Zdeněk Fránek: Útroby architektury

Vernisáž 29. 11. 2011 v 18 hodin.
Výstavu zahájí Rostislav Koryčánek a Zdeněk Fránek, vystoupí Štěpánka Rudolfová (violoncello) a Lada Kopřivová (pohyb) a proběhne vystoupení improvizační skupiny IQ 1 - Jana Kneschke, Georgij Bagdasarov, Miroslav Posejpal, Michal Zbořil, Kateřina Bilejová + Jaroslav Šťastný.

Doprovodné akce
08.12.2011  17 h komentovaná prohlídka, Zdeněk Fránek, Rostislav Koryčánek
10.12.2011  15.16 h Liptoptera Fest, otevření instalace Zdeňka Fránka ve forum experimentelle architektur v MuseumsQuartier ve Vídni
12.01.2012  17 h komentovaná prohlídka, Zdeněk Fránek, Rostislav Koryčánek
17.01.2012  19-23 h Art's Birthday 2011; globální oslavy 1 000 048. narozenin umění v Domě umění města Brna, na vlnách ČRo 3 - Vltava, v síti a satelitním éteru Evropské vysílací unie. Vystoupí: Frutti di Mare (SK), Ondřej Gášek, SHRACK (AT), Blu Simon Wassem.                




Útroby architektury
Rostislav Koryčánek

Stavba, dům se prezentuje navenek exteriérem a uvnitř skrývá interiér. Prostorová dichotomie vně a uvnitř je výchozím bodem pozorování a popisování domu. Při dalším sledování může být u některých staveb viditelný stav, který dům prošpikovává jako jehlice ražniči a který stejně jako špíz dokáže spojit různé kousky a jejich chutě do jednoho silného akordu. Někdy zdánlivě nespojitelné kombinace můžou ve správném poměru a pořadí navozovat pocity libosti, které jsou pro pozorovatele signálem, že jednotlivé složky - materiál, konstrukce a prostor - vytvořily pevný celek. A to někdy i bez ohledu na racionalitu provozu nebo investice. Analogicky můžeme poukázat na podmanivou krásu živého organismu, který je sjednocením logiky funkcí jednotlivých orgánů, jejich adaptací na životní podmínky a zároveň nelogičnosti některých vývojových reziduí. Obojí je spojeno odkazem na myšlenku tvůrce.

Základním skladebným vzorcem u domů Zdeňka Fránka je něco, co bychom mohli nazvat "prostorový vír". Toto označení postihuje důraz, který Fránek ve svém rozvrhu stavby klade na dynamiku prostoru, na jeho rozpohybování a jeho mísení. A je jedno, zda obvodový rámec domu je tvořen pravým úhlem nebo křivkou. Tento postup má blízko k hudební kompozici, kde hlavní motiv je rozpracován do dalších částí, ale nikdy se nevytrácí spojitost s celkem skladby. Vnitřní pnutí Fránkových staveb se přenáší na jeho vnější formu a záleží pak na urbánní nebo správní situaci, podle které je výraz domu uvolněnější či zarputilejší. Vnější forma je ale vždy podřazeným výrazem prostorového víření stavby.

Takto nastavený úhel pohledu umožňuje sledovat celou dosavadní architektonickou práci Zdeňka Fránka. I když je formální rejstřík jeho staveb rozkročený od divokosti "maďarských organiků" (Muzeum kartografie ve Velkých Opatovicích, sanatorium ve Slavkově, rodinný dům v Hodoníně) až po "českou přísnost" (polyfunkční dům na Žižkově, návrh sídla reklamní agentury v Brně), jeho architektonické myšlení zůstává zcela konzistentní. U každé stavby je patrná Fránkova umanutost vystavět dům jako sklář, který viskózní sklovinu formuje přes píšťalu silou svého dechu. Je zde zároveň zřejmé zalíbení ve stavbách Jana Blažeje Santiniho, které i dnes zaujmou odvážnými technickými řešeními, specifickým rytmem vnitřního prostoru, vztahem ke krajině a hledáním vyšších principů. Fránek by rád něco z tohoto odkazu přečerpal na pole současné architektury.

Výstava v Domě umění města Brna napovídá, že ve Fránkovu přístupu dochází k proměně, která je mnohem podstatnější než mutující formy jeho staveb. Ke stále přítomnému tématu zvířeného prostoru se přidává téma pohybu v prostoru, pohybu v architektuře. Pohyb člověka v prostoru je zároveň založením a zviditelněním této dimenze. Architektonické ztvárnění prostoru je potom záznamem trajektorie lidského těla, které se do prostoru zanoří jako do rosolu a jeho pohyb tvoří dutiny, tuhnoucí otisky. Zásadní proměna nastává ale až s názorem, že pohyb se nemusí týkat jen vnitřního prostoru nebo lidského těla v něm, tuto aktivní roli je možné přisoudit i vnějším formám stavby. Ty mají schopnost se natahovat, replikovat, přeskupovat, explodovat, zbortit se dovnitř. Pohyb v architektuře Fránek komplikuje pohybem architektury.

Inspirační zdroje Zdeňka Fránka jsou časově a osobnostně situovány velmi vyhraněně, a i to způsobuje, že jeho projev na současné české architektonické scéně vyznívá velmi mimochodně. Fránkovy realizace generují akordy v pozoruhodných intervalech a mimořádných tónových uskupeních. Souzvuk kombinovaných tónů má natolik přesvědčivou energii, že Zdeněk Fránek je prvním soudobým architektem, který dostává k dispozici pro prezentaci své práce celé výstavní patro Domu umění.

Záměrem realizátorů výstavy bylo, aby se představení Fránkova ateliéru odehrálo nikoliv na pozadí realizovaných staveb; odkaz na dosavadní architektonickou produkci je záměrně redukován pouze na jejich modely. To podstatné se odehrává s pomocí objektových a prostorových instalací, které by uvedly některé ideje, jež rámují Fránkovo uvažování o architektuře. Pro diváky přináší zároveň nevšední prostorový zážitek a možnost nahlídnout do útrob architektury.

---

kurátor výstavy: Rostislav Koryčánek
příprava objektů: Zdeněk Fránek, Miroslav Kukrál, Adam Lukačovič
projekce: Dana Raková, Miroslav Kukrál
grafický design: Alena Javorská
zvuková instalace: Karel Štulo
instalace: Paul Lerch, Ladislav Mirvald, Sukhtseren Tsetsegee, Miloš Měřínský, Svatopluk Máša

Franek Architects
Adam Lukačovič, Alena Javorská, Andrea Fránková, Dana Nováková, Dana Raková, Ivana Linderová, Jiří Topinka, Kateřina Palková, Klára Lukešová, Lukáš Brus, Lukáš Šťastný, Michal Gurka, Michal Snášel, Miroslav Kukrál, Ondřej Pšenčík, Robert Semančík