Ještěd F Kleci #19 - oceněné práce
Obnova těžební krajiny Karvinska
foto: Mirka Baklíková
Ještěd F Kleci #19 - oceněné práce
zimní semestr 2017
Cena publika JFK#19
Mirka Baklíková, diplomová práce
Obnova těžební krajiny Karvinska
Motto: „Krajina je kouzelný palimpsest, zápisník historie, v němž se napsaná slova překrývají, ale přesto mohou být rozluštěna.“ ozsáhlé území mezi Karvinou a Havířovem je posledních 150 let poznamenáno intenzivním průmyslovým využitím, zejména těžbou uhlí. Původní ráz krajiny zmizel, stejně tak zaniklo osídlení a systém cest. Vše bylo podřízeno těžbě. V posledním desetiletí však dochází k postupnému zavírání dolů. Krajina zůstává opuštěná s osamělými stavbami důlních komplexů, těžních věží, kališť a dopravní infrastruktury, která ztratila svůj původní význam. Celé území postupně zarůstá náletovou zelení a ztrácí charakter kulturní krajiny. aká by měla být nová vrstva tohoto území? Mottem celé práce je přirovnání krajiny k palimpsestu. Palimpsest je starý dokument, na němž lze nalézt několik vrstev textu z různých období. Původní vrstvy byly z důvodu úspory materiálu záměrně odstraněny a nahrazeny novými. Při podrobném zkoumání však lze rozluštit i stopy starého textu. Do krajiny jsou jednotlivé vrstvy vtisknuty podobným způsobem. Staré vrstvy jsou přepsány a nahrazeny novými, ale stopy původních vrstev mohou být stále rozluštěny. rvní část práce tvoří pohled na krajinu jako celek. Obsahuje návrh propojení a zpřístupnění pozůstatků jednotlivých vrstev sítí turistických cest a cyklostezek. Druhou částí je obnovení původní vesnice, podle níž se jmenuje dnešní Karviná. Na jejím místě už stojí pouze šikmý kostel sv. Petra z Alkantary. Ten se vlivem poddolování propadl o 37m a naklonil o 6,8°. Vesnice je obnovena jako sad, stromy jsou vysázeny na půdorysech původních domů, které dnes již neexistují. Pod stromy, jakoby před původními domy, jsou umístěny lavičky. V lese jsou zvýrazněny staré aleje a obnoveny cesty, jež kdysi existovaly v hornických koloniích. V poslední části je navržena konverze bývalého dolu Gabriela, který je zapsán na seznamu kulturních památek. V současné době však nemá žádné využití. V budovách bývalého dolu je navrženo návštěvnické a vzdělávací centrum post-těžební krajiny.
Nominace JFK#19
Jakub Dvořák
Městský úřad Lázně Bělohrad
Atelier Buček/Horatschke
Nominace JFK#19
Tereza Pištěková
Lokalita za Kostelem, Kuřívody
Atelier Suchánek/Janoš
Od místa očekávám, aby se chovalo do určité míry městsky. Ne však natolik, aby byla potlačena jeho identita a dnešní – spíš vesnické vazby. Krajinu nerozděluji na jednotlivé zastavěné plochy, kde každý buď musí, nebo nesmí mít svou zahradu. Místo spojuji a zacházím s ním jako s celkem, táhnoucím se po hlavní ose, křižujícím nově vznikající centrum a tvořícím náměstí. Náměstí je společné, parter je společný, zahrady jsou společné, sad je společný, více méně vše, co je o parto výše už přechází do soukromí, vše se táhne v jednom pásu. Jednotlivé bloky domů jsou tvořeny v rastru, kdy se v řezu střídá 6m, 3m, 6m, 3m, … Někde se bloky slučují, jinde úplně chybí. Jednotlivým odsekáváním vznikají mnohá menší náměstíčka a zákoutí, která zpestřují veřejný prostor a vytváří intimnější atmosféru. Třímetrové mezery slouží většinou jako komunikace a v přízemních patrech jako sklady a zázemí. O nové zástavbě