K výstavě Hermanna Czecha ve vídeňském fjk3
Málokdo měl ve druhé polovině uplynulého století větší vliv na podobu vídeňské gastronomické scény než Hermann Czech. Podílel se na zařizování restaurace ve Schwarzenberském paláci, dostavěl vilu od Theophila Hansena nebo navrhl zasklení lodžie Vídeňské státní opery. Pro německého kurátora Kaspera Königa je Czech "architektem architektů" (Architects’ Architect). Ke spolupráci na interiérech s nezaměnitelnou atmosférou si jej přizval například Adolf Krischanitz nebo curyšský ateliér Meili Peter. Czech se dlouhodobě těší přízně studentů nejen ve Vídní, kde vyučoval na technice, umprumce i akademii, ale také v zahraničí, kde hostoval na Harvardově univerzitě nebo curyšské ETH. Za uplynulé čtyři dekády prošly jeho ateliérem desítky architektů. Jeho tvorbu datovanou od počátku 60. let minulého století nelze jednoznačně zařadit jako pokračovatele vídeňské moderny nebo do postmoderní škatulky. Stejně tak lze z jeho interiérů vycítit svátečního ducha starého mocnářství, ale současně cíleně pracuje s “předšpiněním“ (Wiener Normschmutz) nebo manýristicky kombinuje ornamenty (J.Hoffmanna nebo J.Franka).
Czech se i v pokročilém věku stále zajímá o aktuální dění. V loňském roce společně s kolektivem AKT připravil expozici s názvem Partecipazione (Účast) pro rakouský národní pavilon na 18. architektonickém bienále v Benátkách. V opačném gardu byla pozornost médií k jeho tvorbě vlažnější. Novináři si jeho tvorby začali detailněji všímat až když oslavil osmdesáté narozeniny. Vídeňský týdeník Falter ho popsal jako „tajného hvězdného architekta, kterého nikdo nezná.“ Nejprve mu v roce 2016 japonský časopis a+u věnoval celé listopadové číslo, které sestavil profesor vídeňské techniky Christian Kühn, a o dva roky později mu u curyšského nakladatelství Park Books (v roce 2023 vyšel 2. rozšířený dotisk) vyšla monografie s lapidárním titulem “Architekt in Wien“. Autorkou publikace je Eva Kuß z technologické univerzity ve Štýrském Hradci, která v letech 2011-14 zpracovávala pod vedením Liliane Lefaivre vědeckou práci zaměřenou na Hermanna Czecha a architektonickou scénu v poválečné Vídní. Za tímto účelem uskutečnila Eva Kuß bezpočet setkání s Hermannem Czechem, který ji velkoryse zpřístupnil celý svůj archiv. Eva Kuß kromě obsáhlé téměř pětisetstránkové publikace připravila, společně se svými kolegyněmi Claudia Cavallar, Gabriele Kaiser a Fiona Liewehr, ve vídeňské galerii fjk3 pro letošní jaro také největší Czechovu výstavu mapující na dvou podlažích o celkové rozloze 430 m² tvorbu “nejvíce vídeňského ze všech žijících architektů“. Podle Fiony Liewehr, umělecké ředitelky galerie fjk3, je „Hermann Czech posledním žijícím architektem, který zachránil dnes již neexistující pojetí modernismu a přenesl ho do současnosti“.
Vedle mnohaletého cizelování barů a kaváren jsou Czechovou celoživotní vášní také asymetrická schodiště spojující promyšlený raumplan, což uplatnil i ve výstavním prostoru fjk3, kam navrhl dočasné 50 cm úzké dřevěné schodiště propojující přízemí se suterénem. Kromě tradičních exponátů (nábytek, fotografie, modely, výkresy) se do galerie dostaly také fragmenty původních realizací jako svítidla ze zrušené kavárny v MAK nebo logo ze zavřené provozovny CINCIN.
Nic na výstavě není umístěné náhodou. Kurátorky společně s architektem pečlivě uspořádaly přibližně stovku projektů (realizovaných, nerealizovaný i zbořených a nedochovaných), aby navazovaly vzájemné vztahy. Poprvé jsou veřejně vystaveny také skici a ručně psané poznámky.
Výstavní program doplňují komentované prohlídky, kterých se vedle kurátorek aktivně účastní i samotný architekt, a dále pak procházky po Czechových jindy nepřístupných realizacích. Výstavu “Přibližný hlavní směr“ (Ungefähre Hauptrichtung) v prostoru pro současné umění fjk3 si můžete prohlédnout do 9. června 2024.
