Ještěd f kleci 16 - nominované projekty
Patrik Kovaľ - Štátna vedecká knižnica v Prešove
Bakalářská práce v ateliéru Buček/Horatschke
Mesto Prešov (maď. Eperjes, nem. Preschau, rusín. aj ukr. Prjašiv, rus. Prjašev, poľ. Preszów, lat. Fragopolis)
Krajské mesto ležiace v Prešovskom kraji. Počtom obyvateľov 90187 je Prešov tretie najväčšie mesto na Slovensku. Má štyri katastrálne časti: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová. Leží vo východnej časti Slovenska na sútoku riek Torysa a Sekčov v Košickej kotline. Obklopujú ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina zo západu. Je hospodárskym a správnym centrom východného Slovenska. Už v minulosti, historicky od udelenia mestských práv, sa v ňom sústreďovali riadiace činnosti. Vyplýva to z jeho geografickej polohy, keďže je postavené na križovatke bývalých významných obchodných ciest vedúcich z Poľska do Maďarska a na Ukrajinu. Geograficky sa Prešov nachádza presne na 49-tej rovnobežke a jeho nadmorská výška je približne 255 m. n. m. Čo sa týka vzdelania, v Prešove pôsobí 21 základných škôl, 23 stredných odborných škôl, 9 gymnázií a Prešovská univerzita, ktorá má 8 fakúlt (filozofická fakulta, gréckokatolická teologická fakulta, fakulta humanitných a prírodných vied, fakulta manažmentu, pedagogická fakulta, pravoslávna bohoslovecká fakulta, fakulta športu, fakulta zdravotníckych odborov). Pamiatkovú rezerváciu Prešov, zvýraznenú na obrázku schválila vláda Československej republiky dňa 11. 07. 1950.
V roku 2006 bola vyhlásená architektonická súťaž na novú budovu ŠVK s veľkokapacitným skladom na jednom mieste. Víťazom súťaže sa stal bratislavský ateliér SDPe. Do dnešného dňa sa nič nedeje. Pre svoj návrh som prevzal stavebný program a požiadavky z pôvodného zadania, pozmenil som však lokalitu a pozemok. Pôvodný pozemok sa nachádzal na sídlisku III., čo sa mi zdalo nie príliš dobré riešenie, a preto som využil voľnú parcelu presne za hranicou pamiatkovej rezervácie v centre mesta. Tá je lepšie prístupná zo zastávok MHD a nachádza sa v tichšej časti mesta. Voľná parcela má pozdĺžny tvar a leží priamo nad zachovanou historickou hradbou mestského opevnenia. Parcelu ďalej lemuje Kmeťovo stromoradie z jednej strany a nepomenovaná ulica zo strany druhej (býv. Duchnovičova). V blízkosti nájdeme Divadlo Jonáša Záborského, Krajské riaditeľstvo policajného zboru a asi 6 stredných škôl.
Julie Floriánová - Představa, realita, vzpomínka
Diplomová práce v ateliéru Environmental design, prof. Mgr. Jaroslav Brabec
Diplomová práce „Představa, realita, vzpomínka“ se zabývá průběhem a způsobem poznávání člověka. Tím je Jindřich Hojer. Osobnost, která inspirovala Jaroslava Foglara coby předloha pro čestného chlapce z Rychlých šípů.
Jeho osobnost ztvárňuji prostřednictvím bibliofilské knihy. Nejedná se však o klasickou biografii.
Moje kniha je spíše osobním dotekem, mozaikou střípků vzpomínek a shrnutím jednoho lidského života.
Využila jsem termocitlivé a fotocitlivé pigmenty, což koresponduje s povoláním Jindřicha Hojera, který byl chemikem.
Fotochromické pigmenty reagují na světlo (UV záření) tak, že barvu získávají.
Termochromické pigmenty teplem naopak barvu ztrácí.
Artefakt respektující a vycházející z podstaty a prostředí života Jindřicha Hojera.
Kniha obsahem i formou reflektuje Jindru a je, dalo by se říci, topografií jeho osobnosti.