přemýšlím, jako o bloku, který je sám sobě soběstačný. Namísto do dnešní prázdnoty v krásné krajině se přestěhuji do nově vznikajícího Ralska, kde si najdu bydlení i práci, nemusím se starat o rozlehlý pozemek kolem svého domu, ale pokud chci, tak si zde můžu vytyčit svojí vlastní zahrádku, pěstovat kytky nebo rajčata a když nechci, tak můžu jít jen se sousedy opékat buřty a sbírat jablka do sadu. Můžu si dojít do hospody, na kafe i na oběd a děti poslat na kroužek. Zacvičit si jogu a nebo jít na výstavu do galerie. Okolní zeleň umocňují vnitřní – zahrady, sad, zelené terasy, parčíky. Nově vznikající náměstí je definováno dvěma osami – osa urbanisticky navrženého pásu a osa kostel – tvrz. Tvrz stojí pár desítek metrů od kostela a spolu tvoří linku kolmou na pás. Náměstí má obdélníkový tvar, jehož hrany lemuje navrhovaná zástavba, čelo zůstává volné, s výhledem na tvrz a možností pro rozšíření náměstí v budoucnu. Kostel je vmáčknut mezi nové domy, i tak ale zůstává nadále solitérem. Bydlení, ať už v bytových nebo rodinných domech je tvořeno podobnou dispozicí, vždy na dvou až třech patrech. Rodinné domy doplňuji o vlastní předzahrádku,která drží vnější uliční čáru. Středem pozemku se táhne „bulvár“. Je kolmý na náměstí a stejný dlážděný povrch navozuje jeho rozšíření. Nemusím se procházet podél rušné silnice, ale raději projdu skrz klidnější vnitřek bloku. Tato hlavní ulice je plná obchodů a kaváren, je zde bar a restaurace. Přes polovina parteru patří menším dílnám. Truhlárna, opravna kol, keramická třída… Můžu zavítat dovnitř, nebo se jen koukat jak kdo co tvoří.
Nominace JFK#19
Daniel Volek, 1. ročník MA
Přestavba atria Filosofické fakulty UK
Atelier Fránek/Raková
V post-faktické době máme snadný přístup k obrovské kvantitě informací, jejich kvalita je ovšem zastřenější. Škola proto dnes již nesmí být prosté místo jejich získávání, ale prostorem, kde se v informacích naučíme orientovat a používat je, prostorem pro kritické myšlení, diskuzi a spolupráci, prostorem pro rozvoj osobnosti a sociálních vztahů.
Proměňuje se i vztah učitele a studenta, rozostřuje se hranice mezi nimi i hranice školy jako takové. Každý jsme studentem a nikdy jím nepřestaneme být. Každý můžeme být učitelem, třeba jen na okamžik.
FF UK s průmerně čtyřmi žáky v každém z šedesáti oborů je symbolem roztříštěnosti. Starý dům s modulovou skladbou prostorů ve formálním řádu uchovává programový chaos. Nový implantát naopak pomocí volného plánu udává nový řád. Rozšiřuje prostory školy tak, že vytváří nové módy studia a posouvá tak definici školy jako takové.
KONSTRUKCE
Svařovaná ocelová konstrukce navazuje na modul staré budovy a využívá i její nosné stěny a místy je nahrazuje. Hlavními nosnými prvky jsou ale nové výtahové jádro a stěna při hlavním schodišti, obojí z monolitického železobetonu. Křídlo knihovny přesahuje za podpory do prostoru ulice a snižuje tak průhyb.
MENZA
Školní jídelna je v přízemí, které zajišťuje snadný přísun potravin i strávníků. Díky dvěma vjezdům je umožněna cirkulace vozidel. Jedinou ambicí tohoto podzemního gastropekla je, aby se množství odpadu nepřibližovalo množství prodaných pokrmů.
DVŮR
Škola rozšíří svůj program směrem k veřejnosti, dvůr se stane veřejným prostorem pod střechou, místem otevřených přednášek a konferencí. Rampa zajistí plynulý přechod z míst vstupu.
