Výběr neoceněných projektů arch. soutěže na přístavbu ZUŠ Úpice
Svoje soutěžní návrhy na přístavbu ZUŠ Úpice obeslalo více než osm desítek architektonických týmů, z nichž porota nakonec ocenila trojici nejlepších. Pro ucelenější představbu jsme se rozhodli publikovat sedm další prací (naše redakce oslovila celkem čtrnáct autorů). Některé návrhy byly okamžitě vyřazeny pro nesplnění základních soutěžních podmínek, nabízejí však odlišný pohled a mohly by přispět k diskuzi o architektonickém soutěžení v Čechách.
Návrh č. 80
Autoři: Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Alena Šrámková
Vizualizace: Filip Zelenka
Krásné prostředí parku a důstojnost stávající budovy školy jsou značně náročné na její dostavbu. Novostavba by neměla narušit stávající dům, ale, jak jsme přesvědčeni, měla by být architektonicky stejně hodnotná ale soudobá.
Navrhujeme proto postavit moderní dům a spojit ho se stávající školou pouze provozně. Novostavba má již poněkud pozměněnou orientaci, a to v souladu s novým směrem okolní regulace území.
Obě stavby by měly tvořit dvojici stejně důstojných objektů, které stojí jako svobodní jedinci v krásném prostředí parku.
Nový pavilon je záměrně otevřen k veřejnosti, měl by být součástí městského parku a jeho provoz by měl být viditelný. Jeho vstupní průčelí – „průčelí pro hosty“ je záměrně trochu nadnesené, aby zajistilo novostavbě její vážnost.
Pavilon je navržen pro tři hlavní prostory. Je to prostor pro muzikanty, pro baletky a pro výtvarníky. Všechny tyto hlavní pobytové prostory jsou severní stranou otevřeny do parku do monumentální zeleně. Je zde proto možné pracovat za denního světla a při potřebě představení nebo výstavy je možné jednotlivé sály zatemnit.
Akustika prostorů je dostatečně zajistitelná podhledem stropu, omítkou čelních stěn a závěsy. Náročnější akustickou úpravu vyžaduje pouze provedení stropu pod baletním sálem.
Centrální schodiště s výtahem odděluje vysoké hlavní prostory od nízkých prostorů mezipater, které rovněž zajišťují spojení novostavby se stávající školou. V této nízké části dispozice jsou umístěny pomocné provozy. V suterénu je to WC hostů, strojovny a sklady. V mezipatře spojeným se stávající školou je zázemí jeviště. V dalších dvou mezipatrech jsou šatny žáků a jsou propojeny s 1. patrem školy. Kancelář, protože se domníváme, že je to pracovna učitelů, jsme umístili mezi učebny v patře novostavby.
Návrh č. 2
Autoři: Ing.arch. Mg.A. Martin Rusina, Mg.A. Marcela Steinbachová, Mgr.A. Marcel Turic
Vizualizace: Adam Wlazel
Jsem pavilon v zelené části města. Více symbol, než stavba, jsem nádoba, jež chce být naplněna, chci být užíván. Neruším výsostné postavení vily, chci si s ní povídat, nestát k ní zády. Chci podpořit její jedinečnost i umístění, ne ji ubírat prostor zahrady, stojím jako domy poblíž, podél ulice. Chci být otevřený příchozím a chci být provozně jasně čitelný a jednoduchý. Chci být i trochu nehmotný, i když viditelný. Sedím na svém místě jako bych tu byl odjakživa, ale neruším, jsem lehký, téměř éterický. S okolními stavbami se spojuji do pomyslného bloku a společně vytváříme prostor vily. Ona stojí uprostřed. Možná jsem více součástí zahrady než objektem v zahradě nebo možná více domem v ulici než na zahradě.
Okolí se mi nepřizpůsobuje, já jemu. Jen pár stromů a keřů jsem nahradil. Jedna původní pěšina vede do mých útrob, plynule, jednoduše, druhá prochází vedle. Nelze mne minout. Sedím tu na trávě jako socha i když nehmotná. Jsem otevřený, bez předsudků, variabilní, měnitelný, jsem k dispozici. Samozřejmý.
Pod mou skleněnou kůží se vystavují obrazy i objekty, jsou k nahlédnutí i po mém uzavření, jsem vlastně i galerií v zahradě. Je-li třeba, dokážu se závěsem uzavřít do sebe, do vnitřního světa tance a umění. Pokud jsem otevřen, ukazuji, jak jsem udělán - moje kosti jsou různě probarvované betonové konstrukce zázemí a sálu, ozdobené reliéfními ornamenty. Prostory tance, umění i sálu umím propojit v jeden funkční prostor či plně oddělit. Mé srdce, červený sál vystlaný uvnitř dřevem, se rozeznívá pod rukama hráčů a herců. Jsem stvořen pro orchestr, divadlo, tanec i bál. Ateliér či taneční studio se mohou stát foyer či zázemím účinkujících. Jsem utkán z modulových ok 2x1m, tak aby se jevištní podium dalo měnit dle potřeby. Do zahrady k vile se otevírám skleněnou kůži, do ulice mám záda pohledová betonová, s popínavými rostlinami. Ty odráží roční doby a spolu s okolními stromy přirozeně stíní mé otvory.
Měl bych umět stárnout, s vilou i zahradou. Jsem zde nový, ale znám to tu a srostu, zarostu. Dívejte se.
Konstrukční řešení: Nosné konstrukce - monolitocký železobetonový stěnový systém s tuhými jádry, železobetonová monolitická deska se ztraceným bedněním, železobetonová základová deska. Obvodový plášť - izolační zasklívací systém.
Základní rozměry: základní modul pavilonu 2x1m (modul mobilního podia), celkové vnější rozměry 33x12,2x6,1m (dxšxv), celkové vnitřní rozměry sálu 14x8x5,3m.
Materiály: pohledový beton, sklo, dřevo, baletizol, popínavá zeleň, závěs
Vybavení sálu: mobilní podium, mobilní technická lávka (zvukař a osvětlovač), osvětlení, ozvučení, sklad židlí (zázemí pro orchestr v případě koncertu tvoří atelier, foyer je v tanečním sálu)
Ostatní vybavení: šatny, sklady, wc a ostatní zázemí
Akustické řešení: vnitřní překližkový akustický obklad sálu (kmitající panely)
Technické vybavení budovy: plynové ústřední vytápění a ohřev TUV, vzduchotechnická jednotka pro nucené větrání sálu, přípojka plynu, elektřiny, vody, kanalizace. V rámci výstavby bude provedena přeložka nadzemního vedení silnoproudu v místě objektu na pozemku do podzemní kabelové trasy.
Návrh č. 77
Autoři: MgA. Bronislav Stratil , Ing. Mgr. art. Jan Roháč, Bc. Marek Macejko
Zadání: předmětem soutěžního návrhu je rozšíření stávajících prostor Základní umělecké školy A. M. Buxton o nový polyfunkční sál s převážně hudebním zaměřením, nové učebny se zázemím a administrativní část, při respektování finančních limitů daných podmínkami soutěže.
Charakteristika stávajícího objektu: stávající objekt vily s více než padesátiletým provozem umělecké školy působí intimním až domáckým charakterem, což je dáno i typem architektury rodinné vily. Prostory tohoto objektu nabízejí učebny (bývalé pokoje) většinou s hudebním zaměřením. Chybí zde však větší místnosti vhodné ke shromažďování a společenským akcím, škola také postrádá učebny pro skupinovou výuku tanců či dramatických oborů.
Z hlediska architektonického se jedná o centrální klasicistní vilu italského typu vyprojektovanou architektem Fantou. Objekt je kompaktní, kompozičně pevný, solitérní.
Základní koncept: návrh hledá nejvhodnější pozici nové přístavby a její podobu ve vztahu ke stávající stavbě z hlediska kompozičního a prostorového (a to urbanisticky, hmotově i výtvarně), provozního a funkčního (přímé propojení obou staveb, slučování příbuzných provozů, nezávislý nový vstup, autonomní fungování přístavby, bezbarierový přístup pro obě stavby – stávající i novou) a finančního (využití stávajících vertikálních komunikací, jeden výtah pro obě stavby, utilitární forma, jednoduché materiály, nekomplikované řešení).
Kompoziční a prostorové hledisko: Navrhujeme stavbu reagující svou pozicí na hranici funkčního využití pozemků danou ÚP vedenou středem parku a zároveň respektující geometrii okolní zástavby, na kterou je kolmá, respektive paralelní. Nová přístavba je položena přímo na této hraniční čáře. Se stávající budovou svírá mírně ostrý úhel, ve kterém se vytváří nová vstupní piazzetta se třemi vstupy (původní do objektu školy, nový vstup do přístavby přes spojovací krček a příležitostný přímý vstup do nového sálu).
Pozičně je přístavba navržená v zadní části parku těsně za současnou budovou školy tak, aby část přístavby se vstupem do sálu byla viditelná zulice. Stávající stavby se dotýká pouze úzkým spojovacím krčkem. Vytváří se duální vztah dvou objektů. Hmotově se jedná o stavbu o podlaží nižší (dvoupodlažní) než je sávající objekt, kompozičně jej doplňující a respektující, přitom svým výrazem autonomní a mající silný vztah i ke svému okolí – parku.
Navržený objekt a jeho vnitřní funkce se výrazně definují jednotlivými okny. Každé straně stavby dominuje velký okenní otvor, který popisuje funkci za ním se nacházející. Horizontální okno na jižní straně odkrývá barevné skříňky šaten před novými učebnami v patře. Na západ se otvírá prosklená stěna sálu jako důležitý motiv přístavby, která nabízí výhled do krásného parku během hudebních představení a rovněž zajišťuje denní světlo během výuky. Severní straně dominuje velké ateliérové okno rovněž s výhledem do parku, které nabízí vhodné a nerušící světlo pro výtvarnou výuku i tanec. Na východní straně stavby se nacházejí provozní okna zázemí a otvory pro ventilaci.
Přístavbu jsme navrhli jako monolit z pohledového betonu. Materiál primární, téměř přírodního charakteru, který bude, umístěn v zeleni, zelení časem pohlcen. Obvodové zdi časem pokryje přírodní patina a částečně obrostou vhodnými rostlinami. Je to ale rovněž materiál, který je nejvhodnější, a možná jediný použitelný pro zadání podobného typu, kdy musí být akusticky odděleny jednotlivé části stavby.
Z hlediska kompozičního a měřítkového předpokládáme rešerši při užití bednících prvků, jejichž otisk bude pro finální podobu stavby určující. Otázkou rovněž zůstává možnost jemného probarvení betonu pigmenty přírodních odstínů. Při osazení objektu do parku byl minimalizován zásah do zeleně a stávajících parkových úprav. Projekt počítá s odstraněním maximálně jednoho stromu a redukcí některých křovin. U parkových úprav se počítá s částečnou úpravou pozice stávajícího chodníku. Projekt předpokládá úpravu okolí
stavby vybudováním malé piazzetty před vstupem (úprava stávajícího chodníku) a vhodné dokomponování parku vzrostlou zelení. Provozní a funkční hledisko: je z velké části neoddělitelné od samotné kompozice a tvaru stavby. Přístavba se na stávající objekt napojuje na rohu stavby v místě schodiště. V tomto místě minimálně cloní výhledům ze stávající budovy a je rovněž z našeho pohledu nejvhodnějším místem pro napojení na vnitřní komunikace jak horizontální tak i vertikální. Provozně navrhujeme velmi utilitární stavbu s jasným dělením funkcí. Dvoupodlažní objekt, kdy přízemí se sálem a jeho zázemím leží přímo na terénu (bezbariérový, bez náročných zemních prací). Sál může být využíván nezávisle na zbytku objektu a s možností přímého vstupu z piazzetty. Sál, potažmo jeho zázemí, jsou propojeny se stávající budovou přes existující schodiště a to i bezbariérově, suchou nohou. Zázemí za sálem je standardním zázemím pro podobný polyfunkční sál. Prostory sálu budou sloužit rovněž jako výuková místnost, to je jeden z důvodů proč jsme navrhli celoskleněnou stěnu zajišťující světlo a krásný výhled do parku. Rovněž druhé podlaží stavby je se stávajícím objektem propojeno spojovacím krčkem přes prostory schodiště. V tomto podlaží se nachází nové učebny, které jsou takto provozně snadno přístupné z patra stávající školy. Využití existujícího schodiště ve stávající stavbě znamená úsporu při realizaci přístavby jak objemovou, tak samozřejmě nabízí zjednodušení konstrukce navržené přístavby. Do exteriérové niky na fasádě navrhujeme nový výtah, který může v ideálním případě obsloužit všechna podlaží stávající i nové budovy (včetně sklepa a podkroví) a zajistit bezbariérový přístup a přechod mezi jednotlivými objekty v celém budoucím komplexu. V patře přístavby se nacházejí prostory učeben (tanec a výtvarný obor) dle požadavků zadání. Prostory učeben jsou přístupné ze široké chodby, která slouží rovněž jako šatna s úložnými skříňkami. Na patře se nachází sociální zázemí pro učebny včetně sprch a šaten pro tanečníky. Dle požadavků soutěžních podmínek má být součástí prostoru i administrativní část. Je možné ji umístit do zadního modulu namísto druhé výtvarné učebny s vlastním sociálním zázemím. Při prověřování vhodnosti využití nových i stávajících prostor a s přihlédnutím k nevyhovujícím výškám stávajících výtvarných učeben v podkroví či sklepě však navrhujeme, zda by nebylo vhodnější kvalitní prostory v novém objektu věnovat potřebám výuky a požadovaný administrativní modul umístit na místo některých stávajících učeben v podkroví školy. Cítíme tuto variantu z hlediska efektivity využití prostoru jako správnější. Nabízíme ji jako příspěvek do diskuze, jako alternativu.
Prostory v patře je možné propojit a využívat jako otevřený prostor pro výstavy výtvarných prací a jiné prezentační účely. Akustika: Z hlediska akustického bude sál navržen jako primárně hudební s potřebnými plochami pohltivých, respektive difuzních úprav stěn. Jedná se přibližně o 60% povrchu obvodových stěn s difuzory a 30% povrchu stropu s difuzory. 10 % stropu bude třeba vybavit hlubokotónovýmými prvky. Prostory sálu budou vybaveny systémem závěsů a opon a polstrovanými židlemi, které pomohou doladit potřebnou akustiku. Nabízí se rovněž alternativní provedení difuzorů s možností úpravy na mluvené slovo. Plocha skla (výhled do parku) bude rovněž akusticky upravena – vybavena difuzorními transparentními prvky, které budou mobilní.
Vzduchotechnika: V sále bude minimální aktivní VZT systém, zajišťující větrání s rekuperací vzduchu s malou VZT jednotku umístěnou pod stropem v zázemí sálu. Vzhledem k umístění sálu a potřebám užívání, nepředpokládáme aktivní chlazení - sál je umístěn mezi vzrostlými stromy vzeleni s propracovaným systémem odslunění. Prostory učeben jsou větrány přirozeně okny, stejně jako chodba, zázemí v patře a převážná část zázemí v přízemí.