Vojtěch Stoklasa - Hrádek nahoře i dole
Diplomová práce v ateliéru Suchomel/Šaml
Při studiu urbánní struktury Hrádku nad Nisou je viditelný terénní zlom, nad kterým je semknuté město, a pod nímž je vysídlené sudetské předměstí vyznačující se rozvolněnou strukturou zástavby, volně přecházející do krajiny. Při zakreslení tohoto terénního zlomu do mapy je vidět v blízkosti městského centra ostroh. Ten byl uměle vytvořen v průběhu 20. století kvůli zásobování textilky Benar v úrovni 3. NP. Tím byl vytvořen výčnělek, který z hlediska fenomenologie vybízí k opoře nebo odložení čehosi.
Horní Hrádek
Současným centrem obce je Horní náměstí. Zkoumáme-li jeho urbánní strukturu, všimneme si kostela, ke kterému vede úzká ulička kolem radnice. Kostel, jakoby se na náměstí prostě nevešel a seděl v druhé řadě. Pokračujeme-li onou uličkou, projdeme hřbitovní branou a otevře se před námi široký oválný prostor hřbitova ohraničený zdí. Ve středu stojí chrám Páně v celé své kráse jak klenot na podnose.
Podobný zážitek nám zprostředkovává ulice Lékárnická, která je naproti kostelu přes Horní náměstí a směřuje do ulice Revoluční. Opět průchod štěrbinou v kompaktní zástavbě náměstí otevírá volné prostranství vnitrobloku. V ulici Revoluční můžeme pokračovat portálem mezi domy do ulice Starý dvůr, za kterou následuje ulice řadových domů sledujících městskou vrstevnici.
Charakterem městského veřejného prostoru Hrádku jsou úzké uličky následované otevřeným prostranstvím. Výdech je předpokladem nádechu. Nepocítili bychom uvolnění, kdybychom nezažili úzkost.
Dolní Hrádek
Naproti tomu je tu vzdušné a rozvolněné předměstí zbavené úzkosti, s plošně naddimenzovaným ortogonálním Dolním náměstím. To vzniklo během průmyslové éry, v době velkého rozmachu Hrádku, který neočekávaně stagnoval vysídlením sudetských Němců a změnou politického režimu. Náměstí, kde se měli tísnit davy lidí je prázdné a porostlé zelení. Proto je vhodné vycházet z dimenze nádechů a výdechů horního Hrádku, které strukturuje řád odpovídající dimenzi obce. V tomto vidím udržitelný rozvoj Hrádku nad Nisou.
Tovární areál
Areál firmy Benar je v těsné návaznosti na Horní náměstí přístupný úzkou uličkou, za kterou následuje uvolnění ostrohu. Potenciálem ostrohu je využití 3. NP jižního objektu areálu jako parteru horního Hrádku. Drobnými stavebními úpravami jsme schopni parterizovat i severní tovární budovu. Tento přístup vede k vytvoření jednoho velkého celku. To je vzhledem k místnímu fenoménu velkých textilních objektů kontextuální nejen v místě, ale i v širších vztazích.
Návrh
Ostroh je příležitostí k odložení významných městských funkcí podobně jako klenot na podnose. Toho lze docílit strukturou odpovídající dimenzím nádechů a výdechů horního centra a parterizací 3. nadzemního podlaží továrních budov. Sestupujícím terénem lze parterově využít i nižší podlaží. Tím bude udržitelně rozvíjeno genius loci Hrádku nad Nisou.
Martin Stupka -Dům U Lípy
3. ročník, Ateliér Mjölk
Úzký průsvitný dům, s veselými obyvateli. Plášť tvořen průsvitným polykarbonátem, možnost šmírování.
Využití maximální možné zastavitelnosti parcely. Základním principem je vytvoření úzkého nádvoří, které tu zůstane i v případě zastavění vedlejší parcely. 6 bytů, 12 obyvatel, ateliér, kavárna, klubovna.
Velká terasa. Společenství. Pohoda
Jiří Lukáš - Centrum Jablonného v Podještědí
Diplomová práce v ateliér Buček/Horatschke
Cílem diplomové práce bylo definovat kritické body a úhelné kameny a zpracovat jejich možná řešení. Součástí práce je návrh hlavního náměstí města, prostranství před bazilikou sv. Vavřince a zpracování prostoru hradeb. V rámci práce je řešen i bývalý kostel Narození Panny Marie a jeho rekonverze v knihovnu. Návrh využívá potenciálu města a pomáhá jeho regeneraci reálným řešením.
