U Stonehenge nalezena vesnička obývaná v době jeho vzniku

Washington - Archeologové zkoumající slavnou kamennou stavbu v anglickém Stonehenge objevili neolitickou vesnici sestávající z malých domků, které mohly sloužit jako obydlí stavitelům tohoto tajemného centra, případně v něm mohli nacházet přístřeší lidé, kteří se sem vydávali kvůli slavnostem. Výzkum, na němž se kromě britských archeologů podílela i americká National Geographic Society, odhalil největší neolitickou vesnici objevenou kdy v Británii. Výsledky jejich bádání byly dnes zveřejněny ve Spojených státech.
    Objev potvrzuje teorii, že Stonehenge nebylo izolované, nýbrž tvořilo součást mnohem většího náboženského komplexu, užívaného k pohřebním obřadům.
    Zatím se podařilo vykopat osm domků, ale nejméně dalších 25 jich ještě zůstává skryto pod zemí, řekl na dnešní tiskové konferenci National Geographic Society jeden z badatelů Mike Parker Pearson z Sheffieldské univerzity. Všechny měly centrální ohniště. V šesti se dokonce zachovala hliněná podlaha.
    Starověké domky se nacházejí v lokalitě Durrington Walls asi tři kilometry od Stonehenge. Je to zároveň jakási dřevěná verze kamenného kruhu.
    Uhlíkovou metodou bylo stáří vesničky stanoveno do doby zhruba 2600 let před naším letopočtem, tedy do doby, kdy vzniklo i Stonehenge. Ve stejném období byla například vybudována také Velká pyramida v egyptské Gíze.
    Dřevěné domky měly čtvercový půdorys, každá strana měřila 4,6 metru. Jsou téměř stejné jako kamenné domky, jež vznikly ve stejnou dobu na Orknejských ostrovech u pobřeží Skotska, poznamenal badatel.
    Archeologové dokonce našli stopy po rámech postelí podél bočních zdí a dokonce i jakéhosi prádelníku a skříně na nářadí ve zdi proti dveřím. Vesnici evidentně obývaly stovky lidí.
    Ve vesnici byly také objeveny zbytky kamenných nástrojů, zvířecích kostí, hrotů šípů a dalších artefaktů. Pozůstatky z vepřů naznačují, že byli zabiti, když jim bylo asi devět měsíců, což ukazuje na slavnosti v období zimního slunovratu.
    Parker Pearson připomněl, že Stonehenge bylo orientováno k východu slunce v den letního slunovratu a západu slunce o zimním slunovratu. Ovšem dřevěný kruh v Durrington Walls je orientován k východu slunce o zimním slunovratu a k západu slunce v den slunovratu letního.
    Julian Thomas z Manchesterské univerzity poznamenal, že jak Stonehenge, tak Durrington Walls měly jakousi třídu spojující je s řekou Avonou - to hovoří o modelu pohybu mezi oběma místy. "Samozřejmě jde o místo ohromné důležitosti," řekl.
    Badatelé se domnívají, že Durrington Walls bylo místo, kde se žilo, a Stonehenge, kde byly nalezeny i spálené pozůstatky, bylo hřbitovem a památníkem.
    Dva z domků byly oddělené od ostatních a zřejmě sloužily jako obydlí vůdců komunity nebo snad sloužily jako kultovní stavby, kde se konaly náboženské rituály. V těchto stavbách nebyl žádný odpad či běžné domácí smetí jako v okolních domcích, upozornil Thomas.
    Durrington skutečně vypadá "velmi jako místo k žití", připojil se Parker Pearson. Zato nikdy nikdo nežil v megalitickém Stonehenge, které bylo největším pohřebištěm v Británii své doby. Předpokládá se, že v jeho areálu bylo provedeno 250 pohřbů žehem.