Brusel - Jedno z nejslavnějších děl moderní architektury, Palác Stoclet navržený na začátku 20. století původem českým architektem Josefem Hoffmannem, stojí poblíž jedné z nejfrekventovanějších bruselských tříd, jeho brány jsou však stále zavřené. Kvůli vleklému sporu o dědictví mezi vnučkami původního majitele je totiž budova, která se dodnes jako zázrakem dochovala prakticky v nedotčené podobě včetně vnitřního vybavení, pro veřejnost nepřístupná. Architektonický skvost, jehož cena se odhaduje na astronomických 80 milionů eur (2,2 miliardy korun), lze zatím obdivovat jen přes plot. Rakouský architekt Josef Hoffmann se narodil v roce 1870 v malém moravském městečku Brtnice u Jihlavy. S obrovskou zakázkou na stavbu svého bruselského rodinného sídla oslovil finančník Adolphe Stoclet mladého Hoffmanna ve Vídni v roce 1904, a raketově tak zrychlil jeho už tak slibně se rozvíjející kariéru. Stavba velkolepé vily se zahradou trvala do roku 1911 a Stoclet na ní téměř finančně "vykrvácel". Výsledkem neobvykle velkorysého investora a nadaného architekta je však dům promyšlený do nejmenších detailů, v němž Hoffmann navrhl vše od nábytku, přes úpravy zahrady až po nádobí, koberce či dlaždičky v koupelně.
Kromě Hoffmanna a jím založené dílny užitého umění Wiener Werstätte se na dekoracích interiéru podílel například i jeden z hlavních představitelů secese Gustav Klimt. A právě hodnota vnitřního vybavení domu, jehož cenu aukční síň Christie's odhadla na 18,7 milionu liber (785 milionů korun), je hlavním důvodem sporu mezi Stocletovými dědičkami. Kvůli němu zůstává dům až na výjimky uzavřen, i když před časem Belgie požádala o jeho zařazení na seznam památek UNESCO. Když v roce 2002 zemřela snacha bankéře Stocleta Anny, připadl dům jejím čtyřem dcerám. Zatímco tři z nich by dědictví rády prodaly a získaly poměrnou část utržených peněz, čtvrtá Stocletova vnučka Aude bojuje za to, aby dům zůstal zachován v původní podobě a s pomocí nadace otevřen veřejnosti. Soudní pře se táhne léta a zřejmě neskončí dřív, než v roce 2009. Zájemci o koupi domu, mezi nimiž kdysi byl i americký mediální magnát Ronald Lauder, si tak ještě budou muset počkat. Mramorem obložený palác na bruselské třídě Tervuren je nepřehlédnutelný a jeho osobitost přitahuje i laiky. Teprve prohlídka interiérů, kterou může většina lidí absolvovat pouze listováním v odborných publikacích, ale dává tušit, že Stoclet dovolil Hoffmannovi vytvořit svého druhu Gesamtkunstwerk. Stocletova rodina vile přezdívala "kouzelný dům" a těžko se tomu divit. Mezi čtyřmi desítkami místností je koncertní sál i s pódiem, velkorysé koupelny, herny, salony, fontány na chodbách či kuchyně, za niž by se nemusel stydět ani moderní hotel. Na zahradě nechybí altán ani tenisový kurt a pro případ deště je k dispozici krytá promenáda. Celkový dojem se snažili umocnit i sami majitelé - když domů na večírky zvali politiky a umělce, mezi nimiž byl Igor Stravinskij, Claude Debussy nebo Jean Cocteau, oblékali se prý do šatů, které ladily s květinovou výzdobou. Dokonce i v závěti byl Adolphe Stoclet stylový - když v roce 1949 zemřel, přál si být pochován v bílém hedvábném pyžamu s kapesníčkem, jehož vzor navrhl právě Hoffmann. I když přání být v rakvi oblečen jako švihák rodina bankéři splnila, s dalším jeho požadavkem to nejspíš bude složitější. Stoclet totiž chtěl, aby dům zůstal dál takový jako byl za jeho života a aby netrpěl kvůli dědickým sporům. Miliardový majetek, který Stocletův palác obydlený v současnosti pouze správcem představuje, ale samozřejmě spory vyvolává. O jeho dalším osudu tak nejspíš rozhodnou právníci, a ne poslední vůle jeho prvního majitele.