I’m a Young „Pollish“ Architect!
Jak se žije mladým architektům v Polsku...
12.1. proběhla v prostorách CCEA (Centre for Central European Architecture) vernisáž již čtvrté výstavy z cyklu Young Blood / Mladá krev, která tentokrát prezentuje tvorbu nejmladší činné architektonické generace v Polsku.
Projekt Young Blood je kurátorským počinem pražského CCEA a spočívá ve velmi přitažlivé myšlence konfrontace názorů mladých architektů centrální Evropy, jejich přístupů k chápání architektonické profese a k jejímu praktickému fungování v příslušné zemi. Kouzlo myšlenky spočívá v tom, že poznání našich bezprostředních sousedů a jejich tvorby nám může dopomoci mnohem lépe identifikovat vlastní styl v kontextu evropy i celého světa.
Cyklus Young Blood byl zahájen v červnu 2004 výstavou I'm a Young "Czeck" Architect!, v roce 2005 pokračoval slovenskou I'm a Young "Slowak" Architect!, a slovinskou výstavou I'm a Young "Sloven" Architect!. Snahou organizátorů je nejen představit jednotlivá studia a jejich instalace, ale mapovat celkovou situaci na poli architektury v jednotlivých zemích.
Na výstavě I'm a Young "Pollish" Architect! se prezentuje šest polských architektonických studií, které vyselektoval kurátorský team CCEA. Jednotlivá studia vnesla do svých projektů řadu velmi zajímavých myšlenek, často jde o velmi osobní vyjádření pohledu na situaci mladého architekta v jeho prostředí. Jednotlivé instalace spojuje několik společných myšlenek. Jasným tématem, které se prolíná všemi pracemi je problematika vztahu architekt - klient - investor.
Tak zajímavé myšlenky by si jistě zaslužili být lépe artikulovány. O jednotlivých instalcích lze říci, že mají zajímavý koncept, který byl naplněn s větší či menší mírou dokonalosti. Zajímavé je také sledovat, jak jednotlivé instalce uspěly v prostoru, který je určitým způsobem limitující a autoři instalací jej předem neznali. A jak by pravděpodobně uspěly v daleko důstojnějších prostorách, ve velkých galeriích nebo přímo ve městě, kam architektura patří.
Například instalce 2CH achitekci si zachovává svojí atraktivitu v každém prostředí, použitý materiál, písek a vítr, prokazuje slova Bartosze Haducha, který uvádí jako jeden z inspirčních zdrojů studia Východní země. Projekt studia Cechownia představuje rovněž silný koncept, který může obstát v každém prostoru díky hře světla a snaze vtáhnout diváka do děje (polystyrenové koule, které musíte nadzvednout, aby bylo možné nahlédnout do tajemství architektury).
Seznam vystavujících studií:
2CH architekci (Aleksandra Witeczek, Bartosz Haduch)
Cechownia (Aleksandra Grzonka, Ewa Malec)
CH+architekci (Agnieszka Chrzanowska, Wojtek Chrzanowski)
RRA Roman Rutkowski (Roman Rutkowski)
Stanislawski.Wojciechowski.Mnich (Sebastian Stanisławski, Łukasz Wojciechowski, Marta Mnich)
T-33 (Wojciech Adam Zaborniak, Tomasz Bogdan Skrobun)
Výstava bude přístupná až do 5.3.2006.
Architektonické studio 2CH architekci, které se zaměřuje na architekturu, urbanismus, design a grafiku, založili v roce 2005 Bartosz Haduch a Aleksandra Witczech.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Pro nás neexistují žádné problémy, pouze výzvy :)
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
V Polsku je situace velmi podobná. Problémem je po zakončení studia také nedostatek relevantních vědomostí vztahujících se k stavebnímu právu, postupům a předpisům. V největší míře získáváme zkušenosti prostřednictvím našich vlastních projektů, většinou až po dokončení studia.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Hodně cestujeme (jen v roce 2005 Japonsko, Indie a různé evropské země) a žili jsme na různých místech (Španělsko, Rakousko, Německo, Holandsko). Máme tedy porovnání s různými kulturami a architekturou po celém světě. Zkušenosti z návštěv a života v jiných zemích jsou jedním z našich nejdůležitějších inspiračních zdrojů. Od roku 2001 píši články o světové architektuře (ty byly publikovány v Polsku, Itálii a Číně). To nám přináší dobrou perspektivu a srovnání. Práce 2CH Architekci je více globální než Polská.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Chtěli jsme vytvořit něco abstraktního, poetický projekt - instalaci nacházející se někde na pomezí architektury a designu. Díky tomu, že pro jednotlivé instalace byl dán k dispozici pouze limitovaný prostor, mohli jsme vytvořit krátkodobý projekt za použití materiálů a objektů neobvyklým způsobem.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano. Byli jsme spokojeni s reakcí lidí, kteří se snažili dotknout písku a cítit vítr v naší instalaci. Jedinou nevýhodou byl omezený prostor pro instalaci. Příště bychom rádi vytvořili mnohem větší písečnou dunu.