Vytápění: projekt předpokládá plošné podlahové vytápění v kombinaci s podokenními konvektory s možností napojení na stávající systém (topná jednotka) v objektu školy. V případě potřeby je však možné do nového objektu umístit nezávislý zdroj tepla. Konstrukce: je navržena jako monolitická ŽB s dostatečným zateplením a představenou SDK příčkou z vnitřní strany stavby. Jedná se o již ověřený systém s vnitřní vrstvou parozábrany a řešenými tepelnými mosty za pomoci tepelné izolace či izo nosníků. Konstrukčně se jedná o monolitický stěnový systém s oboustranně vyztuženými deskami stropů. Stropy jsou vynášeny obvodovou ŽB stěnou a vnitřními konstrukčně - akustickými ŽB stěnami (mezi učebnami) zavěšenými na skrytých průvlacích ŽB desky pod střechou. Maximální rozpon horizontálních konstrukcí tak nepřesahuje 4300
mm čímž výrazně eliminujeme dimenze stěn a stropů. I když konstrukce v případě tohoto návrhu tvoří podstatnou část konceptu, je možné ji dále diskutovat a upravit. Uspořádání sálu: sál je navržen jako polyfunkční se základním mobiliářem (praktikábly, stohovatelné židle) které nabízí širší možnosti uspořádání – orientace podia vpravo, respektive vlevo s výhledem do parku, či jiné formy centrálního uspořádání. Sál je dle požadavků navržen pro účinkování čtyřicetičlenného hudebního tělesa a pro 84 diváků, je vybaven základní divadelní a osvětlovací technikou (divadelní rošt pro umístění svítidel, obchozí divadelní lávky s rozšířením ve střední části sálu pro umístění režie světla a zvuku). V sále je možnost nazvučení. Součástí sálu je šatna, a požadované sociální zázemí pro návštěvníky a dále šatny a sociální zázemí pro účinkující.
Finanční hledisko: Navrhujeme přístavbu, která má utilitární tvar a konstrukci bez tvarových komplikací při využití schodiště ve stávající škole s novým výtahem obsluhujícím oba objekty. Projekt zamýšlíme tak, aby byl vytvořen maximálně ze standardních stavebních prvků či za využití klasických stavebních metod. Plochy prosklených otvorů jsou ze 75 % navrženy jako neotvíravé s výraznou realizační úsporou. Vnitřní vybavení interiérů předpokládá rovněž standardní stavební a interiérové prvky nepřesahující finanční rámec středně nákladných staveb. Prostory jsou navrženy s vysokými stropy, což je vhodné pro požadovaný provoz stavby, ale zároveň stavbu výrazně neprodražuje. V prostorách zázemí jsou stropy zdvojené – nabízí místo pro technologie (jednotky VZT, topení atd.). Napojením stavby na stávající objekt, s využitím existující vertikální komunikace, ale i technického vybavení (kotelna aj.) předpokládáme úspory při realizaci. Rovněž nekomplikovanost tvarová a jednoduché osazení do terénu řadí návrh do kategorie nenáročných staveb. Primární myšlenkou bylo navrhnout maximum adekvátních (kvalitních) prostorů potřebných pro naplnění programu při minimalizaci nákladů. Součástí textové zprávy je předběžný propočet, který předpokládá náklady stavby 13,5 mil Kč bez DPH. Tato částka je o 2 mil Kč nižší, než finanční limit daný podmínkami soutěže. Předpokládáme jejich využití jako rezervu, respektive pro nadstandardní dovybavení prostor školy.
ZÁVěR: tento projekt je koncepčním návrhem, jenž má jasný ideový základ, řeší urbanismus stavby, tvarové a materiálové řešení, její provozní vazby a využití, obsahuje rovněž předběžné technické řešení stavby a celkově se opírá o naše dřívější zkušenosti s podobným typem objektů. Je to však rovněž návrh určený k diskuzi a dopracování dle detailnějších požadavků uživatele/klienta.
Návrh č. 74
Autoři: MgA.Ondřej Císler, Ing.arch. Tomáš Oth, Bc. Oldřich Sládek
Motto: "Dům jako nástroj. Lucerna v parku."
Návrh v sobě kombinuje dokonalou funkčnost, uživatelské pohodlí a nízké investiční a provozní náklady. Dům je důsledně bezbariérový, provozy spolu navzájem nekolidují jak akusticky tak provozně. Celková dispozice je formulována na základě nároků tří základních prostorů – hudebního sálu, atelieru a tanečního sálu. Hudební sál je navržen jako plnohodnotná zkušebna pro orchestr s možností variabilního uspořádání sezení či pořizování profesionálních nahrávek, zároveň také jako sál pro veřejnost sloužící pro prezentaci školy navenek. Taneční sál má pohodlné zázemí a umožňuje výuku všech druhů tanečních oborů. Učebna výtvarného oboru je koncipována jako plnohodnotný malířský atelier využitelný i jako prostor galerijní, včetně potřebného zázemí.
Umístění stavby: Dům bude umístěn v zákrytu za stávající budovou Z.U.š.A.M.B. Bude se obracet do parku a bude využívat „hmotového stínu“, který poskytuje budova deskového bytového domu na východ od daného pozemku. Měřítko domu je přátelské, nepřesáhne stávající vilu ani okolní vzrostlé stromy.
Základní specifikace: Hudební Sál je akusticky dimenzován pro 40ti členný orchestr nebo 50ti členný sbor. Hlediště pojme 85-90 sedících diváků. Sál disponuje brilantním přirozeným zvukem vybudovaným na základě ověřené empirie. Jeho prostorová akustika je díky tvaru půdorysu, objemu a proporcím stran sálu definována tak, aby nebylo nutné příliš investovat do dalších nákladných akustických úprav. Geometrie sálu vylučuje vznik stojatého vlnění, strany objemu jsou přibližně v poměru zlatého řezu (tedy ne v celočíselných násobcích), objem sálu je optimalizován pro dozvuk vhodný pro malý orchestr a komorní hudbu. Tyto faktory považujeme za zásadní, protože řada akustických nedostatků je zpětně neodstranitelná, zejména pak špatný tvar půdorysu a malý objem sálu. Návrh proto od počátku svého vzniku optimalizuje poměry výše investice/objem sálu/kvalita akustiky/ konstrukční systém tak, aby v daném investičním limitu získala škola rozumné maximum.
Učebna tanečního oboru je dimezována pro dvacet cvičících, je vybavena baletní podlahou, zrcadlem s madlem a ozvučením. Sál je přirozeně osvětlený i větraný a je v přímém kontaktu s parkem, v letních měsících je tedy možné ho otevřít do přírody. V jižní části sálu je umístěn malý sklad. Učebna bezprostředně sousedí se šatnami a vstupní halou.
Výtvarný atelier je umístěn v nejvyšším podlaží budovy. Má měkké osvětlení v celé ploše své severní stěny. K vybavení sálu náleží sklad s atelierovým dřezem, toaleta a relaxační/pracovní galerie. Ateliér sám o sobě představuje výstavní prostor par excellence. Pro výstavní účely je zároveň možné díky příznivému osvětlení využít chodby a společné prostory novostavby.
Kancelář pro tři zaměstnance je umístěna v přízemí, s východním oknem do nejklidnější části zahrady. Je opatřena umyvadlem a toaletou, přiléhá k ní sklad nahrazující prostory zabrané v původní vile pro nové komunikační chodby v prostorách vedle schodiště v přízemí a patře vily.
šatny jsou umístěny v přízemí. Dvě šatny po deseti místech se skříňkami, sprchami a toaletami náleží provozu taneční učebny. Hudebníci disponují vlastní šatnou pro ca 40 lidí s hygienickým zázemím.
Provoz: Systém výtahu a chodeb zdokonaluje cirkulaci domu původního a zajišťuje bezbariérovost dvou hlavních podlaží původní vily. Zároveň šetříme prostředky tím, že naplno využíváme stávající schodiště domu, toalety a reprezentační halu a nestavíme zbytečně nové.
Přístup na jeviště ze šaten je zajištěn pomocí výtahu a schodiště. Hydraulický (tichý) výtah spojuje zázemí v přízemí novostavby s jevištěm a balkónem sálu pro nerušící zajištění ozvučení a osvětlení z kabin zvukaře a osvětlovače. Pod jevištěm je možné umístit sklad a integrovat ozvučení. Výtah má celkem pět stanic – 1. vstupní přízemní podlaží, 2. chodba před vstupem do sálu + přízemí vily (piano nobile), 3. mezipatro jeviště pro dopravu aparatury apod., 4. balkon + patro vily, 5. atelier + horní mezipodesta schodiště vily.
Během koncertů vstupuje publikum do sálu přes halu původní Buxbaumovy vily. Stávající vstupní prostory doporučujeme využít pomocí mobilních věšáků na ramínka jako variabilní šatnu. Považujeme za podstatné dále potvrdit stávající reprezentativní halu jako příjmací a shromažďovací prostor, jakési srdce školy. Z haly se prostřednictvím bezbariérové rampy dostáváme přímo do Hudebního sálu. Novostavba pomocí bezbariérových ramp využívá stávající schodiště vily.
Projekt využívá stávající toalety v původní vile a chybějící novou kapacitu doplňuje pomocí dvojice bezbariérově přístupných toalet pro vozíčkáře v přízemním podlaží. Celková kapacita toalet odpovídá maximální kapacitě budovy, opět využíváme z úsporných důvodů kapacity stávající.
Konstrukce: Z ekonomických důvodů dům využívá levná systémová řešení. Je konstruován jako kombinace monolitického tyčového železobetonového skeletu a zděného systému z prolévaných tvárnic. Objekt bude založen na tepelněizolačním násypu z odpadního pěnoskla Refaglass a monolitické železobetonové desce zesílené v místech uložení konstrukce.
Plášť budovy bude proveden ze systémových, izolačních, Makroloných komůrkových panelů, běžně používaných na rekonstrukce opláštění tělocvičen, hal apod. Důvodem je příznivá cena, vynikající tepelněizolační vlastnosti a rychlost výstavby. Velké okenní otvory budou provedeny jako fixní, malá otvíravá okna budou systémová hliníková či plastová. Kombinace průsvitného opláštění budovy, masivní zděné konstrukce z prolévaných tvárnic a systému řízených otvíravých větracích klapek umožní využití principu tzv. Trombeho stěny pro adiabatické větrání a vytápění hlavních prostor domu. Toto řešení přinese zásadní energetické úspory pro provoz domu.
Variantní řešení pláště uvažuje s bíle lazurovaným modřínovým obkladem fasády.
Architektonické a výtvarné řešení: Hmota domu, daná požadavky jednotlivých prostor je změkčována polopropustným Makrolonovým pláštěm. Opláštění je rytmizováno horizontálními liniemi systému kotvení a jemným vertikálním členěním Makrolonových panelů. Celková kompozice domu navazuje na funkcionalistitckou tradici, obohacenou o hru světla a stínu na konstrukci pláště. Objem hmotové kompozice je dále změkčen pomocí neortogonálních rovin fasády. Jemný modravý závoj Makrolonového pláště vytváří krásný barevný kontrapost k listí červených buků v parku. Průsvitný plášť má zároveň schopnost měkce zrcadlit barevnost okolního prostředí parku s jeho proměnami v průběhu ročních období. V jihovýchodním rohu stavby je umístěn pod průsvitným pláštěm nápis se jménem instituce, který bude možné pomocí vhodného osvětlení rozsvítit i v šeru. Fasádu domu bude možné také rozsvěcet jako magickou lucernu plnou hudby, tance a výtvarného umění.
Náklady na výstavbu: Odhadovaná cena stavby je sestavena jako součet cen jednotlivých použitých konstrukcí a jejich objemů. Pro stanovení výše cen jednotlivých druhů konstrukcí byla využita příručka Rozpočtových ukazatelů průměrných cen za měrovou a účelovou jednotku RUSO 2011. Výsledná průměrná jednotková cena 5.609,- Kč/m3 kontrolně odpovídá běžným rozpočtovým ukazatelům provedených staveb pro obdobný účel a obdobnou konstrukci v minulých letech v ČR.
Návrh č.56
Autoři: Ing.arch. Ing. Jiří Janďourek, Bc. Jana Hlavová, Ing.arch. Jana Medlíková, Ing.arch. Jiří Žid
Soutěžní návrh řeší rozšíření kapacity ZUš A. M. Buxtona v Úpici dostavbou nového samostatného objektu provozně propojeného se stávající vilou základní umělecké školy.
Nový objekt je jednoduchou ale rafinovanou stavbou pro uměleckou činnost, propojenou s okolím, se zahradou, se sousední vilou a několika způsoby propojovatelný i uvnitř.
Dostavba je situována na p.č. 1253/3 v parku za stávající vilu tak, aby nezasahovala do jejího výsadního postavení, které má v dané lokalitě. Umístěním ukončuje osu příjezdové komunikace vedoucí podél vily a natočením se otevírá ke společné piazzettě, novému venkovnímu prostoru mezi oběma domy. Relativní blízkost novostavby od stavby staré vylučuje zachovat stávající přistavěné garáže. Místo pro dostavbu nového objektu je zvoleno s ohledem na stávající vzrostlou zeleň parku. Výstavbou nedojde k pokácení jediného vzrostlého stromu.
Půdorysný tvar dostavby vychází ze zjednodušeného čtvercového půdorysu vily a z výhodného vnitřního prostorového uspořádání domu. Novostavba nepřevyšuje vilu zastavěnou plochou ani hmotově. Důvodem je docílení přívětivého měřítka vůči vile samotné a vůči okolnímu parku.
Dostavovaný dům je dvoupodlažní, v místech s vysokými prostorami jednopodlažní, částečně podsklepený objekt, proti povodni umístěný na vyvýšeném náspu. Parter nového domu je tedy ve stejné výškové úrovní jako zvýšené přízemí vily.
Sály – učebny a foyer jsou koncentrovány do jednoho bezbariérového patra - přízemí. Zázemí sálů a technické zázemí je úsporně umístěno v suterénu a administrativní zázemí na galerii, kde nezvětšují plochu a měřítko domu.
Bezbariérovost mezi všemi patry zajišťuje výtah.
Propojení nového domu s vilou je vyřešenou spojovací podzemní chodbou.
Do hmoty domu se propisují výšky jejích vnitřních prostor. Na potřebné vyšší prostoru v interiéru, hmota reaguje i v exteriéru. Všechny prostory jsou pak sjednoceny pláštěm do kompaktního tvaru. Oproti starší sousední vile, má její mladší dostavba současný vzhled a používá současné tvarosloví. Jednotná schránka z bílého dřeva dodává stavbě v parku přírodní charakter a je zároveň s ním a s vilou v barevném kontrastu.
Koncept návrhu
Nový dům, umístěný v zadní části pozemku za stávající vilou, ponechává vile její dominantní postavení v parku a okolí. Nesnaží se jí konkurovat, naopak ji doplňuje, a to o menší vedlejší stavbu - „boudu“, svatostánek pro divadelní, hudební a jinou uměleckou činnost, v tomto případě nikoliv prozatímní.
„Bouda je dům, který doplňuje vilu“.
„Boudu“ však nelze chápat jako zcela nenápadný objekt, jež se ukrývá za starší a větší sestrou v nitru zahrady a nemá být vidět. Její postavení není sice tak výsostné jako postavení vily, přesto „bouda“ dává jasně najevo svoji přítomnost a vykukuje a ukazuje se za vilou. Rafinovaně volené místo a vzdálenost resp. blízkost obou domů tak mezi pomyslně „druhořadou“ „boudou“ a dominantní vilou vytváří blízký, nenásilný a logický vztah, který pozdvihuje oba domy a výrazně zkvalitňuje okolní prostředí.
„Bouda je domem propojeným s okolím“.
„Bouda“ stojí na ose společné příjezdové komunikace a ukončuje ji. Vstupy do obou domů jsou tak na jedné cestě. Díky natočení se svým vstupem otvírá k hlavní komunikaci a zároveň k piazzettě, novému živému místu potkávání vznikajícímu mezi starým a novým domem. „Bouda“ je sice schovaná, přesto z nástupu je vždy viditelná.
„Bouda nepřerušuje stávající vazby s okolím“.
