největší počin. Předznamenává jeho posun od čistého modernismu k vlastnímu, osobnějšímu architektonickému stylu.
    V nedávné době Fehn v Norsku navrhl několik vysoce uznávaných muzeí: Muzeum norského ledovce (1991) v Fjaerlandu, Aukrustovo centrum (1996) v Alvdalu, Centrum Ivara Aasena (2000) v Örsta a Norské muzeum fotografie (2001) v Hortenu.
    Fehn rovněž vyprojektoval řadu pozoruhodných soukromých domů včetně Buskovy vily která byla krátce po svém dokončení v norském Bamble v roce 1990 prohlášena národní památkou. Patřil k  uznávaným tvůrcům originálních výstav, například výstavy z roku 1972, která zachycovala středověké kostelní umění, a výstavy čínských vojáků, zaměřené na starobylé terakotové postavy.