XII. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné a oceněné projekty
Martin Klaška: Postindustriální město na východ od centra
Vedoucí vítězného projektu Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Řešené území se nachází jižně od ulice Cejl. Jedná se o bývalou průmyslovou oblast, ležící v těsném sousedství areálu brněnských tepláren, disponující vynikající polohou vůči historickému centru, založenou technickou infrastrukturou a jedinečnou historickou hodnotou nedalekého urbanizovaného území se stále patrným duchem industriálních časů.
Základní myšlenkou návrhu je doplnění chybějící městské struktury mezi ulicemi Cejl a Křenová a začlenění této oblasti do organismu města. Návrh pracuje s přisunutou polohou nádraží, aby dokázal, že i za těchto podmínek je v této lokalitě možné vytvořit fungující město, kde budou moci lidé bydlet, pracovat, ale i odpočívat a bavit se.
Blanka Štuříková: WonderCejl
Vítězná práce z ateliéru Kristek - Sedlák
Návrh představuje doplnění probíhající městem iniciované rekonstrukce bytů v lokalitě Cejl-Bratislavská-Francouzská o další variantu dostupného bydlení dotovanou městem - cohousing. Jedná se o vzorec sdíleného bydlení, v současnosti již fungující v zahraničí, kladoucí důraz na hlouběji prožívané lidské vztahy při zachování nezávislosti jednotlivců. Obyvatelé domu vzájemně sdílí zahradu, prádelnu, kolárnu, společenské prostory i další zázemí. Život je tak ekonomičtější i ekologištější. Podmínkou pro spokojený život ve společenství je pouze tolerance a otevřená mysl.
Na třech volných městských parcelách ve sledované lokalitě vyrostou 2 bytové domy a jeden bytový komplex. Obyvatelé byty městu postupně splatí do 30ti let. Protože v oblasti chybí veřejná prostranství, je součástí každého domu určitá forma prostoru přístupného všem obyvatelům čtvrti i města. Kavárna s integrovanou prádelnou v kombinaci s kavárenským mini-posezením ve dvoře (dům na Francouzské), s menším předprostorem (dům na Bratislavské) a s náměstím (obytný komplex na Bratislavské naproti divadlu Radost). Každý prostor má záměrně rozdílnou míru intimity.
Architektonický koncept pracuje s momentem překvapení, který v lokalitě funguje od celkového (oblast podsouvá mylná očekávání, která poté umocňují údiv z reality) až po miniaturní měřítko (jednotlivé sugestivní lokace) a klade důraz na jedinečnou atmosféru čtvrti, která je jiným světem uprostřed města.
Kristýna Trojanová: Obývání místa a paměť prostoru
Zvláštní ocenění poroty pro práci z ateliéru Kristek - Sedlák
Začala jsem analýzou místa, kde jsem prožila dětství.
Nakreslila jsem půdorys bytu své babičky. Navrhla jsem ho znovu podle svých vzpomínek.
Prostor vzpomínek je tekutý, mění se.
Nikdy nejde o stěny, o nábytek, vždycky o vztahy mezi nimi. Jak daleko než přejdu z pokoje do kuchyně; kolik místa je mezi stolem a postelí; jestli dosáhnu až do nejzazšího rohu stolu; jak moc se musím natáhnout, když mi rozečtená kniha spadne za postel.
Prostor místností se mění, přelévá.
Je zcela zaplněn, když se o štědrovečerním večeru sejde rodina u vánočního stromu, nebo nekonečně rozlehlý, když dítě leží s horečkou v posteli v rohu pokoje.
Čas vytváří vztahy mezi věcmi, nábytkem, budovami i městskými prvky. Vrstvy se překrývají, vznikají zvláštní momenty při jejich prolnutí. Zapomenuté objekty, zazděná okna, předměty, které leží na místech ze zvyku, mnoho let bez funkce. Není to nostalgie, ale volání po kontinuitě, které chce zachovat příběh. Příběh obývání místa jako důkaz bytí, jako důkaz zájmu a lidskosti. Právě zájem a vztah je základním předpokladem ke smysluplné tvorbě prostoru a jeho následnému užívání.
Architektura je prostorem mezi zdmi, volnou plochou výkresu. Místo je, je-li obklopené prostorem. Vzpomínky a naše předchozí zažívání místa je pro jeho existenci klíčové.
