Ještěd f kleci 17 - oceněné ateliéry a projekty
Ateliér Karoliny Jirkalové a Jakuba Chuchlíka
Dobrodružný architektonický cestopis hostujícího ateliéru Karoliny Jirkalové a Jakuba Chuchlíka. Volba pro ty, kteří chtějí nahlédnout architektonickou tvorbu z více stran.
Zadání:
Namísto jednoho celosemestrálního zadání nabízíme dobrodružnou etapovou hru, složenou z týdenních a dvoutýdenních navazujících úkolů. Každé zadání bude překvapením a jeho vyřešení důležitou součástí cesty semestrem. Budeme střídat médium, žánr i úhel pohledu. Budeme kreslit i psát, tvořit i reflektovat. Výsledkem práce každého studenta bude bohatě ilustrovaný cestopis, jehož příběh začíná u dveří jednoho libereckého domu a rozbíhá se někam k Neviditelným městům Itala Calvina.
Pravidla cesty:
* cesta je vymezena úkoly
* délka úkolu je podle náročnosti jeden, dva, maximálně tři týdny
* všichni musí projít všemi úkoly
* hlavní konzultace – zadání a odevzdání úkolů – jsou společné
* všechny úkoly se odevzdávají na formátu A4
* nikdo neví, jaký bude další krok
* los rozhodne, kdo naváže na čí práci
* není cesty zpět
studenti: Mirka Baklíková , Sára Brandová , Michala Kohoutková , Kristýna Mocová , Alžběta Nováková , Adéla Pečlová , Michaela Říhová , Barbora Tauerová
více na: http://jirkalova-chuchlik.blogspot.cz/
prolistovat: https://issuu.com/cestadoneznama
Ateliér Petra Stolína a Aleny Mičekové
Průvodním motivem zimního semestru je agent 007! často se nalézáme při výkonu své profese v situacích, které si vyžadují schopnosti reagovat na nečekané a nestandardní situace, koncentraci na velmi rychlá rozhodnutí a zvládnutí mnohých úkolů v extrémně krátké době. A to vše s elegancí Jamese Bonda. Výuku jsme proto pojali jako výcvikovou misi nových agentů!
Hlavní témata
Má James vůbec svůj domov? Jaký je vlastně Bond v soukromí?? A kde by to mělo být??? Takové a další otázky si studenti kladli při hledání odpovědí na toto zadání. Zde jsme chtěli dát prostor pro přístup, který se vymyká veškerým konvencím – prostor bez hranic a limitů, prostor pro absolutně volnou mysl a invenci! Nikdy nevíte jakým úkolům budete muset v budoucnu čelit.
Krátké úkoly
Jsme po úvodním seznámení s prací studentů pojali jako krátká „vojenská“ cvičení. Bylo nutné a nevyhnutelné se pro další postup v práci procvičit v základních disciplínách tvorby architekta a neustále se v nich zdokonalovat tak, aby se vám vše dostalo pod kůži. Důležitá je akceschopnost, systematická práce a vynalézavost! S každým novým úkolem se architekt znovu vrací na začátek, ale může zúročit své nabité zkušenosti a postupovat při řešení úkolu mnohem rychleji.
Rádi říkáme, že architekt je „univerzální voják“. Jeho vzdělání by mělo být průřezem všemi obory. A zde je šance vytvořit ideální prostory pro jejich výuku. Starší agenti se s výsledkem budou účastnit mezinárodní studentské soutěže vyhlášené Technickou univerzitou v Drážďanech.
