literární fejeton je opravdu genialni zpusob jak dostavet Staromestske namesti. Myslim ze bychom meli pockat dalsich 500 let, protoze jinak hrozi ze se to uspecha. je treba to radne promyslet. veci je potreba opravdu do hloubky analyzovat. idealni je vubec rano nevylejzat z postele jelikoz se muze stat ze se bude muset neco delat. coz by se nemelo. jelikoz se to neanalyzovalo dopredu. PROBOHA!
Třeba mně to vadí a nejsem sám, fanklub nové radnice je na www.facebook.com/revitalizacestaromestskehonamesti#!/revital izacestaromestskehonamesti
Ale řada lidí už tu vybombardovanou díru po radnici ani nevidí a neuvědomuje si, že Sál zastupitelů provizorně zřízený v 1945 ve dvoraně Nové radnice je akusticky a vizuálně nevyhovující a zároveň zabírá hlavní veřejný komunikační prostor Nové radnice.
Samozřejmě je vcelku jedno, jestli to je takto, nebo jinak. Každá podoba je stadiem nějakého vývoje. Něco třeba vzniká jako nadbytečné (Nobileho „křídlo“), ale přitom se z toho někdo hned raduje, někdo pak lituje ztráty. Každý stav je pro část lidí hodnotný, pro jiné volá po změně. Vše je to navíc provázeno přesvědčením všech, že jejich názor je správný a prospěšný. Výsledek pak není dán rozumným uvážením, ale společenskou váhou těch, kdo do věci zasahují. Tím nechci říci, že se nemá o věci diskutovat, to právě naopak. Ale jak to, vždyť jsem právě řekl, že to nemá cenu...
Pěkně je toto obecné zapomenuté sebevědomí mapováno v projektu Parcela Maya zabývající se Hradčany bez Víta - http://nod.roxy.cz/?p=586 nebo:
http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/fotogalerie/2009 /06/23/jak-budou-vypadat-hradcany-bez-sv-vita/foto/256505/
Hradčana bez Víta, Staromák bez radnice, Vyšehrad bez Slavína, Říp bez rotundy - co žejo, už bylo hůř. Zajímavé, že tu blokádu znovu oživení symbolů města často podporují kulturně znalí lidé, člověk by čekal osvícené inspirativní podněty, a oni brání všemi prostředky, viďte šakale :- P ?
Pane Sommer s Nobileho demolicí a novostavbou je podobný problém, rok 1848, generál Windischgratz, Bachův absolutismus, taková Parcela Maya 19. století ... S vaším přístupem se dá říct, že sovětská okupace byla taky pro někoho dobrá a že díky ní máme širá panelová předměstí jak na Sibiři, někomu se to třeba nelíbí, ale co, nemusí tam chodit. Mně tento typ relativismu není vlastní.
No nevím. Nejsem ten, kdo by to měl posuzovat, ale moje vystupování třeba zde, naštěstí , lze těžko považovat za projev relativismu. Naopak často stavím na přístupu líbí – nelíbí, protože jiné přístupy považuji za relativistické. Totiž to, jestli se mi něco líbí, je to jediné, co můžu, když budu trochu pozorný, vědět jistě. A proto mi vadí, když někdo místo toho, aby vysvětlil, proč se mu nějaká věc líbí, a třeba k tomu doplnil něco za znalostí historie či aktuálního stavu architektury, aby to nějak přesněji objasnil, vykládá něco o nějakých zásadách či povinnostech vůči nynější době. Já vím, že ta doba si své nakonec stejně udělá.
