Jedná se o vysoce atraktivní lokalitu na hraně městské památkové rezervace, která byla určena k zástavbě již od dob Camilla Sitteho. Na zástavbu parcely byla vyhlášena významná architektonická soutěž v roce 1931 - území měly zaplnit především objekty městské správy jako radnice a okresní úřad. Nad modernisticky proponovanými návrhy (např. Víta Obrtela nebo Maxe Urbana) tehdy zvítězilo tradicionalistické pojetí Klaudia Malmayera z Brna navazující na Sitteho koncepci. Z celého návrhu však byla realizována pouze budova okresního úřadu - dnešní poliklinika). Daného území se dotkla urbanistická soutěž vypsaná v roce 2001, která měla předložit urbanitické řešení jižní části města podél Třídy Kosmonautů. První cena tehdy nebyla udělena. Návrh odměněný 2. cenou počítal s komplexním zaplněním plochy s konkávně vybraným nárožím do Třídy Kosmonautů.
Zajímavostí je, že na konci přilehlé parcely v součanosti probíhá rekonstrukce městského sila ze čtyřicátých let na luxusní výškový nekolikapatrový byt podle projektu architektonického tandemu Rozwalka-Pejpek. Zatím se zdá, že by se mohlo jednat o další významný vstup Olomouce na architektonickou scénu (alespoň středoevropskou). Otázkou je, zda takovou šanci nabídne Olomouci společnost, kterou vybere městská rada v rámci vyhlášené soutěže na zástavbu bývalého autobusového nádraží. Jak se zdá, jde v této soutěži v prvé řadě o peníze, nikoliv o architektonickou kvalitu, o čemž svědčí i jména hodnotící komise - žádného odborníka na současnou architekturu tam nenalezneme. Město Olomouc by se mělo zamyslet, zda chce své pozemky marnotratně utrácet a prodávat investorům, kteří nenabízí žádný přínos pro Olomouckou architekturu a kulturní úroveň města. Obvzlástě pochybná je v tomto ohledu snaha města vybudovat ztrátový aquapark, místo aby se získané peníze investovaly do obnovy památkového centra – například revitalizací náměstí (Dolního a Republiky) a nahrazení asfaltových koberců kvalitní dlažbou.
No nic. Nezbývá než doufat...
Opravdu si dopřejte návštěvu této výstavy slovy TŘÍ návrhů a společně se mnou se ptejte, jak je možné, že soutěž na zástavbu tak významného areálu v centru Olomouce proběhne tak potichu, že se stihnou (?) přihlásit jen tři investoři zastoupení třemi architektonickými ateliéry. K vystaveným návrhům se dá říci toliko toto: mohlo to být horší. Ateliér Alfa celou plochu kompaktně vyplňuje hmotově členitou budovou pracující s kontrasty cihlových, plechových a omítaných ploch. Celkový dojem je celkem slušný, vysoká grafická úroveň návhru skýtá záruku, že skoro stejný dojem bude skýtat stavba i v reálu. Cihlové plochy a komerční charakter stavby nabízí srovnání s brněnskou Vaňkovkou.
Ateliér ADNS z Prahy rovněž navrhuje monumentální na tři kusy rozporcovanou hmotu připomínající Palác kultury na Vyšehradě. Bloky mají lichoběžníkový charakter a jako by upomínaly na nepravidelnou historickou zástavbu centra nebo průběh barokního opevnění - tato inspirace se dá ovšem těžko předpokládat. Zajímavé letecké pohledy bohužel kontrastují z nudnými a nezáživnými uličními pohledy, kde se zajímavý půdorys nijak neprojevuje a hladké prosklenné fasády jsou nudné. Detaily chybí, takže je otázkou, jak by nakonec stavba v reálu vypadala. Riziko průšvihu je vysoké.
