Pařížská Eiffelovka slaví 120 let existence

Paříž - Eiffelova věž v Paříži slaví 120 let své existence. V roce 1887 se začala budovat ve francouzské metropoli stavba, bez níž už si lze panorama města nad Seinou jen stěží představit. Monument to ale neměl od samého začátku snadné - sotva tři týdny po prvním kopnutí krumpáče se rozpoutala vášnivá polemika, v níž odpůrci věže prohlašovali, že stavba hlavní město Francie "zneuctí".
Už o dva roky později, krátce po zpřístupnění této nové dominanty Paříže, se ale ukázalo, že pravdu měli stoupenci věže a od té doby se Eiffelovka v podstatě těší mimořádné oblibě. Na druhou stranu ani tato popularita nedokázala monumentu tak hojně vyhledávanému turisty z celého světa zajistit účast mezi sedmi novými divy světa, o nichž se letos hlasovalo.
S montáží kovové konstrukce založené na čtyřech mohutných základových blocích se začalo 1. července 1887. Na postup prací dohlížel autor díla inženýr Gustave Eiffel, osvědčený stavitel mostů. Jeho úkolem bylo zprovoznit stavbu do dvou let, aby se tak mohla stát jedním ze symbolů francouzské účasti na světové výstavě 1889 v Paříži.
Budování ale provázela mimořádně vzrušená atmosféra, proti stavbě se postavily i některé velké osobnosti tehdejšího francouzského veřejného života. Například celá Akademie krásných umění a také spisovatel Guy de Maupassant nebo skladatel Charles Gounod. Své "rozhořčení" proti "neužitečné a monstrózní věži" dali najevo například v deníku Le Temps, kde Eiffela označili za "nějakého konstruktéra strojů", který chce "nenapravitelně zohyzdit a zneuctít" Paříž.
Eiffel na tyto útoky odpověděl suchými argumenty. Například, že oblouky v nejnižší části věže vtisknou konstrukci "dojem síly a krásy" a že průhledy mezi jednotlivými konstrukčními prvky zaručí, že bude působit neuvěřitelnou lehkostí.
Akademii stavitel nepřesvědčil, zato veřejnost ho ocenila obdivem, když v březnu 1889 mohla věž konečně přivítat první návštěvníky.
Jen v samotném roce konání světové výstavy zavítaly na věž bezmála dva miliony lidí. Nakonec neodolal kouzlu věže ani jeden z jejich nejzatvrzelejších kritiků Charles Gounod, kterého pozval na večeři v tamější restauraci sám Eiffel. Doprovod jim tehdy dělal americký vynálezce Thomas Alva Edison, který hostiteli předal i exemplář svého vynalezeného fonografu.
Náročnost Eiffelova technického díla ocenila většina veřejnosti již ve své době, obdiv si ale zaslouží i dnes. Šlo o skutečně gigantické dílo - ještě před zahájením stavby musela padesátka inženýrů a kresličů vypracovat 5300 konstrukčních výkresů, podle nichž pak více než stovka kvalifikovaných dělníků připravila v dílnách asi 18.000 prefabrikovaných dílů.
Například jen vztyčení spodních částí věže do výše 57 metrů si vyžádalo šest měsíců usilovné práce. Francouzská vlajka zavlála díky úsilí 250 dělníků na vrcholu stavby ve 312 metrech 31. března 1889 ve 13:30 hod. Než se to ale stalo, museli dělníci usadit celkem 7300 tun kovových nosníků, k jejichž spojení použili dva a půl milionu nýtů a dalších 18.038 kovových součástí.
Primát nejvyšší stavby světa si věž udržela až do roku 1929, kdy v New Yorku vyrostl mrakodrap Chrysler Building.