Soutěžní návrh Národního gymnastického centra Pegan Petkovšek od enota

Vyzvaná soutěž na novou podobu Národního gymnastického centra Pegan Petkovšek (Aljaž Pegan a Mitja Petkovšek patří mezi nejúspěšnější slovinské gymnasty) je součástí celkové rekonstrukce sportovního parku Svobody v Lublani. První z celkem tří sportovních hal má vyrůst v pásu na jeho západním okraji mezi přístupovou cestou a rozlehlou zelenou plochou se sportovišti na opačném konci. Budova gymnastického centra je umístěna na nejsevernějším okraji tohoto 'sportovního pásu'. Severní a západní část projektu enota se odkazuje na stavební regulace daného místa, nejvyšší možnou výšku i zastavitelnost. Přísná urbanistická regulace si vyžádala velimi kompaktní návrh, který umožňoval jen malé hmotové odchylky. Předem určené hmoty sportovních hal je tak horizontálně rozdělen do tří jasně čitelných úseků odpovídajících jednotlivým halám postavených na podzemním parkovišti. V mírném rozporu s urbanistickým řešením je umožněn přístup automobilům ze západu po celém šíři, zatímco přístup pro pěší je z parku na východě. V těsné blízkosti prochází široká pěší promenáda spojující všechny haly, které jsou primárně určeny pro každodenní tréning, kde atleti tráví většinu svého času. Hlavním úkolem tak bylo zajistit uživatelům co nejvíce přirozeného osvětlení a povzbuzovat v nich pocit neustálého spojení se sportem. Funkční uspořádání se větví tak, aby vnitřní komunikace umožňovaly nerušený výhled do cvičeben. Pohled na sportovce se však nenabízí je lidem kráčejícím chodbami, ale také z kanceláří, hotelu, obchodu, restaurace a dalších prostor. Venkovní cesta plynule prochází přes vstupní foyer ve vnitřní komunikace, kde se pak podle potřeb dále mění  v divácké tribuny, ale také umožňují rozšíření cvičišť. Gymnastické centrum obsahuje celkem dvě velké haly spojené k sobě, přičemž jedna je mírně nižší. Zbývající prostory jsou umístěny podél východní strany hraničící s parkem a nad nižší z hal. Obvodový plášť je navržen tak, aby lehká ocelová konstrukce umožňovala procházet slunečním paprskům. Plášť technického zázemí a provozních budov je shodný s opláštěním haly. Lineární řazení horních místností umožňuje využít obvodové stěny jako nadměrně vysoké nosníky, díky čemuž nejsou k velkému přemostění zapotřebí žádné další podpůrné konstrukce. Přečnívající pozednice nad halami umožňují instalování podélných světlíků, čímž se podařilo dostat přirozené osvětlení doprostřed hluboké dispozice. Plášť tvoří tahokov natřený výraznou barvou. Strukturální členění, které mělo podpořit expresivní výraz celé stavby, tak na kompaktní hmotě vytváří dynamickou hru světla a stínů. Transparentní fasáda rovněž odpovídá charakteru vnitřní náplně. Děrování brání přehřívání interiéru, ale zároveň nebrání pohledům z vnějšku. Zbytek pozemku kolem gymnastické haly je osázen různými křovinami, které v průběhu roku zaručí neustále se měnící atmosféru.