Poslední návrh Těžkoříctkoho je asi nejzoufalejší: grafická úroveň mizerná, vizualizace mají velikost nálepek na sirky. Plocha je ovšem fragmentována - pravoúhlé bloky mezi sebou ponechávají zelené plochy trávníku - inspriace Camillo Sittem? Všechny budovy jsou v jedné - zřejmě - bílé barvě, členění fasád á la palác Omega v Brně. Detailní pohledy samozřejmě chybí. Celkový dojem je zoufalý - dojem zástavby ze sedmdesátých let.
Takže tak. Doporučuji městu soutěž zastavit a vyhlásit soutěž na odpovídající úrovni, o které budou informováni skutečně všichni zájemci a v jejíž porotě budou sedět skuteční odborníci.
Nebo jsou peníze všechno?
V roce 2002 se měla stavět na území městské tržnice nevkusná megalomanská komerční stavba jménem Palác Morava. Řádná soutěž neproběhla a jen díky odporu občanů a památkové péče ke stavbě nedošlo. Hlavním "architektem" byl ing. arch. Pavel Vrba. Je to náhoda, že stejný člověk sedí v komisi pro architekturu a územní plánování města Olomouce? Je to náhoda, že stejný člověk je členem dozorčí rady Alfaprojektu a. s.? Je to náhoda, že se tento ateliér účastní soutěžě na zástavbu bývalého autobusového nádraží? Je to náhoda, že tzv. Palác Morava měl stát na vedlejší parcele a že měl mít charakter supermarketu s integrovanými komerčními službami jako má mít stavba na autobusovém nádraží?
Chce se mi zvracet.......
Zajímalo by mne, jak lze porovnávat měřítka ekonomická a architektonická. Nechápu, proč nejdřív město nevypsalo soutěž na investora, který by předložil pouze návrh využití s udáním hrubých podlažních ploch, způsobem provozu a dalšími parametry. Pro developery není problém si tyto čísla odvodit z regulativů. A pak následně, prodat tomuto investorovi tento pozemek s podmínkou architektonické soutěže. Tak by se sešlo návrhů více.
Vyhovělo by se maximálně požadavkům investora na využití ve spojení s aspoň průměrně kvalitní architekturou.
Postup města ve věci řešení území bývalého autobusového nádraží je více než nezodpovědný. Móda developerských soutěží, která zalila česká a moravská města (odstrašující příklad ostravské Karoliny), je cestou, jak se vyhnout vlastnímu rozhodování o dalším rozvoji města. Developer, často nadnárodní společnost, zcela přirozeně nemá než ekonomický zájem na celé akci. Na podrobné seznámení se s potřebymi města nemá nikdy dostatek času. Pokyny vyhlašovatele plní bez hlubšího rozmyslu. Realizovaný projekt jej v případě nezdaru nemusí nijak trápit. Rozjede nový v novém městě atd. Architektura, která přitom zůstane, bude městotvorným prvkem na další desítky let, na který se budou dívat, a který budou používat místní.
Architektura by měla být proto vždy prioritou v rozhodování o dalším utváření města. K tomu slouží tzv. architektonické soutěže, nepopulární, problematické, ovšem doposud nikdo nepřišel s lepším nápadem. Developerské soutěže jím rozhodně nejsou. NAvíc se (patrně zcela záměrně) objedu bez odborníků v tzv. hodnotitelských komisích. Pro diskutovanou olomouckou akci je ve výčtu sedmi jmen pouze jeden ing. arch!
