Kurátor: Michal Škoda, Michaela Benešová
Vstupné: zdarma
Aires Mateus - Archiv - pozvánka na výstavu v DUČB
Kurátor: Michal Škoda, Michaela Benešová
Vstupné: zdarma
Letošní poslední výstava věnující se architektuře, představuje lisabonskou praxi Aires Mateus, v jejímž čele stojí bratři Manuel a Francisco Aires Mateus.
Nejdůležitějším momentem osobitého díla Aires Mateus je vztah mezi prázdnem a plností. Jejich tvorba se vyznačuje řadou výrazných prvků vždy s důrazem na detail, s přítomnou čistotou a jednoduchostí tvarů, kde se setkávají pevné formy s prázdnem, které samo se stává prostorem. Velkou pozornost věnují volbě materiálů, stavbám dominuje bílá barva, typickým rysem je artikulace prostoru a rovněž to, jak dosahují „citlivými zářezy“ do hmoty velice působivého /funkčního/ výrazu. Vzniklé otvory se v mnoha případech stávají jakousi „bránou“ vstupujícímu světlu.
Studio Aires Mateus bylo založeno v Lisabonu v roce 1988 bratry Manuelem (1963) a Franciscem (1964) Aires Mateus. Oba vystudovali Fakultu architektury na Technické universitě v Lisabonu, kterou ukončili v letech 1986 respektive 1987. Kvalita práce přinesla oběma bratrům nejen značně se zvyšující zájem o jejich tvorbu, ale také nabídky k pedagogickému působení například na Graduate School of Design v Harvardu či na Accademia di Architettura ve švýcarském Mendrisio. Mají za sebou nespočet realizací, doprovázených celou řadou prestižních ocenění.
Aires Mateus svým neustálým hledáním a experimentováním s puncem záměrné nadčasovosti stavějí příběh, který lze brát jako jejich způsob pohledu na svět. Pomocí světla a hmoty se snaží inovovat svoji tvorbu, velice citlivým, chce se říci až poetickým, způsobem. Zvládají komunikaci s minulostí a to jak z pohledu začlenění svých nových projektů v rámci kontextů míst, tak i v případě renovací a dostaveb. Samotné stavby ač mají mnohdy sochařskou povahu, jsou vždy postaveny na eleganci čistých tvarů a přirozené funkčnosti. Typická je pro ně úcta ke krajině i místu, stejně jako schopnost udržet „protiklady“ ve stavu společné existence. V přirozené harmonii pak působí například monumentalita versus lidské měřítko, odvážnost a klid či abstrakce s robustností.
Jedním z hlavních rysů, který architektuře připisují, je krása. Říkají k tomu: „ Krása se jeví jako přidaná hodnota architekta a je de facto důvodem, proč si lidé objednávají naší práci…“
Nutno si uvědomit, že v posledních letech je krása směrem k architektům spíše spouštěčem kritiky. Viníky však nutno hledat právě mezi těmi architekty, kteří jí zbanalizovali nadměrným přeestetizováním vzhledu budov a prostoru, aby zakryli nedostatek obsahu, nebo ji zneužili jako synonyma pro podívanou. Krása v případě Aires Mateus není jakousi přidanou vrstvou dobrého vkusu, nese v sobě schopnost zachytit a vyjádřit lidské touhy. Jejich hledání krásy je zakotveno ve starých archetypech, jejich krása překonává banalitu a ve své tichosti se stává nevyslovitelnou jistotou. Lze ji vnímat slovy finského architekta Erika Bryggmana: „ Krása není tajemný závoj hozený přes budovu, ale logický výsledek toho, že je vše na svém místě“.
Výstava, kterou se Aires Mateus představují v Českých Budějovicích, je speciálně připravena pro zdejší prostory a je určitým vhledem do jejich tvorby, přístupu k architektuře a způsobu uvažování. Sami k projektu Archiv uvádějí:
„Freud spekuluje o tom, že uspořádání paměti není nepodobné procesu rytí či křídové tabulce, kterou popíšeme a smažeme, přičemž na ní vždy zůstanou stopy. Tato sbírka vyrytých stop pak sama představuje archiv. Projekt vyrůstá ze semínka, ze střetu s problémem. Rodí se bez minulosti, či lépe řečeno bez jednoznačné minulosti – vytváří si svou vlastní. Projekt se svou realizací stává novou stopou, novou zkušeností sebe sama a svých pochodů. Stopou, jejíž trvalou pamětí je její vlastní průběh. Organizace paměti těchto stop evokuje vztahy s architektonickými díly, nevyhledává organizaci chronologickou, typologickou či zeměpisnou – zanechává spíše stopy ve vzduchu, které tím či oním způsobem pomáhají odleskům vzpomínek objevit se v budoucím problému, kterému bude tvůrce čelit.“
Vstupné: zdarma
Letošní poslední výstava věnující se architektuře, představuje lisabonskou praxi Aires Mateus, v jejímž čele stojí bratři Manuel a Francisco Aires Mateus.
