Výstava architekta Radko Květa v Mikulově

Ještě to není ani rok od poslední brněnské výstavy autora v Galerii na Orlí ulici, kde prezentoval architektonické počítačové kreace - něco mezi architekturou a výtvarnem. Tentokrát se představuje v Mikulově na zámku. Není to náhoda, neboť klíčovou roli mezi exponáty představuje architektonický návrh na archeologický park v nedalekém Pavlově. Bohužel, pouze jako projekt, neboť "osvícené " hlavy, tento skvělý, espritem a jedinečností sršící a s evropskými archeologickými muzei a parky zcela srovnatelný koncept, odmítly. Patrně pro jeho avantgardnost, skutečně nemá sedlové střechy s červenou pálenou krytinou, není to lidová architektura, je to bytostně soudobé architektonické dílo. Je inovativní v přístupu k poznávání archeologie, je mladé, expresivní, ostatně tak jako ta nejlepší autorova tvorba, zajisté by se stal lákadlem, jistě by vyvolal kontroverzní reakce v naší kulturně hnijící společnosti, ale byl by konečně skutečnou architektonickou lahůdkou v balastu zdejších archeologických muzeí a parků s provizorními boudami a lávkami. Shodou okolností jsem měl možnost nedávno navštívit archeologické muzeum v portugalském údolí CÔA ( architekti Camilo Rebelo & Tiago Pimentel, 2009), kde byly nalezeny skalní rytiny až 25 000 let staré, původně zde měla  vzniknout  přehrada, místo toho se lokalita, jedna z největších se skalními pravěkými rytinami na světě, stala předmětem ochrany UNESCO a zrodilo se  jedinečné muzeum, které by zdejší "ochránce" kultury i krajiny muselo strašit každou noc z poklidného zápecnického spánečku. Ale zpět k výstavě, kromě klíčových exponátů, vážících se k archeologickému parku v Pavlově a k dalším projektům a realizacím ateliéru, Radko Květ předvádí i ukázky z již zmíněné loňské výstavy - něco mezi výtvarnem a architekturou, aneb architektonické prezentace jako výtvarný záměr, mnohdy s unikátními technologickými postupy, např. počítačové tisky a fotografie na plátně. Závěr malé, ale jistě inspirativní výstavy pak tvoří skutečně volná tvorba "nedělního" malíře a výtvarníka, hledače, provokatéra, osobitého vášnivého člověka, který nezapře živočišný zájem o krásu ženského těla, ale i krásu architektury a krajiny.
Výstavu lze také chápat jako dárek, který si autor dává ke svým sedmapadesátinám, byť dárek v podobě realizovaného díla - archeologického parku v Pavlově by byl jistě nejsladší. Není ovšem všem dnům konec…