Peter Zumthor není typem člověka, který by vyhledával přílišnou pozornost médií nebo horečně usiloval o prestižní zakázky po celém světě. V porovnání s ostatními architekty toho za třicetiletou kariéru příliš mnoho nepostavil. Naopak si však mohl dopřát ten luxus, že každému projektu věnoval dlouhé roky a v některých případech i desetiletí. Na prstech jedné ruky by se daly napočítat stavby, které Zumthor nepostavil v okolí Churu, kde v malé vesnici na úpatí Alp od 70. let minulého století pracuje a kde se svojí ženou Annalisou Cuorad-Zumthor vychoval tři děti. Haldenstein je pro Zumthora inspirací, útočištěm i krásným vězením, které mu pomáhá se koncentrovat. Od ruchu velkoměsta je uchráněn také jeho nepříliš početný tým spolupracovníků. Poklidnou vesnickou atmosféru a dostatek času na každý projekt dokresluje také fakt, že Zumthorův hlavní inženýr Jürg Buchli je současně jeho dlouholetým sousedem, kterému pomáhal dostavovat jeho dům. Tím, že se tým nikdy nerozrostl přes dvacet členů, si Zumthor dokázal udržel přehled, aby mohl být považován za jediného autora projektu. Zumthor dodává: „Nejsem tvůrce obrázků. Jsem člověk, který, když přijme zakázku, tak ji odvede do posledního detailu, všechno sám jen se svým týmem.“ Devět porotců udělujících letošní Pritzkerovu cenu ve svém prohlášení ocenilo jeho celoživotní způsob práce, ke které „přistupuje stejně pečlivě jako ke každému ze svých projektů. Vytváří stavby s ohromnou integritou – nedotčené módními vlnami nebo blednoucí v průběhu času. Odmítá řadu zakázek, které se mu dostanou do cesty, a přijímá pouze ty projekty, u nichž cítí hluboký vnitřní vztah k jejich programu. Od okamžiku přijetí zakázky se projektu zcela oddá a během realizace dohlíží i na ty nejmenší detaily. Zumthorovy dovedné ruce, podobně jako ty dovedného řemeslníka, používají materiál od cedrového dřeva až po pískované sklo takovým způsobem, že velebí jejich vlastní kvality, vše ve službách architektonické stálosti. Přivádí architekturu k její holé podstatě a zdůrazňuje její nepostradatelné místo v dnešním křehkém světě.“ Sám pětašedesátiletý 33. laureát Pritzkerovy ceny cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání. Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. „Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě.“ Oficiální předání bronzové medaile spojené s odměnou 100.000 dolarů a slavnostní přednáška oceněného architekta se uskuteční 29. května 2009 v argentinském Buenos Aires.