Federico Diáz hledá manuál pro přežití

Praha - Do postapokalyptického času, ve kterém se hroutí lidem známý svět a člověk přežívá jen obtížně a na své elementární bázi, se vydal známý český umělec Federico Diáz. Ve svém projektu Adheze s podtitulem Manuál pro přežití vytvořil několik objektů, které s použitím nových technologií zkoumají podmínky nutné pro přežití v hraniční situaci.
    Objekty ode dneška vystavuje v Galerii Zdeněk Sklenář na pražském Smetanově nábřeží. Výstava potrvá do 3. října, galerie je otevřena od středy do soboty mezi 13:00 a 18:00 a v úterý 8. září od 17:30 autor případné zájemce sám výstavou provede.
    Termín "adheze" vyjadřuje přilnavost materiálů, Diáz jej použil ve smyslu spojení, které hledá mezi materiálními potřebami člověka a jeho niternou podstatou. "Ptal jsem se přátel, co by dělali, kdyby se jim známé město zhroutilo. Většinu nejprve napadlo opatřit si jídlo a město opustit, protože všechno známé a potřebné v něm přestane fungovat," popsal Diáz novinářům východiska svého projektu.
    V něm chtěl upozornit na "jemnosti", které jsou mimo materiální touhu člověka. Spatřuje je v takových věcech, jako je třeba chvění listí stromů, vlnění trávy, vesměs tedy jevy, které se vyskytují mimo civilizaci, mimo města. Diázem vytvořené obrazy jsou podle něj paradoxní představou člověka za 200 let, doby, kdy už nemůže takové chvění zažít a má jen elektronický obraz těchto jevů.
    Návštěvník výstavy uvidí několik nástěnných obrazů vytvořených za použití termobarvy a speciálního softwaru. Ten vytváří na obraze linie, které se objevují tak, jak se podle programu mění teplota obrazu. "Linky tvoří biomorfní strukturu, která simuluje šíření energie v přírodě," řekl Diáz. Charakteristickou pro obrazy je značná pomalost zjevování linií - tedy podle autora něco, co v civilizaci chybí, ale člověka velmi uklidňuje; přijít by mohla právě zase v postapokalyptické době.
    Projekt Adheze doplňuje ve výstavě několik objektů z předchozího Diázova projektu Ultra. Objekty jsou převedením grafického záznamu zvuku, například rozhovoru dvou lidí, do prostorových měřítek.
    Federico Diáz patří k nejznámějším postavám české výtvarné scény. Již při studiu na Akademii výtvarných umění v první polovině 90. let se začal zajímat o možnosti nových přístupů k umělecké tvorbě, zejména o zapojení softwaru, zvuku, světla, pohybu a elektronických technologií do umění a architektury. Jeho díla jsou známá i na mezinárodní scéně, aktuálně připravuje verzi projektu Adheze pro newyorskou Frederieke Taylor Gallery.