Na východ od ráje - současná vorarlberská architektura
V porovnání s námi je Rakousko menší rozlohou i počtem obyvatel. Na rozdíl od naší země však nabízí několik území s jasným architektonickým rukopisem. Zatímco vídeňská akademická scéna svým internacionálním tónem daleko překračuje původní hranice rakousko-uherské monarchie, kam jezdí vyučovat přední osobnosti z Asie i Ameriky, tak v hlavním městě Štýrska vznikla koncem 60. let pod taktovkou Günthera Domeniga tzv. “Grazer Schule“ se nezaměnitelným dekonstruktivitským vzhledem.
V současné době v Rakousku nejvíce pozornosti přitahuje tzv. “Neue Vorarlberger Bauschule“, která vznikla na přelomu století s vlnou kritického regionalismu. Jak vyplývá z názvu, spíše než slovo 'architektura' používají obrat 'stavební umění' vycházející z tradice zakořeněné v alpském prostředí. Zatímco první generace stála na silných osobnostech jako Leopold Kaufmann, Hans Purin nebo Erich Steinmayr, tak současnou podobu vorarlberské architektury určují ateliéry zaštítěné vždy dvojicí jmen Baumschlager&Eberle, Dietrich|Untertrifaller, cukrowicz.nachbaur nebo marte.marte.
Posledně zmiňovaný ateliér vedený bratrskou dvojicí Bernharda Marte (*1966) a Stefana Marte (*1967) přijede na konci března představit svoji tvorbu do Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích. Oba bratři získali vzdělání nedaleko svého rodiště na vyšší odborné škole v Rankweil u prof. Ericha Steinmayra, významné postavy vorarlberské architektonické scény, a následně pokračovali ve studiu na Technické univerzitě v Innsbrucku u prof. Othmara Bartha, významného představitele poválečné tyrolské moderny, a jeho asistenta Rainera Köberla.
V roce 1993 si bratři Marte otevřeli společný ateliér ve dvoutisícové obci Weiler ležící třicet kilometrů jižně od Bodamského jezera. Stefan Marte je navíc od roku 2005 předsedou Vorarlberského architektonického institutu a Bernhard Marte je od roku 2009 členem představenstva Vorarlberského svazu architektů. Široké spektrum jejich prací zasahuje od rodinných domů, přes sakrální stavby, kancelářské budovy až po dopravní stavby. Všechny jejich realizace mají společnou formální jednoduchost, ale přitom výrazné plastické ztvárnění, které nejraději promítají do pohledového betonu. Domy s plochou střechou a masivními betonovými stěnami nejsou pro Vorarlbersko zrovna typické. To, že se celý život pohybují v oblasti Bregenzského lesa, nijak neomezuje jejich rozhled. Bratři vyjadřují obdiv k nadčasovosti amerického architekta Louise Kahna a pro práci se světlem čerpají inspiraci u japonského minimalisty Tadao Anda.
Otevřenost celé oblasti vůči vnějším vlivům dokládá fakt, že pět kilometrů od ateliéru bratrů Marte leží nový islámský hřbitov sloužící celému Vorarlbersku, kde žije více než osm procent muslimské populace. Autorem této funerální stavby je další vynikající místní architekt Bernardo Bader, jehož tvorba by si rovněž zasloužila bližší představení českému publiku.
Zatímco většina světa řeší odliv obyvatelstva z venkova do měst, tak vesnický život v Bregenzském lese přitahuje stále více lidí, což se promítá v ustáleném nárůstu počtu obyvatel. Vesnice tvoří soběstačné jednotky, komunitní život využívá potenciál místních zdrojů a silnou roli zde zaujímá víra. Podobně fungující model ukázal na výstavě v Českých Budějovicích již před dvěma lety architekt Gion Caminada ze švýcarské vesnice Vrin.
Bratři Marte svou první velkou zahraniční výstavu v roce 2009 pojmenovali “Concrete Works“ (Betonové práce), kdy v berlínské galerii Aedes vystavili masivní betonové modely. Součástí výstavy byla také obsáhlá publikace mapující jejich dosavadní tvorbu. V knize rozdělené do pěti “jednání“ jasně ukazují, že nejdůležitější roli pro ně hraje spokojenost klientů. Většinou jde o přátele, s nimiž si chtějí udržet dobré sousedské vztahy. Návrhy marte.marte se po formální ani materiálové stránce nepodobají místním tradičním stavbám, ale svým charakterem dokáží souzní s okolní krajinou.
Na sklonku minulého roku se marte.marte po více než šesti letech se vrátili do berlínské galerie Aedes s výstavou “Appearing sculptural“, kterou nyní budou mít příležitost spatřit také návštěvníci českobudějovického Domu umění.
