Jiří Gulbis ateliér: Doc. Ing.arch. Zdeněk Fránek / konzultant: Ing.arch. Radek Suchánek
Praha / Pražský hrad / Jelenní příkop / divočina ve stínu historie národa / zde už most je / Prašný most / spojuje / je cestou
naplnění Plečnikova plánu propojení Pražského hradu s Letnou
Lávka pro pěší a cyklisty Historicky cenný prostor,centrum města - musí být dost „nóbl“? Není zdobena, je tichá - je tam tak nějak mimochodem. Lávka překonává přírodní strž, vlastně nemá překonávat, má nabídnout novou nebo spíše další vrstvu města v unikátním poklidném prostoru, má zastavit spěchajícího, poskytnout mu výřez světa, který je zbaven zmatků všedního dne, milencům stín, babičkám odpočinek na nedělní procházce. Tato lávka je spíše cílem než cestou. Dvě stezky otevřené městu a uzavřené divočině se spolu v místě prolnutí nečekaně otevřou přírodním živlům, divák je však chráněn náznakem archetypálního domu. Jde více o vymezení prostoru ve smyslu „krytých zad“ než o izolaci vnitřku od vnějšku. Jakoby za jarního deště měla na poutníka dopadnout jen každá druhá kapka.
Tvrdá ocelová „stonožka“ nese měkkou polopropustnou strukturu nekonečně se opakujících dřevěných fošen stejného profilu 5x20cm, která svým stálým opakováním vytváří „efekt mantry“ ukolébávající návštěvníka, který tímto ztišením, přichází k cíli připraven na souznění s duchem místa.