Barbara Bartoňková: Postindustriální město na východ od centra města
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Oblast postindustriálního města na východ od centra Brna je území ohraničeno ulicemi Koliště, Cejl a na jihu dále ulicí Křenovou, vedoucí na západ směrem do Zábrdovic. Je to historicky velmi významná a snad i takřka nepostradatelná část Brna. Od počátku bylo toto území hraniční částí města, jelikož v její těsné blízkosti vedly brněnské hradby. Stěžejní linii zde tvoří ulice Cejl, jež zastupuje jednu radiálu vedoucí z historického jádra města.
Základ urbanistického návrhu pojednává o celkové rehabilitaci struktury a navazujících prostorů. Hlavní tezí v tomto návrhu je v současnosti neuspořádanou volnou zástavbu s množstvím proluk nahradit tradiční kompaktní blokovou zástavbou, která umožní vznik ulic, promenád, bulvárů, cest, zelených pásů i podélných parkovacích stání a vytvoří tak návaznost na fungující jádro města. Návrh zde zobrazuje také propojení mezi vnitřním urbanismem návrhu a hlavní ulicí Cejl ve dvou místech. Jednou je to plnohodnotnou ulicí s obousměrnou vozovkou, s návazností na procházející trasu směrem severním a podruhé je to pouze pěší ulicí, se spíše „italským“ charakterem, která působí velmi klidně a intimně, ale zároveň nabývá hodnotu vznešenosti mezi ostatními „klasickými“ ulicemi. Takto ujasněné území je pojímáno částečně jako exkluzivní rodinné bydlení v centru Brna a zároveň i jako administrativní doplněk k centru města.
David Helešic, Marek Svoboda: Kde se bere tolik jedu?
Oceněný projekt z ateliéru Kristek - Sedlák
Návrh vychází z analýzy faktorů a podmínek týkajících se nakládání s financemi v rámci dotačních programů, které spojuje s materiálovými a konstrukčními principy. Zároveň zohledňuje potřeby obcí často rámcově určovaných aktuálním systémem čerpání dotací. Tak jako v minulosti je cílem redistribuční politiky posílení konkurenceschopnosti a povznesení zaostávajících regionů.
Evropské fondy a dotace za přispění těch tuzemských spoluvytváří finanční a ve výsledku i fyzický prostor cílových obcí. V současnosti vzniká většina projektů s dotační podporou v menších vesnicích a městečkách. Investice pomáhají smazávat rozdíly mezi regiony a vyrovnávat jejich nedostatky. Odpovědí na zmiňované cíle je obvykle hmotná nemovitost, případně infrastrukturní projekt. Výsledné stavby, byť často architektonicky nekvalitní a v horším případě pro samotný rozvoj obce i irelevantní, jsou laickou veřejností i politickou reprezentací obvykle chápány jako dobré příklady z praxe. Je možné do disciplinačních mechanismů dotačních programů zařadit i požadavek na „dobrou architekturu“? Do jaké míry dochází při zohlednění všech kritérií, nařízení, či legislativních pravidel ke ztrátě odpovědnosti? Jaká je pozice architekta a lze na těchto případech otestovat jakýsi morální (nebo snad moralizující) rozměr profese? Otevírá se tak diskuse nad výsledky těchto mechanismů i nad potenciálním prostorem pro tvůrčí invenci architekta.
V kontextu 21. století se role architekta výrazně proměňuje v závislosti na mnoha faktorech, jenž není schopen ze své pozice ovlivnit. Jeho role v konkrétním návrhu se proto různí, stejně tak jako jeho možnost projekt ovlivnit, řídit či kontrolovat.
V naší práci vytváříme roli „Dotačních architektů“. Jejich náplní je přinášet již hotové návrhy do obcí, které si vytipují na základě dotačních pravidel a dalších faktorů. Cílem je nabídnout obci lákavou kombinaci architektonického a dotačního projektu. Touto metodou a proaktivním přístupem si skrze propracovaný business plán vytvářejí prostor pro své stavby a naplňují tak podstatu nové role.
Struktura a mechanismy čerpání fondů vytvářejí možnost vytipování určitých obcí, které na tom nejsou v oblasti konkurenceschopnosti právě nejlépe a tím se stávají potenciálními klienty pro dotační architekty.
Tento systém proaktivního přístupu je doplněn vlastním vkladem generické konstrukce za použití prefabrikovaných ocelových prvků. Tyto jednotlivé prvky dovolují při dodržení určitých statických principů pracovat s unikátním zastřešením prostorů při volném půdorysu a uvolnění delší strany fasády.
Dle možností čerpání jednotlivých obcí přicházíme vždy již s přesně rozklíčovanou stavbou a konstrukcí přesně „ušitou“ na míru jednotlivé obci.