POSLUCHÁRNA
Nová posluchárna nahrazuje původní, mění její orientaci, ale zachovává její vazbu na hlavní schodiště. Je srdcem budovy, nachází se v jejím prostorovém středu. Eskalátor zajišťuje nejvyšší přepravní kapacitu ze dvora a zpět.
KNIHOVNA
Prostor určený k soustředěnému režimu studia obsahuje místa pro individuální a skupinovou práci ve větší či menší izolaci. Hmotné knihy jako symbol pre-digitálního světa zůstávájí v půdorysu staré budovy, na staticky výhodnějším umístění nad podporami.
KLUB
Studentský klub je duší školy. Prostor formálně i programově utvářený samotnými studenty umožňuje uvolněnou atmosféru pro diskuzi spojenou s konzumací přes den i ve večerních hodinách. Obsahuje podium pro konání koncertů a předpokládá tak rozšíření kulturních akcí školy. Přiléhá k nově pochozí terase čelící panoramatu Pražského hradu.
TERASA
Vyvrcholení nového programu zhmotňuje velká střešní terasa. Letní pohyblivá podia umožňují v kombinaci různé formy diskuze, argumentu, či divadelních představení. Zásobovací výtah zajišťuje vazbu s produkcí kuchyně v přízemí. Terasa je ale především prázdný prostor, tabula rasa, čirý potenciál pro další akce.
Nominace JFK#17
Ondrej Jurčo
Divadlo v krajině Baleal v Portugalsku
Atelier Suchomel/Šaml
Verím tomu, že architektúra spĺňa svoje poslanie, pokiaľ prináša novú kvalitu. Najväčšia otázka, ktorú si pri premýšľaní nad zadaním kladieme je jednoduchá: Ak o nekonkurovať už kvalitnému priestoru, a zároveň ponúknuť novú kvalitu? Ako naplniť stavebný program v priestore, ktorému nič nechýba? Bola by veľ ká škoda uspokojiť sa so stavbou divadla na pr vom ostrove. Skalný útvar ponúka omnoho viac ako sa môže zdať. Pokiaľ umiestnime stavbu až na samý koniec celého súboru ostrovov, nevyhnutne by tak vznikla cesta cez celý mys. Či už pôjde o chodník, most, schody – ar chitektúra tejto cesty ponúkne zážitok, ktorý s divadlom nijako nesúvisí. Umožní zažiť skalný útvar tak, ak o ho ešte nikdo nemohol zažiť. Neprístupné ostrovy zrazu môžu byť objavované. Nová kvalita teda nevyhnutne nesúvisí s architektúrou, ale s novým zážitkom krajiny. Nový zážitok z krajiny nemôže poskytnúť prvý ostrov. Boh je najlepší architekt a príroda je najlepšia architektúra. Neprekonáme to. Prijatie tohto prostého faktu nás oslobodí od potreby po exktravagantnosti, ktorá by bola v tomto prípade len aroganciou. Ničím iný. A zárovň nás to prinúti spolupracovať s architekúrou prírody. Čo ak by sme danosti ok olia využili v rôznych typológiách divadla. Zhrnuli sme to do štyroch základných foriem. Thrust, End Stage, Arena, Black Box. Vzniknú malé a veľ ké “sály” s rôznymi kapacitami a s rôznymi scenériami v pozadí. Nechceme však vytvoriť orientačné body, ale zákutia. Málo badateľné. Buď je teda ďaleko od brehu alebo je ukryté medzi skalami. Architektúra, ktorá sa skrýva, aby bola objavovaná, a aby v správny moment pr ekvapila. Môže byť drsná, ale musí byť prívetivá. Koncept tejto divadelnej cesty však nemusí začať vstupom do pr vého divadla. Tak ako koncept vyvrholí v najväčšej sále, môže začať v najmenšej sále – v jedno m z dedinských domov. Príležitostné predstavenia sa môžu konať aj v niektorej z existujúcich budov. Vedie to do väčšieho zapojenia komunity do projektu divadla. A zároveň umožňuje odohrnie hier v interéri a ponúka komorný divadelný priestor.