Které české architekty znáte?
Ivan Kroupa
ARCH.A
Kolpron
AHK
Marta Mnich & Lukasz Wojciechowski
Sebastian Stanislawski a Lukasz Wojciechowski vytvořili společné studio v roce 2003 ve Varšavě. Úzce spolupracují také s architektkami Martou Minch a Monikou Dziadosz, studentem Martinem Lopatkou a se širokým okruhem odborníků z dalších profesí.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Problémy v Polsku se zdají být stejné jako v ostatních zemích. Myslím, že se nesetkáváme s větším nebo menším množstvím překážek v porovnání s ostatními evropskými architekty.
Nevnímáme naše projekty jako bezmocné vyjádření problémů, ale naopak jako naši ironii nad nimi. Neříkáme, že jsme paralyzování problémy, ale naopak se snažíme kreativně je vyřešit - architektura pro nás znamená stálé řešení problémů, nikoliv jejich vytváření.
Na druhou stranu při pohledu na západ můžeme vidět, že naše architektura, tj. klienti, porotci soutěží, úřady a také architekti jsou lehce pozadu. Problém je, jak je jasně vidět v Polsku, že v postkomunistických zemích je historie architektury kondensována do mnohem kratšího časového úseku než ve starých zemích EU. Zde je stále v určitých kruzích aktuální Postmodernismus.
Co je nejsložitější? Ve skutečnosti máme stále více soutěží, kvalitnější poroty, můžeme pomalu vidět jak se naše ulice mění. Myslíme si, že architekti (včetně nás) rádi reptají na ostatní (klienty, poroty atd..) a nevidíme své vlastní chyby. My (mladí z nás) se nescházíme, nediskutujeme, často se po skončení studia přestáváme architekturu učit. Myslíme si, že nejtěžší problém je v nás samotných, protože nemáme často žádné lepší sdělení, než navrhnout "moderní", příliš formální budovy.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Ani nás nikdo neučí komunikaci s klientem. Přesněji, nikdo nás vůbec neučí mluvit o projektech. Často verbální vyjádření projektu (například v soutěžích) je tak sofistikované a nepřímé, že po několika slovech ztrácíte obsah.
Je to opravdu legrační, ale pokud mluvíme s našimi přáteli - architekty - často si uvědomujeme, že bychom se měli učit nejprve navrhování a potom jednání. Ale vážně, občas jsme ohromeni tím, jak velká část kvality architektury závisí na umění vyjádřit se.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Zdá se, že v Polsku je to stejné. Ale mladá generace se otevírá světu.
Čteme mezinárodní časopisy, navštěvujeme webové stránky atd.
Problémem pro nás je to, že jsme tak moc ovlivněni tím, čemu se říká "Wallpaper
architecture".
Ačkoliv se naštěstí většina mladé generace odklonila od historické postmoderny - namísto ní, zdá se, je zablokována v pitoreskní estetice znovuobjeveného Modernismu, nebo pouze kopíruje architektonické hvězdy, bez jakéhokoliv pochopení jejich myšlenek.
Myslíme si, že problém je v tom, že vidíme svět, ale neumíme jej přečíst.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Naše reakce na výstavu byla nadšená, protože se zajímáme stejně tak o architekturu jako o diskuzi o ní.
Myšlenka CCEA nevěšet na zeď panely, ale vystavit modely, nás donutila přemýšlet a vytvořit instalaci. Byla to pro nás příležitost a výzva.
Donutila nás přemýšlet nad tím, co zajímavého jsme schopni sdělit českému publiku o realitě Polského architekta. Uvědomili jsme si, že máme pravděpodobně stejné problémy a přání.
S naší instalací (červenobílá páska rozstříhaná na vlajky) jsme chtěli pouze dát ironickou odpověď na otázku - co je tak Polského na Polské architektuře? - kterou zde reprezentuje prázdná stavební parcela.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano, byli jsme velmi spokojeni s projektem CCEA.