Cestu dotačním architektům otevírá tak jako v mnoha jiných případech přístupu kouzlo okamžiku i osobnosti, obchodní talent i šarm. Na poli architektury jsou pak jejich nejsilnějšími spojenci krásné vizualizace, diagramy, úspora financí na výstavbu a rychle vyřízený projekt. To vše již máme!
Kde se v nás bere tolik jedu? Ve vás? Ve všech? To nevíme. I při splnění všech kritérií a legislativních pravidel v nás zůstává určitá morální pachuť.
Systémem zformovaný „Dotační architekt“ se však zdá být naprosto realistickým business modelem.
Pavel Hodek, David Menšík, Michal Solár, Ondřej Žvak: PLAN 30
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D. a Ing. arch. Barbora Ponešová-Krejčová, Ph.D.
Město bez centra je jako člověk bez srdce. Město Hranice trpí tímto problémem. Okolí městského centra je plné sídlišť a odtrhuje se od svého historického jádra. Řešení pro nás bylo jasné. Navrácení života a zaplnění prázdných míst podél hradebního okruhu. Vytvořením nových vazeb s návazností na staré. Rozfázování plánu do 30 let zaručuje kontinuální růst historického centra.
Tereza Horňasová, Barbora Kisová, Jan Langer: Strachonín
Vedoucí oceněné práce Ing. Arch. Vítězslav Nový
Obec Strachotín se nachází nedaleko Pálavy obklopen Novomlýnskými nádržemi. Našim úkolem bylo obci najít ztracený a nastínit nový potenciál rozvoje. Najít oblast, ve které by bylo možno tyto potenciály hledat, a jak s nimi dál pracovat a uvažovat o nich. Naší oblastí rozvoje se stal fenomén vína. Žiju, objevuju. To jsou dvě témata, na kterých stavíme. Dvě témata, která se v naší vizi doplňují a navzájem se pozitivně ovlivňují. Jedno bez druhého by nebylo soběstačné. Faktor žiju reprezentuje obyvatelé Strachotína. Skrývá se pod ním nabídka bydlení, práce, rekreace. Na druhé straně faktor objevuju. Pod ním si představujeme turistu, který do Strachotína zavítá. Jsou mu zde nabídnuty služby, tradice a možnost ubytovat se. Především zde ale přichází za vínem, a to je právě moment propojení naší vize. Bez turisty by obyvatel neměl příležitost prodávat a vyrábět víno, nabízet služby a ubytování. A bez prosperující obce a rozvíjejícího se zázemí nebude obec pro turisty dostatečně atraktivní. Analytická část nám odhalila místa se skrytým a nevyužitým potenciálem, ale i problémy, se kterými si obec neví rady. Důležitým pojítkem všech témat se pro nás stalo víno, fenomén regionu, který má sice ve Strachotíně dlouho tradici, přesto však vidíme jeho nevyužitý potenciál. Nahlížíme na něj ze dvou úhlů pohledu, z pohledu obyvatele, jehož život je často s vínem a vinařstvím spjat a z pohledu turisty, který za vínem přijíždí. V návrhové části se zabýváme naplněním potenciálů prostřednictvím nově navržených či zrekonstruovaných staveb. Návrhy mají napomoct k rozvoji obce a upozornit na tématiku vína. Přiřazujeme jim funkci, řešíme urbanistické souvislosti, začlenění do obce a hmotové řešení objektů. Návrhy mají navrátit obci ztracenou identitu. V první fázi navrhujeme klíčové stavby, které mají napomoct k vytvoření fungujícího zázemí, jak pro místní obyvatele, tak pro turisty a zahájit tak cestu rozvoje obce. Nastiňujeme návrh komunitního domu a rozvoj sportovišť s ubytováním pro turisty a školy. Chybějící turistický cíl by mohl zastoupit dům vína, který vytváří místo k prezentaci vína a vinné kultury ve Strachotíně. Součástí strategie rozvoje je úprava a rozvoj veřejných prostranství. Protože je důležité, aby při průjezdu obcí prostranství působila reprezentativně a nabádala k zastavení. Strategie obce, kterou stavíme na žiju / objevuju, jsme vytvořili univerzální metodu pro návrh dalších staveb.
Kristína Hudečková, Ivona Uherková: Na cestě
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D. a Ing. arch. Barbora Ponešová-Krejčová, Ph.D.