Více informací >
Mirka Baklíková, diplomová práce
Obnova těžební krajiny Karvinska
Motto: „Krajina je kouzelný palimpsest, zápisník historie, v němž se napsaná slova překrývají, ale přesto mohou být rozluštěna.“ ozsáhlé území mezi Karvinou a Havířovem je posledních 150 let poznamenáno intenzivním průmyslovým využitím, zejména těžbou uhlí. Původní ráz krajiny zmizel, stejně tak zaniklo osídlení a systém cest. Vše bylo podřízeno těžbě. V posledním desetiletí však dochází k postupnému zavírání dolů. Krajina zůstává opuštěná s osamělými stavbami důlních komplexů, těžních věží, kališť a dopravní infrastruktury, která ztratila svůj původní význam. Celé území postupně zarůstá náletovou zelení a ztrácí charakter kulturní krajiny. aká by měla být nová vrstva tohoto území? Mottem celé práce je přirovnání krajiny k palimpsestu. Palimpsest je starý dokument, na němž lze nalézt několik vrstev textu z různých období. Původní vrstvy byly z důvodu úspory materiálu záměrně odstraněny a nahrazeny novými. Při podrobném zkoumání však lze rozluštit i stopy starého textu. Do krajiny jsou jednotlivé vrstvy vtisknuty podobným způsobem. Staré vrstvy jsou přepsány a nahrazeny novými, ale stopy původních vrstev mohou být stále rozluštěny. rvní část práce tvoří pohled na krajinu jako celek. Obsahuje návrh propojení a zpřístupnění pozůstatků jednotlivých vrstev sítí turistických cest a cyklostezek. Druhou částí je obnovení původní vesnice, podle níž se jmenuje dnešní Karviná. Na jejím místě už stojí pouze šikmý kostel sv. Petra z Alkantary. Ten se vlivem poddolování propadl o 37m a naklonil o 6,8°. Vesnice je obnovena jako sad, stromy jsou vysázeny na půdorysech původních domů, které dnes již neexistují. Pod stromy, jakoby před původními domy, jsou umístěny lavičky. V lese jsou zvýrazněny staré aleje a obnoveny cesty, jež kdysi existovaly v hornických koloniích. V poslední části je navržena konverze bývalého dolu Gabriela, který je zapsán na seznamu kulturních památek. V současné době však nemá žádné využití. V budovách bývalého dolu je navrženo návštěvnické a vzdělávací centrum post-těžební krajiny.
Nominace JFK#19
Jakub Dvořák
Městský úřad Lázně Bělohrad
Atelier Buček/Horatschke
Nominace JFK#19
Tereza Pištěková
Lokalita za Kostelem, Kuřívody
Atelier Suchánek/Janoš
Od místa očekávám, aby se chovalo do určité míry městsky. Ne však natolik, aby byla potlačena jeho identita a dnešní – spíš vesnické vazby. Krajinu nerozděluji na jednotlivé zastavěné plochy, kde každý buď musí, nebo nesmí mít svou zahradu. Místo spojuji a zacházím s ním jako s celkem, táhnoucím se po hlavní ose, křižujícím nově vznikající centrum a tvořícím náměstí. Náměstí je společné, parter je společný, zahrady jsou společné, sad je společný, více méně vše, co je o parto výše už přechází do soukromí, vše se táhne v jednom pásu. Jednotlivé bloky domů jsou tvořeny v rastru, kdy se v řezu střídá 6m, 3m, 6m, 3m, … Někde se bloky slučují, jinde úplně chybí. Jednotlivým odsekáváním vznikají mnohá menší náměstíčka a zákoutí, která zpestřují veřejný prostor a vytváří intimnější atmosféru. Třímetrové mezery slouží většinou jako komunikace a v přízemních patrech jako sklady a zázemí. O nové zástavbě přemýšlím, jako o bloku, který je sám sobě soběstačný. Namísto do dnešní