S těmi paralelami Vy právě operujete také jakoby buďto měly ilustrovat Váš názor, nebo zmást oponenta. Přeci když říkám, že se tam nemá stavět, tak je to založeno na tom, že mi vyhovuje, jak to je (a nemá to žádný dopad na případné čtenáře, co třeba dočetli až sem, leda je to možná může pobídnout, aby mi tam nějakou skleněnou a hnilíkovou obludu postavili naschvál; stejně by to nejspíše dopadlo nějak jako prior v Olomouci, nebo dokonce jako ta lahvárna tamtéž; připočtěme 4 patra podzemních garáží a stádo kanceláří v "nenápadně" ustupujících jakoby pařížských mansardách, jak to viditelně je jeden ze slohových projevů této doby; ostatně je až komické, ale možná je to z nějakého důvodu dobře, jak přesně se dají na první pohled datovat stavby za posledních 50 let.). Dosavadní stav samozřejmě je dostatečnou materií k úvahám o vývoji a historii, vzepětích a pádech, i omylech. To by s novou stavbou více méně zmizelo, ale samozřejmě by se dostavily i jiné kvality, jež by třeba zvedaly náladu jiným lidem. Ale já přeci neřeknu, postavte si to tam, protože je to Váš historický úkol; a Vy mě oceníte, že jsem pochopil svou historickou úlohu. S mým přístupem se rozhodně nedá říci to, co povídáte. Podle mého se tam nemá stavět hlavně proto, že při tom, jak veřejnost, potenciální investor, architekti, stavební výroba atd. preferují "estetiku" sklem a plotýnkami nejlépe tmavé žuly ověšených žb kostlivců, považuji za vyloučené, aby vzniklo něco, co bude bez napnelismu schopné citlivě a kultivovaně obohatit historické prostředí (nakonec příkladem takové "citlivosti" může být i provizorní dvorní fasáda staré radnice). Proto jsem navrhoval, aby se to buďto udělalo, jak v té ještě pamětnické soutěži malovali pánové ze SÚRPMO, i když si dovedu představit problematické provedení řemeslných detailů. Anebo, aby se prostě nějak, asi by nevadilo, že na špičkové úrovni, ve zmenšeném rozsahu k radnici něco postavilo. Věřím, že by mohlo jít o klenot současné architektury, prostý sterility, plný uměleckých a významových detailů a symbolů, jak se patří na tvorbu v sousedství kostelů sv. Mikuláše či Panny Marie před Týnem a dalších klenotů. Jistě by všichni žasli nad tím, jak mistr vyřešil neobyčejně náročný úkol. Velké stavby dneška bývají plné napětí a jemného vtipu i senzačně provedeného řemesla. Tím ale není třeba to, jak se kombinují drahé materiály v nepochopitelných skladbách a barevnostech příkladmo ve vestibulech našich bankovních domů nebo v těch půdních vestavbách, nad kterými se tu mnozí rozplývají, i když nepopírám, že jsou lidé různí a mohou se tím velice těšit, což jim neberu (to je asi ten "můj" relativismus).
Jinak Vám asi uváděný typ relativismu je vlastní možná více, než myslíte. Ale možná se mýlím, protože jste už nechal nějaké to sídliště srovnat se zemí, anebo se tam chodíte rozčilovat, anebo si rochnit, protože vlastně neříkáte ani jestli se to líbí Vám. Takový Víchův absolutismus. Z Vaší poslední věty se přeci jenom něco dozvídáme, i když to vyjadřujete v relaci se zbytečně vytvořenou domněnkou o mém přístupu.
Pane Sommer, já jen reagoval na vaši "Každá podoba je stadiem nějakého vývoje." Jinak s vámi skoro ve všem souhlasím, stávající produkce ala Prior v Olomouci nesplňuje ani moje nároky na líbí. Povinnost vůči době, tak to ani nevidím, spíše vůči městu, které na svém tradičním místě radnice zeje prázdnotou. Dával jsem proto odkaz na Hradčana bez Víta, protože to považuji za nejpřesnější charakteristiku toho, jak se mi ta situace na Staroměstském náměstí jeví a nelíbí se mi to. Ze sídliště jsem se po 30 letech odstěhoval do centra abych utekl před sídlištní nicotou. Zahnal jsem v centru sice hlad po symbolice, proporcích a historii, ale zjistil jsem, že všude chodí turisti a tradiční místa, neuralgické body města, zapomenula svá poslání a významy, bez náhrady někde jinde něčím jiným. Taky mám obavu, co tam může vzniknout, když se toho chopí podnikatelsko-stavební mafie, ale právě proto si myslim, že je dobře problém veřejně diskutovat, aby se to vámi zmiňované špatné řešení nestalo. Protože u náměstí bydlím, tak vím, že je inspirativní v tom smyslu jak píšete. Z relativizace do revitalizace.