Které české architekty znáte?
Některé známe, ale ne mnoho. A ne jménem, s výjimkou Vladimíra Šlapety a Evy Jiřičné. Známe některé stavby zahraničních architektů v Čechách a pár staveb českých architektů jako Carrefour v Praze, Pszczolkovi House, některé obytné domy a objekty které jsme zrovna viděli při návštěvě CCEA v Praze.
Máme určitou představu o české architektonické scéně díky návštěvě portálu Archiweb.
RRA Roman Rutkowski
Založení studia RRA inicioval v roce 2000 Roman Rutkowski. Ve studiu pracují i další mladí architekti - Agnieszka Rutecka, Gawel Tyrala, Tomasz Zaleski.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Limity mého vlastního talentu a znalostí. Pokud tito dva v pořádku pracují, všchno jde více či méně hladce.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Situace je v Polsku stejná. Nicméně jako akademický vyučující ve Varšavě se stále snažím zahrnout tuto problematiku do výukového procesu.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Je to ten samý příběh - pokud architekti vědí něco o jiných, jsou to většinou jejich Polští kolegové. Existují samozřejmě výjimky.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Potřeba výměny zkušeností s jinou zemí - my, mezi dvěma zeměmi, musíme spolu komunikovat. ( A také se samozřejmě propagovat! )
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano
Které české architekty znáte?
Milan Rak (už ani nevím kolikrát jsem navštívil Rudník!), HŠH, A69. A mého nejlepšího přítele Osama Okamuru! Pravidelně sleduji stránky archiweb.cz.
t-33 tom&wojciech
Architektonický ateliér byl založený v květnu 2004. Zabývá se architektonickou činností a s ní souvisejícími aktivitami. Hlavní činnost: architektonické, urbanistické návrhy, modelování a počítačové vizualizace, grafika.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Největší problémy vznikají přístupností stavebního trhu, kastovní systém a obchodní systém spojený s tímto odvětvím. Zdá se, že přirozenou cestou vývoje by měla být účast v soutěžích.
Nicméně organizační mechanismus řady z nich vytváří formální limity, které ve výsledku diskriminují mladé architekty s malou praxí.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Tak moc jak je to jen možné se tento problém dotýká mladých architektů v Čechách stejně jako v Polsku.
V celém výukovém procesu stále není žádný prostor pro předměty, které by simulovaly vztah klienta a architekta.
Takovéto znalosti nabýváme až zkušeností během práce po dokončení studia. Vnímáme tento problém jako velmi důležitý, protože víme, jak velké nepříjemnosti může nedostatek těchto schopností zavinit na počátku naší profesionální kariéry.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Jsme neustále v kontaktu se západními architektonickými ateliéry, děláme pro ně hodně zakázek a často spolupracujeme na různých závazcích. Jsme si jisti, že jsme schopni vyrobit produkt velmi vysoké kvality, to je důvod proč netrpíme "Komplexem západního světa".
Naše spolupráce nám dovoluje odhadnout lépe možnosti realizace západních architektů v oblastech jako sebepropagace, vzdělání atd. a zároveň možnosti realizace více sofistikované architektury.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Přání konfrontovat se, před zraky veřejnosti, prostřednictvím realizace sochařského objektu a samozřejmě soutěžní podoba tohoto závazku.
Neskrýváme, že pro nás je toto, určitým způsobem, prestižní performance, které nás usazuje do jiné polohy, než kterou je architekt - řemeslník.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Projekt byl hodnocen velmi dlouhou dobu, a velmi se liší od původní verze. Je to pouze tvar, který můžeme přijmout, a který naplnil naše očekávání. Rozhodli jsme se jej vyrobit vlastníma rukama, takže jediné pochybnosti které se mohou objevit se týkají technologie, kterou jsme k realizaci využili.
Které české architekty znáte?
Bohužel, neznáme žádné české architekty. Nicméně se domníváme, že naše účast na výstavě a kontakty CCEA zahájí výměnu informací a názorů. Doufáme, že nám to dopomůže k lepšímu poznání této komunity, která je pro nás velmi zajímavá!
Projekt Young Blood je kurátorským počinem pražského CCEA a spočívá ve velmi přitažlivé myšlence konfrontace názorů mladých architektů centrální Evropy, jejich přístupů k chápání architektonické profese a k jejímu praktickému fungování v příslušné zemi. Kouzlo myšlenky spočívá v tom, že poznání našich bezprostředních sousedů a jejich tvorby nám může dopomoci mnohem lépe identifikovat vlastní styl v kontextu evropy i celého světa.