Komercionalizací Svatého Hostýna jako poutního místa se nevytratil jen aspekt duchovnosti na samotném vrcholu, ale též se neúmyslně přerušuje kontinuita samotného přicházení k němu. Tradice poutě. Jakousi „turistifikací“ cest se z původních historických cest, které byly stopou a odkazem předků, stává, řekněme, labyrint barevných značek na stromech. Člověk se stává figurkou na poli barev a marně hledá další a další barevný fáborek, který by jej posunul dál k cíli, když už je zcela ztracen v lese. Neustálou ostražitostí kudy dál přichází o prožitky, které se mu při každé cestě můžou vyjevit. Je natolik pohlcen hledáním pokračování, že mnohdy nevidí očividné, necítí pocítitelné a ztrácí kontakt se světem, s přírodou, okolím.
Tato semestrální práce se zabývá navrácením prožitků a následných zážitků příchozím na Svatý Hostýn. Jejich propojení s krajinou, okolím a uvědoměním si i důležitost samotné cesty na poutní místo. Již historie poutních míst odkazuje nejen na svatostánek, ale též na důležitost onoho přicházení, cesty k vrcholu. Vybočení z každodennosti.
Jan Kozák: Postindustriální město na východ od centra města
Vedoucí oceněné práce Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Návrh řeší otázku současného bydlení v postindustriálním městě. Řešené území je vytyčeno ulicemi Cejl, Vlhká, tělesem železniční trati a areálem tepláren. V současné době je zanedbané a slouží převážně pro dočasné skladování. Cílem bylo navrhnout zde současnou městskou zástavbu, která bude spojovat atraktivitu městských veřejných prostorů s komfortem bydlení v klasické blokové zástavbě. Vedlejším motivem je vytvoření různorodých míst (zákoutí se stromem, průhled do zahrady, roh s kašnou), které místu dodávají charakter.
Petra Šebová: Hybrid na slovenskej dedine - viera v tradičné väzby v opare továrne
Vedoucí oceněné práce Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.
V období socialistickej republiky prináša do prostredia slovenskej obce, rozporuplná generácia vychovaná dvorom, avšak už žijúca v industriálnej spoločnosti, vpád hybridného viacgeneračného domu. Kĺbi zakorenenú vieru a nádej v spoločnú domácnosť rôznych vekových štruktúr a náhlu možnosť komfortu oddeliť pracovné a rodinné prostredie. Rodina ako výrobná jednotka prestala fungovať a prirodzeným posunom je rodina nukleárna. Dokladom šoku z náhlej a násilnej premeny, v tejto východoeurópskej krajine, je fenomén rodinného bývania, ktorý prináša veľké viacpodlažné domy delené na jednotlivé byty: Hybrid multigeneračne zdieľaný, avšak nukleárne členený.
Výstavba bola rozsiahla, gro rodinných domov sa na Slovensku postavilo v období 1946-1980. Nastupujúca generácia však ani nie o tri dekády pochovala éru hybridu, ktorý zásadne zmenil podobu dediny a poprela jeho životaschopnosť.
Dvojgeneračné domy fungujú horizontálne. Jedna domácnosť, jedno podlažie. Dôležitým prvkom je schodisko, ktoré rodinu spája a delí zároveň. Je zásadné sociálne aj priestorotvorne. Aký je/bol význam tohto schodiska a aký by mohol byť? Aký vplyv by mala jeho iná podoba na užívanie priestoru?
David Zatloukal: Předměstí
Oceněná práce vznikla v hostujícím ateliéru Petera Jurkoviče
Dům jako produkt.
Dům se snaží být úsporný jak umístěním na pozemku, tak svou dispozicí. Díky jedné fasádě bez oken je možné domy řadit na hranici pozemku s menšími rozestupy a přesto ponechat velkou míru soukromí na zahradě. Zástavba tak není rozpínavá. Ušetřený prostor může být z části využit jako veřejný. Vstupy do domů jsou přímo z ulice. Pravidelně se střídá fasáda s plotem. Mezi domem a veřejným chodníkem je meziprostor v podobě předzahrádky. Obytné jednotky lze na pozemku libovolně orientovat podle světových stran.
Dům je sestaven z jednotek širokých 2,5 metrů, které si uživatel volí podle počtu pokojů (dětí). Jednotky se skládají z prefabrikovaných lepených dřevěných panelů. Tento způsob výstavby výrazně sníží náklady. Cílová skupina jsou rodiny s dětmi, které si nemohou dovolit projekt na míru, přesto však chtějí bydlet ve vlastním rodinném domě za městem.