Já vím, že jsem to zbytečně rozvedl, tak se omlouvám těm, co to případně omylem četli. Ono i s tím líbí/nelíbí to nadměrně zjednodušuji, protože architekti, aby stavbu postavili, musejí prokázat mnoho dalších schopností a znalostí, než jen výtvarné cítění, a je docela možné, že nejednou musejí hájit i něco, k čemu byli přinuceni. Většinou, když jsem něco mohl poznat podrobněji, tak jsem viděl, jak kritika jedné osoby, třeba architekta, "nesedí". Přeci jedna ze základních pouček dějin stavitelství naznačuje, jak právě stavby vypovídají o celkovém stavu společnosti ze všech uměn nejvíce. Jak potom mít názor a smysluplně něco kritizovat? Čím míň o tom vím, tím lépe se odvážně posuzuje (relativismus). Přesto ale i to ke společnosti patří. Nikdy nebudou všichni profesoři architektury. Tak se snad mohu jen zpětně i pro budoucnost omluvit za všechna spáchaná zjednodušení.
Třeba ať tam i něco stojí, ale mělo by to krásou brát dech. Jinak je to takto lepší. Nové soutěže ať klidně pokračují, protože jsou také cenným svědectvím o společenském vývoji, kvůli autorským textům i kritikám velmi výmluvným.
Architektura je společenská událost, tak je dobře tu společnost a její hodnoty kritizovat, aby po kritické diskuzi vzniklo něco kriticky hodnotného. To už se ale pomalu dostáváme k tomu jak by měla fungovat občanská společnost, jako ta fungující myslím. Fungující kritika by měla být schopna se dobrat a sdělit, zda to co je navrženo je hodnotné či nikoli a proč. Jestli ale nebude nic navrženo, nebude nic kritizováno a nebude logicky nic realizováno, tak to není revitalizace ani recyklace, ale nějaký druh anestézie. Ale jak říkáte, vy soutěžím nebráníte, tak to neberte prosím na sebe, je to jen takový obecný postřeh k té bezradnosti, která okolo náměstí panuje.
...taky doufám, že porota bude mít rozum a soutěžní podmínky budou naprosto volné. Lehce by se totiž mohlo stát, že vítězný návrh bude skvělý, ale poruší je právě proto, aby byl skvělý.
Anestézie. Spíš en-estetika. Architektura jako an-estetika. Či eutanázie? Ano, pacient, tedy společnost je "na přístrojích". Zase mluvíte z duše. Pěkné.
nebo ještě lépe, rádi ho pražákům věnujeme. Pan Kubata vám bleskově změní regulační plán, nechá prostor napospas investoru a nechá vám tam postavit hypermarket a budete-li proti, budete označeni za potížisty (v tom lepším případě)
Při příležitosti konce války a blížícího se 400. výročí popravy 27 českých pánů můj krátký fejeton o tom, proč a jak dostavět Staroměstskou radnici u mne na blogu na Aktuálně: http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-vich.php?itemid=34003
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Ale řada lidí už tu vybombardovanou díru po radnici ani nevidí a neuvědomuje si, že Sál zastupitelů provizorně zřízený v 1945 ve dvoraně Nové radnice je akusticky a vizuálně nevyhovující a zároveň zabírá hlavní veřejný komunikační prostor Nové radnice.
(>:- [ )
http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/fotogalerie/2009 /06/23/jak-budou-vypadat-hradcany-bez-sv-vita/foto/256505/
Hradčana bez Víta, Staromák bez radnice, Vyšehrad bez Slavína, Říp bez rotundy - co žejo, už bylo hůř. Zajímavé, že tu blokádu znovu oživení symbolů města často podporují kulturně znalí lidé, člověk by čekal osvícené inspirativní podněty, a oni brání všemi prostředky, viďte šakale :- P ?
Pane Sommer s Nobileho demolicí a novostavbou je podobný problém, rok 1848, generál Windischgratz, Bachův absolutismus, taková Parcela Maya 19. století ... S vaším přístupem se dá říct, že sovětská okupace byla taky pro někoho dobrá a že díky ní máme širá panelová předměstí jak na Sibiři, někomu se to třeba nelíbí, ale co, nemusí tam chodit. Mně tento typ relativismu není vlastní.
