Řešení Anglického nábřeží v Plzni - 2. místo

Město Plzeň se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2015.
Vedle stávajících kulturních institucí, pořádaných kulturních akcí, vlastních budov, město Plzeň na podporu své kandidatury připravuje a realizuje několik zásadních projektů, které mohou být spolufinancovány z projektu Evropské hlavní město kultury. V soutěži na pojednání Anglického nábřeží spatřujeme nejen architektonickou výzvu ale i obrovskou příležitost pro Plzeň.
Rozhodli jsme se podpořit tímto návrhem snahu o získání titulu Evropské hlavní město kultury 2015 a reagovat na připravované projekty nových objektů pro kulturu a volnočasové aktivity. Zároveň reagujeme na tendence budování výtvarného školství na střední a vyšší úrovni. Na rozdíl od dramatických uměleckých oborů Plzeň nemá pro toto směřování potřebné zázemí. Navrhujeme vznik centra současného umění a designu, s vlastním dostatečným zázemím pro prezentaci současné umělecké produkce, vzdělávání, setkávání s umělci a hlavně kreativní proces a tvorbu "live - naživo".
Tímto návrhem nechceme v žádném případě konkurovat připravovanému projektu na budovu Západočeské galerie, jejíž cíle jsou poněkud odlišné. Odlišná je i navrhovaná kapacita, umístění na frekventovaném místě, navrhovaný provoz a předpokládaný podíl samofinancování z pronájmů atelierů, komerčních nájemců - prodejců specializovaných potřeb a literatury, pořádání kurzů a zisků z kapacitního parkoviště pod budovou.

Zásady řešení prostoru v širších souvislostech
Dům nebo „veřejný prostor“? Volné prostranství má v lokalitě svojí historii. Někdejší městský blok domů postupně od čtyřicátých let dvacátého století chátral a byl ubouráván. Parcela v těsném sousedství městských Sadů přirozeně navázala. Důležité ale je, že se „mnoho změnilo“ – způsoby užívání města a místa především dopravou jsou zcela odlišné od podmínek po druhé světové válce. Z místa, organicky navazujícího na park se stala izolovaná plocha, která jako veřejný prostor neslouží, jestliže se nespokojíme s pouhou funkcí „prostupnosti“.
Města příjemná k životu tvoří především řada „obyčejných“ ale kvalitních domů. Bylo by ale populismem tvrdit, že to je řešení pro lokalitu „Anglického nábřeží“. Stejně tak ale mají města jakási „alfa místa“. Místa možná vzniklá plánovaně nebo i přirozeným vývojem. Anglické nábřeží bezpochyby je takovou parcelou a je k němu nutné odpovídajícím způsobem přistupovat. Je nejvýše vhodné, aby takové místo vlastnilo „město“ anebo na jeho utváření a „fungování“ mělo zásadní vliv.
Ze dvou stran je plocha „prolukou“, na východní a severní straně navazuje na „přírodní rámec“, který je ale oddělen frekventovanými ulicemi. Jestliže bude místo s potenciálem řešeno pouze jako „prostranství“ – veřejný prostor, bude zřejmě jeho úspěšnost diskutabilní. Proč chodit na „betonový plácek“ v těsném sousedství Sadů. Městské veřejné prostory jsou „úspěšné“ a smysluplné zpravidla v blízkosti velkých domů s „veřejnou“ funkcí“. Jediná hrana parcely neoddělená komunikací sousedí s budovou Komerční banky, která navíc vrhá po většinu dne na plochu stín! Plocha je především v odpoledních (takže důležitých!) hodinách neprosluněná a chladná! Přese všechnu argumentaci je zde ale přítomen precedens někdejšího volného prostoru a skutečnost, že veřejnost kladně přijímá jakoukoli formu „zeleně“ a „veřejného prostoru“.
Navrhujeme jako odpověď dům s veřejnou funkcí. Dům, jehož jednu zásadní „fasádu“ tvoří pozvolné schody, hlediště stočené k „jevišti“ městských sadů. Chceme navrhnout dům-veřejný prostor jednoduché formy, který do sebe ale přímo geometricky absorbuje všechny danosti okolí – pohledy, průhledy, „fungování“ a intenzitu pěších cest a míst, kde je příjemné si sednout nebo i lehnout.
S navrženým domem vstupujeme do prostředí historických a hmotových dominant – „ikon“ – „Mrakodrap (U Trojdohody)“ od architekta Zápala nebo historizující budova Západočeského muzea. Tyto dominanty respektujeme.
Jednoduchou formou domu a její snadnou přímočarou „čitelností“ míříme k tomu, aby se dům stal zapamatovatelným bodem ve městě, další jasnou „značkou“ města.

