Utajované násilí : Architektura a francouzská válka v Alžírsku

Galerie VI PER, Vítkova 2, Praha 8
26/9–10/11/2018
Vernisáž 25/9, 19:00
V období alžírské revoluce (1954–1962), neboli alžírské války o nezávislost, francouzské civilní a vojenské úřady zásadním způsobem reorganizovaly městské a venkovské oblasti Alžírska, drasticky přeměnily jeho zastavěné prostředí, rychle vystavěly novou infrastrukturu a vybudovaly nové osady na strategických místech. Účelem toho všeho bylo chránit francouzské hospodářské zájmy v Alžírsku a udržet Alžírsko pod francouzskou koloniální nadvládou, která zde panovala od roku 1830.

Tato výstava se zabývá pouze jedním aspektem těchto územních přeměn, a to výstavbou vojensky spravovaných táborů, přezdívaných centres de regroupement (přeskupovací či sdružovací centra), situovaných ve venkovských oblastech Alžírska. Vznik těchto prostor vycházel z vytváření zakázaných zón – prostorů umožňujících neomezené užití palných zbraní – a vyvolal masivní nucené přesídlování místních obyvatel. Speciální vojenské jednotky, zvané Sections administratives spécialisées (SAS, Zvláštní administrativní oddíly), dohlížely na evakuaci zakázaných zón, přeskupování alžírského obyvatelstva, budování dočasných a trvalých táborů, přeměnu velkého množství trvalých táborů na vesnice a zároveň tak monitorovaly každodenní život alžírských civilistů. Cílem tohoto přeskupování bylo oddělit Alžířany od vlivu národně-osvobozeneckých bojovníků a ztěžovat jejich případnou psychologickou a materiální podporu. O přesném počtu táborů vybudovaných během války, lidí donucených opustit své domovy či zničených vesnic se diskutuje dodnes.

Výstava Utajované násilí: Architektura a francouzská válka v Alžírsku vychází z francouzských vojenských fotografií a filmů, vytvářených propagandistickými týmy Service cinématographique des armées (SCA, Armádní kinematografický úřad) a z dalších veřejných i soukromých zdrojů. Zabývá se určitými aspekty evakuace alžírského venkovského obyvatelstva a stavebními procesy i životními podmínkami ve zmíněných táborech. Odkrývá metody, jakými se francouzská koloniální vláda pokoušela změnit vojenský účel táborů v návaznosti na mediální skandál roku 1959. Odhaluje vnitřní vztahy mezi architekturou, vojenskými opatřeními, koloniální politikou a plánovanou produkcí a distribucí vizuálních záznamů.

Samia Henni působí jako profesorka dějin architektury a urbanistického vývoje na Cornellově univerzitě. Je autorkou knihy Architecture of Counterrevolution: The French Army in Northern Algeria (gta Verlag, Zurich 2017).

Poděkování: Michel Cornaton, Mary McLeod, Lucie Moriceau, Véronique Pontillon, Sabine Sarwa, Nadine Schütz, Pascal Schwaighofer, Daniel Sommer, Philip Ursprung, Damien Vitry, Clément Willemin, Pierre Willemin

Více informací >