Vedoucí vítězného projektu Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Řešené území se nachází jižně od ulice Cejl. Jedná se o bývalou průmyslovou oblast, ležící v těsném sousedství areálu brněnských tepláren, disponující vynikající polohou vůči historickému centru, založenou technickou infrastrukturou a jedinečnou historickou hodnotou nedalekého urbanizovaného území se stále patrným duchem industriálních časů.
Základní myšlenkou návrhu je doplnění chybějící městské struktury mezi ulicemi Cejl a Křenová a začlenění této oblasti do organismu města. Návrh pracuje s přisunutou polohou nádraží, aby dokázal, že i za těchto podmínek je v této lokalitě možné vytvořit fungující město, kde budou moci lidé bydlet, pracovat, ale i odpočívat a bavit se.
Blanka Štuříková: WonderCejl
Vítězná práce z ateliéru Kristek - Sedlák
Návrh představuje doplnění probíhající městem iniciované rekonstrukce bytů v lokalitě Cejl-Bratislavská-Francouzská o další variantu dostupného bydlení dotovanou městem - cohousing. Jedná se o vzorec sdíleného bydlení, v současnosti již fungující v zahraničí, kladoucí důraz na hlouběji prožívané lidské vztahy při zachování nezávislosti jednotlivců. Obyvatelé domu vzájemně sdílí zahradu, prádelnu, kolárnu, společenské prostory i další zázemí. Život je tak ekonomičtější i ekologištější. Podmínkou pro spokojený život ve společenství je pouze tolerance a otevřená mysl.
Na třech volných městských parcelách ve sledované lokalitě vyrostou 2 bytové domy a jeden bytový komplex. Obyvatelé byty městu postupně splatí do 30ti let. Protože v oblasti chybí veřejná prostranství, je součástí každého domu určitá forma prostoru přístupného všem obyvatelům čtvrti i města. Kavárna s integrovanou prádelnou v kombinaci s kavárenským mini-posezením ve dvoře (dům na Francouzské), s menším předprostorem (dům na Bratislavské) a s náměstím (obytný komplex na Bratislavské naproti divadlu Radost). Každý prostor má záměrně rozdílnou míru intimity.
Architektonický koncept pracuje s momentem překvapení, který v lokalitě funguje od celkového (oblast podsouvá mylná očekávání, která poté umocňují údiv z reality) až po miniaturní měřítko (jednotlivé sugestivní lokace) a klade důraz na jedinečnou atmosféru čtvrti, která je jiným světem uprostřed města.
Kristýna Trojanová: Obývání místa a paměť prostoru
Zvláštní ocenění poroty pro práci z ateliéru Kristek - Sedlák
Začala jsem analýzou místa, kde jsem prožila dětství.
Nakreslila jsem půdorys bytu své babičky. Navrhla jsem ho znovu podle svých vzpomínek.
Prostor vzpomínek je tekutý, mění se.
Nikdy nejde o stěny, o nábytek, vždycky o vztahy mezi nimi. Jak daleko než přejdu z pokoje do kuchyně; kolik místa je mezi stolem a postelí; jestli dosáhnu až do nejzazšího rohu stolu; jak moc se musím natáhnout, když mi rozečtená kniha spadne za postel.
Prostor místností se mění, přelévá.
Je zcela zaplněn, když se o štědrovečerním večeru sejde rodina u vánočního stromu, nebo nekonečně rozlehlý, když dítě leží s horečkou v posteli v rohu pokoje.
Čas vytváří vztahy mezi věcmi, nábytkem, budovami i městskými prvky. Vrstvy se překrývají, vznikají zvláštní momenty při jejich prolnutí. Zapomenuté objekty, zazděná okna, předměty, které leží na místech ze zvyku, mnoho let bez funkce. Není to nostalgie, ale volání po kontinuitě, které chce zachovat příběh. Příběh obývání místa jako důkaz bytí, jako důkaz zájmu a lidskosti. Právě zájem a vztah je základním předpokladem ke smysluplné tvorbě prostoru a jeho následnému užívání.
Architektura je prostorem mezi zdmi, volnou plochou výkresu. Místo je, je-li obklopené prostorem. Vzpomínky a naše předchozí zažívání místa je pro jeho existenci klíčové.