Ačkoli portfólio tohoto vídeňského rodáka sahá od dopravních staveb po krátkodobé instalace, tak přece jen nejsilnější stopu Czech zanechal na místní barové a kavárenské scéně. Součástí návštěvy Vídně by tak neměla být pouze expozice ve fjk3, ale také občerstvení v některé z kaváren, barů nebo restaurací, které nesou Czechův rukopis. Nabízí se jich celá řada (Kleines Café, Wunder-Bar, Café Freud, CinCin Buffet, Restaurant Pöschl, Saltzamt Restaurant), takže máte důvod, proč se do Vídně vracet.
Více informací >
Czech se i v pokročilém věku stále zajímá o aktuální dění. V loňském roce společně s kolektivem AKT připravil expozici s názvem Partecipazione (Účast) pro rakouský národní pavilon na 18. architektonickém bienále v Benátkách. V opačném gardu byla pozornost médií k jeho tvorbě vlažnější. Novináři si jeho tvorby začali detailněji všímat až když oslavil osmdesáté narozeniny. Vídeňský týdeník Falter ho popsal jako „tajného hvězdného architekta, kterého nikdo nezná.“ Nejprve mu v roce 2016 japonský časopis a+u věnoval celé listopadové číslo, které sestavil profesor vídeňské techniky Christian Kühn, a o dva roky později mu u curyšského nakladatelství Park Books (v roce 2023 vyšel 2. rozšířený dotisk) vyšla monografie s lapidárním titulem “Architekt in Wien“. Autorkou publikace je Eva Kuß z technologické univerzity ve Štýrském Hradci, která v letech 2011-14 zpracovávala pod vedením Liliane Lefaivre vědeckou práci zaměřenou na Hermanna Czecha a architektonickou scénu v poválečné Vídní. Za tímto účelem uskutečnila Eva Kuß bezpočet setkání s Hermannem Czechem, který ji velkoryse zpřístupnil celý svůj archiv. Eva Kuß kromě obsáhlé téměř pětisetstránkové publikace připravila, společně se svými kolegyněmi Claudia Cavallar, Gabriele Kaiser a Fiona Liewehr, ve vídeňské galerii fjk3 pro letošní jaro také největší Czechovu výstavu mapující na dvou podlažích o celkové rozloze 430 m² tvorbu “nejvíce vídeňského ze všech žijících architektů“. Podle Fiony Liewehr, umělecké ředitelky galerie fjk3, je „Hermann Czech posledním žijícím architektem, který zachránil dnes již neexistující pojetí modernismu a přenesl ho do současnosti“.
Vedle mnohaletého cizelování barů a kaváren jsou Czechovou celoživotní vášní také asymetrická schodiště spojující promyšlený raumplan, což uplatnil i ve výstavním prostoru fjk3, kam navrhl dočasné 50 cm úzké dřevěné schodiště propojující přízemí se suterénem. Kromě tradičních exponátů (nábytek, fotografie, modely, výkresy) se do galerie dostaly také fragmenty původních realizací jako svítidla ze zrušené kavárny v MAK nebo logo ze zavřené provozovny CINCIN.
Nic na výstavě není umístěné náhodou. Kurátorky společně s architektem pečlivě uspořádaly přibližně stovku projektů (realizovaných, nerealizovaný i zbořených a nedochovaných), aby navazovaly vzájemné vztahy. Poprvé jsou veřejně vystaveny také skici a ručně psané poznámky.
Výstavní program doplňují komentované prohlídky, kterých se vedle kurátorek aktivně účastní i samotný architekt, a dále pak procházky po Czechových jindy nepřístupných realizacích. Výstavu “Přibližný hlavní směr“ (Ungefähre Hauptrichtung) v prostoru pro současné umění fjk3 si můžete prohlédnout do 9. června 2024.
Ačkoli portfólio tohoto vídeňského rodáka sahá od dopravních staveb po krátkodobé instalace, tak přece jen nejsilnější stopu Czech zanechal na místní barové a kavárenské scéně. Součástí návštěvy Vídně by tak neměla být pouze expozice ve fjk3, ale také občerstvení v některé z kaváren, barů nebo restaurací, které nesou Czechův rukopis. Nabízí se jich celá řada (Kleines Café, Wunder-Bar, Café Freud, CinCin Buffet, Restaurant Pöschl, Saltzamt Restaurant), takže máte důvod, proč se do Vídně vracet.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