Alice Mitysková: Oáza
Ateliér Jiřího Klokočky, Katedra urbanismu FUA TUL
Živoucí struktury, Rio de Janeiro, Brazílie (-22.987714, -43.252094)
V posledních letech došlo k dramatickému nárůstu počtu slumů. Téměř miliarda lidí na celém světě žije ve slumech. Rio má podle odhadů 6 milionů obyvatel a v několika stovkách favel jich žije asi třetina. V celé Brazílii je na šest tisíc slumů. Je zde několik problémů, kterými trpí slamy a favely po celém světě. 1/ Nedostatek volného prostoru a udržovaných, zpevněných cest. 2/ S tímto problémem je spojiná i nedostatečná veřejná infrastruktura. Díky úzkým uličkám zde není možné příjezd záchranné služby nebo hasičů. 2/ Černé přípojky elektřiny vytvářejí nebezpečné chuchvalce drátů s vysokým napětím. 3/ Nepravidelná dodávka pitné vody. Jako nouzová řešení slouží rezervoáry dešťové vody umístěné na střechách domů. 4/ Chybějící systém svozu komunálního odpadu a nedostatečná kvalita a kapacita kanalizační sítě. 5/ Veřejná vybavenost. Klima v Brazílii lze označit jako tropické Průměrné roční teploty zde dosahují 22°C. Je zde jako jako ve skleníku. Dusné vedro a ostré slunce střídají vydatné deště.
Ráda bych s pohledem do blízké budoucnosti svým zásahem zlepšila a celkově pozvedla životní úroveň obyvatelů favely. Usiluji o postupné vytvoření sobestačných oblastí a systému, který flexibilně zahrne potřeby favel a slumů po celém světě. Systém, který se v návaznosti na umístění uzpůsobí sociální typologii, potřebám a krajinnému rázu a to svým tvarem, materiálem i skladbou přidružených staveb.
Můj návrh spočívá ve dvou fázích. První je uvolnění nejhustěji osídlených částí favely vybouráním malého procenta jejich zástavby. Vznikne tak volný prostor linoucí se skrze neprodyšné bloky a vytvářející „malá náměstí“ přes části favely. Druhá část spočívá v umístění subtilní konstrukce nad vytvořený volný prostor.
Kruhový tvar jsem zvolila pro Rocinhu záměrně, z důvodu její velké kompaktnosti a nedostatku veřejných služeb v oblastech mimo hlavní komunikaci. Vytvářím zde volný prostor prstencovitého tvaru, kde je obslužná komunikace a pěší promenáda s místem pro prodejní stánky. Nad tímto prostorem je subtilní betonová konstrukce nesena štíhlými ocelovými sloupy. Celý spodní prostor tak zastřešuje a chrání proti ostrému slunci a dešti. Obě hladiny se od sebe liší. Spodní část je na úrovni terénu, srovnána v hladkou cestu. Druhá mizí v sněti malých obytných bloků a někdy se vynoří nad jejich střechy. Má kaskádovitý charakter se schodišti a rampami. Jsou zde místa pro ovocné a zeleninové trhy, sezení s výhledem nebo sportovní hřiště. V platformě jsou také volné průhledy na ruch probíhající dole. Některými prorůstají nově vysazené stromy.
V prstenci dochází k soustředění obchodu a služeb. Toto podélné náměstí slouží obecně jako komunikace a pěší zóna s místy pro volný pohyb lidí a konání trhů. Toto dění znásobují nové budovy s rozmanitou náplní, které se k prstenci přimykají. Vertikální zelená farma, lanová dráha pro snadnější transport a zásobování vrchních částí favely, budova s integrovaným záchranným systémem, pošta, vzdělávací instituce a veřejná správa. Jsou zde také rozmístěné velké zásobníky na vodu, přístupné veřejnosti dle jejich potřeby. Všechny nové objekty jsou opatřeny solárními panely a malými větrnými turbínami pro zásobování sebe i svého okolí elektrickou energií.
Celá struktura má za úkol nejen zlepšit životní úroveň favelanů, ale také přilákat turisty a s nimi kapitál.