Barbara Bartoňková: Postindustriální město na východ od centra města
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Oblast postindustriálního města na východ od centra Brna je území ohraničeno ulicemi Koliště, Cejl a na jihu dále ulicí Křenovou, vedoucí na západ směrem do Zábrdovic. Je to historicky velmi významná a snad i takřka nepostradatelná část Brna. Od počátku bylo toto území hraniční částí města, jelikož v její těsné blízkosti vedly brněnské hradby. Stěžejní linii zde tvoří ulice Cejl, jež zastupuje jednu radiálu vedoucí z historického jádra města.
Základ urbanistického návrhu pojednává o celkové rehabilitaci struktury a navazujících prostorů. Hlavní tezí v tomto návrhu je v současnosti neuspořádanou volnou zástavbu s množstvím proluk nahradit tradiční kompaktní blokovou zástavbou, která umožní vznik ulic, promenád, bulvárů, cest, zelených pásů i podélných parkovacích stání a vytvoří tak návaznost na fungující jádro města. Návrh zde zobrazuje také propojení mezi vnitřním urbanismem návrhu a hlavní ulicí Cejl ve dvou místech. Jednou je to plnohodnotnou ulicí s obousměrnou vozovkou, s návazností na procházející trasu směrem severním a podruhé je to pouze pěší ulicí, se spíše „italským“ charakterem, která působí velmi klidně a intimně, ale zároveň nabývá hodnotu vznešenosti mezi ostatními „klasickými“ ulicemi. Takto ujasněné území je pojímáno částečně jako exkluzivní rodinné bydlení v centru Brna a zároveň i jako administrativní doplněk k centru města.
David Helešic, Marek Svoboda: Kde se bere tolik jedu?
Oceněný projekt z ateliéru Kristek - Sedlák
Návrh vychází z analýzy faktorů a podmínek týkajících se nakládání s financemi v rámci dotačních programů, které spojuje s materiálovými a konstrukčními principy. Zároveň zohledňuje potřeby obcí často rámcově určovaných aktuálním systémem čerpání dotací. Tak jako v minulosti je cílem redistribuční politiky posílení konkurenceschopnosti a povznesení zaostávajících regionů.
Evropské fondy a dotace za přispění těch tuzemských spoluvytváří finanční a ve výsledku i fyzický prostor cílových obcí. V současnosti vzniká většina projektů s dotační podporou v menších vesnicích a městečkách. Investice pomáhají smazávat rozdíly mezi regiony a vyrovnávat jejich nedostatky. Odpovědí na zmiňované cíle je obvykle hmotná nemovitost, případně infrastrukturní projekt. Výsledné stavby, byť často architektonicky nekvalitní a v horším případě pro samotný rozvoj obce i irelevantní, jsou laickou veřejností i politickou reprezentací obvykle chápány jako dobré příklady z praxe. Je možné do disciplinačních mechanismů dotačních programů zařadit i požadavek na „dobrou architekturu“? Do jaké míry dochází při zohlednění všech kritérií, nařízení, či legislativních pravidel ke ztrátě odpovědnosti? Jaká je pozice architekta a lze na těchto případech otestovat jakýsi morální (nebo snad moralizující) rozměr profese? Otevírá se tak diskuse nad výsledky těchto mechanismů i nad potenciálním prostorem pro tvůrčí invenci architekta.
V kontextu 21. století se role architekta výrazně proměňuje v závislosti na mnoha faktorech, jenž není schopen ze své pozice ovlivnit. Jeho role v konkrétním návrhu se proto různí, stejně tak jako jeho možnost projekt ovlivnit, řídit či kontrolovat.
V naší práci vytváříme roli „Dotačních architektů“. Jejich náplní je přinášet již hotové návrhy do obcí, které si vytipují na základě dotačních pravidel a dalších faktorů. Cílem je nabídnout obci lákavou kombinaci architektonického a dotačního projektu. Touto metodou a proaktivním přístupem si skrze propracovaný business plán vytvářejí prostor pro své stavby a naplňují tak podstatu nové role.
Struktura a mechanismy čerpání fondů vytvářejí možnost vytipování určitých obcí, které na tom nejsou v oblasti konkurenceschopnosti právě nejlépe a tím se stávají potenciálními klienty pro dotační architekty.
Tento systém proaktivního přístupu je doplněn vlastním vkladem generické konstrukce za použití prefabrikovaných ocelových prvků. Tyto jednotlivé prvky dovolují při dodržení určitých statických principů pracovat s unikátním zastřešením prostorů při volném půdorysu a uvolnění delší strany fasády.
Dle možností čerpání jednotlivých obcí přicházíme vždy již s přesně rozklíčovanou stavbou a konstrukcí přesně „ušitou“ na míru jednotlivé obci.