Původní pěší propojení vedoucí parkem přímo v místě navržené „boudy“ prochází nově mezi oběma domy a logicky i rušným předprostorem - piazzettou. Fungující „zkratka parkem“ z centra do sousední obytné čtvrti zůstává domem nepřerušena, ba naopak vtahuje průchozí ke kulturnímu dění a společenskému setkávání.
„Bouda je domem propojeným s parkem“.
Situování „boudy“ v přírodním prostředí parku s množství vzrostlých stromů vybízí vystoupit z učeben - sálů ven nebo pořádat v parku venkovní koncerty. „Boudu“ je proto možno v učebnách otevřít velkými posuvnými stěnami a vyjít o přestávce do parku nebo zde provádět i výuku . Velký sál je díky mobilnímu padacímu jevišti uzpůsoben ke konání koncertů a představení v exteriéru.
„Bouda je dům propojený s vilou“.
Piazzetta, společné venkovní místo mezi vilou a „boudu“, je exteriérovým místem propojujícím oba domy, navazuje na ni jak vnitřní prostor potkávání v „boudě“ – foyer, tak hlavní i vedlejší vstup do vily.
Propojení suchou nohou je vyřešeno podzemní spojovací chodbou vedoucí ze suterénní haly nového domu do skladu u schodiště starého domu. Chodbu lze realizovat díky náspu v místě mezi novým a starým objektem, který zajistí dostatečnou výšku tunelu.
„Bouda je dům prostorově a hmotově vyvážený“.
Tvar půdorysu „boudy“ vychází ze zjednodušeného půdorysu vily a prostorově vhodného uspořádání čtyř vnitřních základních částí do tvaru čtverce. Velikost zastavěné plochy novostavba „dokonce od vily kopíruje“. Důvodem je docílení přívětivého měřítka „boudy“ vůči vile samotné a i vůči parku. „Bouda“ jako „druhořadá“ (ve smyslu časové posloupnosti) a vzdálenější stavba v parku je hmotově výrazně menší než její starší dominantní sestra. Vyvýšený násep, na němž je „bouda“ postavena, funguje jako jednoduché protipovodňové opatření. Parter nového domu se dostává do ve stejné výškové úrovně jako zvýšené přízemí vily, jeho měřítko se přitom nezvětšuje.
Samotná hmota „boudy“ vzniká spojením čtyř různě vysokých prostor – velký sál, dva menší sály a foyer, jejichž výška se propisuje do hmoty navenek a které jsou zabaleny sjednocujícím pláštěm do kompaktního tvaru.
„Bouda je dům provozně jednoduchý a rafinovaný“.
Uspořádání čtyř hlavních části domu kolem centrálního schodiště na jedné úrovni garantuje jednoduchý provoz domu. Jedná se o foyer, učebnu hudebního a dramatického oboru -hudební a divadelní sál, učebnu tanečního oboru – taneční sál a učebnu výtvarného oboru - výtvarný atelier a výstavní prostor, které jsou koncentrovány do jednoho bezbariérového patra - přízemí.
Foyer je vstupním a zároveň rozptylovým prostorem, jehož součástí je šatna, schodiště a výtah. V případě potřeby ho lze zvětšit propojením s výtvarným ateliérem a konat zde výstavy, nebo s hudebním a divadelním sálem.
Učebna hudebního a dramatického oboru je v podstatě hudebním a divadelním sálem, který umožňuje pořádání veřejných hudebních, divadelních i tanečních vystoupení, soutěží, koncertů a pořizování zvukových nahrávek. Kapacita hlediště je 89 míst k sezení, jeviště pojme čtyřicetičlenný orchestr. Sál je vybaven výsuvným jevištěm, pojízdnou osvětlovací lávkou, lávkou pro hudební režii a zvukaře a zákulisním schodištěm vedoucí k šatnám v suterénu a na technickou lávku.
Učebna tanečního oboru – taneční sál umožňuje nácvik tance 15ti – 20ti osobám. Sál je vybaven zrcadlovou stěnou, zábradlím pro tanečníky, umyvadly a šatními skříňkami pro ty, kteří nechtějí využít společné zázemí v suterénu.
Učebna výtvarného oboru - výtvarný atelier slouží zároveň jako výstavní prostor, dle potřeby a velikosti výstavy propojitelný s foyer a tanečním sálem. Atelier je opět vybaven umyvadly, vestavnými skříněmi a šatními skříňkami. Atelier lze otevřít do parku a výtvarné činnosti vykonávat i v exteriéru.
Běžný vertikální provoz zajišťuje jedno centrální schodiště vedoucí do suterénu a na galerii, kde jsou umístěna zázemí domu. Bezbariérovost mezi všemi patry zajišťuje výtah.
Galerie nad střední částí foyer je veřejně přístupným místem, odkud je umožněn zasklený průhled do výtvarného ateliéru, tanečního sálu a foyer. V patře se také nachází administrativní prostor pro 3 osoby včetně zázemí.
V suterénu jsou umístěny toalety pro návštěvníky, zázemí sálů a technické zázemí.
Zázemí sálů zahrnuje toalety a šatny s umývárnami dělené podle pohlaví. Odděleny jsou šatny a umývárny pro hudební a dramatický obor, které jsou zároveň šatnami pro externí soubory, od šaten pro taneční a výtvarný obor.
Ze suterénní haly se lze spojovací podzemní chodbou dostat do stávající budovy ZUš.
„Bouda je dům uvnitř libovolně propojitelný“.
Rafinovaný půdorys a použití posuvných stěn umožňuje velkou variabilitu vnitřního uspořádání „boudy“ od úplného otevření a propojení učeben, foyer a sálu, přes jejich částečné propojení až po úplné oddělení (celkem 8 variant). Varianta úplného oddělení umožňuje na sobě nezávislé využívání všech tří výukových prostor, aniž by se obory navzájem rušily.
„Boudu“, která umí měnit velikosti potřebných prostor, lze de facto využít k jakékoliv kulturní či společenské akci nebo umělecké činnosti.
Návrh č. 18
Autoři: Bc. Jan Hora, Barbora Zmeková, Ing. Ludvík Marek
Jaké kvality by měla nová přístavba představovat? Jaké kvality místa by měla budova akcentovat? Vidíme školu jako otevřenou instituci, lehký pavilon v parku provázaný se svým okolím, jakoby stromy přecházely v les sloupů uvnitř. Stavbu vystavěnou z přírodních materiálů. Místo, které děti nebudou považovat tolik za instituci, jako za vlastní území, kde můžou nerušeně tvořit.
Usazení: přístavbu umisťujeme na sever od současné budovy. Chceme, aby se do obou budov vstupovalo ze stejného místa a abychom docílili propojení obou budov suchou nohou. Vchod do objektů zvýrazňujeme malým nádvoříčkem z části krytým kšiltem střechy.
Přístavba je nejširší na západě, směrem na východ se zužuje, aby nebránila plynulému průchodu parkem. Střecha je nejvyšší v jihozápadním rohu, kde je vstup a hudební sál, postupně se snižuje, aby nestínila staré budově. Vytažená střecha na severu kryje chodník u novostavby.
Kvůli novostavbě není třeba zásahů do vzrostlé zeleně, okolí ponecháváme v současném stavu – úprava parku a dětského hřiště je otázkou samostatného projektu.
Postavení: rozšíření ZUš A. M. Buxton nechápeme pouze jako přístavbu, ale zároveň jako samostatný objekt. Vytváříme současné škole důstojného partnera, nemáme v úmyslu, ani prostředků se současnou budovou soupeřit.
Navrhujeme jednopodlažní objekt, který splní požadavek na bezbariérovost bez zbytečných vertikálních komunikací. Zaručuje to budově naprosté propojení s parkem.
Rušíme objekt stávající garáže, kam umisťujeme zázemí přístavby.
Výchova: škola je zařízení, které vychovává nové generace, je tedy důležité, aby sama šla vzorem. Měla by být úsporná, zároveň však vlídná. Navrhujeme dům prostorově i provozně velmi pragmatický. Redukujeme prostory komunikací a slepých míst. Hala je využívána jako šatna, zároveň jako výstavní prostor a je možné ji pomocí otočných stěn plně propojit s výtvarnou dílnou a tím exhibici ještě rozšířit.
Výtvarná dílna
Je nasvětlena stabilním severním světlem a průsvitnou střešní krytinou v místě třídy. Prostor je po celé délce vizuálně propojený prosklenou stěnou s parkem.
Taneční učebna
Stěny učebny jsou tvořeny tlustostěnným mokrolonem. Ten zajišťuje dostatek denního světla, zároveň poodhaluje, co se odehrává uvnitř, nedovolí však kolemjdoucím prohlédnout úplně. Z jihu je možné v letním období učebnu krýt.
Hudební sál
Sál je nadimenzovaný pro cca 40 hudebníků a 85 diváků. K dispozici je zázemí ve formě WC a skladu židlí/kulis. Nad hledištěm je kabina osvětlovače/promítače. Počítáme s akustickým podhledem a patřičnými povrchy.
šatny u vchodu a sanitární zázemí jsou kapacitně nastaveny na daný počet žáků, doplněné o invalidní wc pro každé pohlaví. K toaletám a kabinetu se schází po krátké normované rampě, aby přístavba nekolidovala s okny současné školy.
Materializace: konstrukční systém je uvažován jako dřevostavba. Nosnou konstrukci tvoří rastr s dřevěných stojek/kulatin s proměnlivou výškou, nesoucí stropní rošt. Střecha tvoří křivkovou plochu, trámy roštu jsou díky tomu rovné. Na něm je uložena izolace, jako krytina je použitý trapézový plech. Stejný materiál se projeví v interiéru jako podhled.
Plášť budovy se liší v závislosti na učebně. U hudebního sálu je zamýšlen jako sendvič vyplněný izolací, s větranou mezerou opláštěný dřevem. Výtvarná dílna je celá zasklená izolačním trojsklem, taneční sál je tvořený tlustostěnným makrolonem.
Podlahy jsou z marmolea od sytě probarveného (taneční učebna), po neutrálně šedé (výtvarná dílna). Okna jsou v celém objektu navržena jako dřevěná.
V co největší možné míře budou využity přírodní materiály s nejmenší ekologickou zátěží.
Návrh č. 38
Autoři: Ing.arch. Akad.arch. Jan Hendrych, Ing.arch. Eliška Janečková, Ing.arch. Veronika Veselá
Základní charakteristika: základní umělecká škola v Úpici byla založena v roce 1951. V současné době zde probíhá výuka hudebních, tanečních a výtvarných oborů. Možnost rozšíření kapacity stávající budovy by měla zajistit plánovaná přístavba, jejíž architektonický návrh je předmětem zadání vyhlášené soutěže.
Budova školy se nachází v Tyršově ulici, nedaleko od historického středu města. Dvoupodlažní stavba, která svým dispozičním řešením i vnější podobou odpovídá charakteru vilu z počátku 20.století, je umístěna v centru školního pozemku, obklopena bohatou zelení přilehlého parku.
Navrhovaný objekt přístavby je v rámci vymezené plochy umístěn – směrem od příchodu – za současným objektem školy. Jedná se o volně stojící stavbu, která se stávající budovou není nikterak vizuálně propojena, vazby na příchody do obou objektů a jejich kompoziční a urbanistické vztahy jsou však v těsném kontaktu.
Záměrem bylo navrhnout takový druh přístavby, který by respektoval jedinečnost stávajícího objektu a svým objemem a vzezřením jej nikterak neatakoval. Toho je docíleno natočením objektu přístavby oproti původní budově. Toto ustoupení od fasády školy vytváří předprostor před samotnou přístavbou, zároveň i prostor mezi oběma objekty.
Vzniká tak školní nádvoří, které může sloužit jako místo setkávání a shromažďování před koncertem i po něm, jako prostor pro hry i jiné aktivity školy. Dochází zde k propojení zeleně parku a pevných povrchů cest.
Natočením a oddělením obou hmot – současné budovy a přístavby – je pak v neposlední řadě docíleno napětí a dialogu mezi oběma objekty.
Koncept návrhu: navržený objekt přístavby vychází z představy terénního zlomu, který se za budovou školy pomyslně odkrývá. Vzniká tak zelení pokrytý svah, v jehož hmotě je situován samotný hudební sál se zázemím, foyer a administrativní částí.
Tento svah opticky splývá s okolním parkem, na svém úbočí i střeše dál nese parkovou zeleň a ze směrů většiny pohledů se zcela ztrácí. Jedinými viditelnými objekty přístavby se tak stávají barevné kostky vyrůstající na vrcholku svahu, do kterých jsou umístěny provozy výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií.
Celá sestava se záměrně tváří jako volná, výtvarná kompozice drobných objektů v zahradě, či jako rozehraná partitura, která během vyučovací hodiny utekla ze stávající budovy školy a uchytila se v bohaté zeleni blízkého okolí.
Hmota hudebního sálu – svahu – je orientována ve směru cesty, která za budovou školy prochází. Její trasa je nově vedena před touto hmotou.
Orientace barevných kostek výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií jsou různé. Oranžová – taneční – kostka, která je do svahu zapuštěná a je s hudebním sálem v přízemí ve větším kontaktu, dodržuje i stejnou orientaci.
Červená – výtvarná – kostka, jejíž objem je viditelný při příchodu do areálu školy, se natáčí ve směru této příchozí komunikace. Hmota této kostky navíc mírně přesahuje přes hranu svahu, jde příchozímu jakoby naproti a zve ho dál.
Obě kostky jsou v úrovni zelené střechy propojeny skleněným koridorem. Jejich kompozici pak doplňuje komunikační blok se schodištěm a výtahem.
Dispoziční řešení a vztahy mezi vnitřními prostory: záměrem bylo zajistit vztahy, propojení i vzájemné ovlivnění všech tří oborů, které se ve škole vyučují.
Návštěvníci hudebního koncertu i samotní hudebníci mohou tušit pohyb odehrávající se v kostce tanečního sálu, výtvarníci jej mohou přímo ztvárnit. Celým domem se nesou melodie zkoušejících hudebníků. Výtvarné práce jsou prezentovány v galerii nad tanečním prostorem…
Celý objekt přístavby je rozdělen do tří výškových úrovní.
Největší plocha přízemí – v rámci hmoty zeleného svahu – je věnována hudební sálu. Ten je svým výhledem orientován do parku, kam je možné jej v letních měsících i zcela otevřít a přesunout tak celé vystoupení pod otevřené nebe.
Sál je přístupný z převýšeného prostoru foyer, jehož vchod je orientován naproti vchodu do stávající budovy školy. Z foyer je možné nahlédnout i do tanečního sálu, který je umístěn o úroveň výše – v hmotě oranžové kostky zapuštěné do zelného svahu.
Na konci foyer se nachází servisní a komunikační blok se schodištěm a výtahem, který umožňuje vertikální propojení všech podlaží.
V první patře je umístěn taneční sál se zázemím, z jehož úrovně je možné shlédnout celý prostor foyer. Velký okenní otvor se naopak otevírá výhledu na zelený svah.
Převýšený prostor sálu umožňuje nácvik sestav mažoretek, které ke svým vystoupením potřebují dostatečnou velkou světlou výšku. Díky tomu vzniká ve druhé výškové úrovni tohoto sálu i prostor pro galerii.
V nejvyšším patře se nachází výtvarný ateliér. Tvoří jej na vrcholku svahu umístěná červená kostka, která je přístupná i ze samotné zelené stráně.
Výtvarníci mají tedy možnost buď svou učebnu za dobrého počasí opustit a hledat inspiraci v okolím parku, nebo mohou projít skleněným koridorem, který jejich učebnu spojuje s oranžovou kostkou tanečního sálu, nahlédnout do něj z prostoru galerie a pokusit se ztvárnit tanečníky při jejich hodině.
