Současným trendem je vytlačovat z městských center automobilovou dopravu a do pěších zón pouštět maximálně cyklisty. Ke všemu by se mělo přistupovat po zralém uvážení a se zdravým rozumem. Nizozemský architekt Wiel Arets byl postaven před zcela jinou otázku. V centru svého domovského města měl pro sběratele aut navrhnout dům, který by představoval spíše garáž nebo výstavní místnost. Plechové klenoty budou většinu času opečovávány a obdivovány než, že aby se projížděly ulicemi Maastrichtu. Dům pro manželský pár leží ve středověké zástavbě uprostřed města. Prosklené průčelí domu neusiluje o to napodobovat okolní cihelné fasády, ale zešikmenou římsou mírně reaguje na výšku sousedních domů. Garážní galerie se musela vměstnat na úzký protáhlý pozemek. Aretsovi se podařilo navrhnout dům o rozloze 530 m², kde v otevřeném přízemí parkují auta. První patro slouží jako obývací pokoj s uměleckou galerií, nad ní je ložnice a nejvyšší patro tvoří střešní terasa s výhledem na historické centrum. Rozvody potrubí uvnitř betonové konstrukce se starají o vytápění nebo ochlazování celého domu. Betonová masa totiž nejlépe slouží jako tepelný akumulátor. Kromě vzácných aut stojí v domě za povšimnutí ještě dlouhá kuchyňská linka z ušlechtilé oceli, na níž plynule navazuje 3,5 metru dlouhý jídelní stůl pro osm osob. Poslední zvláštnost lze najít v ložnici, kde lze manželskou postel po stisknutí knoflíku zapustit do země.