Městské zásahy Praha 2010 - vybrané projekty

Zdroj
Městské zásahy

Vložil
Tisková zpráva
05.05.2010 12:00

sporadical
Sacré Coeur - Mrázovka
Anděl na pražském Smíchově zažívá v posledních letech bouřlivý rozvoj.
Původně industriální zástavba byla nahrazena novou strukturou, která dokázala svojí životaschopnost a stala se jedním z významných center města. Nový život prosakuje do blokové zástavby z 19. století zejména směrem k Vltavskému nábřeží. Můžeme bezprostředně sledovat, jak ožívají původní ulice a jejich parter.
V kontrastu s tímto pozitivním trendem je přerušení hlavní tepny Plzeňské ulice. Mimoúrovňová křižovatka spojující vnitřní městský okruh s novým centrem nepřirozeně odděluje dynamicky se rozvíjející východní část a zároveň konzervuje neutišený stav v západní části s původní historickou zástavbou.
Naším návrhem upozorňujeme na potenciál městských parků Sacré Coeur a Mrázovky, které se bezprostředně dotýkají centra a zároveň jsou vlivem špatné přístupnosti ponechány mimo „dění“. Nacházejí se na protilehlých svazích podél Plzeňské ulice. Překrytím mimoúrovňové křižovatky deskou s parkem dojde k propojení nejen obou parků, ale i k plynulému navázání na systém historických parků a zahrad vedoucí až k Hradu. Nově vzniklá plocha přirozeně doplní pobytové prostory stávajících parků, které jsou vlivem svažitého terénu omezeny, a zároveň sníží hluk z dopravy.

Roháč Stratil architektonický atelier
Piknik Nové scény
Piazzeta Národního divadla tvoří celodenně přístupný otevřený prostor pro veřejnost a umělce. Tento prostor se piknikem v podobě městského posezení na trávníku na piazzetě otevírá novým příležitostem, vzniká nová scéna pro lidské venkovní divadlo – happening. Prostor piazzety ožívá programem na trávníku: čtení, hraní, posezení, opalování, sportování, odpočívání, cirkus, hodování... Civilní program v městské krajině otevřený pro všechny. Piknik Nové scény se staví do kontrastu k budovám Národního divadla. Hra se během letních divadelních prázdnin přesouvá ven.
Technické řešení: Přírodní zatravněná plocha na zvýšeném pódiu 500 mm nad povrchem stávajíci dlažby. Nosnou konstrukci pódia tvoří hliníkový systém praktikáblů. Na zvýšenou vodorovnou plochu je osazena běžná skladba tzv. zelené střechy.

ov-a
Visutý park nad ústím tunelu
Tunel Blanka, vedený spornou trasou, je typickou ukázkou zvůle dopravního stavění v Praze. Jeho nadzemní vyústění a mimoúrovňové křižovatky vznikají bez veřejné debaty či architektonické soutěže. Křižovatka Malovanka, která se dokončuje v místě spojení tunelu Blanka se Strahovským tunelem, svým charakterem připomíná mimopražskou periferii. Přitom se její rozsáhlá plocha, pokrytá svazky dopravních koridorů v různých výškových úrovních, rozlévá těsně za hradbami historické Prahy.
Křižovatka jako otevřená rána škodí městu. Přerušuje pás veřejných parků, který se táhne od hradeb přes Hládkov k zahradám usedlosti Malovanka a zámečku Kajetánka.
Návrh zaceluje ránu v městské struktuře stehy lávek napříč prostorem křižovatky a překrývá dopravu visutým parkem. Mezi lávkami je napnutá nerezová síť zarostlá břečťanem a psím vínem. Nad místy nezasaženými dopravním koridorem jsou parková „náměstí“ s jezírkem, a kavárnou. Pěší kráčí parkem přirozeně za svým cílem. Listy popínavých rostlin brání hluku a zároveň stíní řidičův výhled při průjezdu tunely. Auta se noří do zeleného světla, zážitek cestujících se podobá prehistorickým vzpomínkám na život v pralese.