Nejdůležitějším momentem osobitého díla Aires Mateus je vztah mezi prázdnem a plností. Jejich tvorba se vyznačuje řadou výrazných prvků vždy s důrazem na detail, s přítomnou čistotou a jednoduchostí tvarů, kde se setkávají pevné formy s prázdnem, které samo se stává prostorem. Velkou pozornost věnují volbě materiálů, stavbám dominuje bílá barva, typickým rysem je artikulace prostoru a rovněž to, jak dosahují „citlivými zářezy“ do hmoty velice působivého /funkčního/ výrazu. Vzniklé otvory se v mnoha případech stávají jakousi „bránou“ vstupujícímu světlu.
Studio Aires Mateus bylo založeno v Lisabonu v roce 1988 bratry Manuelem (1963) a Franciscem (1964) Aires Mateus. Oba vystudovali Fakultu architektury na Technické universitě v Lisabonu, kterou ukončili v letech 1986 respektive 1987. Kvalita práce přinesla oběma bratrům nejen značně se zvyšující zájem o jejich tvorbu, ale také nabídky k pedagogickému působení například na Graduate School of Design v Harvardu či na Accademia di Architettura ve švýcarském Mendrisio. Mají za sebou nespočet realizací, doprovázených celou řadou prestižních ocenění.
Aires Mateus svým neustálým hledáním a experimentováním s puncem záměrné nadčasovosti stavějí příběh, který lze brát jako jejich způsob pohledu na svět. Pomocí světla a hmoty se snaží inovovat svoji tvorbu, velice citlivým, chce se říci až poetickým, způsobem. Zvládají komunikaci s minulostí a to jak z pohledu začlenění svých nových projektů v rámci kontextů míst, tak i v případě renovací a dostaveb. Samotné stavby ač mají mnohdy sochařskou povahu, jsou vždy postaveny na eleganci čistých tvarů a přirozené funkčnosti. Typická je pro ně úcta ke krajině i místu, stejně jako schopnost udržet „protiklady“ ve stavu společné existence. V přirozené harmonii pak působí například monumentalita versus lidské měřítko, odvážnost a klid či abstrakce s robustností.
Jedním z hlavních rysů, který architektuře připisují, je krása. Říkají k tomu: „ Krása se jeví jako přidaná hodnota architekta a je de facto důvodem, proč si lidé objednávají naší práci…“
Nutno si uvědomit, že v posledních letech je krása směrem k architektům spíše spouštěčem kritiky. Viníky však nutno hledat právě mezi těmi architekty, kteří jí zbanalizovali nadměrným přeestetizováním vzhledu budov a prostoru, aby zakryli nedostatek obsahu, nebo ji zneužili jako synonyma pro podívanou. Krása v případě Aires Mateus není jakousi přidanou vrstvou dobrého vkusu, nese v sobě schopnost zachytit a vyjádřit lidské touhy. Jejich hledání krásy je zakotveno ve starých archetypech, jejich krása překonává banalitu a ve své tichosti se stává nevyslovitelnou jistotou. Lze ji vnímat slovy finského architekta Erika Bryggmana: „ Krása není tajemný závoj hozený přes budovu, ale logický výsledek toho, že je vše na svém místě“.
Výstava, kterou se Aires Mateus představují v Českých Budějovicích, je speciálně připravena pro zdejší prostory a je určitým vhledem do jejich tvorby, přístupu k architektuře a způsobu uvažování. Sami k projektu Archiv uvádějí:
„Freud spekuluje o tom, že uspořádání paměti není nepodobné procesu rytí či křídové tabulce, kterou popíšeme a smažeme, přičemž na ní vždy zůstanou stopy. Tato sbírka vyrytých stop pak sama představuje archiv. Projekt vyrůstá ze semínka, ze střetu s problémem. Rodí se bez minulosti, či lépe řečeno bez jednoznačné minulosti – vytváří si svou vlastní. Projekt se svou realizací stává novou stopou, novou zkušeností sebe sama a svých pochodů. Stopou, jejíž trvalou pamětí je její vlastní průběh. Organizace paměti těchto stop evokuje vztahy s architektonickými díly, nevyhledává organizaci chronologickou, typologickou či zeměpisnou – zanechává spíše stopy ve vzduchu, které tím či oním způsobem pomáhají odleskům vzpomínek objevit se v budoucím problému, kterému bude tvůrce čelit.“
0 komentářů
přidat komentář