Jakub Kopecký: Nová městská čtvrť v Náchodě / Od celku k detailu
Diplomová práce ZS 2016/2017 v ateliéru Radka Suchánka a Petra Janoše
Úvod
Město Náchod již dlouhodobě hledá vizi svého rozvoje. Bývalé centrum okresu se však potýká s nemalými výzvami a zbourání areálu bývalé textilky Tepny je další na jejich seznamu. V létě tohoto roku byl odsouhlasen nový územní plán, který však rozvoji města výrazně nepomůže a spíše tak drží trend plánu předešlého. Trend, který je v dnešní době již poněkud problematický a není schopen specifikovat jasnou vizi, jak má město ve svém vývoji pokračovat dále.
Z důvodu prodeje rozsáhlého území v bezprostřední blízkosti centra a zároveň na úpatí zámeckého kopce do soukromých rukou, přišlo město o značnou část vlivu na jeho budoucí směřování.
Blízkost centra, morfologie terénu a pokračování města za areálem jednoznačně nabízí řešení směrem k vytvoření obytné městské čtvrti inspirované příklady ze západních evropských měst. Kombinace hustého bydlení (tzv. low rise high density buildings) s pracovními příležitostmi na místě v mnohém odpovídá požadavkům dnešních obyvatel.
Za účelem shrnutí současného stavu si s dovolením vypůjčím část oponentního posudku vypracovaného architektem Viktorem Vlachem – náchodským rodákem.
„Náchod je dvacetitisícové město ležící v údolí řeky Metuje a v obklopení malebných kopců. Celé kotlině vévodí dominanta zámku, který coby původní strážní hrad dohlížel na obchodní stezku vedoucí z Čech do Kladska. Pro město tolik vzácnou rovinatou konfiguraci terénu zabralo historické jádro v podhradí a přilehlé šlahouny ulic lemujících hlavní obchodní tah. Po regulaci řeky Metuje a tím i uvolnění sevřené polohy centra se uvolnilo místo pro železnici, hlavní tah automobilové dopravy se vyčlenil z jádra, doplněny byly školy a budovy veřejných institucí, bloky k bydlení- a také průmysl. Textilní továrna Tepna, jejíž pozemky jsou předmětem této diplomové práce, zaměstnávala až do začátku devadesátých let pět tisíc lidí z města a okolí. Nucené ukončení provozu jakoby spustilo dosavadní prokletí celého areálu. Postupné chátrání budov, odmítnutí předkupního práva strategického pozemku vedením města, záměr nového vlastníka vybudovat zde obří monofunkční obchodní areál s rozsáhlým parkovištěm, demolice zbývajících budov, skládka stavební suti uprostřed města a pochopitelná snaha místních, aby k tomuto - pro městský život devastačnímu záměru výstavby hypermarketu- nedošlo.
Situace bývalého tepenského areálu je ojedinělá jak svým měřítkem, tak umístěním v rámci města. Leží v pomyslném těžišti trojúhelníku tvořeném náměstím, zámkem a vlakovým i autobusovým nádražím. Svou plochou pěti hektarů, kam by se např. zámek nebo samotné náměstí vešlo pětkrát, jde o případ ojedinělý možná v rámci celé republiky.
Organismus města se svými tučnými prstenci nekontrolovatelně rozlézá po tolik cenných kopcích v okolí, tamní nocležníci sjíždějící za prací, vzděláním, nákupem, nebo ve věci úřední několika auty denně tam a zpět, bez ustání skuhrají, že dopravní situace je neúnosná. A zatím nám tu leží ladem obrovský kus země v samém srdci Náchoda, odkud je všude coby kusem suti dohodil. Dokud toto nepochopíme, nesmíme se přestávat divit, že naše města kolabují. „
Pozemky
Navrhuji rozdělení území na jednotlivé minimální pozemky o rozměrech 7 x 17,5 metrů. Rozměr tak respektuje dříve zmíněný rastr složený ze čtverců o straně 3,5 metru. Takto navržený pozemek dává možnost vystavět funkční dům o dvou bytových jednotkách. Ve schématu stanovuji pouze pozemky určené k prodeji.