Eliška Kováříková - Přestavba majáku na hotel v Syrakusách, Itálie
4. ročník, Ateliér Hendrych/Janďourek
ZADÁNÍ
Zadáním je přestavba a dostavba komplexu majáku na útesu Murro di Porco nedaleko sicilského města Syracusy na hotelové zařízení. Návrh má podpořit jedinečnost místa, jeho přírodní kvality a současně respektovat vlastní objekt majáku. Součástí práce je mimo jiné také specifikace charakteru hotelu.
PROGRAM
Hotel je místem pro specifické rezidenty,kterým klid a prázdnota prostředí vyhovují. Přijíždějí sem lidé, kteří si chtějí odpočinout, nabrat energii a soustředit se na sebe. Samota majáku a meditativní výhled na útesy a moře je pro tento účel ideální. Na tomto základě jsem se rozhodla navrhnout na útesu hotel uzpůsobený pro cvičení jógy. Dům poskytuje návštěvníkům ubytování, stravu a především prostor pro cvičení a relaxaci.Nenachází se zde jeden stálý jogín, který by vyučoval příchozí. Naopak sem přijíždějí cvičící se svými vlastními lektory. Ve většině případech tvoří návštěvníky páry. Lekce jógy probíhají dvakrát až třikrát denně. Zbytky dny se návštěvníci věnují relaxaci, chození po útesech, či výletům po okolí.
KONCEPT
Navržený dům je současně platformou rozšiřující maják. Dům je vetknut do skály. Je pokračováním krajiny. Je volně průchozím, bez dveří, bez zábran. V centrálním prostoru je voda a nebe nad ní. Okolní stěny átria jsou holé, nejsou zde žádné dveře. Všechny vchody jsou skryty v bočních chodbách. Jde o intimní, klidný prostor akcentující propojení s krajinou.
PROVOZ
Dům definuje podlaha a strop. V domě se nacházejí 3 uzavřené objekty (domy v domě) - cvičební sál a dva ubytovací objekty s komunikací. Tyto objekty vymezují centrální prostor, atrium se třemi bazény. S platformou o patro víš je objekt propojen dvěma schodišti – jedním jednoramenným s bezbariérovým výtahem a druhým dvouramenným, které prochází celým objektem od platformy až do podzemního podlaží, které zabezpečuje protipožární únikovou cestu. Toto schodiště Objekt je částečně podsklepen. V podzemním podlaží se nacházejí technické místnosti, prádelna a sklady.
V objektu se nachází 7 dvoulůžkových pokojů, přičemž 2 jsou bezbariérové. pokoje jsou členěny na předsíň, koupelnu a ložnici. Okna ložnic směřují do krajiny. Předsíň i koupelna jsou osvětleny světlíkem.
Šimon Marek - Galerie dětské Ilustrace Otakara Božejovského – Kunst für Kinder
Bakalářská práce v ateliéru Suchánek/Janoš
Otakar Božejovský, bývalý ředitel a zakladatel exilového nakladatelství dětské literatury Bohem Press se sídlem v Curychu, je majitelem sbírky pěti set originálů knižních ilustrací. Je zároveň iniciátorem vybudování objektu, kde bude sbírka uložena. Navzdory tlaku k výstavbě v Praze, kde by další galerie pravděpodobně zanikla mezi institucemi podobného typu, bylo zvoleno po vzoru menších muzeí ve Švýcarsku, či Japonsku místo periferní – okrajová část Božího Daru v Krušných Horách. S těmito předobrazy se však rozchází v ekonomické i architektonické rovině. Společným bodem těchto objektů je jejich umístění v rámci aglomerace dvou a více několika set tisícových měst v dojezdové vzdálenosti zhruba deset až dvacet kilometrů. Božídarská oblast musí, nechceme-li budovat galerii, která je atraktorem sama od sebe, především cílit na klientelu, která zde díky rozsáhlým ski-areálům již existuje, vytvořit prostor charakteristický a promlouvající jak k milovníkům umění, tak k lidem, kteří galerie běžně nenavštěvují.