V olomouckém případě je smutný už výše zmiňovaný fakt, že jsou k dispozici pouze tři architektonická řešení, navíc žádné z nich není přesvědčivé. Projekt Alfaprojektu by mohl být vzhledem k původu kanceláře (Olomouc) výjimkou z výše načrtnutého smutného scénáře, kdy do města vstupuje "cizinec". Opak je však pravdou. Architektura nevalných kvalit, velký kolos zabírající takřka 100% nabízené stavební plochy se snaží svůj monstrózní objem rozbít rozčleněním do nesčetných výstupků a variováním materiálů pro opláštění. Nevábné temné pasáže s umělým osvětlením jej rovněž příliš neprovzdušní... Celek je předimenzovaný, centrální převýšené partie jakoby usvědčovaly autora z bezradnosti. (Těžko také důvěřovat autorům bytových domů v Olomouci, Horním Lánu, viz http://www.alfaprojekt.com )
Projekt holandského architektonického "Studío acht" s pobočkou v Praze (subdodávka CTP invest, s.r.o.) dokresluje přesně to, o čem byla řeč na počátku. Architekti alepoň rozbili "krabici" na menší krabice, vytvořili otevřené veřejné prostory, přizpůsobili měřítko zástavbě okružní třídy. Schematické pojednání "trendy" fasád však nabádá k obezřetnosti. Jejich internetové stránky rovněž nenabízí zvlášť přesvědčivé výkony.
Třetí projekt pražského ADNS (Alda, Dvořák, Němec...) - subdodávka Lordship Estates, s.r.o. může mnohé odratit skleněnými fasádami neurčitého konstrukčního detailu. Dispozičním rozvrhem ovšem předchozí převyšuje. Vytváří veřejné prostory s vazbou na okolní situaci, vnáší dynamický prvek. Formálním odlišením dvou částí stavby narušuje - narozdíl od předchůdců - jednolitost celku, patřičnější pro Olomouc, jejíž stávajcí urbanismus (zvlášť na hranici historického jádra) těžko snáší předimenzované kompaktní objemy.
Výsledek? Apeluji na hodnotitelskou komisi, aby zavrhla projekt č. 1 (Alfaprojekt Olomouc), v ideálním případě celou akci anulovala a vyhlásila veřejnou nebo vyzvanou architektonickou soutěž, případně postupovala, jak navrhuje pisatel Pavel kol. v předchozím příspěvku. Z ostudy kabát lze ušít velice rychle, už je nastehovaný (v olomoucké skříni už jich i tak visí dost).
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Zajímavostí je, že na konci přilehlé parcely v součanosti probíhá rekonstrukce městského sila ze čtyřicátých let na luxusní výškový nekolikapatrový byt podle projektu architektonického tandemu Rozwalka-Pejpek. Zatím se zdá, že by se mohlo jednat o další významný vstup Olomouce na architektonickou scénu (alespoň středoevropskou). Otázkou je, zda takovou šanci nabídne Olomouci společnost, kterou vybere městská rada v rámci vyhlášené soutěže na zástavbu bývalého autobusového nádraží. Jak se zdá, jde v této soutěži v prvé řadě o peníze, nikoliv o architektonickou kvalitu, o čemž svědčí i jména hodnotící komise - žádného odborníka na současnou architekturu tam nenalezneme. Město Olomouc by se mělo zamyslet, zda chce své pozemky marnotratně utrácet a prodávat investorům, kteří nenabízí žádný přínos pro Olomouckou architekturu a kulturní úroveň města. Obvzlástě pochybná je v tomto ohledu snaha města vybudovat ztrátový aquapark, místo aby se získané peníze investovaly do obnovy památkového centra – například revitalizací náměstí (Dolního a Republiky) a nahrazení asfaltových koberců kvalitní dlažbou.
No nic. Nezbývá než doufat...
Ateliér ADNS z Prahy rovněž navrhuje monumentální na tři kusy rozporcovanou hmotu připomínající Palác kultury na Vyšehradě. Bloky mají lichoběžníkový charakter a jako by upomínaly na nepravidelnou historickou zástavbu centra nebo průběh barokního opevnění - tato inspirace se dá ovšem těžko předpokládat. Zajímavé letecké pohledy bohužel kontrastují z nudnými a nezáživnými uličními pohledy, kde se zajímavý půdorys nijak neprojevuje a hladké prosklenné fasády jsou nudné. Detaily chybí, takže je otázkou, jak by nakonec stavba v reálu vypadala. Riziko průšvihu je vysoké.