Principy navrhovaného řešení (funkční náplň, urbanistické vazby, vztah k územnímu plánu)
Jako hlavní využití navrhujeme centrum současného umění a designu nejméně regionálního významu. Takové místo chybí, přitom se v Plzni rozvíjí vysoké školství souvisejících výtvarných a zároveň užitých oborů. Poptávka není uspokojena. Dáváme důraz na spojení s „praxí“ – to znamená, že dům nenavrhujeme jako prostý prostor k vystavení díla – galerie, navrhujeme těsnou vazbu expozic na dílny, ateliéry výtvarníků, designerů. Dílny, ateliéry i samotné expoziční prostory (z principu by neměly být stálé sbírky) by měly mít jistý komerční přínos. Přesah do dalších oborů, jakým je například průmysl (design) je víc než žádoucí, zajistí adaptabilitu objektu při výpadku některého z uživatelů.
Prvotním impulsem pro náš návrh je kandidatura Plzně na titul EHMK 2015. Smysl domu ale nestojí a nepadá s případným ziskem titulu EHMK 2015.
Dům tvoří tři hlavní programové celky – „neviditelný“ celek kapacitního parkování pro cca 280 aut v druhém až čtvrtém suterénu. Navrhujeme automatický systém zakládání aut ve třetím a čtvrtém suterénu zatímco druhý suterén jednak nahrazuje zaniklá parkovací stání budovy KB jednak slouží k zajetí do parkovacích zakladačů. Pro sjezd používáme stávající napojení mezi oběma budovami.
Od prvního suterénu do třetího nadzemního podlaží navrhujeme „rušnou“ veřejně nejpřístupnější náplň domu. Jednotlivé dispoziční celky jsou oddělitelné, lze je provozovat s různou otevírací dobou. Vstupní prostor plní funkci menší nákupní galerie. První suterén navrhujeme využít jako velkoplošné ateliéry – dílny s vlastním vstupem a odpovídajícím vybavením. Ve druhém a třetím podlaží s menší užitnou plochou umisťujeme klidnější - uzavřenější provozy (kanceláře, studovna - knihovna, konferenční salonek). Třetí celek tvoří „most“ s funkcí vlastního expozičního prostoru, hlavní přístup do této (i ideově) části je umožněn pozvolnými schody zvedajícími se ze Šafaříkových sadů.
Díky „zastřešení“ domu schodištěm je vnitřní prostor domu založena principu „galerií“ – ať už jako galerie „nákupní“ nebo „expoziční“. Prostorově propojené terasovitě ustupující galerie jsou ze severu osvětleny měkkým denním světlem pronikajícím pod tenkými deskami schodů. Světlo a jeho kvalita je pro galerie přirozeně zásadní. Celý obal – „figuru“ domu navrhujeme jako nosnou železobetonovou skořápku vylehčenou abstraktním rastrem kruhové perforace. Průměr kruhu je předběžně zvolen 0,75 metru – poměrně hluboké „ostění“ dovoluje pronikání především difuzního světla a ne přímých slunečních paprsků. Dům má dvě velká „okna“ – jedno orientované do křížení Americké třídy a Prokopovy ulice (orientace rušnějších provozů – kavárna, vazba na město), druhé se stáčí do Šafaříkových sadů a k Muzeu, sem je orientovaná klidová část-prostory galerie.
Barevnost navrženého objektu jsme prověřovali ve čtyřech odstínech – tlumené pastelové barvy odrážející barevnost města. Beton je opatřen jednoduchým barevným nátěrem s možností změny barevnosti. Snažíme se navrhnout smělý, sympatický objekt s veřejnou funkcí, který jasně upozorňuje na svoji přítomnost ve městě a všichni si ho pro jeho svéráznost oblíbí.

---

Hodnocení návrhu porotou:
Návrh číslo 13 - Je reprezentantem návrhů, které řeší kompletní dostavbu bloku formou abstraktního objektu. Zajímavá forma krystalu, která správně ukončuje a doplňuje sadový okruh. Gradace do Americké ulice je ale nepřiměřená a chybí prostorový vztah k řece.