No nevím. Nejsem ten, kdo by to měl posuzovat, ale moje vystupování třeba zde, naštěstí , lze těžko považovat za projev relativismu. Naopak často stavím na přístupu líbí – nelíbí, protože jiné přístupy považuji za relativistické. Totiž to, jestli se mi něco líbí, je to jediné, co můžu, když budu trochu pozorný, vědět jistě. A proto mi vadí, když někdo místo toho, aby vysvětlil, proč se mu nějaká věc líbí, a třeba k tomu doplnil něco za znalostí historie či aktuálního stavu architektury, aby to nějak přesněji objasnil, vykládá něco o nějakých zásadách či povinnostech vůči nynější době. Já vím, že ta doba si své nakonec stejně udělá.
S těmi paralelami Vy právě operujete také jakoby buďto měly ilustrovat Váš názor, nebo zmást oponenta. Přeci když říkám, že se tam nemá stavět, tak je to založeno na tom, že mi vyhovuje, jak to je (a nemá to žádný dopad na případné čtenáře, co třeba dočetli až sem, leda je to možná může pobídnout, aby mi tam nějakou skleněnou a hnilíkovou obludu postavili naschvál; stejně by to nejspíše dopadlo nějak jako prior v Olomouci, nebo dokonce jako ta lahvárna tamtéž; připočtěme 4 patra podzemních garáží a stádo kanceláří v "nenápadně" ustupujících jakoby pařížských mansardách, jak to viditelně je jeden ze slohových projevů této doby; ostatně je až komické, ale možná je to z nějakého důvodu dobře, jak přesně se dají na první pohled datovat stavby za posledních 50 let.). Dosavadní stav samozřejmě je dostatečnou materií k úvahám o vývoji a historii, vzepětích a pádech, i omylech. To by s novou stavbou více méně zmizelo, ale samozřejmě by se dostavily i jiné kvality, jež by třeba zvedaly náladu jiným lidem. Ale já přeci neřeknu, postavte si to tam, protože je to Váš historický úkol; a Vy mě oceníte, že jsem pochopil svou historickou úlohu. S mým přístupem se rozhodně nedá říci to, co povídáte. Podle mého se tam nemá stavět hlavně proto, že při tom, jak veřejnost, potenciální investor, architekti, stavební výroba atd. preferují "estetiku" sklem a plotýnkami nejlépe tmavé žuly ověšených žb kostlivců, považuji za vyloučené, aby vzniklo něco, co bude bez napnelismu schopné citlivě a kultivovaně obohatit historické prostředí (nakonec příkladem takové "citlivosti" může být i provizorní dvorní fasáda staré radnice). Proto jsem navrhoval, aby se to buďto udělalo, jak v té ještě pamětnické soutěži malovali pánové ze SÚRPMO, i když si dovedu představit problematické provedení řemeslných detailů. Anebo, aby se prostě nějak, asi by nevadilo, že na špičkové úrovni, ve zmenšeném rozsahu k radnici něco postavilo. Věřím, že by mohlo jít o klenot současné architektury, prostý sterility, plný uměleckých a významových detailů a symbolů, jak se patří na tvorbu v sousedství kostelů sv. Mikuláše či Panny Marie před Týnem a dalších klenotů. Jistě by všichni žasli nad tím, jak mistr vyřešil neobyčejně náročný úkol. Velké stavby dneška bývají plné napětí a jemného vtipu i senzačně provedeného řemesla. Tím ale není třeba to, jak se kombinují drahé materiály v nepochopitelných skladbách a barevnostech příkladmo ve vestibulech našich bankovních domů nebo v těch půdních vestavbách, nad kterými se tu mnozí rozplývají, i když nepopírám, že jsou lidé různí a mohou se tím velice těšit, což jim neberu (to je asi ten "můj" relativismus).
Jinak Vám asi uváděný typ relativismu je vlastní možná více, než myslíte. Ale možná se mýlím, protože jste už nechal nějaké to sídliště srovnat se zemí, anebo se tam chodíte rozčilovat, anebo si rochnit, protože vlastně neříkáte ani jestli se to líbí Vám. Takový Víchův absolutismus. Z Vaší poslední věty se přeci jenom něco dozvídáme, i když to vyjadřujete v relaci se zbytečně vytvořenou domněnkou o mém přístupu.
Třeba ať tam i něco stojí, ale mělo by to krásou brát dech. Jinak je to takto lepší. Nové soutěže ať klidně pokračují, protože jsou také cenným svědectvím o společenském vývoji, kvůli autorským textům i kritikám velmi výmluvným.