Architekt Jan Šépka a umělkyně Eva Eisler, profesoři Vysoké školy uměleckoprůmyslové se setkávají na výstavě ve Winternitzově vile. Jan Šépka vystavuje tři modely svých soukromých vil, Eva Eisler Venuše, sochy ženských torz z hutního skla. Společně vybízejí k úvaze nad krásou soukromého domu. V jejich podání to není pohodlí a prvoplánový luxus, ale svět, který své obyvatele povznáší a dává jejich životu umělecký rozměr. O což šlo ostatně i architektovi Winternitzovy vily Adolfu Loosovi, který poskytuje téhle výstavě nejlepší možné pozadí. Výstavu s názvem O Venuších a vilách je možné navštívit od 27.6. do 30.8. 2020.
"Pro svůj byt máte vždy pravdu vy," napsal Adolf Loos, architekt Winternitzovy vily, ve svém časopisu To druhé (1903). Kdo má vkus, cit a vzdělání, dokáže si doma vytvořit vlastní povznášející svět. Také žít v krásném domě je umění. O kráse soukromé vily je výstava architekta Jana Šépky a všestranné umělkyně Evy Eisler. Najdeme tu modely tří Šépkových vil, doplňují je sochy Venuší. Jako bohyně krásy těchto privátních vesmírů.
Dům s klenbami architekta Jana Šépky se staví jen několik minut chůze od Winternitzovy vily. Také on nabídne svým majitelům povznášející svět. Jednotlivé místnosti betonové vily jsou zastropeny klenbou. Je to výhodné statické řešení, ale také současná verze zámecké noblesy. Namísto ornamentu je tu výhled velkým oknem. Další vila nese název Prolínání. Amébovitá stavba se skutečně prolíná se zahradou, vzniká ekosystém na pomezí přírody a architektury. Vlnité stropy připomínají mraky a podpírají je kusy žuly jako skály. Třetí Dům v sadu je mnohem skromnější, i tady se ale sešly požadavky investorky a osobitá interpretace, kterou jim dal architekt – a vyrostl dům, který připomíná obří žampion. Přání investorů vedou architekturu novými cestami – i to je význam soukromé vily.
"Věci, objekty, prostory, domy, vnímáme v kontextu s prostředím, do kterého je vkládáme. Skleněné objekty jsem pro tuto výstavu zvolila z toho důvodu, ze výjimečné domy vznikají na základě spolupráce a souznění architekta a zadavatele - budoucího majitele, který domu následně vdechne život. Skleněné objekty jsou v tomto případě symbolem patronky nadčasových hodnot, domů Jana Šépky." Říká k výstavě Eva Eisler, která obklopila modely domů svými Venušemi z hutního skla. Ženský archetyp ji zajímá dlouho, už dřív tvořila abstraktní Venuše ze dřeva a kamene. Její sochy mají něco z paleolitu, něco z organické abstrakce i tvárnost ručně zpracovaného hutního skla.
Eva Eisler je mezinárodně uznávaná multi-disciplinární umělkyně a designérka a je považována za jednu z předních kreativních osobností pohybujících se v oblastech volného umění, uměleckého šperku, nábytku, interiérových doplňků, v oblasti interiérového a výstavního designu a v kurátorské a pedagogické činnosti. Od roku 1987 vyučovala na vysokoškolských institucích jako jsou New York University, Parsons School of Design a v současné době je vedoucí ateliéru K.O.V. na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její tvorba je zastoupena ve stálých sbírkách mezinárodních museí a galerií jako jsou Brooklyn Museum of Art, Cooper-Hewitt National Design Museum, Metropolitan Museum of Art, Museum of Art and Design v New Yorku, Smithsonian Institution – Renwick Gallery ve Washingtonu, Museum of Fine Arts – v Montrealu, v Bostonu, v Houstonu, Pinakothek der Moderne v Mnichově, UPM muzeum v Praze a dalších.
Jan Šépka, pedagog a vedoucí Ateliéru architektury I UMPRUM, je významným současným architektem, který se podílel na řadě projektů oceněných u nás i v zahraničí. K nejznámějším patří úpravy Horního náměstí v Olomouci, úpravy Jiřského náměstí na Pražském hradě, Arcidiecézní muzeum v Olomouci, vila v Berouně, vila Hermína, úpravy zámeckého návrší v Litomyšli, návrh Národní knihovny v Praze, Pokoj v krajině v Modravě, Dům v sadu nebo instalace Vnímání v Českých Budějovicích. V roce 1994 zakládá spolu s Michalem Kuzemenským spolek Nová česká práce, v letech 1998-2009 je společníkem ateliéru HŠH architekti, s.r.o. a od roku 2009 vlastní projekční kancelář Šépka architekti. V letech 2004-14 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V letech 2014-16 byl vedoucím Kanceláře projektů a soutěží na IPR v Praze. V roce 2006 byl editorem ročenky Česká architektura a v roce 2015 vydal knihu "Jak se dělá město". V roce 2019 vyšla první publikace, která se monograficky zaměřuje na tvorbu architekta Jana Šépky s názvem Inspirace.