COLL COLL
Živé stromy
Národní galerie má pověst nepřístupné zkostnatělé instituce - věříme, že za to částečně může i její sídlo. Veletržní palác se schovává za hradbou valů, příkopů a v Čechách všudypřítomných betonových květináčů.
Namísto otevřeného a žijícího domu je palác sídlem prodejen nejasného charakteru a osamělé Národní galerie, která i přes veškerou snahu stále není (a v současné podobě ani být nemůže) opravdovým centrem společenského dění.
Pomocí jednoduchého zásahu nahrazujeme nekonečné zásobovací rampy velkým nákladním výtahem a tvoříme bezbariérové náměstí sloužící návštěvníkům i galerii. Síť přípojek vetkaná v dlažbě umožňuje jeho variabilní využívání.
Náměstí navrhujeme jako volnou plochu, na které žijí stromy.
Instalace si hraje s návštěvníky. Každý Strom má ve vínku soubor vlastností, které z něj dělají osobnost a programují jeho chování - mám rád slunce, mám rád klid, baví mě pohyb, rád jsem s lidmi, a proto jim nabízím stín. Principy definující chování jednoduchých organismů stromy nutí k pohybu a jejich hemžení vtahuje obecenstvo do dění. Instalace vytváří neustále se měnící rej architektonického prostoru.
V době konání veřejných akcí a dočasných výstav se pohyb stromů omezí na určitou část plochy, aby svou přítomností vymezovaly dění.

Michaela Dlouhá a Tomáš Petermann
Vlídnější Staroměstské náměstí
Byť otevřeným městským prostorem, Staroměstské náměstí je neprostupným špuntem Prahy. Tisíce turistů přijíždějící bez ohledu na část roku se tu bezcílně potulují, fotí. Pražany pobyt na Staromáku odrazuje, je jakýmsi očistcem. Vždyť jim ani nic nenabízí – drahé restaurace, davy lidí a nulová možnost odpočinku, lenošení. Jak tedy Staroměstské náměstí vrátit Pražanům? Zakázat vstup turistům? Hloupost.
Zbavme Husův pomník květin a řetězů, pusťme na něj lidi. Jeden Hus ale na davy nestačí. Oživíme mdlou plochu náměstí, lidé budou moci sedět, kochat se, fotit, randit, číst si, pít kávu i nedělat zhola nic. Ale budou tu, turisté i Pražané. Nahradíme bloumající turisty sedícími. V chaosu určíme řád. Průchod náměstí již nebude útrpným slalomem.
Pětatřicet zářících laminátových soklíků a lodiček o rozměru 5x7m v noci svítí a plochu náměstí oživuje. Vytváří sezení veřejné i intimnější.

Michal Krejčík
Zelená záplata
Záplata maskuje trhlinu. Přizpůsobuje se svému okolí, snaží se s ním splynout, abychom ji vnímali co nejméně. Zelená záplata vyspravuje část Prahy mezi Chotkovými sady a Letenskými sady. Umožňuje nerušeně a plynule přejít z jednoho parku do druhého. Záplata překrývá frekventovanou automobilovou komunikaci. V bezprostřední blízkosti centra tak vznikne dlouhý klidový pás zeleně, vedoucí od Bruselského pavilonu až k Pražskému hradu.

Balda Janďourek Žid | architekti
Zásah do Černého Mostu
Jako Liberečtí obyvatelé a rodáci, trávíme na Černém Mostě chtě nechtě přibližně stejně času, jako v Praze. Estetická a stavební kvalita, kvalita prostorů a materiálů povrchů, jakož i kvalita okolních prostranství je pro architektonické oko i snad oko ne-architekta utrpení. Kromě poletavých holubů, pobíhajících myšek a krápníků od kapající vody již není kam se koukat. Nehledě na to, že prakticky není ani kam si sednout. Pomyšlení, že v okolí bydlíme a procházíme denně, je ještě více traumatizující. Je to část Prahy. Proto řešíme tento úkol.
Problémy > řešení: 1) Nefunguje dobře provozně > autobusové zastávky ve stejné úrovni jako metro, budova - most přes silnici. 2) Neposkytuje dostatečné funkce > komerční parter v nových domech a v přístavbě k budově metra, pro drobné služby na odpočinek; plus komerčně kavárenský parter v budově přes silnici. 3) Nevytváří příjemné prostředí > v dnešním prostoru busů je podzemní parkoviště, busy a metro na jedné úrovni ústící na náměstí, velkorysý most přes silnici, současný dům metra obestavěný přístavbou, nástupiště metra odděluje přírodní stěna od silnice. 4) Není městotvorný > dostavba domů okolo ústí ,,mostu", vytvářejících náměstí. Most spojuje náměstí s parčíkem v návaznosti na parkoviště. 5) Není výrazný > přes silnici, vypadající jako most, "symbol" nového centra, brána do Prahy.