V Pompidouově středisku je i netušené množství českých děl

Paříž - Třicet let po svém založení je Pompidouovo středisko jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí Paříže a takříkajíc povinnou zastávkou všech, kdo do francouzské metropole přijedou za jeho mimořádnými uměleckými sbírkami. Ze svého programu by ho neměli vynechat ani čeští návštěvníci. Skrývá totiž netušené množství děl českých umělců, i když spatřit je všechna zároveň je nemožné.
    Z asi 58.000 děl, které muzeum vlastní, je přes 700 z rukou víc než stovky umělců, kteří se narodili v bývalém Československu. Ve velké většině jde o Čechy, i když tam lze najít třeba i  Ľudovíta Fullu, Júliuse Kollera nebo Petera Župníka ze Slovenska. Seznam jde vlastně už od klasiků, jako jsou Jan Zrzavý, Jan Bauch, František Tichý, Toyen nebo Josef Čapek, až po mladou generaci. Velmi silně je zastoupena fotografie - Josef Sudek, František Drtikol, Jan Reich, Jan Saudek a další.
    Do zmíněného počtu přitom nejsou zahrnuta díla českých umělců, které Francie považuje za své, protože tam strávili většinu svého života. Jde například o  malíře Otakara Kubína, který je pro Francouze Othon Coubine a který má v  Pompidouově středisku přes třicet svých děl, a především o jednoho z "otců abstrakce" Františka Kupku. "Kupků" ze všech období jeho tvorby je v tomto muzeu přes dvě stě.
    Bývalá dlouholetá kurátorka Pompidouova střediska Jana Claverieová, která pochází z Československa, považuje Kupkovu kolekci za to nejhodnotnější, co v muzeu, pokud jde o Čechy, je. ČTK řekla, že tato díla se do muzea dostala díky umělcově ženě, která po jeho smrti (Kupka zemřel v roce 1957) pozvala šéfa tehdejšího Národního muzea moderního umění Bernarda Dorivala do ateliéru a řekla, že si může vybrat, co chce.
    Na tom, že je v muzeu tak bohatě zastoupena nynější Česká republika, má ale významný podíl také sama Jana Claverieová, která velmi dbala na to, aby muzeum díla českých umělců získávalo. "Taky mi kolegové mnohokrát vyčítali, že z jiných zemí tam tolik věcí není," říká.
    Vzpomíná mimo jiné na nákup asi 200 českých děl, hlavně prací na papíře, v letech 1979 až 1981, "v době, kdy vládlo absolutní temno a byl zákaz vyvézt cokoli z Prahy. Ale přivezli jsme to legálně přes Artcentrum, které zrovna potřebovalo peníze a prodalo nám to, ovšem s podmínkou, že to nevystavíme. To jsme nedodrželi, v roce 1985 jsme to vystavili a byla z toho velká mezinárodní šlamastyka."
    Vystaven je vždy jen zlomek českých děl, ale to platí o sbírkách muzea obecně. Z uvedených 58.000 položek je Pompidouovo středisko schopno vystavit najednou jen necelé 2000. Jana Claveriová také upozorňuje, že například práce na papíře, o jakých mluvila, se natrvalo vystavovat vůbec nedají. Většinou je tedy nutno čekat na nějakou tematickou expozici. Kromě toho asi 3000 děl ročně středisko půjčuje na výstavy jinde.
    Na otázku, jak se Pařížané po třiceti letech dívají na budovu střediska, která záměrně vypadá jako věčně rozestavěná, odpovídá Jana Claverieová lapidárně: "No, zvykli si." Někteří prý pořád říkají, že tam v životě nevkročí. Podobný názor měla podle ní také už zmíněná Toyen, která tam odmítala vystavovat. "Byli jsme za ní, ale nechtěla, prý jí Centre Pompidou nic neříká, jí se líbilo to staré muzeum v Tokijském paláci, říkala, že tam by chtěla být vystavena." V Pompidouově středisku tak mohli návštěvníci zhlédnout její díla až po její smrti v roce 1980.
    Ani Jana Claverieová nehoří pro pojetí svého dlouholetého pracoviště zrovna nadšením. Z hlediska výstavnictví podle ní muzeum ve své původní podobě nevyhovovalo, protože horní patra, která jsou vyhrazena pro výstavy, jsou celá prosklená, což dělalo problémy se světlem. To bylo potřeba napravit vybudováním vnitřních zdí a kójí s umělým osvětlením.
    List Le Parisien v článku ke 30. výročí střediska rovněž napsal, že mnozí ještě dnes nesnášejí pohled na potrubí, vývody ventilace a další technické prvky, které architekti záměrně umístili na plášť budovy. Le Monde pak podotkl, že tato architektura zůstává "prototypem bez skutečného pokračování" a zřejmě se ještě dnes střetává s převládajícím konzervatismem.