Nedávám možnost pozemky již více dělit, lze pouze spojovat do větších celků.
Ve struktuře jsou programově ponechány prostupy široké 2 metry, aby nedošlo k celistvému zastavění uliční fronty a tak znemožnění prostupnosti bloku.
Zároveň platí pravidlo minimálního odstupu od vzájemných hranic pozemků z každé strany 1m, pokud nějaká ze stavebních čar nestanoví jinak. To mi dává možnost umístit vstupy do domů do těchto prostor a získat odstup od bočních stěn jednotlivých domů 2m.
Koncept bydlení v takto vytvořené struktuře předpokládá změnu chování jejich obyvatel a myšlenkové nastavení na dnešní tendence sdíleného vlastnictví prezentované například v rámci britského pavilonu kurátorovaného mimojiné Jackem Selfem na architektonickém bienále v Benátkach v roce 2016.
Zástavba
Struktura nově navržené zástavby by měla být kombinací výhod hustého městského jádra s výhodami bydlení v individuálním rodinném domě. Hlavními benefity bydlení v klasické městské zástavbě jsou především krátké vzdálenosti a dostupnost obchodů a služeb bez nutnosti pohybovat se za pomocí automobilu. Pro někoho může být nedocenitelný i pocit jistého vzájemného semknutí obyvatel. Touha po bydlení v rodinném domě se odráží na jeho následujících výhodách. Vlastní vstup, kontakt s exteriérem/zahradou, klid, možnost využívat více pater a přehled nad objektem díky možnosti jej obejít.
Funkční a výšková regulace vychází z místních poměrů a potřeb. Náplň je regulována pouze v parteru tak, aby reagovala na důležitost jednotlivých veřejných prostranství a umožňovala flexibilní a polyfunkční využití jednotlivých pozemků, potažmo celého území. Cílem je dosáhnout kvalitního bydlení propojeného s možností podnikání v místě bydliště snižujíce tak nároky na dopravu a další infrastrukturu v rámci města. Výsledným efektem těchto zásahů je ekonomicky a ekologicky fungující městská struktura.
Martin Holada: Dvouletky
Předmětem projektu bylo stavební řešení v lokalitě sídliště Solidarita. Toto sídliště bylo postaveno na přelomu 40. a 50. let minulého století v pražských Strašnicích. Byly zde vybudovány bytové domy a velké množství řadových domů tzv. Dvouletek. Řešení těchto řadových domů bylo ve své době poměrně jednoduché a přesto účelné. Dnešním potřebám a požadavkům ne zcela vyhovuje, a tak se mezi řadami domů objevují intervence, které doslova parazitují na původním vizuálním ztvárnění jednotlivých domů. Mimo vzhledové neshody mezi domy se v poslední době objevuje praktičtější problém tohoto poválečného sídliště. Tím je prostor pro automobily.
Projekt se zabývá odlišným pojetím rekonstrukce či obměny domů. Nově navržený objekt a komplex parkovacích domů a také obytného věžového domu vychází z hmotového principu dosavadních domů; horizontální a vertikální linie v oblasti nosných stěn a stropů.
Dva parkovací domy jsou umístěny tak, aby navazovaly na dosavadní zástavbu a věžový obytný dům dotváří výškový kontext mezi současnou administrativní budovou a nedávno vybudovaným bytovým domem.
Hmotový návrh domu do řady je zamýšlen jako vzájemné provázání dosavadní struktury s novou, která by zpětně navázala na tři nové objekty. Samotný koncept domu prohlubuje myšlenku jednoduchých domů v zeleni. Zadní stranou fasády dochází pouze k vizuálnímu kontaktu, kdežto přední stranou, tvořenou z cihlových plotovek, jako symbolu socialistické výstavby, doslova pronikají části stromu.