Jejich výtvarné počiny mohou být následně v prostoru této galerie vystaveny.
Návrh č. 9
Autoři: Andrej Fencl, Andreas S.Degn, Jitka Tomsová, David Pulkrábek
Základní charakteristika
Architektonické řešení, jehož základním kamenem je snaha respektovat dlouhým časovým úsekem prověřenou architektonickou a estetickou kvalitu vily z meziválečného období, musí logicky hledat formu, která nebude dominantní. Nádherný pozemek se vzrostlými stromy a parkovou úpravou vyžaduje neokázalé hmotové řešení nového objektu přístavby, které by maximálně podpořilo urbanistické začlenění novostavby do existujícího okolí.
Objekt přístavby je situován do severní části pozemku tak, aby stávající zeleň mohla být v nejvyšší míře zachována. Základní prostorový koncept počítá se zachováním prakticky všech existujících dřevin. V přeneseném smyslu nová budova navazuje na stávající objekt vily dispozičním uspořádáním na půdorysu kříže a materiálovým řešením fasádního obkladu zvýšené části, která bude reminiscencí původní měděné střešní krytiny vily.
Pro umístění přístavby byla zvolena severní část pozemku, navazující na zadní průčelí vily s nejvíce utilitárním charakterem. Reprezentativní jižní a západní průčelí vily proto nebudou novostavbou tolik ovlivněny a bude možné zachovat jejich charakter.
Hlavní vstup přístavby je orientovaný na jižní stranu a navazuje na přístupovou komunikaci a stávající hlavní reprezentační vstup do vily. Toto řešení respektuje existující logiku umístění vily od architekta Fanty na pozemku a pohledových a komunikačních os parku.
Pro umístění přístavby byla zvolena severní část pozemku, navazující na průčelí vily s nejvíce utilitárním charakterem. Nejvíce exponované jižní a západní průčelí vily proto nebudou novostavbou tolik ovlivněny a bude možné zachovat jejich charakter.
Pomocný vstup pro účinkující a žáky tanečního oboru je umístěn směrem k východnímu vstupu na pozemek. Bezbariérový vstup pro běžné návštěvníky je navržen z jižního vstupu na pozemek v návaznosti na hlavní vstup do areálu. Severní fasáda přístavby je orientována do volného prostranství s travnatou plochou. Parkování pro veřejnost je navrženo u východního vstupu na pozemek mimo oplocenou část pozemku.
Přístavba víceúčelového objektu pro kulturu a výuku má potenciál být pozitivním oživením širšího okolí, zásadní prioritou je především zachování estetické kvality okolního prostoru a stávající budovy Základní umělecké školy A.M. Buxton.
Koncepce návrhu
Dispoziční uspořádání stavby je odvozeno ze specifických potřeb provozu umělecké školy. S ohledem na potřebu minimalizovat terénní úpravy a udržet předpokládaný rozpočet a hospodárnost stavby, bylo zvoleno jednoduché pavilonové řešení. Umístění budovy přístavby na pozemku využívá možností a výhod nadstandardní rozlehlé parcely a zároveň ponechává funkční osy s návazností na okolní komunikace.
Napojení na stávající objekt je navrženo krytou lávkou přes mezipodestu pomocného schodiště vily. Toto řešení umožní zachování všech os průchod u parkem, zároveň bylo považováno za nejšetrnější způsob napojení obou objektů s ohledem zejména na prostorovou uzavřenost hmoty paladiánské vily. Nový objekt přístavby v abstrahované podobě používá obdobného půdorysného uspořádání jako vila založeného na geometrické formě kříže. V místě křížení dvou hmot ortogonálně položených na sebe vzniká prostor pro hlavní sál dimenzovaný pro 80 diváků. Pro obložení fasády patra se předpokládá z praktických i ekonomických důvodů použití ocelových plechů s povrchovou úpravou imitující zvětralý měděný povrch, který bude materiálově asociovat původní střešní krytinu vily.
Celkový architektonický výraz budovy odráží dispoziční rozvrstvenost funkcí. Ve snížených částech přístavby se nachází učebna výtvarného oboru a foyer hlavního vstupu se sociálním zázemím. Ve zvýšené části patra se nachází sál, který je uspořádán přes 2. podlaží s galerii a učebna tanečního oboru. Dalším architektonickým rysem celé budovy jsou velká okna, kterými se přístavba opticky i fyzicky prolíná s parkem. V místnostech výuky výtvarného a tanečního oboru a ve foyeru se lineární objem budovy otvírá a umožňuje okolnímu parku vstoupit do budovy velkými okny. Zvláštní akcent je dán na využití moderních technologii provozu budovy, které minimalizují provozní náklady a související ekologickou zátěž.
V areálu je navržen nový jednotný mobiliář, formálně respektující starou i novou architekturu. Na místě zrušeného přístavku garáže je navrženo respirium – venkovní sezení na dřevěné palubě s lavičkami. Odstraněním garáže budou obnovena i původní okénka, která byla stavbou garáže zaslepena. Modelovny v přízemí vily tak budou lépe osvětleny přirozenými světlem. Dětské hřiště bude přemístěno do klidové partie směrem k západní hranici pozemku.
Vnitřní prostorové a dispoziční vztahy
Zvolené členění přirozeným způsobem rozděluje přístavbu na různé programové části: taneční a výtvarný obor, které jsou odděleny vstupní halou v návaznosti na hlavní vstup. Do oficiální reprezentační části objektu velkého sálu pro taneční a hudební vystoupení se vstupuje hlavním vstupem přes foyer, na který navazují šatna a WC pro veřejnost. Učebna výtvarného oboru, určená pro příležitostné výstavy a místnost administrativy jsou také přístupny z prostoru hlavního vstupu.
Hlavní vertikální komunikaci v návaznosti na foyer tvoří otevřené jednoramenné schodiště. Místnosti tanečního oboru a podium jeviště velkého sálu jsou oproti úrovni vstupu zvýšeny o 75cm. Pomocný vstup pro účinkující navazuje na tuto zvýšenou úroveň vyrovnávacím schodištěm. Výškový rozdíl uvnitř je vyrovnán rampou v interiéru. V létě vytváří zahrada možnost extenze velkého hudebního sálu směrem do parku v severní části pozemku. Otvory lze flexibilně uzavírat a otvírat venkovními posuvnými žaluziemi. Technologické zázemí přístavby je umístěno v patře, jeho definitivní plocha a uspořádání budou navrženy dle zvolené technologie. část technologických zařízení bude zabudováno do stropních podhledů.
Vnitřní mobilní příčky ve formě posuvných dveřních křídel umožňují flexibilitu dispozičního uspořádání hlavního sálu a místnosti tanečního oboru. Díky otevření / uzavření křídel je možné vytvořit 2 různé varianty uspořádání hlavního sálu ( malé jeviště 65 m2 nebo velké jeviště pro 40 účinkujících 105 m2) Požadovaný počet 80-90 míst v hledišti lze flexibilně navýšit o 10-15 míst pro stojící diváky na galerii.
Konstrukční a materiálové řešení
Nosná konstrukce budovy bude provedena z kombinovaného nosného rámového systému, která bude navržena z ocelových a dřevěných prvků. Lehký obvodový plášť bude izolován minerální vlnou. Pro zastropení větších rozponů budou použity dřevěné lepené vazníky. Galerie s vykonzolením, která bude obsahovat místnost výuky tance v patře bude provedena jako ocelový rám.
řešení všech povrchů bude řešeno použitím tradičních stavebních materiálů, jako jsou dřevo, kámen a ocel. Obklad fasády v patře bude provedeno ocelovým plechem s povrchovou úpravou imitující předzvětralou měď. Fasáda hlavní hmoty s lehkým obvodovým pláštěm v přízemí bude obložena dřevěným obkladem. Dřevěné prvky kombinované s prvky z ocelového plechu Arwal budou použity i v interiéru stavby. Venkovní posuvné žaluzie a mobilní příčky v interiéru stavby budou ocelové s povrchovou úpravou Edyxo s texturou. Navržená hmota ploché střechy není jenom formálním architektonickým prvkem. Na střeše je umístěn systém fotovoltaických panelů, který se bude významně podílet na energetické úspornosti budovy.
Technologické řešení provozu budovy
Dostatečně velká volná plocha trávníku umožňuje vytvoření technologie zemního registru, který bude společně se systémem fotovoltaických panelů na střeše páteří technologie energeticky šetrné stavby. Plocha pro položení nutného množství běžných metrů potrubí je zvolena mimo plochy dřevin tak, aby nebylo nutné kácení zeleně.
Předběžně byla provedena kalkulace pro zemní registr (Awadukt termo). Předpokládaná úspora energie je 80 %, návratnost nutné investice do navržené technologie je oproti konvenčnímu systému cca 10 let. Podrobnější popis vč. vazby na systém vytápění ve stávající budově bude doplněn v dalším stupni projektu.
Protokol zemního tepelného výměníku prokázal, že budova může být koncipována tak, že většinu roku vystačí bez nutnosti topení nebo chlazení. Vzduch v budově se ohřívá nebo chladí systémem zemního registru a pomocí rekuperace se zpětným ziskem vlhkosti. Topení a vzduchová technika se bude spouštět jen ve výjimečných případech extrémních teplot. Na celou stavbu bude dohlížet důmyslný, počítači řízený systém, který bude automaticky udržovat optimální klimatické podmínky. Moderní technologie bude monitorovat hladinu CO2, vlhkost a teplotu vzduchu. Vně budovy se bude měřit okolní teplota, síla větru, vlhkost vzduchu a chybět nebudou ani dešťové senzory. Systém tak automaticky pozná, kdy a kterými okny má větrat a kdy je nutné spustit pomocné systémy chlazení nebo topení zemním registrem. Vznik řízeného komínového efektu podporuje i koncepce vnitřního prostoru. Přes léto bude budova během chladné noci provětrávána v co největší míře.
Systém fotovoltaických panelů na střeše (ohřev TUV) bude ještě doplněn reservoirem s přečerpáváním na dešťovou vodu + kondenzovanou vodu ze systému zemního registru. Získaná voda bude použita na zalévání parku v okolí stavby.
Návrh č.42
Autoři: Akad.arch. Ing. Ján Studený, Ing.arch. Pavel Mejtský
Vazby
Jsou tři možnosti rozšíření stávajíci stavby: nadstavba, přístavba, nebo samostatní objekt v parku. 1. Nadstavba je ideální úsporné řešení, minimálně zatěžujíci pozemek a dávajíci šanci púvodní sestavě vily s parkem – je technologicky náročná, rozsah statických úprav se těžko odhaduje a nutí k dočasnému provizoriu školy. 2. Přístavba je pragmatické rozhodnutí, účelné, rezignujíci na kontext. 3. Samostatním objektem dávame příležitost k vlastní sestavě jako doplnku Vily a možnosti dát parku novou funkci – vstoupit do interieru a funkci budovy – škole a jejím návštěvníkům nabídnout využití přírodního prostředí parku.
Koncept
Zahradu kolem stávajíci vily - park chápeme jako hodnotu, kterou stojí za to zachovat v celistvosti. Navrhovaný program proto dělíme do menších celků, které je možné realizovat jako pavilony v parku.
Umístnění
Koncept nabízí víc variant umístnění pavilónu v parku – od sestavy samostatných pavilonů, 2 + 1, po společnou sestavu 3 spojených pavilonů, které je možné připojit k vile a vznikne jeden společný provozní celek.
Samostatné pavilony lépe odpovídají záměru zapojit park do provozu školy. V sestavě společných pavilónu dochází k združení provozu ve variantě představení.
Na základě programu sestavujeme soubor tří čtvercových pavilonů. Samostatně odbor výtvarní a spojený hudební odbor s tanečním. Měřítkem, prostory mezi pavilony a otevřeností interiéru přes prosklenné stěny nabízí spojení s okolitým parkem.
Dispozice
Respektujeme program se snahou o úspornost a variabilitu při různych režimech užívání.
3 učebny se samostatným zázemím, navzájem se nerušíci. Zvukovou izolaci zabezpečuje stavební sestava samostatných pavilonů a návaznost zase proplouvájící chodba. Samotná dispozice pavilonu je dvojtrakt s učebnou, po boku se zázemím. Alternativně je chodbu možné spojit s učebnou - odsunutím zvukoizolační příčky tak zvětšit prostor. Každá s učeben poskytuje kvalitní prostředí pro žáky - velký prostor bez podpor a pro vyučujíci – samostatnou kancelář oddělenou od učebny zvukoizolační neprůhlednou príčkou. Zázemí, dimenzováno vzhledem k nárokům provozu jednotlivých učeben, pro každou učebnu samostatné. U taneční oddělení šatny děvčat a chlapců, v hudební se skladem stoliček pro představení a oddělenou kabinou pro zvukaře a osvětlovače. Ve výtvarný je součástí zázemí sklad pro materiál /dílna/ a šatna, přes chodbu s hygienickým zázemím.
Funkce alternativy spojených pavilonů
Sestava pavilonu umožňuje základní výuku ve třech oddělených učebnách: výtvarnou, hudební a taneční třídou. Každé ve vlastním prostoru, se zázemím a navzájem propojené samostatnou chodbou – poloveřejným prostorem skleněnou stěnou otevřenou do parku.
Druhou možností sestavy je uspořádání pro veřejné představení: počítáme s 90-ti místami pro diváky a 40-ti účinkujíci ve středním sále spojené hudební učebny s přilehlou chodbou a bočními sálami. Výtvarná učebna múže sloužit pro alternatívní foyer s výstavkou a zázemím pro diváky. Taneční pro skušebnu se zázemím pro účinkující.
Konstrukce
Konstrukce je celodřevěná, montovaná s masivních panelů – umožňujíci snadné a rychlé provedení, z velké části s dílenskou předpřípravou. Hotové dílce se dovezou na místo stavby a na místě se složí. Zdi z panelů domáci výroby Novatop, tl. 84 mm, s pohledovou kvalitou z vnitřní strany, stropy z velkorozponových panelů Lignatura – švýcarský systém voštinových panelú vyrobených z dřevěných fošen speciálním spojem.
Stavba
Navrhujeme jednoduchou, levnou a rychlou stavbu, nevyžadujíci speciální stavební technologie, ani materiály.
Spodní stavba: založení - standardní žb deska /betonové pasy s podkladovým betonem/ na terénu – šetrnější v dimenzi tepelné izolace.
Zateplení má umožnit režim nízkoenergetické stavby – tj. přibližně 30-ti procentní náklady klasické budovy. Materiál: neopor, stěny odhadem 350 mm, střecha 400 mm. Výplně izolačním trojsklem v hliníkových rámech, pevné zasklení v bezrámové konstrukci – detaily uložení splňujíci požadavky k dělení tepelných mostů. Stínění otvorů screeny – textilní rolety vně oken, elektronicky ovládané čidly na sluneční záření.
Varianta B
Vazby
Jsou tři možnosti rozšíření stávajíci stavby: nadstavba, přístavba, nebo samostatní objekt v parku. 1. Nadstavba je ideální úsporné řešení, minimálně zatěžujíci pozemek a dávajíci šanci původní sestavě vily s parkem, 2. Přístavba je pragmatické rozhodnutí, účelné, rezignujíci na kontext a 3. Samostatní objekt vyžaduje novou definici parku, další zástavbu terénu a problém v provozu.
Koncept
Střešní nástavba se nám zdá jako ideální řešení pro její úspornost, efektivitu a šetrnost vůči životnímu prostředí. Pro výuku nabízí atraktívní místo s výhledem, které lze využít v to nejlepší, co je za dané situace možné z hlediska vnitřního provozu, bez nutnosti fatálně zasahovat do stávajíciho parku kolem vily.
