Nejjednodušší možná architektura podpírá a obaluje složitý komplex triviálních procesů logistiky. Za poslední tři roky se celková plocha skladů u nás zdvojnásobila. Kombinace levné práce, centrální polohy a rozmachu online nakupování tu připravila ideální podmínky pro současný explozivní růst logistických parků. V poměru k HDP jich máme už téměř dvakrát více než v Polsku a třikrát více než v Maďarsku a na Slovensku.
Říkáme-li ale, že rostou sklady, neznamená to ještě, že s nimi rostou i města. Často záleží spíše na vzdálenosti k hranicím než k nejisté kupní síle nejbližšího českého města. Pro řadu mezinárodních skladů podél dálnic a hlavních tahů nehraje příliš velkou roli, jestli jsou u Plzně, Prahy nebo Ostravy. Bývají stavěny v odloučených „ostrovních“ lokalitách, bez přístupu k pravidelné veřejné dopravě a službám. V takových místech pak pracují, ale často i žijí, tisíce lidí z celé republiky, z Rumunska, Ukrajiny a dalších zemí. Uprostřed ničeho. U dálnice, ale často bez auta. Krajiny skladů, které vídáme míhat se za okny vozidel, mají své obyvatele.
Krajina je médium: umělecké zobrazení i jeho skutečný předobraz. Objekt a zároveň i nástroj pozorování. Rámec, a to, co je v rámci ohraničeno. Nástroj naturalizování politicko-ekonomické situace doby. Výstava nahlíží na téma logistiky pohledem krajin vně a uvnitř skladových areálů o stovkách tisíc metrů čtverečních. Jak se prezentují, co skrývají, čeho jsou součástí a jaký vliv mají na své okolí? Vzniká nová vrstva, drtivě přesahující starý svět, do něhož se musí vejít a který mění. Výstava Krajiny Logistiky tuto novou vrstvu zkoumá dříve, než společně s „přírodními“ alejemi stromů, které ji lemují, vroste se samozřejmostí do našeho podvědomí. Popisuje ji šesti Krajinami, exponáty posouvajícími hranice tohoto klasického žánru, který tak příhodně zobrazuje to, co už je samo jistým druhem zobrazení.