Cestu dotačním architektům otevírá tak jako v mnoha jiných případech přístupu kouzlo okamžiku i osobnosti, obchodní talent i šarm. Na poli architektury jsou pak jejich nejsilnějšími spojenci krásné vizualizace, diagramy, úspora financí na výstavbu a rychle vyřízený projekt. To vše již máme!
Kde se v nás bere tolik jedu? Ve vás? Ve všech? To nevíme. I při splnění všech kritérií a legislativních pravidel v nás zůstává určitá morální pachuť.
Systémem zformovaný „Dotační architekt“ se však zdá být naprosto realistickým business modelem.
Pavel Hodek, David Menšík, Michal Solár, Ondřej Žvak: PLAN 30
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D. a Ing. arch. Barbora Ponešová-Krejčová, Ph.D.
Město bez centra je jako člověk bez srdce. Město Hranice trpí tímto problémem. Okolí městského centra je plné sídlišť a odtrhuje se od svého historického jádra. Řešení pro nás bylo jasné. Navrácení života a zaplnění prázdných míst podél hradebního okruhu. Vytvořením nových vazeb s návazností na staré. Rozfázování plánu do 30 let zaručuje kontinuální růst historického centra.
Tereza Horňasová, Barbora Kisová, Jan Langer: Strachonín
Vedoucí oceněné práce Ing. Arch. Vítězslav Nový
Obec Strachotín se nachází nedaleko Pálavy obklopen Novomlýnskými nádržemi. Našim úkolem bylo obci najít ztracený a nastínit nový potenciál rozvoje. Najít oblast, ve které by bylo možno tyto potenciály hledat, a jak s nimi dál pracovat a uvažovat o nich. Naší oblastí rozvoje se stal fenomén vína. Žiju, objevuju. To jsou dvě témata, na kterých stavíme. Dvě témata, která se v naší vizi doplňují a navzájem se pozitivně ovlivňují. Jedno bez druhého by nebylo soběstačné. Faktor žiju reprezentuje obyvatelé Strachotína. Skrývá se pod ním nabídka bydlení, práce, rekreace. Na druhé straně faktor objevuju. Pod ním si představujeme turistu, který do Strachotína zavítá. Jsou mu zde nabídnuty služby, tradice a možnost ubytovat se. Především zde ale přichází za vínem, a to je právě moment propojení naší vize. Bez turisty by obyvatel neměl příležitost prodávat a vyrábět víno, nabízet služby a ubytování. A bez prosperující obce a rozvíjejícího se zázemí nebude obec pro turisty dostatečně atraktivní. Analytická část nám odhalila místa se skrytým a nevyužitým potenciálem, ale i problémy, se kterými si obec neví rady. Důležitým pojítkem všech témat se pro nás stalo víno, fenomén regionu, který má sice ve Strachotíně dlouho tradici, přesto však vidíme jeho nevyužitý potenciál. Nahlížíme na něj ze dvou úhlů pohledu, z pohledu obyvatele, jehož život je často s vínem a vinařstvím spjat a z pohledu turisty, který za vínem přijíždí. V návrhové části se zabýváme naplněním potenciálů prostřednictvím nově navržených či zrekonstruovaných staveb. Návrhy mají napomoct k rozvoji obce a upozornit na tématiku vína. Přiřazujeme jim funkci, řešíme urbanistické souvislosti, začlenění do obce a hmotové řešení objektů. Návrhy mají navrátit obci ztracenou identitu. V první fázi navrhujeme klíčové stavby, které mají napomoct k vytvoření fungujícího zázemí, jak pro místní obyvatele, tak pro turisty a zahájit tak cestu rozvoje obce. Nastiňujeme návrh komunitního domu a rozvoj sportovišť s ubytováním pro turisty a školy. Chybějící turistický cíl by mohl zastoupit dům vína, který vytváří místo k prezentaci vína a vinné kultury ve Strachotíně. Součástí strategie rozvoje je úprava a rozvoj veřejných prostranství. Protože je důležité, aby při průjezdu obcí prostranství působila reprezentativně a nabádala k zastavení. Strategie obce, kterou stavíme na žiju / objevuju, jsme vytvořili univerzální metodu pro návrh dalších staveb.
Kristína Hudečková, Ivona Uherková: Na cestě
Vedoucí oceněného projektu Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D. a Ing. arch. Barbora Ponešová-Krejčová, Ph.D.