Cyklus Young Blood byl zahájen v červnu 2004 výstavou I'm a Young "Czeck" Architect!, v roce 2005 pokračoval slovenskou I'm a Young "Slowak" Architect!, a slovinskou výstavou I'm a Young "Sloven" Architect!. Snahou organizátorů je nejen představit jednotlivá studia a jejich instalace, ale mapovat celkovou situaci na poli architektury v jednotlivých zemích.
Na výstavě I'm a Young "Pollish" Architect! se prezentuje šest polských architektonických studií, které vyselektoval kurátorský team CCEA. Jednotlivá studia vnesla do svých projektů řadu velmi zajímavých myšlenek, často jde o velmi osobní vyjádření pohledu na situaci mladého architekta v jeho prostředí. Jednotlivé instalace spojuje několik společných myšlenek. Jasným tématem, které se prolíná všemi pracemi je problematika vztahu architekt - klient - investor.
Tak zajímavé myšlenky by si jistě zaslužili být lépe artikulovány. O jednotlivých instalcích lze říci, že mají zajímavý koncept, který byl naplněn s větší či menší mírou dokonalosti. Zajímavé je také sledovat, jak jednotlivé instalce uspěly v prostoru, který je určitým způsobem limitující a autoři instalací jej předem neznali. A jak by pravděpodobně uspěly v daleko důstojnějších prostorách, ve velkých galeriích nebo přímo ve městě, kam architektura patří.
Například instalce 2CH achitekci si zachovává svojí atraktivitu v každém prostředí, použitý materiál, písek a vítr, prokazuje slova Bartosze Haducha, který uvádí jako jeden z inspirčních zdrojů studia Východní země. Projekt studia Cechownia představuje rovněž silný koncept, který může obstát v každém prostoru díky hře světla a snaze vtáhnout diváka do děje (polystyrenové koule, které musíte nadzvednout, aby bylo možné nahlédnout do tajemství architektury).
Seznam vystavujících studií:
2CH architekci (Aleksandra Witeczek, Bartosz Haduch)
Cechownia (Aleksandra Grzonka, Ewa Malec)
CH+architekci (Agnieszka Chrzanowska, Wojtek Chrzanowski)
RRA Roman Rutkowski (Roman Rutkowski)
Stanislawski.Wojciechowski.Mnich (Sebastian Stanisławski, Łukasz Wojciechowski, Marta Mnich)
T-33 (Wojciech Adam Zaborniak, Tomasz Bogdan Skrobun)
Výstava bude přístupná až do 5.3.2006.
A jak se žije mladým architektům v Polsku?
Bartosz Haduch, 2CH Architekti |
Architektonické studio 2CH architekci, které se zaměřuje na architekturu, urbanismus, design a grafiku, založili v roce 2005 Bartosz Haduch a Aleksandra Witczech.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Pro nás neexistují žádné problémy, pouze výzvy :)
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
V Polsku je situace velmi podobná. Problémem je po zakončení studia také nedostatek relevantních vědomostí vztahujících se k stavebnímu právu, postupům a předpisům. V největší míře získáváme zkušenosti prostřednictvím našich vlastních projektů, většinou až po dokončení studia.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Hodně cestujeme (jen v roce 2005 Japonsko, Indie a různé evropské země) a žili jsme na různých místech (Španělsko, Rakousko, Německo, Holandsko). Máme tedy porovnání s různými kulturami a architekturou po celém světě. Zkušenosti z návštěv a života v jiných zemích jsou jedním z našich nejdůležitějších inspiračních zdrojů. Od roku 2001 píši články o světové architektuře (ty byly publikovány v Polsku, Itálii a Číně). To nám přináší dobrou perspektivu a srovnání. Práce 2CH Architekci je více globální než Polská.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Chtěli jsme vytvořit něco abstraktního, poetický projekt - instalaci nacházející se někde na pomezí architektury a designu. Díky tomu, že pro jednotlivé instalace byl dán k dispozici pouze limitovaný prostor, mohli jsme vytvořit krátkodobý projekt za použití materiálů a objektů neobvyklým způsobem.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano. Byli jsme spokojeni s reakcí lidí, kteří se snažili dotknout písku a cítit vítr v naší instalaci. Jedinou nevýhodou byl omezený prostor pro instalaci. Příště bychom rádi vytvořili mnohem větší písečnou dunu.