Kristián Holan: Hradby Nymburku
bude následovat...
Více informací >
Dobrodružný architektonický cestopis hostujícího ateliéru Karoliny Jirkalové a Jakuba Chuchlíka. Volba pro ty, kteří chtějí nahlédnout architektonickou tvorbu z více stran.
Zadání:
Namísto jednoho celosemestrálního zadání nabízíme dobrodružnou etapovou hru, složenou z týdenních a dvoutýdenních navazujících úkolů. Každé zadání bude překvapením a jeho vyřešení důležitou součástí cesty semestrem. Budeme střídat médium, žánr i úhel pohledu. Budeme kreslit i psát, tvořit i reflektovat. Výsledkem práce každého studenta bude bohatě ilustrovaný cestopis, jehož příběh začíná u dveří jednoho libereckého domu a rozbíhá se někam k Neviditelným městům Itala Calvina.
Pravidla cesty:
* cesta je vymezena úkoly
* délka úkolu je podle náročnosti jeden, dva, maximálně tři týdny
* všichni musí projít všemi úkoly
* hlavní konzultace – zadání a odevzdání úkolů – jsou společné
* všechny úkoly se odevzdávají na formátu A4
* nikdo neví, jaký bude další krok
* los rozhodne, kdo naváže na čí práci
* není cesty zpět
studenti: Mirka Baklíková , Sára Brandová , Michala Kohoutková , Kristýna Mocová , Alžběta Nováková , Adéla Pečlová , Michaela Říhová , Barbora Tauerová
více na: http://jirkalova-chuchlik.blogspot.cz/
prolistovat: https://issuu.com/cestadoneznama
Ateliér Petra Stolína a Aleny Mičekové
Průvodním motivem zimního semestru je agent 007! často se nalézáme při výkonu své profese v situacích, které si vyžadují schopnosti reagovat na nečekané a nestandardní situace, koncentraci na velmi rychlá rozhodnutí a zvládnutí mnohých úkolů v extrémně krátké době. A to vše s elegancí Jamese Bonda. Výuku jsme proto pojali jako výcvikovou misi nových agentů!
Hlavní témata
Má James vůbec svůj domov? Jaký je vlastně Bond v soukromí?? A kde by to mělo být??? Takové a další otázky si studenti kladli při hledání odpovědí na toto zadání. Zde jsme chtěli dát prostor pro přístup, který se vymyká veškerým konvencím – prostor bez hranic a limitů, prostor pro absolutně volnou mysl a invenci! Nikdy nevíte jakým úkolům budete muset v budoucnu čelit.
Krátké úkoly
Jsme po úvodním seznámení s prací studentů pojali jako krátká „vojenská“ cvičení. Bylo nutné a nevyhnutelné se pro další postup v práci procvičit v základních disciplínách tvorby architekta a neustále se v nich zdokonalovat tak, aby se vám vše dostalo pod kůži. Důležitá je akceschopnost, systematická práce a vynalézavost! S každým novým úkolem se architekt znovu vrací na začátek, ale může zúročit své nabité zkušenosti a postupovat při řešení úkolu mnohem rychleji.
Rádi říkáme, že architekt je „univerzální voják“. Jeho vzdělání by mělo být průřezem všemi obory. A zde je šance vytvořit ideální prostory pro jejich výuku. Starší agenti se s výsledkem budou účastnit mezinárodní studentské soutěže vyhlášené Technickou univerzitou v Drážďanech.