V parku umístňujeme pavilon 12x12 m pro taneční odbor – slouží zároveň pro dočasnej provoz učeben přemístněných z podkroví v stávajícim objektu během stavby a alternativně jako zázemí pro průvodní akce v parku
Dispozice<
Autoři: Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Alena Šrámková
Vizualizace: Filip Zelenka
Krásné prostředí parku a důstojnost stávající budovy školy jsou značně náročné na její dostavbu. Novostavba by neměla narušit stávající dům, ale, jak jsme přesvědčeni, měla by být architektonicky stejně hodnotná ale soudobá.
Navrhujeme proto postavit moderní dům a spojit ho se stávající školou pouze provozně. Novostavba má již poněkud pozměněnou orientaci, a to v souladu s novým směrem okolní regulace území.
Obě stavby by měly tvořit dvojici stejně důstojných objektů, které stojí jako svobodní jedinci v krásném prostředí parku.
Nový pavilon je záměrně otevřen k veřejnosti, měl by být součástí městského parku a jeho provoz by měl být viditelný. Jeho vstupní průčelí – „průčelí pro hosty“ je záměrně trochu nadnesené, aby zajistilo novostavbě její vážnost.
Pavilon je navržen pro tři hlavní prostory. Je to prostor pro muzikanty, pro baletky a pro výtvarníky. Všechny tyto hlavní pobytové prostory jsou severní stranou otevřeny do parku do monumentální zeleně. Je zde proto možné pracovat za denního světla a při potřebě představení nebo výstavy je možné jednotlivé sály zatemnit.
Akustika prostorů je dostatečně zajistitelná podhledem stropu, omítkou čelních stěn a závěsy. Náročnější akustickou úpravu vyžaduje pouze provedení stropu pod baletním sálem.
Centrální schodiště s výtahem odděluje vysoké hlavní prostory od nízkých prostorů mezipater, které rovněž zajišťují spojení novostavby se stávající školou. V této nízké části dispozice jsou umístěny pomocné provozy. V suterénu je to WC hostů, strojovny a sklady. V mezipatře spojeným se stávající školou je zázemí jeviště. V dalších dvou mezipatrech jsou šatny žáků a jsou propojeny s 1. patrem školy. Kancelář, protože se domníváme, že je to pracovna učitelů, jsme umístili mezi učebny v patře novostavby.
Návrh č. 2
Autoři: Ing.arch. Mg.A. Martin Rusina, Mg.A. Marcela Steinbachová, Mgr.A. Marcel Turic
Vizualizace: Adam Wlazel
Jsem pavilon v zelené části města. Více symbol, než stavba, jsem nádoba, jež chce být naplněna, chci být užíván. Neruším výsostné postavení vily, chci si s ní povídat, nestát k ní zády. Chci podpořit její jedinečnost i umístění, ne ji ubírat prostor zahrady, stojím jako domy poblíž, podél ulice. Chci být otevřený příchozím a chci být provozně jasně čitelný a jednoduchý. Chci být i trochu nehmotný, i když viditelný. Sedím na svém místě jako bych tu byl odjakživa, ale neruším, jsem lehký, téměř éterický. S okolními stavbami se spojuji do pomyslného bloku a společně vytváříme prostor vily. Ona stojí uprostřed. Možná jsem více součástí zahrady než objektem v zahradě nebo možná více domem v ulici než na zahradě.
Okolí se mi nepřizpůsobuje, já jemu. Jen pár stromů a keřů jsem nahradil. Jedna původní pěšina vede do mých útrob, plynule, jednoduše, druhá prochází vedle. Nelze mne minout. Sedím tu na trávě jako socha i když nehmotná. Jsem otevřený, bez předsudků, variabilní, měnitelný, jsem k dispozici. Samozřejmý.
Pod mou skleněnou kůží se vystavují obrazy i objekty, jsou k nahlédnutí i po mém uzavření, jsem vlastně i galerií v zahradě. Je-li třeba, dokážu se závěsem uzavřít do sebe, do vnitřního světa tance a umění. Pokud jsem otevřen, ukazuji, jak jsem udělán - moje kosti jsou různě probarvované betonové konstrukce zázemí a sálu, ozdobené reliéfními ornamenty. Prostory tance, umění i sálu umím propojit v jeden funkční prostor či plně oddělit. Mé srdce, červený sál vystlaný uvnitř dřevem, se rozeznívá pod rukama hráčů a herců. Jsem stvořen pro orchestr, divadlo, tanec i bál. Ateliér či taneční studio se mohou stát foyer či zázemím účinkujících. Jsem utkán z modulových ok 2x1m, tak aby se jevištní podium dalo měnit dle potřeby. Do zahrady k vile se otevírám skleněnou kůži, do ulice mám záda pohledová betonová, s popínavými rostlinami. Ty odráží roční doby a spolu s okolními stromy přirozeně stíní mé otvory.
Měl bych umět stárnout, s vilou i zahradou. Jsem zde nový, ale znám to tu a srostu, zarostu. Dívejte se.
Konstrukční řešení: Nosné konstrukce - monolitocký železobetonový stěnový systém s tuhými jádry, železobetonová monolitická deska se ztraceným bedněním, železobetonová základová deska. Obvodový plášť - izolační zasklívací systém.
Základní rozměry: základní modul pavilonu 2x1m (modul mobilního podia), celkové vnější rozměry 33x12,2x6,1m (dxšxv), celkové vnitřní rozměry sálu 14x8x5,3m.
Materiály: pohledový beton, sklo, dřevo, baletizol, popínavá zeleň, závěs
Vybavení sálu: mobilní podium, mobilní technická lávka (zvukař a osvětlovač), osvětlení, ozvučení, sklad židlí (zázemí pro orchestr v případě koncertu tvoří atelier, foyer je v tanečním sálu)
Ostatní vybavení: šatny, sklady, wc a ostatní zázemí
Akustické řešení: vnitřní překližkový akustický obklad sálu (kmitající panely)
Technické vybavení budovy: plynové ústřední vytápění a ohřev TUV, vzduchotechnická jednotka pro nucené větrání sálu, přípojka plynu, elektřiny, vody, kanalizace. V rámci výstavby bude provedena přeložka nadzemního vedení silnoproudu v místě objektu na pozemku do podzemní kabelové trasy.
Návrh č. 77
Autoři: MgA. Bronislav Stratil , Ing. Mgr. art. Jan Roháč, Bc. Marek Macejko
Zadání: předmětem soutěžního návrhu je rozšíření stávajících prostor Základní umělecké školy A. M. Buxton o nový polyfunkční sál s převážně hudebním zaměřením, nové učebny se zázemím a administrativní část, při respektování finančních limitů daných podmínkami soutěže.
Charakteristika stávajícího objektu: stávající objekt vily s více než padesátiletým provozem umělecké školy působí intimním až domáckým charakterem, což je dáno i typem architektury rodinné vily. Prostory tohoto objektu nabízejí učebny (bývalé pokoje) většinou s hudebním zaměřením. Chybí zde však větší místnosti vhodné ke shromažďování a společenským akcím, škola také postrádá učebny pro skupinovou výuku tanců či dramatických oborů.
Z hlediska architektonického se jedná o centrální klasicistní vilu italského typu vyprojektovanou architektem Fantou. Objekt je kompaktní, kompozičně pevný, solitérní.
Základní koncept: návrh hledá nejvhodnější pozici nové přístavby a její podobu ve vztahu ke stávající stavbě z hlediska kompozičního a prostorového (a to urbanisticky, hmotově i výtvarně), provozního a funkčního (přímé propojení obou staveb, slučování příbuzných provozů, nezávislý nový vstup, autonomní fungování přístavby, bezbarierový přístup pro obě stavby – stávající i novou) a finančního (využití stávajících vertikálních komunikací, jeden výtah pro obě stavby, utilitární forma, jednoduché materiály, nekomplikované řešení).
Kompoziční a prostorové hledisko: Navrhujeme stavbu reagující svou pozicí na hranici funkčního využití pozemků danou ÚP vedenou středem parku a zároveň respektující geometrii okolní zástavby, na kterou je kolmá, respektive paralelní. Nová přístavba je položena přímo na této hraniční čáře. Se stávající budovou svírá mírně ostrý úhel, ve kterém se vytváří nová vstupní piazzetta se třemi vstupy (původní do objektu školy, nový vstup do přístavby přes spojovací krček a příležitostný přímý vstup do nového sálu).
Pozičně je přístavba navržená v zadní části parku těsně za současnou budovou školy tak, aby část přístavby se vstupem do sálu byla viditelná zulice. Stávající stavby se dotýká pouze úzkým spojovacím krčkem. Vytváří se duální vztah dvou objektů. Hmotově se jedná o stavbu o podlaží nižší (dvoupodlažní) než je sávající objekt, kompozičně jej doplňující a respektující, přitom svým výrazem autonomní a mající silný vztah i ke svému okolí – parku.
Navržený objekt a jeho vnitřní funkce se výrazně definují jednotlivými okny. Každé straně stavby dominuje velký okenní otvor, který popisuje funkci za ním se nacházející. Horizontální okno na jižní straně odkrývá barevné skříňky šaten před novými učebnami v patře. Na západ se otvírá prosklená stěna sálu jako důležitý motiv přístavby, která nabízí výhled do krásného parku během hudebních představení a rovněž zajišťuje denní světlo během výuky. Severní straně dominuje velké ateliérové okno rovněž s výhledem do parku, které nabízí vhodné a nerušící světlo pro výtvarnou výuku i tanec. Na východní straně stavby se nacházejí provozní okna zázemí a otvory pro ventilaci.
Přístavbu jsme navrhli jako monolit z pohledového betonu. Materiál primární, téměř přírodního charakteru, který bude, umístěn v zeleni, zelení časem pohlcen. Obvodové zdi časem pokryje přírodní patina a částečně obrostou vhodnými rostlinami. Je to ale rovněž materiál, který je nejvhodnější, a možná jediný použitelný pro zadání podobného typu, kdy musí být akusticky odděleny jednotlivé části stavby.
Z hlediska kompozičního a měřítkového předpokládáme rešerši při užití bednících prvků, jejichž otisk bude pro finální podobu stavby určující. Otázkou rovněž zůstává možnost jemného probarvení betonu pigmenty přírodních odstínů. Při osazení objektu do parku byl minimalizován zásah do zeleně a stávajících parkových úprav. Projekt počítá s odstraněním maximálně jednoho stromu a redukcí některých křovin. U parkových úprav se počítá s částečnou úpravou pozice stávajícího chodníku. Projekt předpokládá úpravu okolí
stavby vybudováním malé piazzetty před vstupem (úprava stávajícího chodníku) a vhodné dokomponování parku vzrostlou zelení. Provozní a funkční hledisko: je z velké části neoddělitelné od samotné kompozice a tvaru stavby. Přístavba se na stávající objekt napojuje na rohu stavby v místě schodiště. V tomto místě minimálně cloní výhledům ze stávající budovy a je rovněž z našeho pohledu nejvhodnějším místem pro napojení na vnitřní komunikace jak horizontální tak i vertikální. Provozně navrhujeme velmi utilitární stavbu s jasným dělením funkcí. Dvoupodlažní objekt, kdy přízemí se sálem a jeho zázemím leží přímo na terénu (bezbariérový, bez náročných zemních prací). Sál může být využíván nezávisle na zbytku objektu a s možností přímého vstupu z piazzetty. Sál, potažmo jeho zázemí, jsou propojeny se stávající budovou přes existující schodiště a to i bezbariérově, suchou nohou. Zázemí za sálem je standardním zázemím pro podobný polyfunkční sál. Prostory sálu budou sloužit rovněž jako výuková místnost, to je jeden z důvodů proč jsme navrhli celoskleněnou stěnu zajišťující světlo a krásný výhled do parku. Rovněž druhé podlaží stavby je se stávajícím objektem propojeno spojovacím krčkem přes prostory schodiště. V tomto podlaží se nachází nové učebny, které jsou takto provozně snadno přístupné z patra stávající školy. Využití existujícího schodiště ve stávající stavbě znamená úsporu při realizaci přístavby jak objemovou, tak samozřejmě nabízí zjednodušení konstrukce navržené přístavby. Do exteriérové niky na fasádě navrhujeme nový výtah, který může v ideálním případě obsloužit všechna podlaží stávající i nové budovy (včetně sklepa a podkroví) a zajistit bezbariérový přístup a přechod mezi jednotlivými objekty v celém budoucím komplexu. V patře přístavby se nacházejí prostory učeben (tanec a výtvarný obor) dle požadavků zadání. Prostory učeben jsou přístupné ze široké chodby, která slouží rovněž jako šatna s úložnými skříňkami. Na patře se nachází sociální zázemí pro učebny včetně sprch a šaten pro tanečníky. Dle požadavků soutěžních podmínek má být součástí prostoru i administrativní část. Je možné ji umístit do zadního modulu namísto druhé výtvarné učebny s vlastním sociálním zázemím. Při prověřování vhodnosti využití nových i stávajících prostor a s přihlédnutím k nevyhovujícím výškám stávajících výtvarných učeben v podkroví či sklepě však navrhujeme, zda by nebylo vhodnější kvalitní prostory v novém objektu věnovat potřebám výuky a požadovaný administrativní modul umístit na místo některých stávajících učeben v podkroví školy. Cítíme tuto variantu z hlediska efektivity využití prostoru jako správnější. Nabízíme ji jako příspěvek do diskuze, jako alternativu.
Prostory v patře je možné propojit a využívat jako otevřený prostor pro výstavy výtvarných prací a jiné prezentační účely. Akustika: Z hlediska akustického bude sál navržen jako primárně hudební s potřebnými plochami pohltivých, respektive difuzních úprav stěn. Jedná se přibližně o 60% povrchu obvodových stěn s difuzory a 30% povrchu stropu s difuzory. 10 % stropu bude třeba vybavit hlubokotónovýmými prvky. Prostory sálu budou vybaveny systémem závěsů a opon a polstrovanými židlemi, které pomohou doladit potřebnou akustiku. Nabízí se rovněž alternativní provedení difuzorů s možností úpravy na mluvené slovo. Plocha skla (výhled do parku) bude rovněž akusticky upravena – vybavena difuzorními transparentními prvky, které budou mobilní.
Vzduchotechnika: V sále bude minimální aktivní VZT systém, zajišťující větrání s rekuperací vzduchu s malou VZT jednotku umístěnou pod stropem v zázemí sálu. Vzhledem k umístění sálu a potřebám užívání, nepředpokládáme aktivní chlazení - sál je umístěn mezi vzrostlými stromy vzeleni s propracovaným systémem odslunění. Prostory učeben jsou větrány přirozeně okny, stejně jako chodba, zázemí v patře a převážná část zázemí v přízemí.
Vytápění: projekt předpokládá plošné podlahové vytápění v kombinaci s podokenními konvektory s možností napojení na stávající systém (topná jednotka) v objektu školy. V případě potřeby je však možné do nového objektu umístit nezávislý zdroj tepla. Konstrukce: je navržena jako monolitická ŽB s dostatečným zateplením a představenou SDK příčkou z vnitřní strany stavby. Jedná se o již ověřený systém s vnitřní vrstvou parozábrany a řešenými tepelnými mosty za pomoci tepelné izolace či izo nosníků. Konstrukčně se jedná o monolitický stěnový systém s oboustranně vyztuženými deskami stropů. Stropy jsou vynášeny obvodovou ŽB stěnou a vnitřními konstrukčně - akustickými ŽB stěnami (mezi učebnami) zavěšenými na skrytých průvlacích ŽB desky pod střechou. Maximální rozpon horizontálních konstrukcí tak nepřesahuje 4300
mm čímž výrazně eliminujeme dimenze stěn a stropů. I když konstrukce v případě tohoto návrhu tvoří podstatnou část konceptu, je možné ji dále diskutovat a upravit. Uspořádání sálu: sál je navržen jako polyfunkční se základním mobiliářem (praktikábly, stohovatelné židle) které nabízí širší možnosti uspořádání – orientace podia vpravo, respektive vlevo s výhledem do parku, či jiné formy centrálního uspořádání. Sál je dle požadavků navržen pro účinkování čtyřicetičlenného hudebního tělesa a pro 84 diváků, je vybaven základní divadelní a osvětlovací technikou (divadelní rošt pro umístění svítidel, obchozí divadelní lávky s rozšířením ve střední části sálu pro umístění režie světla a zvuku). V sále je možnost nazvučení. Součástí sálu je šatna, a požadované sociální zázemí pro návštěvníky a dále šatny a sociální zázemí pro účinkující.