Parcelou rozsáhlá louka ve svažitém terénu, nejbližším cípem vzdálená přibližně tři sta metrů od posledního domu, který je součástí pevnější městské struktury, tzn. na dohled z návsi s kostelem. Jedním ze zásadních bodů výše uvedených muzeí je jejich umístění ve zcela nezastavěné krajině a tedy poetická izolovanost. V případě Božího Daru postupováním po situaci až k nejzazšímu rohu vyhrazeného pozemku nelze takové izolovanosti dosáhnout. Galerie, která je součástí zástavby je svou funkcí významným městotvorným prvkem a galerie v krajině je významným prvkem, jakousi mohylou symbolizující netknutost a klid. V tomto ohledu působí místo na okraji špatně přístupného města se dvěma sty padesáti obyvateli vcelku nepřesvědčivě. Nakládáme s parcelou nemající vztah k městu a už vůbec ne k otevřené krajině.
Město v údolí způsobuje relativní sevření zástavby mezi okolní kopce, jejichž hřebeny definují jasný a viditelný horizont. Pás luk pod horizontem směřujících do údolí pak funguje jako plátno, navádějící k práci s obrazem, kterým je výhled z města směrem do krajiny. Uskupení budov se podobně jako ilustrace v knize stává komplementárním prvkem v panoramatu vesnice.
Objekt sestává ze čtyř staveb – výstavní síně s přidruženými provozy, soukromé rezidence majitele sbírky, pavilonu s dětským hřištěm a pronajímatelným ateliérovým apartmánem pro umělce. Jsou umístěny v ortogonální kompozici, jako ryze nepřírodní, rigidní prvek. V prostředí krajiny mají působit nepatřičně, až mimozemsky. Jsou vzájemně propojeny neformálním, kamenem dlážděným chodníkem v trávě. Návštěvník k uskupení přichází po štěrkové cestě z návsi. V čele stojí galerijní objekt. Po levé straně panoramatu leží rezidence Otakara Božejovského, jeho soukromá ředitelna, odkud dohlíží na své panství. Vpravo od galerie apartmán, sloužící jako pronajímatelný ateliérový byt, či ubytování pro hostující umělce a v nejvyšší části pak pavilon, otevřené venkovní hřiště, provzdušněná prolézačka.
,,Architektura galerie má blahosklonně vzhlížet k vystavovaným dílům.” *
Samostatné plošné umění, často klade prostorové požadavky na dispozici a nezaujatost okolí, není tedy žádoucí, aby bylo rušeno příliš specifickými rozmary architekta. Ilustrace dovoluje v tomto směru odlišný přístup a proto se k ní vztahuje jiná, než běžná galerijní typologie. Návrh je zde směřován způsobem, který je v lehkém rozporu s Lehmbruckovou definicí a profiluje se jakožto: dům jako interpretace sbírky
Sbírka je konečná, symbolizující uzavřenou kapitolou života nakladatelství. Formát budovy odpovídá předpokladu extrémních podmínek pro vystavování a pozorování děl, kdy expozice obsáhne kompletní sbírku pěti set ilustrací v 280ti minimálních místnostech. Galerijní objekt je architektonickým vyjádřením kompletní sbírky dětské ilustrace.
Po odstranění dělících stěn zůstává otevřená výstavní síň, členěna hustým sloupovím, které se pro galerii ilustrace stává charakteristickým. Determinuje totiž formát vystavovaných prací (jediným bodem společným pro všechna díla je velikost nepřesahující řádově 50x50cm). Zároveň je jakýmsi manuálem napovídajícím, jakým způsobem s prostorem dále pracovat a členit jej. Charakteru místa částečně ustupují kurátorské obtíže.
Ilustrace, vyskytující se v publikacích jak pro děti, tak pro dospělé, bez ohledu na kvalitu zpracování, vždy do určité míry svázána s příběhem. Ačkoliv lze výtvarný doprovod po vytržení z kontextu knihy po jeho technické stránce hodnotit, nelze jej řadit mezi autonomní umění, právě kvůli jeho sepětí s literárním obsahem. Jinými slovy ilustrací doprovozené publikace dokážeme posuzovat pouze jako celky. Absence příběhu může však samostatně stojící ilustraci obohatit o zcela nový rozměr, jímž je tvorba vlastního kontextu a tedy nových účinků na obsah výtvarného díla. Stejně jako může příběhovou linii měnit blízkost ač zdánlivě nesouvisejícího obrazu, může vnímaní konkrétní ilustrace měnit specifická prostorová změna. Vnitřní uspořádání výstavní síně na toto odpovídá zvláštní variabilitou dispozice, jejíž řešení je odpovědí kurátora.