Alice Mitysková: Oáza
Ateliér Jiřího Klokočky, Katedra urbanismu FUA TUL
Živoucí struktury, Rio de Janeiro, Brazílie (-22.987714, -43.252094)
V posledních letech došlo k dramatickému nárůstu počtu slumů. Téměř miliarda lidí na celém světě žije ve slumech. Rio má podle odhadů 6 milionů obyvatel a v několika stovkách favel jich žije asi třetina. V celé Brazílii je na šest tisíc slumů. Je zde několik problémů, kterými trpí slamy a favely po celém světě. 1/ Nedostatek volného prostoru a udržovaných, zpevněných cest. 2/ S tímto problémem je spojiná i nedostatečná veřejná infrastruktura. Díky úzkým uličkám zde není možné příjezd záchranné služby nebo hasičů. 2/ Černé přípojky elektřiny vytvářejí nebezpečné chuchvalce drátů s vysokým napětím. 3/ Nepravidelná dodávka pitné vody. Jako nouzová řešení slouží rezervoáry dešťové vody umístěné na střechách domů. 4/ Chybějící systém svozu komunálního odpadu a nedostatečná kvalita a kapacita kanalizační sítě. 5/ Veřejná vybavenost. Klima v Brazílii lze označit jako tropické Průměrné roční teploty zde dosahují 22°C. Je zde jako jako ve skleníku. Dusné vedro a ostré slunce střídají vydatné deště.
Ráda bych s pohledem do blízké budoucnosti svým zásahem zlepšila a celkově pozvedla životní úroveň obyvatelů favely. Usiluji o postupné vytvoření sobestačných oblastí a systému, který flexibilně zahrne potřeby favel a slumů po celém světě. Systém, který se v návaznosti na umístění uzpůsobí sociální typologii, potřebám a krajinnému rázu a to svým tvarem, materiálem i skladbou přidružených staveb.
Můj návrh spočívá ve dvou fázích. První je uvolnění nejhustěji osídlených částí favely vybouráním malého procenta jejich zástavby. Vznikne tak volný prostor linoucí se skrze neprodyšné bloky a vytvářející „malá náměstí“ přes části favely. Druhá část spočívá v umístění subtilní konstrukce nad vytvořený volný prostor.
Kruhový tvar jsem zvolila pro Rocinhu záměrně, z důvodu její velké kompaktnosti a nedostatku veřejných služeb v oblastech mimo hlavní komunikaci. Vytvářím zde volný prostor prstencovitého tvaru, kde je obslužná komunikace a pěší promenáda s místem pro prodejní stánky. Nad tímto prostorem je subtilní betonová konstrukce nesena štíhlými ocelovými sloupy. Celý spodní prostor tak zastřešuje a chrání proti ostrému slunci a dešti. Obě hladiny se od sebe liší. Spodní část je na úrovni terénu, srovnána v hladkou cestu. Druhá mizí v sněti malých obytných bloků a někdy se vynoří nad jejich střechy. Má kaskádovitý charakter se schodišti a rampami. Jsou zde místa pro ovocné a zeleninové trhy, sezení s výhledem nebo sportovní hřiště. V platformě jsou také volné průhledy na ruch probíhající dole. Některými prorůstají nově vysazené stromy.
V prstenci dochází k soustředění obchodu a služeb. Toto podélné náměstí slouží obecně jako komunikace a pěší zóna s místy pro volný pohyb lidí a konání trhů. Toto dění znásobují nové budovy s rozmanitou náplní, které se k prstenci přimykají. Vertikální zelená farma, lanová dráha pro snadnější transport a zásobování vrchních částí favely, budova s integrovaným záchranným systémem, pošta, vzdělávací instituce a veřejná správa. Jsou zde také rozmístěné velké zásobníky na vodu, přístupné veřejnosti dle jejich potřeby. Všechny nové objekty jsou opatřeny solárními panely a malými větrnými turbínami pro zásobování sebe i svého okolí elektrickou energií.
Celá struktura má za úkol nejen zlepšit životní úroveň favelanů, ale také přilákat turisty a s nimi kapitál.