Finanční hledisko: Navrhujeme přístavbu, která má utilitární tvar a konstrukci bez tvarových komplikací při využití schodiště ve stávající škole s novým výtahem obsluhujícím oba objekty. Projekt zamýšlíme tak, aby byl vytvořen maximálně ze standardních stavebních prvků či za využití klasických stavebních metod. Plochy prosklených otvorů jsou ze 75 % navrženy jako neotvíravé s výraznou realizační úsporou. Vnitřní vybavení interiérů předpokládá rovněž standardní stavební a interiérové prvky nepřesahující finanční rámec středně nákladných staveb. Prostory jsou navrženy s vysokými stropy, což je vhodné pro požadovaný provoz stavby, ale zároveň stavbu výrazně neprodražuje. V prostorách zázemí jsou stropy zdvojené – nabízí místo pro technologie (jednotky VZT, topení atd.). Napojením stavby na stávající objekt, s využitím existující vertikální komunikace, ale i technického vybavení (kotelna aj.) předpokládáme úspory při realizaci. Rovněž nekomplikovanost tvarová a jednoduché osazení do terénu řadí návrh do kategorie nenáročných staveb. Primární myšlenkou bylo navrhnout maximum adekvátních (kvalitních) prostorů potřebných pro naplnění programu při minimalizaci nákladů. Součástí textové zprávy je předběžný propočet, který předpokládá náklady stavby 13,5 mil Kč bez DPH. Tato částka je o 2 mil Kč nižší, než finanční limit daný podmínkami soutěže. Předpokládáme jejich využití jako rezervu, respektive pro nadstandardní dovybavení prostor školy.
ZÁVěR: tento projekt je koncepčním návrhem, jenž má jasný ideový základ, řeší urbanismus stavby, tvarové a materiálové řešení, její provozní vazby a využití, obsahuje rovněž předběžné technické řešení stavby a celkově se opírá o naše dřívější zkušenosti s podobným typem objektů. Je to však rovněž návrh určený k diskuzi a dopracování dle detailnějších požadavků uživatele/klienta.
Návrh č. 74
Autoři: MgA.Ondřej Císler, Ing.arch. Tomáš Oth, Bc. Oldřich Sládek
Motto: "Dům jako nástroj. Lucerna v parku."
Návrh v sobě kombinuje dokonalou funkčnost, uživatelské pohodlí a nízké investiční a provozní náklady. Dům je důsledně bezbariérový, provozy spolu navzájem nekolidují jak akusticky tak provozně. Celková dispozice je formulována na základě nároků tří základních prostorů – hudebního sálu, atelieru a tanečního sálu. Hudební sál je navržen jako plnohodnotná zkušebna pro orchestr s možností variabilního uspořádání sezení či pořizování profesionálních nahrávek, zároveň také jako sál pro veřejnost sloužící pro prezentaci školy navenek. Taneční sál má pohodlné zázemí a umožňuje výuku všech druhů tanečních oborů. Učebna výtvarného oboru je koncipována jako plnohodnotný malířský atelier využitelný i jako prostor galerijní, včetně potřebného zázemí.
Umístění stavby: Dům bude umístěn v zákrytu za stávající budovou Z.U.š.A.M.B. Bude se obracet do parku a bude využívat „hmotového stínu“, který poskytuje budova deskového bytového domu na východ od daného pozemku. Měřítko domu je přátelské, nepřesáhne stávající vilu ani okolní vzrostlé stromy.
Základní specifikace: Hudební Sál je akusticky dimenzován pro 40ti členný orchestr nebo 50ti členný sbor. Hlediště pojme 85-90 sedících diváků. Sál disponuje brilantním přirozeným zvukem vybudovaným na základě ověřené empirie. Jeho prostorová akustika je díky tvaru půdorysu, objemu a proporcím stran sálu definována tak, aby nebylo nutné příliš investovat do dalších nákladných akustických úprav. Geometrie sálu vylučuje vznik stojatého vlnění, strany objemu jsou přibližně v poměru zlatého řezu (tedy ne v celočíselných násobcích), objem sálu je optimalizován pro dozvuk vhodný pro malý orchestr a komorní hudbu. Tyto faktory považujeme za zásadní, protože řada akustických nedostatků je zpětně neodstranitelná, zejména pak špatný tvar půdorysu a malý objem sálu. Návrh proto od počátku svého vzniku optimalizuje poměry výše investice/objem sálu/kvalita akustiky/ konstrukční systém tak, aby v daném investičním limitu získala škola rozumné maximum.
Učebna tanečního oboru je dimezována pro dvacet cvičících, je vybavena baletní podlahou, zrcadlem s madlem a ozvučením. Sál je přirozeně osvětlený i větraný a je v přímém kontaktu s parkem, v letních měsících je tedy možné ho otevřít do přírody. V jižní části sálu je umístěn malý sklad. Učebna bezprostředně sousedí se šatnami a vstupní halou.
Výtvarný atelier je umístěn v nejvyšším podlaží budovy. Má měkké osvětlení v celé ploše své severní stěny. K vybavení sálu náleží sklad s atelierovým dřezem, toaleta a relaxační/pracovní galerie. Ateliér sám o sobě představuje výstavní prostor par excellence. Pro výstavní účely je zároveň možné díky příznivému osvětlení využít chodby a společné prostory novostavby.
Kancelář pro tři zaměstnance je umístěna v přízemí, s východním oknem do nejklidnější části zahrady. Je opatřena umyvadlem a toaletou, přiléhá k ní sklad nahrazující prostory zabrané v původní vile pro nové komunikační chodby v prostorách vedle schodiště v přízemí a patře vily.
šatny jsou umístěny v přízemí. Dvě šatny po deseti místech se skříňkami, sprchami a toaletami náleží provozu taneční učebny. Hudebníci disponují vlastní šatnou pro ca 40 lidí s hygienickým zázemím.
Provoz: Systém výtahu a chodeb zdokonaluje cirkulaci domu původního a zajišťuje bezbariérovost dvou hlavních podlaží původní vily. Zároveň šetříme prostředky tím, že naplno využíváme stávající schodiště domu, toalety a reprezentační halu a nestavíme zbytečně nové.
Přístup na jeviště ze šaten je zajištěn pomocí výtahu a schodiště. Hydraulický (tichý) výtah spojuje zázemí v přízemí novostavby s jevištěm a balkónem sálu pro nerušící zajištění ozvučení a osvětlení z kabin zvukaře a osvětlovače. Pod jevištěm je možné umístit sklad a integrovat ozvučení. Výtah má celkem pět stanic – 1. vstupní přízemní podlaží, 2. chodba před vstupem do sálu + přízemí vily (piano nobile), 3. mezipatro jeviště pro dopravu aparatury apod., 4. balkon + patro vily, 5. atelier + horní mezipodesta schodiště vily.
Během koncertů vstupuje publikum do sálu přes halu původní Buxbaumovy vily. Stávající vstupní prostory doporučujeme využít pomocí mobilních věšáků na ramínka jako variabilní šatnu. Považujeme za podstatné dále potvrdit stávající reprezentativní halu jako příjmací a shromažďovací prostor, jakési srdce školy. Z haly se prostřednictvím bezbariérové rampy dostáváme přímo do Hudebního sálu. Novostavba pomocí bezbariérových ramp využívá stávající schodiště vily.
Projekt využívá stávající toalety v původní vile a chybějící novou kapacitu doplňuje pomocí dvojice bezbariérově přístupných toalet pro vozíčkáře v přízemním podlaží. Celková kapacita toalet odpovídá maximální kapacitě budovy, opět využíváme z úsporných důvodů kapacity stávající.
Konstrukce: Z ekonomických důvodů dům využívá levná systémová řešení. Je konstruován jako kombinace monolitického tyčového železobetonového skeletu a zděného systému z prolévaných tvárnic. Objekt bude založen na tepelněizolačním násypu z odpadního pěnoskla Refaglass a monolitické železobetonové desce zesílené v místech uložení konstrukce.
Plášť budovy bude proveden ze systémových, izolačních, Makroloných komůrkových panelů, běžně používaných na rekonstrukce opláštění tělocvičen, hal apod. Důvodem je příznivá cena, vynikající tepelněizolační vlastnosti a rychlost výstavby. Velké okenní otvory budou provedeny jako fixní, malá otvíravá okna budou systémová hliníková či plastová. Kombinace průsvitného opláštění budovy, masivní zděné konstrukce z prolévaných tvárnic a systému řízených otvíravých větracích klapek umožní využití principu tzv. Trombeho stěny pro adiabatické větrání a vytápění hlavních prostor domu. Toto řešení přinese zásadní energetické úspory pro provoz domu.
Variantní řešení pláště uvažuje s bíle lazurovaným modřínovým obkladem fasády.
Architektonické a výtvarné řešení: Hmota domu, daná požadavky jednotlivých prostor je změkčována polopropustným Makrolonovým pláštěm. Opláštění je rytmizováno horizontálními liniemi systému kotvení a jemným vertikálním členěním Makrolonových panelů. Celková kompozice domu navazuje na funkcionalistitckou tradici, obohacenou o hru světla a stínu na konstrukci pláště. Objem hmotové kompozice je dále změkčen pomocí neortogonálních rovin fasády. Jemný modravý závoj Makrolonového pláště vytváří krásný barevný kontrapost k listí červených buků v parku. Průsvitný plášť má zároveň schopnost měkce zrcadlit barevnost okolního prostředí parku s jeho proměnami v průběhu ročních období. V jihovýchodním rohu stavby je umístěn pod průsvitným pláštěm nápis se jménem instituce, který bude možné pomocí vhodného osvětlení rozsvítit i v šeru. Fasádu domu bude možné také rozsvěcet jako magickou lucernu plnou hudby, tance a výtvarného umění.
Náklady na výstavbu: Odhadovaná cena stavby je sestavena jako součet cen jednotlivých použitých konstrukcí a jejich objemů. Pro stanovení výše cen jednotlivých druhů konstrukcí byla využita příručka Rozpočtových ukazatelů průměrných cen za měrovou a účelovou jednotku RUSO 2011. Výsledná průměrná jednotková cena 5.609,- Kč/m3 kontrolně odpovídá běžným rozpočtovým ukazatelům provedených staveb pro obdobný účel a obdobnou konstrukci v minulých letech v ČR.
Návrh č.56
Autoři: Ing.arch. Ing. Jiří Janďourek, Bc. Jana Hlavová, Ing.arch. Jana Medlíková, Ing.arch. Jiří Žid
Soutěžní návrh řeší rozšíření kapacity ZUš A. M. Buxtona v Úpici dostavbou nového samostatného objektu provozně propojeného se stávající vilou základní umělecké školy.
Nový objekt je jednoduchou ale rafinovanou stavbou pro uměleckou činnost, propojenou s okolím, se zahradou, se sousední vilou a několika způsoby propojovatelný i uvnitř.
Dostavba je situována na p.č. 1253/3 v parku za stávající vilu tak, aby nezasahovala do jejího výsadního postavení, které má v dané lokalitě. Umístěním ukončuje osu příjezdové komunikace vedoucí podél vily a natočením se otevírá ke společné piazzettě, novému venkovnímu prostoru mezi oběma domy. Relativní blízkost novostavby od stavby staré vylučuje zachovat stávající přistavěné garáže. Místo pro dostavbu nového objektu je zvoleno s ohledem na stávající vzrostlou zeleň parku. Výstavbou nedojde k pokácení jediného vzrostlého stromu.
Půdorysný tvar dostavby vychází ze zjednodušeného čtvercového půdorysu vily a z výhodného vnitřního prostorového uspořádání domu. Novostavba nepřevyšuje vilu zastavěnou plochou ani hmotově. Důvodem je docílení přívětivého měřítka vůči vile samotné a vůči okolnímu parku.
Dostavovaný dům je dvoupodlažní, v místech s vysokými prostorami jednopodlažní, částečně podsklepený objekt, proti povodni umístěný na vyvýšeném náspu. Parter nového domu je tedy ve stejné výškové úrovní jako zvýšené přízemí vily.
Sály – učebny a foyer jsou koncentrovány do jednoho bezbariérového patra - přízemí. Zázemí sálů a technické zázemí je úsporně umístěno v suterénu a administrativní zázemí na galerii, kde nezvětšují plochu a měřítko domu.
Bezbariérovost mezi všemi patry zajišťuje výtah.
Propojení nového domu s vilou je vyřešenou spojovací podzemní chodbou.
Do hmoty domu se propisují výšky jejích vnitřních prostor. Na potřebné vyšší prostoru v interiéru, hmota reaguje i v exteriéru. Všechny prostory jsou pak sjednoceny pláštěm do kompaktního tvaru. Oproti starší sousední vile, má její mladší dostavba současný vzhled a používá současné tvarosloví. Jednotná schránka z bílého dřeva dodává stavbě v parku přírodní charakter a je zároveň s ním a s vilou v barevném kontrastu.
Koncept návrhu
Nový dům, umístěný v zadní části pozemku za stávající vilou, ponechává vile její dominantní postavení v parku a okolí. Nesnaží se jí konkurovat, naopak ji doplňuje, a to o menší vedlejší stavbu - „boudu“, svatostánek pro divadelní, hudební a jinou uměleckou činnost, v tomto případě nikoliv prozatímní.
„Bouda je dům, který doplňuje vilu“.
„Boudu“ však nelze chápat jako zcela nenápadný objekt, jež se ukrývá za starší a větší sestrou v nitru zahrady a nemá být vidět. Její postavení není sice tak výsostné jako postavení vily, přesto „bouda“ dává jasně najevo svoji přítomnost a vykukuje a ukazuje se za vilou. Rafinovaně volené místo a vzdálenost resp. blízkost obou domů tak mezi pomyslně „druhořadou“ „boudou“ a dominantní vilou vytváří blízký, nenásilný a logický vztah, který pozdvihuje oba domy a výrazně zkvalitňuje okolní prostředí.
„Bouda je domem propojeným s okolím“.
„Bouda“ stojí na ose společné příjezdové komunikace a ukončuje ji. Vstupy do obou domů jsou tak na jedné cestě. Díky natočení se svým vstupem otvírá k hlavní komunikaci a zároveň k piazzettě, novému živému místu potkávání vznikajícímu mezi starým a novým domem. „Bouda“ je sice schovaná, přesto z nástupu je vždy viditelná.
„Bouda nepřerušuje stávající vazby s okolím“.
Původní pěší propojení vedoucí parkem přímo v místě navržené „boudy“ prochází nově mezi oběma domy a logicky i rušným předprostorem - piazzettou. Fungující „zkratka parkem“ z centra do sousední obytné čtvrti zůstává domem nepřerušena, ba naopak vtahuje průchozí ke kulturnímu dění a společenskému setkávání.
„Bouda je domem propojeným s parkem“.