Bakalářská práce v ateliéru Buček/Horatschke
Mesto Prešov (maď. Eperjes, nem. Preschau, rusín. aj ukr. Prjašiv, rus. Prjašev, poľ. Preszów, lat. Fragopolis)
Krajské mesto ležiace v Prešovskom kraji. Počtom obyvateľov 90187 je Prešov tretie najväčšie mesto na Slovensku. Má štyri katastrálne časti: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová. Leží vo východnej časti Slovenska na sútoku riek Torysa a Sekčov v Košickej kotline. Obklopujú ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina zo západu. Je hospodárskym a správnym centrom východného Slovenska. Už v minulosti, historicky od udelenia mestských práv, sa v ňom sústreďovali riadiace činnosti. Vyplýva to z jeho geografickej polohy, keďže je postavené na križovatke bývalých významných obchodných ciest vedúcich z Poľska do Maďarska a na Ukrajinu. Geograficky sa Prešov nachádza presne na 49-tej rovnobežke a jeho nadmorská výška je približne 255 m. n. m. Čo sa týka vzdelania, v Prešove pôsobí 21 základných škôl, 23 stredných odborných škôl, 9 gymnázií a Prešovská univerzita, ktorá má 8 fakúlt (filozofická fakulta, gréckokatolická teologická fakulta, fakulta humanitných a prírodných vied, fakulta manažmentu, pedagogická fakulta, pravoslávna bohoslovecká fakulta, fakulta športu, fakulta zdravotníckych odborov). Pamiatkovú rezerváciu Prešov, zvýraznenú na obrázku schválila vláda Československej republiky dňa 11. 07. 1950.
V roku 2006 bola vyhlásená architektonická súťaž na novú budovu ŠVK s veľkokapacitným skladom na jednom mieste. Víťazom súťaže sa stal bratislavský ateliér SDPe. Do dnešného dňa sa nič nedeje. Pre svoj návrh som prevzal stavebný program a požiadavky z pôvodného zadania, pozmenil som však lokalitu a pozemok. Pôvodný pozemok sa nachádzal na sídlisku III., čo sa mi zdalo nie príliš dobré riešenie, a preto som využil voľnú parcelu presne za hranicou pamiatkovej rezervácie v centre mesta. Tá je lepšie prístupná zo zastávok MHD a nachádza sa v tichšej časti mesta. Voľná parcela má pozdĺžny tvar a leží priamo nad zachovanou historickou hradbou mestského opevnenia. Parcelu ďalej lemuje Kmeťovo stromoradie z jednej strany a nepomenovaná ulica zo strany druhej (býv. Duchnovičova). V blízkosti nájdeme Divadlo Jonáša Záborského, Krajské riaditeľstvo policajného zboru a asi 6 stredných škôl.
Julie Floriánová - Představa, realita, vzpomínka
Diplomová práce v ateliéru Environmental design, prof. Mgr. Jaroslav Brabec
Diplomová práce „Představa, realita, vzpomínka“ se zabývá průběhem a způsobem poznávání člověka. Tím je Jindřich Hojer. Osobnost, která inspirovala Jaroslava Foglara coby předloha pro čestného chlapce z Rychlých šípů.
Jeho osobnost ztvárňuji prostřednictvím bibliofilské knihy. Nejedná se však o klasickou biografii.
Moje kniha je spíše osobním dotekem, mozaikou střípků vzpomínek a shrnutím jednoho lidského života.
Využila jsem termocitlivé a fotocitlivé pigmenty, což koresponduje s povoláním Jindřicha Hojera, který byl chemikem.
Fotochromické pigmenty reagují na světlo (UV záření) tak, že barvu získávají.
Termochromické pigmenty teplem naopak barvu ztrácí.
Artefakt respektující a vycházející z podstaty a prostředí života Jindřicha Hojera.
Kniha obsahem i formou reflektuje Jindru a je, dalo by se říci, topografií jeho osobnosti.