prázdnoty v krásné krajině se přestěhuji do nově vznikajícího Ralska, kde si najdu bydlení i práci, nemusím se starat o rozlehlý pozemek kolem svého domu, ale pokud chci, tak si zde můžu vytyčit svojí vlastní zahrádku, pěstovat kytky nebo rajčata a když nechci, tak můžu jít jen se sousedy opékat buřty a sbírat jablka do sadu. Můžu si dojít do hospody, na kafe i na oběd a děti poslat na kroužek. Zacvičit si jogu a nebo jít na výstavu do galerie. Okolní zeleň umocňují vnitřní – zahrady, sad, zelené terasy, parčíky. Nově vznikající náměstí je definováno dvěma osami – osa urbanisticky navrženého pásu a osa kostel – tvrz. Tvrz stojí pár desítek metrů od kostela a spolu tvoří linku kolmou na pás. Náměstí má obdélníkový tvar, jehož hrany lemuje navrhovaná zástavba, čelo zůstává volné, s výhledem na tvrz a možností pro rozšíření náměstí v budoucnu. Kostel je vmáčknut mezi nové domy, i tak ale zůstává nadále solitérem. Bydlení, ať už v bytových nebo rodinných domech je tvořeno podobnou dispozicí, vždy na dvou až třech patrech. Rodinné domy doplňuji o vlastní předzahrádku,která drží vnější uliční čáru. Středem pozemku se táhne „bulvár“. Je kolmý na náměstí a stejný dlážděný povrch navozuje jeho rozšíření. Nemusím se procházet podél rušné silnice, ale raději projdu skrz klidnější vnitřek bloku. Tato hlavní ulice je plná obchodů a kaváren, je zde bar a restaurace. Přes polovina parteru patří menším dílnám. Truhlárna, opravna kol, keramická třída… Můžu zavítat dovnitř, nebo se jen koukat jak kdo co tvoří.
Nominace JFK#19
Daniel Volek, 1. ročník MA
Přestavba atria Filosofické fakulty UK
Atelier Fránek/Raková
V post-faktické době máme snadný přístup k obrovské kvantitě informací, jejich kvalita je ovšem zastřenější. Škola proto dnes již nesmí být prosté místo jejich získávání, ale prostorem, kde se v informacích naučíme orientovat a používat je, prostorem pro kritické myšlení, diskuzi a spolupráci, prostorem pro rozvoj osobnosti a sociálních vztahů.
Proměňuje se i vztah učitele a studenta, rozostřuje se hranice mezi nimi i hranice školy jako takové. Každý jsme studentem a nikdy jím nepřestaneme být. Každý můžeme být učitelem, třeba jen na okamžik.
FF UK s průmerně čtyřmi žáky v každém z šedesáti oborů je symbolem roztříštěnosti. Starý dům s modulovou skladbou prostorů ve formálním řádu uchovává programový chaos. Nový implantát naopak pomocí volného plánu udává nový řád. Rozšiřuje prostory školy tak, že vytváří nové módy studia a posouvá tak definici školy jako takové.
KONSTRUKCE
Svařovaná ocelová konstrukce navazuje na modul staré budovy a využívá i její nosné stěny a místy je nahrazuje. Hlavními nosnými prvky jsou ale nové výtahové jádro a stěna při hlavním schodišti, obojí z monolitického železobetonu. Křídlo knihovny přesahuje za podpory do prostoru ulice a snižuje tak průhyb.
MENZA
Školní jídelna je v přízemí, které zajišťuje snadný přísun potravin i strávníků. Díky dvěma vjezdům je umožněna cirkulace vozidel. Jedinou ambicí tohoto podzemního gastropekla je, aby se množství odpadu nepřibližovalo množství prodaných pokrmů.
DVŮR
Škola rozšíří svůj program směrem k veřejnosti, dvůr se stane veřejným prostorem pod střechou, místem otevřených přednášek a konferencí. Rampa zajistí plynulý přechod z míst vstupu.