Které české architekty znáte?
Ivan Kroupa
ARCH.A
Kolpron
AHK
Marta Mnich & Lukasz Wojciechowski
 |
Sebastian Stanislawski a Lukasz Wojciechowski vytvořili společné studio v roce 2003 ve Varšavě. Úzce spolupracují také s architektkami Martou Minch a Monikou Dziadosz, studentem Martinem Lopatkou a se širokým okruhem odborníků z dalších profesí.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Problémy v Polsku se zdají být stejné jako v ostatních zemích. Myslím, že se nesetkáváme s větším nebo menším množstvím překážek v porovnání s ostatními evropskými architekty.
Nevnímáme naše projekty jako bezmocné vyjádření problémů, ale naopak jako naši ironii nad nimi. Neříkáme, že jsme paralyzování problémy, ale naopak se snažíme kreativně je vyřešit - architektura pro nás znamená stálé řešení problémů, nikoliv jejich vytváření.
Na druhou stranu při pohledu na západ můžeme vidět, že naše architektura, tj. klienti, porotci soutěží, úřady a také architekti jsou lehce pozadu. Problém je, jak je jasně vidět v Polsku, že v postkomunistických zemích je historie architektury kondensována do mnohem kratšího časového úseku než ve starých zemích EU. Zde je stále v určitých kruzích aktuální Postmodernismus.
Co je nejsložitější? Ve skutečnosti máme stále více soutěží, kvalitnější poroty, můžeme pomalu vidět jak se naše ulice mění. Myslíme si, že architekti (včetně nás) rádi reptají na ostatní (klienty, poroty atd..) a nevidíme své vlastní chyby. My (mladí z nás) se nescházíme, nediskutujeme, často se po skončení studia přestáváme architekturu učit. Myslíme si, že nejtěžší problém je v nás samotných, protože nemáme často žádné lepší sdělení, než navrhnout "moderní", příliš formální budovy.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Ani nás nikdo neučí komunikaci s klientem. Přesněji, nikdo nás vůbec neučí mluvit o projektech. Často verbální vyjádření projektu (například v soutěžích) je tak sofistikované a nepřímé, že po několika slovech ztrácíte obsah.
Je to opravdu legrační, ale pokud mluvíme s našimi přáteli - architekty - často si uvědomujeme, že bychom se měli učit nejprve navrhování a potom jednání. Ale vážně, občas jsme ohromeni tím, jak velká část kvality architektury závisí na umění vyjádřit se.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Zdá se, že v Polsku je to stejné. Ale mladá generace se otevírá světu.
Čteme mezinárodní časopisy, navštěvujeme webové stránky atd.
Problémem pro nás je to, že jsme tak moc ovlivněni tím, čemu se říká "Wallpaper
architecture".
Ačkoliv se naštěstí většina mladé generace odklonila od historické postmoderny - namísto ní, zdá se, je zablokována v pitoreskní estetice znovuobjeveného Modernismu, nebo pouze kopíruje architektonické hvězdy, bez jakéhokoliv pochopení jejich myšlenek.
Myslíme si, že problém je v tom, že vidíme svět, ale neumíme jej přečíst.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Naše reakce na výstavu byla nadšená, protože se zajímáme stejně tak o architekturu jako o diskuzi o ní.
Myšlenka CCEA nevěšet na zeď panely, ale vystavit modely, nás donutila přemýšlet a vytvořit instalaci. Byla to pro nás příležitost a výzva.
Donutila nás přemýšlet nad tím, co zajímavého jsme schopni sdělit českému publiku o realitě Polského architekta. Uvědomili jsme si, že máme pravděpodobně stejné problémy a přání.
S naší instalací (červenobílá páska rozstříhaná na vlajky) jsme chtěli pouze dát ironickou odpověď na otázku - co je tak Polského na Polské architektuře? - kterou zde reprezentuje prázdná stavební parcela.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano, byli jsme velmi spokojeni s projektem CCEA.
Které české architekty znáte?
Některé známe, ale ne mnoho. A ne jménem, s výjimkou Vladimíra Šlapety a Evy Jiřičné. Známe některé stavby zahraničních architektů v Čechách a pár staveb českých architektů jako Carrefour v Praze, Pszczolkovi House, některé obytné domy a objekty které jsme zrovna viděli při návštěvě CCEA v Praze.
Máme určitou představu o české architektonické scéně díky návštěvě portálu Archiweb.