Na otázku vídeňského kritika Otto Kapfingera, jehož esej “Promiňte, kudy vede cesta do ráje?“ uvádí první obsáhlou monografii marte.marte, po shlédnutí aktuální výstavy v Galerii současného umění a architektury všichni návštěvníci správně vytuší, že vysněný ráj bude nejspíš někde na západě Rakouska.
Více informací >
V současné době v Rakousku nejvíce pozornosti přitahuje tzv. “Neue Vorarlberger Bauschule“, která vznikla na přelomu století s vlnou kritického regionalismu. Jak vyplývá z názvu, spíše než slovo 'architektura' používají obrat 'stavební umění' vycházející z tradice zakořeněné v alpském prostředí. Zatímco první generace stála na silných osobnostech jako Leopold Kaufmann, Hans Purin nebo Erich Steinmayr, tak současnou podobu vorarlberské architektury určují ateliéry zaštítěné vždy dvojicí jmen Baumschlager&Eberle, Dietrich|Untertrifaller, cukrowicz.nachbaur nebo marte.marte.
Posledně zmiňovaný ateliér vedený bratrskou dvojicí Bernharda Marte (*1966) a Stefana Marte (*1967) přijede na konci března představit svoji tvorbu do Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích. Oba bratři získali vzdělání nedaleko svého rodiště na vyšší odborné škole v Rankweil u prof. Ericha Steinmayra, významné postavy vorarlberské architektonické scény, a následně pokračovali ve studiu na Technické univerzitě v Innsbrucku u prof. Othmara Bartha, významného představitele poválečné tyrolské moderny, a jeho asistenta Rainera Köberla.
V roce 1993 si bratři Marte otevřeli společný ateliér ve dvoutisícové obci Weiler ležící třicet kilometrů jižně od Bodamského jezera. Stefan Marte je navíc od roku 2005 předsedou Vorarlberského architektonického institutu a Bernhard Marte je od roku 2009 členem představenstva Vorarlberského svazu architektů. Široké spektrum jejich prací zasahuje od rodinných domů, přes sakrální stavby, kancelářské budovy až po dopravní stavby. Všechny jejich realizace mají společnou formální jednoduchost, ale přitom výrazné plastické ztvárnění, které nejraději promítají do pohledového betonu. Domy s plochou střechou a masivními betonovými stěnami nejsou pro Vorarlbersko zrovna typické. To, že se celý život pohybují v oblasti Bregenzského lesa, nijak neomezuje jejich rozhled. Bratři vyjadřují obdiv k nadčasovosti amerického architekta Louise Kahna a pro práci se světlem čerpají inspiraci u japonského minimalisty Tadao Anda.
Otevřenost celé oblasti vůči vnějším vlivům dokládá fakt, že pět kilometrů od ateliéru bratrů Marte leží nový islámský hřbitov sloužící celému Vorarlbersku, kde žije více než osm procent muslimské populace. Autorem této funerální stavby je další vynikající místní architekt Bernardo Bader, jehož tvorba by si rovněž zasloužila bližší představení českému publiku.
Zatímco většina světa řeší odliv obyvatelstva z venkova do měst, tak vesnický život v Bregenzském lese přitahuje stále více lidí, což se promítá v ustáleném nárůstu počtu obyvatel. Vesnice tvoří soběstačné jednotky, komunitní život využívá potenciál místních zdrojů a silnou roli zde zaujímá víra. Podobně fungující model ukázal na výstavě v Českých Budějovicích již před dvěma lety architekt Gion Caminada ze švýcarské vesnice Vrin.
Bratři Marte svou první velkou zahraniční výstavu v roce 2009 pojmenovali “Concrete Works“ (Betonové práce), kdy v berlínské galerii Aedes vystavili masivní betonové modely. Součástí výstavy byla také obsáhlá publikace mapující jejich dosavadní tvorbu. V knize rozdělené do pěti “jednání“ jasně ukazují, že nejdůležitější roli pro ně hraje spokojenost klientů. Většinou jde o přátele, s nimiž si chtějí udržet dobré sousedské vztahy. Návrhy marte.marte se po formální ani materiálové stránce nepodobají místním tradičním stavbám, ale svým charakterem dokáží souzní s okolní krajinou.
Na sklonku minulého roku se marte.marte po více než šesti letech se vrátili do berlínské galerie Aedes s výstavou “Appearing sculptural“, kterou nyní budou mít příležitost spatřit také návštěvníci českobudějovického Domu umění.
Na otázku vídeňského kritika Otto Kapfingera, jehož esej “Promiňte, kudy vede cesta do ráje?“ uvádí první obsáhlou monografii marte.marte, po shlédnutí aktuální výstavy v Galerii současného umění a architektury všichni návštěvníci správně vytuší, že vysněný ráj bude nejspíš někde na západě Rakouska.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