POSLUCHÁRNA
Nová posluchárna nahrazuje původní, mění její orientaci, ale zachovává její vazbu na hlavní schodiště. Je srdcem budovy, nachází se v jejím prostorovém středu. Eskalátor zajišťuje nejvyšší přepravní kapacitu ze dvora a zpět.
KNIHOVNA
Prostor určený k soustředěnému režimu studia obsahuje místa pro individuální a skupinovou práci ve větší či menší izolaci. Hmotné knihy jako symbol pre-digitálního světa zůstávájí v půdorysu staré budovy, na staticky výhodnějším umístění nad podporami.
KLUB
Studentský klub je duší školy. Prostor formálně i programově utvářený samotnými studenty umožňuje uvolněnou atmosféru pro diskuzi spojenou s konzumací přes den i ve večerních hodinách. Obsahuje podium pro konání koncertů a předpokládá tak rozšíření kulturních akcí školy. Přiléhá k nově pochozí terase čelící panoramatu Pražského hradu.
TERASA
Vyvrcholení nového programu zhmotňuje velká střešní terasa. Letní pohyblivá podia umožňují v kombinaci různé formy diskuze, argumentu, či divadelních představení. Zásobovací výtah zajišťuje vazbu s produkcí kuchyně v přízemí. Terasa je ale především prázdný prostor, tabula rasa, čirý potenciál pro další akce.
Nominace JFK#17
Ondrej Jurčo
Divadlo v krajině Baleal v Portugalsku
Atelier Suchomel/Šaml
Verím tomu, že architektúra spĺňa svoje poslanie, pokiaľ prináša novú kvalitu. Najväčšia otázka, ktorú si pri premýšľaní nad zadaním kladieme je jednoduchá: Ak o nekonkurovať už kvalitnému priestoru, a zároveň ponúknuť novú kvalitu? Ako naplniť stavebný program v priestore, ktorému nič nechýba? Bola by veľ ká škoda uspokojiť sa so stavbou divadla na pr vom ostrove. Skalný útvar ponúka omnoho viac ako sa môže zdať. Pokiaľ umiestnime stavbu až na samý koniec celého súboru ostrovov, nevyhnutne by tak vznikla cesta cez celý mys. Či už pôjde o chodník, most, schody – ar chitektúra tejto cesty ponúkne zážitok, ktorý s divadlom nijako nesúvisí. Umožní zažiť skalný útvar tak, ak o ho ešte nikdo nemohol zažiť. Neprístupné ostrovy zrazu môžu byť objavované. Nová kvalita teda nevyhnutne nesúvisí s architektúrou, ale s novým zážitkom krajiny. Nový zážitok z krajiny nemôže poskytnúť prvý ostrov. Boh je najlepší architekt a príroda je najlepšia architektúra. Neprekonáme to. Prijatie tohto prostého faktu nás oslobodí od potreby po exktravagantnosti, ktorá by bola v tomto prípade len aroganciou. Ničím iný. A zárovň nás to prinúti spolupracovať s architekúrou prírody. Čo ak by sme danosti ok olia využili v rôznych typológiách divadla. Zhrnuli sme to do štyroch základných foriem. Thrust, End Stage, Arena, Black Box. Vzniknú malé a veľ ké “sály” s rôznymi kapacitami a s rôznymi scenériami v pozadí. Nechceme však vytvoriť orientačné body, ale zákutia. Málo badateľné. Buď je teda ďaleko od brehu alebo je ukryté medzi skalami. Architektúra, ktorá sa skrýva, aby bola objavovaná, a aby v správny moment pr ekvapila. Môže byť drsná, ale musí byť prívetivá. Koncept tejto divadelnej cesty však nemusí začať vstupom do pr vého divadla. Tak ako koncept vyvrholí v najväčšej sále, môže začať v najmenšej sále – v jedno m z dedinských domov. Príležitostné predstavenia sa môžu konať aj v niektorej z existujúcich budov. Vedie to do väčšieho zapojenia komunity do projektu divadla. A zároveň umožňuje odohrnie hier v interéri a ponúka komorný divadelný priestor.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