Situování „boudy“ v přírodním prostředí parku s množství vzrostlých stromů vybízí vystoupit z učeben - sálů ven nebo pořádat v parku venkovní koncerty. „Boudu“ je proto možno v učebnách otevřít velkými posuvnými stěnami a vyjít o přestávce do parku nebo zde provádět i výuku . Velký sál je díky mobilnímu padacímu jevišti uzpůsoben ke konání koncertů a představení v exteriéru.
„Bouda je dům propojený s vilou“.
Piazzetta, společné venkovní místo mezi vilou a „boudu“, je exteriérovým místem propojujícím oba domy, navazuje na ni jak vnitřní prostor potkávání v „boudě“ – foyer, tak hlavní i vedlejší vstup do vily.
Propojení suchou nohou je vyřešeno podzemní spojovací chodbou vedoucí ze suterénní haly nového domu do skladu u schodiště starého domu. Chodbu lze realizovat díky náspu v místě mezi novým a starým objektem, který zajistí dostatečnou výšku tunelu.
„Bouda je dům prostorově a hmotově vyvážený“.
Tvar půdorysu „boudy“ vychází ze zjednodušeného půdorysu vily a prostorově vhodného uspořádání čtyř vnitřních základních částí do tvaru čtverce. Velikost zastavěné plochy novostavba „dokonce od vily kopíruje“. Důvodem je docílení přívětivého měřítka „boudy“ vůči vile samotné a i vůči parku. „Bouda“ jako „druhořadá“ (ve smyslu časové posloupnosti) a vzdálenější stavba v parku je hmotově výrazně menší než její starší dominantní sestra. Vyvýšený násep, na němž je „bouda“ postavena, funguje jako jednoduché protipovodňové opatření. Parter nového domu se dostává do ve stejné výškové úrovně jako zvýšené přízemí vily, jeho měřítko se přitom nezvětšuje.
Samotná hmota „boudy“ vzniká spojením čtyř různě vysokých prostor – velký sál, dva menší sály a foyer, jejichž výška se propisuje do hmoty navenek a které jsou zabaleny sjednocujícím pláštěm do kompaktního tvaru.
„Bouda je dům provozně jednoduchý a rafinovaný“.
Uspořádání čtyř hlavních části domu kolem centrálního schodiště na jedné úrovni garantuje jednoduchý provoz domu. Jedná se o foyer, učebnu hudebního a dramatického oboru -hudební a divadelní sál, učebnu tanečního oboru – taneční sál a učebnu výtvarného oboru - výtvarný atelier a výstavní prostor, které jsou koncentrovány do jednoho bezbariérového patra - přízemí.
Foyer je vstupním a zároveň rozptylovým prostorem, jehož součástí je šatna, schodiště a výtah. V případě potřeby ho lze zvětšit propojením s výtvarným ateliérem a konat zde výstavy, nebo s hudebním a divadelním sálem.
Učebna hudebního a dramatického oboru je v podstatě hudebním a divadelním sálem, který umožňuje pořádání veřejných hudebních, divadelních i tanečních vystoupení, soutěží, koncertů a pořizování zvukových nahrávek. Kapacita hlediště je 89 míst k sezení, jeviště pojme čtyřicetičlenný orchestr. Sál je vybaven výsuvným jevištěm, pojízdnou osvětlovací lávkou, lávkou pro hudební režii a zvukaře a zákulisním schodištěm vedoucí k šatnám v suterénu a na technickou lávku.
Učebna tanečního oboru – taneční sál umožňuje nácvik tance 15ti – 20ti osobám. Sál je vybaven zrcadlovou stěnou, zábradlím pro tanečníky, umyvadly a šatními skříňkami pro ty, kteří nechtějí využít společné zázemí v suterénu.
Učebna výtvarného oboru - výtvarný atelier slouží zároveň jako výstavní prostor, dle potřeby a velikosti výstavy propojitelný s foyer a tanečním sálem. Atelier je opět vybaven umyvadly, vestavnými skříněmi a šatními skříňkami. Atelier lze otevřít do parku a výtvarné činnosti vykonávat i v exteriéru.
Běžný vertikální provoz zajišťuje jedno centrální schodiště vedoucí do suterénu a na galerii, kde jsou umístěna zázemí domu. Bezbariérovost mezi všemi patry zajišťuje výtah.
Galerie nad střední částí foyer je veřejně přístupným místem, odkud je umožněn zasklený průhled do výtvarného ateliéru, tanečního sálu a foyer. V patře se také nachází administrativní prostor pro 3 osoby včetně zázemí.
V suterénu jsou umístěny toalety pro návštěvníky, zázemí sálů a technické zázemí.
Zázemí sálů zahrnuje toalety a šatny s umývárnami dělené podle pohlaví. Odděleny jsou šatny a umývárny pro hudební a dramatický obor, které jsou zároveň šatnami pro externí soubory, od šaten pro taneční a výtvarný obor.
Ze suterénní haly se lze spojovací podzemní chodbou dostat do stávající budovy ZUš.
„Bouda je dům uvnitř libovolně propojitelný“.
Rafinovaný půdorys a použití posuvných stěn umožňuje velkou variabilitu vnitřního uspořádání „boudy“ od úplného otevření a propojení učeben, foyer a sálu, přes jejich částečné propojení až po úplné oddělení (celkem 8 variant). Varianta úplného oddělení umožňuje na sobě nezávislé využívání všech tří výukových prostor, aniž by se obory navzájem rušily.
„Boudu“, která umí měnit velikosti potřebných prostor, lze de facto využít k jakékoliv kulturní či společenské akci nebo umělecké činnosti.
Návrh č. 18
Autoři: Bc. Jan Hora, Barbora Zmeková, Ing. Ludvík Marek
Jaké kvality by měla nová přístavba představovat? Jaké kvality místa by měla budova akcentovat? Vidíme školu jako otevřenou instituci, lehký pavilon v parku provázaný se svým okolím, jakoby stromy přecházely v les sloupů uvnitř. Stavbu vystavěnou z přírodních materiálů. Místo, které děti nebudou považovat tolik za instituci, jako za vlastní území, kde můžou nerušeně tvořit.
Usazení: přístavbu umisťujeme na sever od současné budovy. Chceme, aby se do obou budov vstupovalo ze stejného místa a abychom docílili propojení obou budov suchou nohou. Vchod do objektů zvýrazňujeme malým nádvoříčkem z části krytým kšiltem střechy.
Přístavba je nejširší na západě, směrem na východ se zužuje, aby nebránila plynulému průchodu parkem. Střecha je nejvyšší v jihozápadním rohu, kde je vstup a hudební sál, postupně se snižuje, aby nestínila staré budově. Vytažená střecha na severu kryje chodník u novostavby.
Kvůli novostavbě není třeba zásahů do vzrostlé zeleně, okolí ponecháváme v současném stavu – úprava parku a dětského hřiště je otázkou samostatného projektu.
Postavení: rozšíření ZUš A. M. Buxton nechápeme pouze jako přístavbu, ale zároveň jako samostatný objekt. Vytváříme současné škole důstojného partnera, nemáme v úmyslu, ani prostředků se současnou budovou soupeřit.
Navrhujeme jednopodlažní objekt, který splní požadavek na bezbariérovost bez zbytečných vertikálních komunikací. Zaručuje to budově naprosté propojení s parkem.
Rušíme objekt stávající garáže, kam umisťujeme zázemí přístavby.
Výchova: škola je zařízení, které vychovává nové generace, je tedy důležité, aby sama šla vzorem. Měla by být úsporná, zároveň však vlídná. Navrhujeme dům prostorově i provozně velmi pragmatický. Redukujeme prostory komunikací a slepých míst. Hala je využívána jako šatna, zároveň jako výstavní prostor a je možné ji pomocí otočných stěn plně propojit s výtvarnou dílnou a tím exhibici ještě rozšířit.
Výtvarná dílna
Je nasvětlena stabilním severním světlem a průsvitnou střešní krytinou v místě třídy. Prostor je po celé délce vizuálně propojený prosklenou stěnou s parkem.
Taneční učebna
Stěny učebny jsou tvořeny tlustostěnným mokrolonem. Ten zajišťuje dostatek denního světla, zároveň poodhaluje, co se odehrává uvnitř, nedovolí však kolemjdoucím prohlédnout úplně. Z jihu je možné v letním období učebnu krýt.
Hudební sál
Sál je nadimenzovaný pro cca 40 hudebníků a 85 diváků. K dispozici je zázemí ve formě WC a skladu židlí/kulis. Nad hledištěm je kabina osvětlovače/promítače. Počítáme s akustickým podhledem a patřičnými povrchy.
šatny u vchodu a sanitární zázemí jsou kapacitně nastaveny na daný počet žáků, doplněné o invalidní wc pro každé pohlaví. K toaletám a kabinetu se schází po krátké normované rampě, aby přístavba nekolidovala s okny současné školy.
Materializace: konstrukční systém je uvažován jako dřevostavba. Nosnou konstrukci tvoří rastr s dřevěných stojek/kulatin s proměnlivou výškou, nesoucí stropní rošt. Střecha tvoří křivkovou plochu, trámy roštu jsou díky tomu rovné. Na něm je uložena izolace, jako krytina je použitý trapézový plech. Stejný materiál se projeví v interiéru jako podhled.
Plášť budovy se liší v závislosti na učebně. U hudebního sálu je zamýšlen jako sendvič vyplněný izolací, s větranou mezerou opláštěný dřevem. Výtvarná dílna je celá zasklená izolačním trojsklem, taneční sál je tvořený tlustostěnným makrolonem.
Podlahy jsou z marmolea od sytě probarveného (taneční učebna), po neutrálně šedé (výtvarná dílna). Okna jsou v celém objektu navržena jako dřevěná.
V co největší možné míře budou využity přírodní materiály s nejmenší ekologickou zátěží.
Návrh č. 38
Autoři: Ing.arch. Akad.arch. Jan Hendrych, Ing.arch. Eliška Janečková, Ing.arch. Veronika Veselá
Základní charakteristika: základní umělecká škola v Úpici byla založena v roce 1951. V současné době zde probíhá výuka hudebních, tanečních a výtvarných oborů. Možnost rozšíření kapacity stávající budovy by měla zajistit plánovaná přístavba, jejíž architektonický návrh je předmětem zadání vyhlášené soutěže.
Budova školy se nachází v Tyršově ulici, nedaleko od historického středu města. Dvoupodlažní stavba, která svým dispozičním řešením i vnější podobou odpovídá charakteru vilu z počátku 20.století, je umístěna v centru školního pozemku, obklopena bohatou zelení přilehlého parku.
Navrhovaný objekt přístavby je v rámci vymezené plochy umístěn – směrem od příchodu – za současným objektem školy. Jedná se o volně stojící stavbu, která se stávající budovou není nikterak vizuálně propojena, vazby na příchody do obou objektů a jejich kompoziční a urbanistické vztahy jsou však v těsném kontaktu.
Záměrem bylo navrhnout takový druh přístavby, který by respektoval jedinečnost stávajícího objektu a svým objemem a vzezřením jej nikterak neatakoval. Toho je docíleno natočením objektu přístavby oproti původní budově. Toto ustoupení od fasády školy vytváří předprostor před samotnou přístavbou, zároveň i prostor mezi oběma objekty.
Vzniká tak školní nádvoří, které může sloužit jako místo setkávání a shromažďování před koncertem i po něm, jako prostor pro hry i jiné aktivity školy. Dochází zde k propojení zeleně parku a pevných povrchů cest.
Natočením a oddělením obou hmot – současné budovy a přístavby – je pak v neposlední řadě docíleno napětí a dialogu mezi oběma objekty.
Koncept návrhu: navržený objekt přístavby vychází z představy terénního zlomu, který se za budovou školy pomyslně odkrývá. Vzniká tak zelení pokrytý svah, v jehož hmotě je situován samotný hudební sál se zázemím, foyer a administrativní částí.
Tento svah opticky splývá s okolním parkem, na svém úbočí i střeše dál nese parkovou zeleň a ze směrů většiny pohledů se zcela ztrácí. Jedinými viditelnými objekty přístavby se tak stávají barevné kostky vyrůstající na vrcholku svahu, do kterých jsou umístěny provozy výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií.
Celá sestava se záměrně tváří jako volná, výtvarná kompozice drobných objektů v zahradě, či jako rozehraná partitura, která během vyučovací hodiny utekla ze stávající budovy školy a uchytila se v bohaté zeleni blízkého okolí.
Hmota hudebního sálu – svahu – je orientována ve směru cesty, která za budovou školy prochází. Její trasa je nově vedena před touto hmotou.
Orientace barevných kostek výtvarného atelieru a tanečního sálu s galerií jsou různé. Oranžová – taneční – kostka, která je do svahu zapuštěná a je s hudebním sálem v přízemí ve větším kontaktu, dodržuje i stejnou orientaci.
Červená – výtvarná – kostka, jejíž objem je viditelný při příchodu do areálu školy, se natáčí ve směru této příchozí komunikace. Hmota této kostky navíc mírně přesahuje přes hranu svahu, jde příchozímu jakoby naproti a zve ho dál.
Obě kostky jsou v úrovni zelené střechy propojeny skleněným koridorem. Jejich kompozici pak doplňuje komunikační blok se schodištěm a výtahem.
Dispoziční řešení a vztahy mezi vnitřními prostory: záměrem bylo zajistit vztahy, propojení i vzájemné ovlivnění všech tří oborů, které se ve škole vyučují.
Návštěvníci hudebního koncertu i samotní hudebníci mohou tušit pohyb odehrávající se v kostce tanečního sálu, výtvarníci jej mohou přímo ztvárnit. Celým domem se nesou melodie zkoušejících hudebníků. Výtvarné práce jsou prezentovány v galerii nad tanečním prostorem…
Celý objekt přístavby je rozdělen do tří výškových úrovní.
Největší plocha přízemí – v rámci hmoty zeleného svahu – je věnována hudební sálu. Ten je svým výhledem orientován do parku, kam je možné jej v letních měsících i zcela otevřít a přesunout tak celé vystoupení pod otevřené nebe.
Sál je přístupný z převýšeného prostoru foyer, jehož vchod je orientován naproti vchodu do stávající budovy školy. Z foyer je možné nahlédnout i do tanečního sálu, který je umístěn o úroveň výše – v hmotě oranžové kostky zapuštěné do zelného svahu.
Na konci foyer se nachází servisní a komunikační blok se schodištěm a výtahem, který umožňuje vertikální propojení všech podlaží.
V první patře je umístěn taneční sál se zázemím, z jehož úrovně je možné shlédnout celý prostor foyer. Velký okenní otvor se naopak otevírá výhledu na zelený svah.
Převýšený prostor sálu umožňuje nácvik sestav mažoretek, které ke svým vystoupením potřebují dostatečnou velkou světlou výšku. Díky tomu vzniká ve druhé výškové úrovni tohoto sálu i prostor pro galerii.
V nejvyšším patře se nachází výtvarný ateliér. Tvoří jej na vrcholku svahu umístěná červená kostka, která je přístupná i ze samotné zelené stráně.
Výtvarníci mají tedy možnost buď svou učebnu za dobrého počasí opustit a hledat inspiraci v okolím parku, nebo mohou projít skleněným koridorem, který jejich učebnu spojuje s oranžovou kostkou tanečního sálu, nahlédnout do něj z prostoru galerie a pokusit se ztvárnit tanečníky při jejich hodině.
Jejich výtvarné počiny mohou být následně v prostoru této galerie vystaveny.
