Londýn - Hitlerův architekt a pozdější ministr zbrojní výroby Albert Speer, který zemřel před 30 lety, 1. září 1981, se snažil si po pádu třetí říše utvořit image tzv. slušného nacisty. K tomu mělo vést jeho slovní odsouzení Hitlera při norimberském procesu, vyjádření jisté lítosti a především jeho paměti vydané po propuštění ze špandavské věznice. Podle posledních zjištění historiků byl ale hnacím motorem Speera egoismus bez hranic, oportunismus a posedlost majetkem a mocí. Mannheimský rodák Speer, kterého Hitler pověřil prací na konceptu nové Germanie, utopické stavby hlavního města nové říše, podle historiků prodloužil díky svým manažerským schopnostem ve funkci ministra zbrojní výroby (1942-1945) druhou světovou válku o řadu měsíců. Blízký přítel Adolfa Hitlera vždy zamlčoval, že by věděl o vyhlazovací mašinerii holokaustu, historici to ale vyvrátili. Na rozdíl od většiny ostatních špiček nacistické diktatury, kteří dostali v norimberském procesu trest smrti, vyvázl Speer díky zvolené taktice (slušný člověk, kterého svedla moc) pouze s 20 lety vězení (za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti). Propuštěn na svobodu byl 1. října 1966, o tři roky později vyšla Speerova kniha nazvaná Vzpomínky.
Adolf Hitler & Albert Speer: Welthauptstadt Germania (1937-43)