RRA Roman Rutkowski
 |
Založení studia RRA inicioval v roce 2000 Roman Rutkowski. Ve studiu pracují i další mladí architekti - Agnieszka Rutecka, Gawel Tyrala, Tomasz Zaleski.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Limity mého vlastního talentu a znalostí. Pokud tito dva v pořádku pracují, všchno jde více či méně hladce.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Situace je v Polsku stejná. Nicméně jako akademický vyučující ve Varšavě se stále snažím zahrnout tuto problematiku do výukového procesu.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Je to ten samý příběh - pokud architekti vědí něco o jiných, jsou to většinou jejich Polští kolegové. Existují samozřejmě výjimky.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Potřeba výměny zkušeností s jinou zemí - my, mezi dvěma zeměmi, musíme spolu komunikovat. ( A také se samozřejmě propagovat! )
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Ano
Které české architekty znáte?
Milan Rak (už ani nevím kolikrát jsem navštívil Rudník!), HŠH, A69. A mého nejlepšího přítele Osama Okamuru! Pravidelně sleduji stránky archiweb.cz.
t-33 tom&wojciech
 |
Architektonický ateliér byl založený v květnu 2004. Zabývá se architektonickou činností a s ní souvisejícími aktivitami. Hlavní činnost: architektonické, urbanistické návrhy, modelování a počítačové vizualizace, grafika.
V představených instalacích můžeme nalézt jedno společné téma, které se mezi nimi vine jako červená nit. To téma zní: Problémy, kterým musí čelit mladí architekti v Polsku. Co vnímáte jako svojí největší překážku?
Největší problémy vznikají přístupností stavebního trhu, kastovní systém a obchodní systém spojený s tímto odvětvím. Zdá se, že přirozenou cestou vývoje by měla být účast v soutěžích.
Nicméně organizační mechanismus řady z nich vytváří formální limity, které ve výsledku diskriminují mladé architekty s malou praxí.
V jednotlivých projektech se můžeme často setkat se slovy "Klient" a "Investor". To jsou úkoly, kterým musí čelit architekt každý den. Během svého studia nejsou architekti na tyto úkoly vůbec připravováni. Jaká je situace v Polsku?
Tak moc jak je to jen možné se tento problém dotýká mladých architektů v Čechách stejně jako v Polsku.
V celém výukovém procesu stále není žádný prostor pro předměty, které by simulovaly vztah klienta a architekta.
Takovéto znalosti nabýváme až zkušeností během práce po dokončení studia. Vnímáme tento problém jako velmi důležitý, protože víme, jak velké nepříjemnosti může nedostatek těchto schopností zavinit na počátku naší profesionální kariéry.
Architekti v české republice většinou srovnávají svojí práci opět s českými architekty (v mysli s tím, že světová úroveň se pohybuje zcela jinde). Jak je tomu v Polsku? A jak Vás v této souvislosti ovlivnila účast na projektu Young Blood?
Jsme neustále v kontaktu se západními architektonickými ateliéry, děláme pro ně hodně zakázek a často spolupracujeme na různých závazcích. Jsme si jisti, že jsme schopni vyrobit produkt velmi vysoké kvality, to je důvod proč netrpíme "Komplexem západního světa".
Naše spolupráce nám dovoluje odhadnout lépe možnosti realizace západních architektů v oblastech jako sebepropagace, vzdělání atd. a zároveň možnosti realizace více sofistikované architektury.
Co pro Vás bylo impulsem pro rozhodnutí zúčastnit se projektu Young Blood?
Přání konfrontovat se, před zraky veřejnosti, prostřednictvím realizace sochařského objektu a samozřejmě soutěžní podoba tohoto závazku.
Neskrýváme, že pro nás je toto, určitým způsobem, prestižní performance, které nás usazuje do jiné polohy, než kterou je architekt - řemeslník.
Naplnil projekt Vaše očekávání?
Projekt byl hodnocen velmi dlouhou dobu, a velmi se liší od původní verze. Je to pouze tvar, který můžeme přijmout, a který naplnil naše očekávání. Rozhodli jsme se jej vyrobit vlastníma rukama, takže jediné pochybnosti které se mohou objevit se týkají technologie, kterou jsme k realizaci využili.
Které české architekty znáte?
Bohužel, neznáme žádné české architekty. Nicméně se domníváme, že naše účast na výstavě a kontakty CCEA zahájí výměnu informací a názorů. Doufáme, že nám to dopomůže k lepšímu poznání této komunity, která je pro nás velmi zajímavá!
0 komentářů
přidat komentář