Návrh č. 9
Autoři: Andrej Fencl, Andreas S.Degn, Jitka Tomsová, David Pulkrábek
Základní charakteristika
Architektonické řešení, jehož základním kamenem je snaha respektovat dlouhým časovým úsekem prověřenou architektonickou a estetickou kvalitu vily z meziválečného období, musí logicky hledat formu, která nebude dominantní. Nádherný pozemek se vzrostlými stromy a parkovou úpravou vyžaduje neokázalé hmotové řešení nového objektu přístavby, které by maximálně podpořilo urbanistické začlenění novostavby do existujícího okolí.
Objekt přístavby je situován do severní části pozemku tak, aby stávající zeleň mohla být v nejvyšší míře zachována. Základní prostorový koncept počítá se zachováním prakticky všech existujících dřevin. V přeneseném smyslu nová budova navazuje na stávající objekt vily dispozičním uspořádáním na půdorysu kříže a materiálovým řešením fasádního obkladu zvýšené části, která bude reminiscencí původní měděné střešní krytiny vily.
Pro umístění přístavby byla zvolena severní část pozemku, navazující na zadní průčelí vily s nejvíce utilitárním charakterem. Reprezentativní jižní a západní průčelí vily proto nebudou novostavbou tolik ovlivněny a bude možné zachovat jejich charakter.
Hlavní vstup přístavby je orientovaný na jižní stranu a navazuje na přístupovou komunikaci a stávající hlavní reprezentační vstup do vily. Toto řešení respektuje existující logiku umístění vily od architekta Fanty na pozemku a pohledových a komunikačních os parku.
Pro umístění přístavby byla zvolena severní část pozemku, navazující na průčelí vily s nejvíce utilitárním charakterem. Nejvíce exponované jižní a západní průčelí vily proto nebudou novostavbou tolik ovlivněny a bude možné zachovat jejich charakter.
Pomocný vstup pro účinkující a žáky tanečního oboru je umístěn směrem k východnímu vstupu na pozemek. Bezbariérový vstup pro běžné návštěvníky je navržen z jižního vstupu na pozemek v návaznosti na hlavní vstup do areálu. Severní fasáda přístavby je orientována do volného prostranství s travnatou plochou. Parkování pro veřejnost je navrženo u východního vstupu na pozemek mimo oplocenou část pozemku.
Přístavba víceúčelového objektu pro kulturu a výuku má potenciál být pozitivním oživením širšího okolí, zásadní prioritou je především zachování estetické kvality okolního prostoru a stávající budovy Základní umělecké školy A.M. Buxton.
Koncepce návrhu
Dispoziční uspořádání stavby je odvozeno ze specifických potřeb provozu umělecké školy. S ohledem na potřebu minimalizovat terénní úpravy a udržet předpokládaný rozpočet a hospodárnost stavby, bylo zvoleno jednoduché pavilonové řešení. Umístění budovy přístavby na pozemku využívá možností a výhod nadstandardní rozlehlé parcely a zároveň ponechává funkční osy s návazností na okolní komunikace.
Napojení na stávající objekt je navrženo krytou lávkou přes mezipodestu pomocného schodiště vily. Toto řešení umožní zachování všech os průchod u parkem, zároveň bylo považováno za nejšetrnější způsob napojení obou objektů s ohledem zejména na prostorovou uzavřenost hmoty paladiánské vily. Nový objekt přístavby v abstrahované podobě používá obdobného půdorysného uspořádání jako vila založeného na geometrické formě kříže. V místě křížení dvou hmot ortogonálně položených na sebe vzniká prostor pro hlavní sál dimenzovaný pro 80 diváků. Pro obložení fasády patra se předpokládá z praktických i ekonomických důvodů použití ocelových plechů s povrchovou úpravou imitující zvětralý měděný povrch, který bude materiálově asociovat původní střešní krytinu vily.
Celkový architektonický výraz budovy odráží dispoziční rozvrstvenost funkcí. Ve snížených částech přístavby se nachází učebna výtvarného oboru a foyer hlavního vstupu se sociálním zázemím. Ve zvýšené části patra se nachází sál, který je uspořádán přes 2. podlaží s galerii a učebna tanečního oboru. Dalším architektonickým rysem celé budovy jsou velká okna, kterými se přístavba opticky i fyzicky prolíná s parkem. V místnostech výuky výtvarného a tanečního oboru a ve foyeru se lineární objem budovy otvírá a umožňuje okolnímu parku vstoupit do budovy velkými okny. Zvláštní akcent je dán na využití moderních technologii provozu budovy, které minimalizují provozní náklady a související ekologickou zátěž.
V areálu je navržen nový jednotný mobiliář, formálně respektující starou i novou architekturu. Na místě zrušeného přístavku garáže je navrženo respirium – venkovní sezení na dřevěné palubě s lavičkami. Odstraněním garáže budou obnovena i původní okénka, která byla stavbou garáže zaslepena. Modelovny v přízemí vily tak budou lépe osvětleny přirozenými světlem. Dětské hřiště bude přemístěno do klidové partie směrem k západní hranici pozemku.
Vnitřní prostorové a dispoziční vztahy
Zvolené členění přirozeným způsobem rozděluje přístavbu na různé programové části: taneční a výtvarný obor, které jsou odděleny vstupní halou v návaznosti na hlavní vstup. Do oficiální reprezentační části objektu velkého sálu pro taneční a hudební vystoupení se vstupuje hlavním vstupem přes foyer, na který navazují šatna a WC pro veřejnost. Učebna výtvarného oboru, určená pro příležitostné výstavy a místnost administrativy jsou také přístupny z prostoru hlavního vstupu.
Hlavní vertikální komunikaci v návaznosti na foyer tvoří otevřené jednoramenné schodiště. Místnosti tanečního oboru a podium jeviště velkého sálu jsou oproti úrovni vstupu zvýšeny o 75cm. Pomocný vstup pro účinkující navazuje na tuto zvýšenou úroveň vyrovnávacím schodištěm. Výškový rozdíl uvnitř je vyrovnán rampou v interiéru. V létě vytváří zahrada možnost extenze velkého hudebního sálu směrem do parku v severní části pozemku. Otvory lze flexibilně uzavírat a otvírat venkovními posuvnými žaluziemi. Technologické zázemí přístavby je umístěno v patře, jeho definitivní plocha a uspořádání budou navrženy dle zvolené technologie. část technologických zařízení bude zabudováno do stropních podhledů.
Vnitřní mobilní příčky ve formě posuvných dveřních křídel umožňují flexibilitu dispozičního uspořádání hlavního sálu a místnosti tanečního oboru. Díky otevření / uzavření křídel je možné vytvořit 2 různé varianty uspořádání hlavního sálu ( malé jeviště 65 m2 nebo velké jeviště pro 40 účinkujících 105 m2) Požadovaný počet 80-90 míst v hledišti lze flexibilně navýšit o 10-15 míst pro stojící diváky na galerii.
Konstrukční a materiálové řešení
Nosná konstrukce budovy bude provedena z kombinovaného nosného rámového systému, která bude navržena z ocelových a dřevěných prvků. Lehký obvodový plášť bude izolován minerální vlnou. Pro zastropení větších rozponů budou použity dřevěné lepené vazníky. Galerie s vykonzolením, která bude obsahovat místnost výuky tance v patře bude provedena jako ocelový rám.
řešení všech povrchů bude řešeno použitím tradičních stavebních materiálů, jako jsou dřevo, kámen a ocel. Obklad fasády v patře bude provedeno ocelovým plechem s povrchovou úpravou imitující předzvětralou měď. Fasáda hlavní hmoty s lehkým obvodovým pláštěm v přízemí bude obložena dřevěným obkladem. Dřevěné prvky kombinované s prvky z ocelového plechu Arwal budou použity i v interiéru stavby. Venkovní posuvné žaluzie a mobilní příčky v interiéru stavby budou ocelové s povrchovou úpravou Edyxo s texturou. Navržená hmota ploché střechy není jenom formálním architektonickým prvkem. Na střeše je umístěn systém fotovoltaických panelů, který se bude významně podílet na energetické úspornosti budovy.
Technologické řešení provozu budovy
Dostatečně velká volná plocha trávníku umožňuje vytvoření technologie zemního registru, který bude společně se systémem fotovoltaických panelů na střeše páteří technologie energeticky šetrné stavby. Plocha pro položení nutného množství běžných metrů potrubí je zvolena mimo plochy dřevin tak, aby nebylo nutné kácení zeleně.
Předběžně byla provedena kalkulace pro zemní registr (Awadukt termo). Předpokládaná úspora energie je 80 %, návratnost nutné investice do navržené technologie je oproti konvenčnímu systému cca 10 let. Podrobnější popis vč. vazby na systém vytápění ve stávající budově bude doplněn v dalším stupni projektu.
Protokol zemního tepelného výměníku prokázal, že budova může být koncipována tak, že většinu roku vystačí bez nutnosti topení nebo chlazení. Vzduch v budově se ohřívá nebo chladí systémem zemního registru a pomocí rekuperace se zpětným ziskem vlhkosti. Topení a vzduchová technika se bude spouštět jen ve výjimečných případech extrémních teplot. Na celou stavbu bude dohlížet důmyslný, počítači řízený systém, který bude automaticky udržovat optimální klimatické podmínky. Moderní technologie bude monitorovat hladinu CO2, vlhkost a teplotu vzduchu. Vně budovy se bude měřit okolní teplota, síla větru, vlhkost vzduchu a chybět nebudou ani dešťové senzory. Systém tak automaticky pozná, kdy a kterými okny má větrat a kdy je nutné spustit pomocné systémy chlazení nebo topení zemním registrem. Vznik řízeného komínového efektu podporuje i koncepce vnitřního prostoru. Přes léto bude budova během chladné noci provětrávána v co největší míře.
Systém fotovoltaických panelů na střeše (ohřev TUV) bude ještě doplněn reservoirem s přečerpáváním na dešťovou vodu + kondenzovanou vodu ze systému zemního registru. Získaná voda bude použita na zalévání parku v okolí stavby.
Návrh č.42
Autoři: Akad.arch. Ing. Ján Studený, Ing.arch. Pavel Mejtský
Vazby
Jsou tři možnosti rozšíření stávajíci stavby: nadstavba, přístavba, nebo samostatní objekt v parku. 1. Nadstavba je ideální úsporné řešení, minimálně zatěžujíci pozemek a dávajíci šanci púvodní sestavě vily s parkem – je technologicky náročná, rozsah statických úprav se těžko odhaduje a nutí k dočasnému provizoriu školy. 2. Přístavba je pragmatické rozhodnutí, účelné, rezignujíci na kontext. 3. Samostatním objektem dávame příležitost k vlastní sestavě jako doplnku Vily a možnosti dát parku novou funkci – vstoupit do interieru a funkci budovy – škole a jejím návštěvníkům nabídnout využití přírodního prostředí parku.
Koncept
Zahradu kolem stávajíci vily - park chápeme jako hodnotu, kterou stojí za to zachovat v celistvosti. Navrhovaný program proto dělíme do menších celků, které je možné realizovat jako pavilony v parku.
Umístnění
Koncept nabízí víc variant umístnění pavilónu v parku – od sestavy samostatných pavilonů, 2 + 1, po společnou sestavu 3 spojených pavilonů, které je možné připojit k vile a vznikne jeden společný provozní celek.
Samostatné pavilony lépe odpovídají záměru zapojit park do provozu školy. V sestavě společných pavilónu dochází k združení provozu ve variantě představení.
Na základě programu sestavujeme soubor tří čtvercových pavilonů. Samostatně odbor výtvarní a spojený hudební odbor s tanečním. Měřítkem, prostory mezi pavilony a otevřeností interiéru přes prosklenné stěny nabízí spojení s okolitým parkem.
Dispozice
Respektujeme program se snahou o úspornost a variabilitu při různych režimech užívání.
3 učebny se samostatným zázemím, navzájem se nerušíci. Zvukovou izolaci zabezpečuje stavební sestava samostatných pavilonů a návaznost zase proplouvájící chodba. Samotná dispozice pavilonu je dvojtrakt s učebnou, po boku se zázemím. Alternativně je chodbu možné spojit s učebnou - odsunutím zvukoizolační příčky tak zvětšit prostor. Každá s učeben poskytuje kvalitní prostředí pro žáky - velký prostor bez podpor a pro vyučujíci – samostatnou kancelář oddělenou od učebny zvukoizolační neprůhlednou príčkou. Zázemí, dimenzováno vzhledem k nárokům provozu jednotlivých učeben, pro každou učebnu samostatné. U taneční oddělení šatny děvčat a chlapců, v hudební se skladem stoliček pro představení a oddělenou kabinou pro zvukaře a osvětlovače. Ve výtvarný je součástí zázemí sklad pro materiál /dílna/ a šatna, přes chodbu s hygienickým zázemím.
Funkce alternativy spojených pavilonů
Sestava pavilonu umožňuje základní výuku ve třech oddělených učebnách: výtvarnou, hudební a taneční třídou. Každé ve vlastním prostoru, se zázemím a navzájem propojené samostatnou chodbou – poloveřejným prostorem skleněnou stěnou otevřenou do parku.
Druhou možností sestavy je uspořádání pro veřejné představení: počítáme s 90-ti místami pro diváky a 40-ti účinkujíci ve středním sále spojené hudební učebny s přilehlou chodbou a bočními sálami. Výtvarná učebna múže sloužit pro alternatívní foyer s výstavkou a zázemím pro diváky. Taneční pro skušebnu se zázemím pro účinkující.
Konstrukce
Konstrukce je celodřevěná, montovaná s masivních panelů – umožňujíci snadné a rychlé provedení, z velké části s dílenskou předpřípravou. Hotové dílce se dovezou na místo stavby a na místě se složí. Zdi z panelů domáci výroby Novatop, tl. 84 mm, s pohledovou kvalitou z vnitřní strany, stropy z velkorozponových panelů Lignatura – švýcarský systém voštinových panelú vyrobených z dřevěných fošen speciálním spojem.
Stavba
Navrhujeme jednoduchou, levnou a rychlou stavbu, nevyžadujíci speciální stavební technologie, ani materiály.
Spodní stavba: založení - standardní žb deska /betonové pasy s podkladovým betonem/ na terénu – šetrnější v dimenzi tepelné izolace.
Zateplení má umožnit režim nízkoenergetické stavby – tj. přibližně 30-ti procentní náklady klasické budovy. Materiál: neopor, stěny odhadem 350 mm, střecha 400 mm. Výplně izolačním trojsklem v hliníkových rámech, pevné zasklení v bezrámové konstrukci – detaily uložení splňujíci požadavky k dělení tepelných mostů. Stínění otvorů screeny – textilní rolety vně oken, elektronicky ovládané čidly na sluneční záření.
Varianta B
Vazby
Jsou tři možnosti rozšíření stávajíci stavby: nadstavba, přístavba, nebo samostatní objekt v parku. 1. Nadstavba je ideální úsporné řešení, minimálně zatěžujíci pozemek a dávajíci šanci původní sestavě vily s parkem, 2. Přístavba je pragmatické rozhodnutí, účelné, rezignujíci na kontext a 3. Samostatní objekt vyžaduje novou definici parku, další zástavbu terénu a problém v provozu.
Koncept
Střešní nástavba se nám zdá jako ideální řešení pro její úspornost, efektivitu a šetrnost vůči životnímu prostředí. Pro výuku nabízí atraktívní místo s výhledem, které lze využít v to nejlepší, co je za dané situace možné z hlediska vnitřního provozu, bez nutnosti fatálně zasahovat do stávajíciho parku kolem vily.
V parku umístňujeme pavilon 12x12 m pro taneční odbor – slouží zároveň pro dočasnej provoz učeben přemístněných z podkroví v stávajícim objektu během stavby a alternativně jako zázemí pro průvodní akce v parku
Dispozice<
0 komentářů
přidat komentář