Vojtěch Stoklasa - Hrádek nahoře i dole
Diplomová práce v ateliéru Suchomel/Šaml
Při studiu urbánní struktury Hrádku nad Nisou je viditelný terénní zlom, nad kterým je semknuté město, a pod nímž je vysídlené sudetské předměstí vyznačující se rozvolněnou strukturou zástavby, volně přecházející do krajiny. Při zakreslení tohoto terénního zlomu do mapy je vidět v blízkosti městského centra ostroh. Ten byl uměle vytvořen v průběhu 20. století kvůli zásobování textilky Benar v úrovni 3. NP. Tím byl vytvořen výčnělek, který z hlediska fenomenologie vybízí k opoře nebo odložení čehosi.
Horní Hrádek
Současným centrem obce je Horní náměstí. Zkoumáme-li jeho urbánní strukturu, všimneme si kostela, ke kterému vede úzká ulička kolem radnice. Kostel, jakoby se na náměstí prostě nevešel a seděl v druhé řadě. Pokračujeme-li onou uličkou, projdeme hřbitovní branou a otevře se před námi široký oválný prostor hřbitova ohraničený zdí. Ve středu stojí chrám Páně v celé své kráse jak klenot na podnose.
Podobný zážitek nám zprostředkovává ulice Lékárnická, která je naproti kostelu přes Horní náměstí a směřuje do ulice Revoluční. Opět průchod štěrbinou v kompaktní zástavbě náměstí otevírá volné prostranství vnitrobloku. V ulici Revoluční můžeme pokračovat portálem mezi domy do ulice Starý dvůr, za kterou následuje ulice řadových domů sledujících městskou vrstevnici.
Charakterem městského veřejného prostoru Hrádku jsou úzké uličky následované otevřeným prostranstvím. Výdech je předpokladem nádechu. Nepocítili bychom uvolnění, kdybychom nezažili úzkost.
Dolní Hrádek
Naproti tomu je tu vzdušné a rozvolněné předměstí zbavené úzkosti, s plošně naddimenzovaným ortogonálním Dolním náměstím. To vzniklo během průmyslové éry, v době velkého rozmachu Hrádku, který neočekávaně stagnoval vysídlením sudetských Němců a změnou politického režimu. Náměstí, kde se měli tísnit davy lidí je prázdné a porostlé zelení. Proto je vhodné vycházet z dimenze nádechů a výdechů horního Hrádku, které strukturuje řád odpovídající dimenzi obce. V tomto vidím udržitelný rozvoj Hrádku nad Nisou.
Tovární areál
Areál firmy Benar je v těsné návaznosti na Horní náměstí přístupný úzkou uličkou, za kterou následuje uvolnění ostrohu. Potenciálem ostrohu je využití 3. NP jižního objektu areálu jako parteru horního Hrádku. Drobnými stavebními úpravami jsme schopni parterizovat i severní tovární budovu. Tento přístup vede k vytvoření jednoho velkého celku. To je vzhledem k místnímu fenoménu velkých textilních objektů kontextuální nejen v místě, ale i v širších vztazích.
Návrh
Ostroh je příležitostí k odložení významných městských funkcí podobně jako klenot na podnose. Toho lze docílit strukturou odpovídající dimenzím nádechů a výdechů horního centra a parterizací 3. nadzemního podlaží továrních budov. Sestupujícím terénem lze parterově využít i nižší podlaží. Tím bude udržitelně rozvíjeno genius loci Hrádku nad Nisou.
Martin Stupka -Dům U Lípy
3. ročník, Ateliér Mjölk
Úzký průsvitný dům, s veselými obyvateli. Plášť tvořen průsvitným polykarbonátem, možnost šmírování.
Využití maximální možné zastavitelnosti parcely. Základním principem je vytvoření úzkého nádvoří, které tu zůstane i v případě zastavění vedlejší parcely. 6 bytů, 12 obyvatel, ateliér, kavárna, klubovna.
Velká terasa. Společenství. Pohoda
Jiří Lukáš - Centrum Jablonného v Podještědí
Diplomová práce v ateliér Buček/Horatschke
Cílem diplomové práce bylo definovat kritické body a úhelné kameny a zpracovat jejich možná řešení. Součástí práce je návrh hlavního náměstí města, prostranství před bazilikou sv. Vavřince a zpracování prostoru hradeb. V rámci práce je řešen i bývalý kostel Narození Panny Marie a jeho rekonverze v knihovnu. Návrh využívá potenciálu města a pomáhá jeho regeneraci reálným řešením.