Poslední návrh Těžkoříctkoho je asi nejzoufalejší: grafická úroveň mizerná, vizualizace mají velikost nálepek na sirky. Plocha je ovšem fragmentována - pravoúhlé bloky mezi sebou ponechávají zelené plochy trávníku - inspriace Camillo Sittem? Všechny budovy jsou v jedné - zřejmě - bílé barvě, členění fasád á la palác Omega v Brně. Detailní pohledy samozřejmě chybí. Celkový dojem je zoufalý - dojem zástavby ze sedmdesátých let.
Takže tak. Doporučuji městu soutěž zastavit a vyhlásit soutěž na odpovídající úrovni, o které budou informováni skutečně všichni zájemci a v jejíž porotě budou sedět skuteční odborníci.
Nebo jsou peníze všechno?
Chce se mi zvracet.......
Vyhovělo by se maximálně požadavkům investora na využití ve spojení s aspoň průměrně kvalitní architekturou.
Architektura by měla být proto vždy prioritou v rozhodování o dalším utváření města. K tomu slouží tzv. architektonické soutěže, nepopulární, problematické, ovšem doposud nikdo nepřišel s lepším nápadem. Developerské soutěže jím rozhodně nejsou. NAvíc se (patrně zcela záměrně) objedu bez odborníků v tzv. hodnotitelských komisích. Pro diskutovanou olomouckou akci je ve výčtu sedmi jmen pouze jeden ing. arch!
V olomouckém případě je smutný už výše zmiňovaný fakt, že jsou k dispozici pouze tři architektonická řešení, navíc žádné z nich není přesvědčivé. Projekt Alfaprojektu by mohl být vzhledem k původu kanceláře (Olomouc) výjimkou z výše načrtnutého smutného scénáře, kdy do města vstupuje "cizinec". Opak je však pravdou. Architektura nevalných kvalit, velký kolos zabírající takřka 100% nabízené stavební plochy se snaží svůj monstrózní objem rozbít rozčleněním do nesčetných výstupků a variováním materiálů pro opláštění. Nevábné temné pasáže s umělým osvětlením jej rovněž příliš neprovzdušní... Celek je předimenzovaný, centrální převýšené partie jakoby usvědčovaly autora z bezradnosti. (Těžko také důvěřovat autorům bytových domů v Olomouci, Horním Lánu, viz http://www.alfaprojekt.com )
Projekt holandského architektonického "Studío acht" s pobočkou v Praze (subdodávka CTP invest, s.r.o.) dokresluje přesně to, o čem byla řeč na počátku. Architekti alepoň rozbili "krabici" na menší krabice, vytvořili otevřené veřejné prostory, přizpůsobili měřítko zástavbě okružní třídy. Schematické pojednání "trendy" fasád však nabádá k obezřetnosti. Jejich internetové stránky rovněž nenabízí zvlášť přesvědčivé výkony.
Třetí projekt pražského ADNS (Alda, Dvořák, Němec...) - subdodávka Lordship Estates, s.r.o. může mnohé odratit skleněnými fasádami neurčitého konstrukčního detailu. Dispozičním rozvrhem ovšem předchozí převyšuje. Vytváří veřejné prostory s vazbou na okolní situaci, vnáší dynamický prvek. Formálním odlišením dvou částí stavby narušuje - narozdíl od předchůdců - jednolitost celku, patřičnější pro Olomouc, jejíž stávajcí urbanismus (zvlášť na hranici historického jádra) těžko snáší předimenzované kompaktní objemy.
Výsledek? Apeluji na hodnotitelskou komisi, aby zavrhla projekt č. 1 (Alfaprojekt Olomouc), v ideálním případě celou akci anulovala a vyhlásila veřejnou nebo vyzvanou architektonickou soutěž, případně postupovala, jak navrhuje pisatel Pavel kol. v předchozím příspěvku. Z ostudy kabát lze ušít velice rychle, už je nastehovaný (v olomoucké skříni už jich i tak visí dost).
Je možné poslat vám někam fotky?