Komercionalizací Svatého Hostýna jako poutního místa se nevytratil jen aspekt duchovnosti na samotném vrcholu, ale též se neúmyslně přerušuje kontinuita samotného přicházení k němu. Tradice poutě. Jakousi „turistifikací“ cest se z původních historických cest, které byly stopou a odkazem předků, stává, řekněme, labyrint barevných značek na stromech. Člověk se stává figurkou na poli barev a marně hledá další a další barevný fáborek, který by jej posunul dál k cíli, když už je zcela ztracen v lese. Neustálou ostražitostí kudy dál přichází o prožitky, které se mu při každé cestě můžou vyjevit. Je natolik pohlcen hledáním pokračování, že mnohdy nevidí očividné, necítí pocítitelné a ztrácí kontakt se světem, s přírodou, okolím.
Tato semestrální práce se zabývá navrácením prožitků a následných zážitků příchozím na Svatý Hostýn. Jejich propojení s krajinou, okolím a uvědoměním si i důležitost samotné cesty na poutní místo. Již historie poutních míst odkazuje nejen na svatostánek, ale též na důležitost onoho přicházení, cesty k vrcholu. Vybočení z každodennosti.
Jan Kozák: Postindustriální město na východ od centra města
Vedoucí oceněné práce Ing. arch. Luboš Františák, Ph.D.
Návrh řeší otázku současného bydlení v postindustriálním městě. Řešené území je vytyčeno ulicemi Cejl, Vlhká, tělesem železniční trati a areálem tepláren. V současné době je zanedbané a slouží převážně pro dočasné skladování. Cílem bylo navrhnout zde současnou městskou zástavbu, která bude spojovat atraktivitu městských veřejných prostorů s komfortem bydlení v klasické blokové zástavbě. Vedlejším motivem je vytvoření různorodých míst (zákoutí se stromem, průhled do zahrady, roh s kašnou), které místu dodávají charakter.
Petra Šebová: Hybrid na slovenskej dedine - viera v tradičné väzby v opare továrne
Vedoucí oceněné práce Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.
V období socialistickej republiky prináša do prostredia slovenskej obce, rozporuplná generácia vychovaná dvorom, avšak už žijúca v industriálnej spoločnosti, vpád hybridného viacgeneračného domu. Kĺbi zakorenenú vieru a nádej v spoločnú domácnosť rôznych vekových štruktúr a náhlu možnosť komfortu oddeliť pracovné a rodinné prostredie. Rodina ako výrobná jednotka prestala fungovať a prirodzeným posunom je rodina nukleárna. Dokladom šoku z náhlej a násilnej premeny, v tejto východoeurópskej krajine, je fenomén rodinného bývania, ktorý prináša veľké viacpodlažné domy delené na jednotlivé byty: Hybrid multigeneračne zdieľaný, avšak nukleárne členený.
Výstavba bola rozsiahla, gro rodinných domov sa na Slovensku postavilo v období 1946-1980. Nastupujúca generácia však ani nie o tri dekády pochovala éru hybridu, ktorý zásadne zmenil podobu dediny a poprela jeho životaschopnosť.
Dvojgeneračné domy fungujú horizontálne. Jedna domácnosť, jedno podlažie. Dôležitým prvkom je schodisko, ktoré rodinu spája a delí zároveň. Je zásadné sociálne aj priestorotvorne. Aký je/bol význam tohto schodiska a aký by mohol byť? Aký vplyv by mala jeho iná podoba na užívanie priestoru?
David Zatloukal: Předměstí
Oceněná práce vznikla v hostujícím ateliéru Petera Jurkoviče
Dům jako produkt.
Dům se snaží být úsporný jak umístěním na pozemku, tak svou dispozicí. Díky jedné fasádě bez oken je možné domy řadit na hranici pozemku s menšími rozestupy a přesto ponechat velkou míru soukromí na zahradě. Zástavba tak není rozpínavá. Ušetřený prostor může být z části využit jako veřejný. Vstupy do domů jsou přímo z ulice. Pravidelně se střídá fasáda s plotem. Mezi domem a veřejným chodníkem je meziprostor v podobě předzahrádky. Obytné jednotky lze na pozemku libovolně orientovat podle světových stran.
Dům je sestaven z jednotek širokých 2,5 metrů, které si uživatel volí podle počtu pokojů (dětí). Jednotky se skládají z prefabrikovaných lepených dřevěných panelů. Tento způsob výstavby výrazně sníží náklady. Cílová skupina jsou rodiny s dětmi, které si nemohou dovolit projekt na míru, přesto však chtějí bydlet ve vlastním rodinném domě za městem.
0 komentářů
přidat komentář