Jakub Kopecký: Nová městská čtvrť v Náchodě / Od celku k detailu
Diplomová práce ZS 2016/2017 v ateliéru Radka Suchánka a Petra Janoše
Úvod
Město Náchod již dlouhodobě hledá vizi svého rozvoje. Bývalé centrum okresu se však potýká s nemalými výzvami a zbourání areálu bývalé textilky Tepny je další na jejich seznamu. V létě tohoto roku byl odsouhlasen nový územní plán, který však rozvoji města výrazně nepomůže a spíše tak drží trend plánu předešlého. Trend, který je v dnešní době již poněkud problematický a není schopen specifikovat jasnou vizi, jak má město ve svém vývoji pokračovat dále.
Z důvodu prodeje rozsáhlého území v bezprostřední blízkosti centra a zároveň na úpatí zámeckého kopce do soukromých rukou, přišlo město o značnou část vlivu na jeho budoucí směřování.
Blízkost centra, morfologie terénu a pokračování města za areálem jednoznačně nabízí řešení směrem k vytvoření obytné městské čtvrti inspirované příklady ze západních evropských měst. Kombinace hustého bydlení (tzv. low rise high density buildings) s pracovními příležitostmi na místě v mnohém odpovídá požadavkům dnešních obyvatel.
Za účelem shrnutí současného stavu si s dovolením vypůjčím část oponentního posudku vypracovaného architektem Viktorem Vlachem – náchodským rodákem.
„Náchod je dvacetitisícové město ležící v údolí řeky Metuje a v obklopení malebných kopců. Celé kotlině vévodí dominanta zámku, který coby původní strážní hrad dohlížel na obchodní stezku vedoucí z Čech do Kladska. Pro město tolik vzácnou rovinatou konfiguraci terénu zabralo historické jádro v podhradí a přilehlé šlahouny ulic lemujících hlavní obchodní tah. Po regulaci řeky Metuje a tím i uvolnění sevřené polohy centra se uvolnilo místo pro železnici, hlavní tah automobilové dopravy se vyčlenil z jádra, doplněny byly školy a budovy veřejných institucí, bloky k bydlení- a také průmysl. Textilní továrna Tepna, jejíž pozemky jsou předmětem této diplomové práce, zaměstnávala až do začátku devadesátých let pět tisíc lidí z města a okolí. Nucené ukončení provozu jakoby spustilo dosavadní prokletí celého areálu. Postupné chátrání budov, odmítnutí předkupního práva strategického pozemku vedením města, záměr nového vlastníka vybudovat zde obří monofunkční obchodní areál s rozsáhlým parkovištěm, demolice zbývajících budov, skládka stavební suti uprostřed města a pochopitelná snaha místních, aby k tomuto - pro městský život devastačnímu záměru výstavby hypermarketu- nedošlo.
Situace bývalého tepenského areálu je ojedinělá jak svým měřítkem, tak umístěním v rámci města. Leží v pomyslném těžišti trojúhelníku tvořeném náměstím, zámkem a vlakovým i autobusovým nádražím. Svou plochou pěti hektarů, kam by se např. zámek nebo samotné náměstí vešlo pětkrát, jde o případ ojedinělý možná v rámci celé republiky.
Organismus města se svými tučnými prstenci nekontrolovatelně rozlézá po tolik cenných kopcích v okolí, tamní nocležníci sjíždějící za prací, vzděláním, nákupem, nebo ve věci úřední několika auty denně tam a zpět, bez ustání skuhrají, že dopravní situace je neúnosná. A zatím nám tu leží ladem obrovský kus země v samém srdci Náchoda, odkud je všude coby kusem suti dohodil. Dokud toto nepochopíme, nesmíme se přestávat divit, že naše města kolabují. „
Pozemky
Navrhuji rozdělení území na jednotlivé minimální pozemky o rozměrech 7 x 17,5 metrů. Rozměr tak respektuje dříve zmíněný rastr složený ze čtverců o straně 3,5 metru. Takto navržený pozemek dává možnost vystavět funkční dům o dvou bytových jednotkách. Ve schématu stanovuji pouze pozemky určené k prodeji.
