Pietro Nobile: Neoklasiciskums mezi technikou a krásou
Konání: 20/11/2019 - 09/02/2020
Vernisáž: 19/11/2019, 17:00 hodin
Místo: výstavní síň „13“, Pražská 13, Plzeň
Autor: Taťána Petrasová
Kurátor: Petr Jindra
První výstava věnovaná tomuto architektovi a řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.
Architekta Pietra Nobile, významnou postavu evropského neoklasicismu, není snadné zařadit. Rodák ze švýcarského italskojazyčného kantonu Ticino, který se prosadil u vídeňského dvora zakázkami pro kancléře Metternicha, patřil k následovníkům slavné generace architektů Ledouxe a Boullého, jejichž myšlenky začal rozvíjet v letech 1800–1806 na Akademii St. Luca v Římě. Zájem o architekturu „nepřátelské doktríny“, jak Nobile své Francouzi ovlivněné školení označil, však postupně zastínilo budování nové kulturní metropole v Mnichově. Nobileho cesta do Mnichova na útraty kancléře Metternicha v roce 1835 naznačuje nové možnosti neoklasicismu i počátky historismu. Nobileho přístup k neogotickému nebo neorománskému, v tehdejším označení „byzantskému“ stylu, ukazují návrhy na rekonstrukci pražské Staroměstské radnice nebo katedrály v Ostřihomi.
Název výstavy odkazuje k Nobileho reformě školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1818–1828. Reforma posílila pozici Akademie vůči Polytechnice, pro jejíž žáky se stalo povinné absolvovat akademickou výuku. Prestiž Nobileho reformy stvrdila první architektonická výstava prací žáků jeho třídy v roce 1828. Jeho rakouští žáci (Roesner, van der Nül, Siccardsburg, Förster) i jeho čeští žáci (Kranner, Barvitius) potvrzují schopnost udržet si přehled i otevřenost vůči nejnovějším architektonickým trendům konce první poloviny 19. století. Zároveň s péčí o výtvarné vzdělání inženýrů z techniky projevil Nobile schopnost zabývat se technickými úkoly ve své vlastní praxi (mosty, majáky). Pro stavby v Čechách využíval rovněž sériově vyráběné prototypy litinových architektonických článků, a to nejen v hospodářských budovách, ale také v sakrálním prostoru.
Výstava je rozdělena do několika okruhů: Nobile a francouzská tzv. revoluční architektura, neoklasicistní doktrína a její praxe (projekt vídeňského Hofburgu, vídeňská vila na Rennwegu, Kynžvart, pražská Koňská brána, terstský kostel St. Antonio), neogotika a raný historismus (Staroměstská radnice v Praze, skleník v Hietzingu, katedrála v Ostřihomi) a Nobileho konkurenti a žáci.
Jde o první výstavu věnovanou tomuto architektovi, řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Kvůli rozptýlenosti fondů, které jsou dnes uloženy ve Vídni, Terstu, Bellinzoně, Praze i Kynžvartu, nebylo dosud souhrnně možné tohoto významného architekta a učitele představit. ZČG přináší opět nový pohled na dění v evropské architektuře, jehož část se shodou historických okolností odehrála v západních Čechách.
Více informací >
Vernisáž: 19/11/2019, 17:00 hodin
Místo: výstavní síň „13“, Pražská 13, Plzeň
Autor: Taťána Petrasová
Kurátor: Petr Jindra
První výstava věnovaná tomuto architektovi a řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.
Architekta Pietra Nobile, významnou postavu evropského neoklasicismu, není snadné zařadit. Rodák ze švýcarského italskojazyčného kantonu Ticino, který se prosadil u vídeňského dvora zakázkami pro kancléře Metternicha, patřil k následovníkům slavné generace architektů Ledouxe a Boullého, jejichž myšlenky začal rozvíjet v letech 1800–1806 na Akademii St. Luca v Římě. Zájem o architekturu „nepřátelské doktríny“, jak Nobile své Francouzi ovlivněné školení označil, však postupně zastínilo budování nové kulturní metropole v Mnichově. Nobileho cesta do Mnichova na útraty kancléře Metternicha v roce 1835 naznačuje nové možnosti neoklasicismu i počátky historismu. Nobileho přístup k neogotickému nebo neorománskému, v tehdejším označení „byzantskému“ stylu, ukazují návrhy na rekonstrukci pražské Staroměstské radnice nebo katedrály v Ostřihomi.
Název výstavy odkazuje k Nobileho reformě školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1818–1828. Reforma posílila pozici Akademie vůči Polytechnice, pro jejíž žáky se stalo povinné absolvovat akademickou výuku. Prestiž Nobileho reformy stvrdila první architektonická výstava prací žáků jeho třídy v roce 1828. Jeho rakouští žáci (Roesner, van der Nül, Siccardsburg, Förster) i jeho čeští žáci (Kranner, Barvitius) potvrzují schopnost udržet si přehled i otevřenost vůči nejnovějším architektonickým trendům konce první poloviny 19. století. Zároveň s péčí o výtvarné vzdělání inženýrů z techniky projevil Nobile schopnost zabývat se technickými úkoly ve své vlastní praxi (mosty, majáky). Pro stavby v Čechách využíval rovněž sériově vyráběné prototypy litinových architektonických článků, a to nejen v hospodářských budovách, ale také v sakrálním prostoru.
Výstava je rozdělena do několika okruhů: Nobile a francouzská tzv. revoluční architektura, neoklasicistní doktrína a její praxe (projekt vídeňského Hofburgu, vídeňská vila na Rennwegu, Kynžvart, pražská Koňská brána, terstský kostel St. Antonio), neogotika a raný historismus (Staroměstská radnice v Praze, skleník v Hietzingu, katedrála v Ostřihomi) a Nobileho konkurenti a žáci.
Jde o první výstavu věnovanou tomuto architektovi, řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Kvůli rozptýlenosti fondů, které jsou dnes uloženy ve Vídni, Terstu, Bellinzoně, Praze i Kynžvartu, nebylo dosud souhrnně možné tohoto významného architekta a učitele představit. ZČG přináší opět nový pohled na dění v evropské architektuře, jehož část se shodou historických okolností odehrála v západních Čechách.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