Nedávám možnost pozemky již více dělit, lze pouze spojovat do větších celků.
Ve struktuře jsou programově ponechány prostupy široké 2 metry, aby nedošlo k celistvému zastavění uliční fronty a tak znemožnění prostupnosti bloku.
Zároveň platí pravidlo minimálního odstupu od vzájemných hranic pozemků z každé strany 1m, pokud nějaká ze stavebních čar nestanoví jinak. To mi dává možnost umístit vstupy do domů do těchto prostor a získat odstup od bočních stěn jednotlivých domů 2m.
Koncept bydlení v takto vytvořené struktuře předpokládá změnu chování jejich obyvatel a myšlenkové nastavení na dnešní tendence sdíleného vlastnictví prezentované například v rámci britského pavilonu kurátorovaného mimojiné Jackem Selfem na architektonickém bienále v Benátkach v roce 2016.
Zástavba
Struktura nově navržené zástavby by měla být kombinací výhod hustého městského jádra s výhodami bydlení v individuálním rodinném domě. Hlavními benefity bydlení v klasické městské zástavbě jsou především krátké vzdálenosti a dostupnost obchodů a služeb bez nutnosti pohybovat se za pomocí automobilu. Pro někoho může být nedocenitelný i pocit jistého vzájemného semknutí obyvatel. Touha po bydlení v rodinném domě se odráží na jeho následujících výhodách. Vlastní vstup, kontakt s exteriérem/zahradou, klid, možnost využívat více pater a přehled nad objektem díky možnosti jej obejít.
Funkční a výšková regulace vychází z místních poměrů a potřeb. Náplň je regulována pouze v parteru tak, aby reagovala na důležitost jednotlivých veřejných prostranství a umožňovala flexibilní a polyfunkční využití jednotlivých pozemků, potažmo celého území. Cílem je dosáhnout kvalitního bydlení propojeného s možností podnikání v místě bydliště snižujíce tak nároky na dopravu a další infrastrukturu v rámci města. Výsledným efektem těchto zásahů je ekonomicky a ekologicky fungující městská struktura.
Martin Holada: Dvouletky
Předmětem projektu bylo stavební řešení v lokalitě sídliště Solidarita. Toto sídliště bylo postaveno na přelomu 40. a 50. let minulého století v pražských Strašnicích. Byly zde vybudovány bytové domy a velké množství řadových domů tzv. Dvouletek. Řešení těchto řadových domů bylo ve své době poměrně jednoduché a přesto účelné. Dnešním potřebám a požadavkům ne zcela vyhovuje, a tak se mezi řadami domů objevují intervence, které doslova parazitují na původním vizuálním ztvárnění jednotlivých domů. Mimo vzhledové neshody mezi domy se v poslední době objevuje praktičtější problém tohoto poválečného sídliště. Tím je prostor pro automobily.
Projekt se zabývá odlišným pojetím rekonstrukce či obměny domů. Nově navržený objekt a komplex parkovacích domů a také obytného věžového domu vychází z hmotového principu dosavadních domů; horizontální a vertikální linie v oblasti nosných stěn a stropů.
Dva parkovací domy jsou umístěny tak, aby navazovaly na dosavadní zástavbu a věžový obytný dům dotváří výškový kontext mezi současnou administrativní budovou a nedávno vybudovaným bytovým domem.
Hmotový návrh domu do řady je zamýšlen jako vzájemné provázání dosavadní struktury s novou, která by zpětně navázala na tři nové objekty. Samotný koncept domu prohlubuje myšlenku jednoduchých domů v zeleni. Zadní stranou fasády dochází pouze k vizuálnímu kontaktu, kdežto přední stranou, tvořenou z cihlových plotovek, jako symbolu socialistické výstavby, doslova pronikají části stromu.
Kristián Holan: Hradby Nymburku
bude následovat...
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