Eliška Kováříková - Přestavba majáku na hotel v Syrakusách, Itálie
4. ročník, Ateliér Hendrych/Janďourek
ZADÁNÍ
Zadáním je přestavba a dostavba komplexu majáku na útesu Murro di Porco nedaleko sicilského města Syracusy na hotelové zařízení. Návrh má podpořit jedinečnost místa, jeho přírodní kvality a současně respektovat vlastní objekt majáku. Součástí práce je mimo jiné také specifikace charakteru hotelu.
PROGRAM
Hotel je místem pro specifické rezidenty,kterým klid a prázdnota prostředí vyhovují. Přijíždějí sem lidé, kteří si chtějí odpočinout, nabrat energii a soustředit se na sebe. Samota majáku a meditativní výhled na útesy a moře je pro tento účel ideální. Na tomto základě jsem se rozhodla navrhnout na útesu hotel uzpůsobený pro cvičení jógy. Dům poskytuje návštěvníkům ubytování, stravu a především prostor pro cvičení a relaxaci.Nenachází se zde jeden stálý jogín, který by vyučoval příchozí. Naopak sem přijíždějí cvičící se svými vlastními lektory. Ve většině případech tvoří návštěvníky páry. Lekce jógy probíhají dvakrát až třikrát denně. Zbytky dny se návštěvníci věnují relaxaci, chození po útesech, či výletům po okolí.
KONCEPT
Navržený dům je současně platformou rozšiřující maják. Dům je vetknut do skály. Je pokračováním krajiny. Je volně průchozím, bez dveří, bez zábran. V centrálním prostoru je voda a nebe nad ní. Okolní stěny átria jsou holé, nejsou zde žádné dveře. Všechny vchody jsou skryty v bočních chodbách. Jde o intimní, klidný prostor akcentující propojení s krajinou.
PROVOZ
Dům definuje podlaha a strop. V domě se nacházejí 3 uzavřené objekty (domy v domě) - cvičební sál a dva ubytovací objekty s komunikací. Tyto objekty vymezují centrální prostor, atrium se třemi bazény. S platformou o patro víš je objekt propojen dvěma schodišti – jedním jednoramenným s bezbariérovým výtahem a druhým dvouramenným, které prochází celým objektem od platformy až do podzemního podlaží, které zabezpečuje protipožární únikovou cestu. Toto schodiště Objekt je částečně podsklepen. V podzemním podlaží se nacházejí technické místnosti, prádelna a sklady.
V objektu se nachází 7 dvoulůžkových pokojů, přičemž 2 jsou bezbariérové. pokoje jsou členěny na předsíň, koupelnu a ložnici. Okna ložnic směřují do krajiny. Předsíň i koupelna jsou osvětleny světlíkem.
Šimon Marek - Galerie dětské Ilustrace Otakara Božejovského – Kunst für Kinder
Bakalářská práce v ateliéru Suchánek/Janoš
Otakar Božejovský, bývalý ředitel a zakladatel exilového nakladatelství dětské literatury Bohem Press se sídlem v Curychu, je majitelem sbírky pěti set originálů knižních ilustrací. Je zároveň iniciátorem vybudování objektu, kde bude sbírka uložena. Navzdory tlaku k výstavbě v Praze, kde by další galerie pravděpodobně zanikla mezi institucemi podobného typu, bylo zvoleno po vzoru menších muzeí ve Švýcarsku, či Japonsku místo periferní – okrajová část Božího Daru v Krušných Horách. S těmito předobrazy se však rozchází v ekonomické i architektonické rovině. Společným bodem těchto objektů je jejich umístění v rámci aglomerace dvou a více několika set tisícových měst v dojezdové vzdálenosti zhruba deset až dvacet kilometrů. Božídarská oblast musí, nechceme-li budovat galerii, která je atraktorem sama od sebe, především cílit na klientelu, která zde díky rozsáhlým ski-areálům již existuje, vytvořit prostor charakteristický a promlouvající jak k milovníkům umění, tak k lidem, kteří galerie běžně nenavštěvují.
Parcelou rozsáhlá louka ve svažitém terénu, nejbližším cípem vzdálená přibližně tři sta metrů od posledního domu, který je součástí pevnější městské struktury, tzn. na dohled z návsi s kostelem. Jedním ze zásadních bodů výše uvedených muzeí je jejich umístění ve zcela nezastavěné krajině a tedy poetická izolovanost. V případě Božího Daru postupováním po situaci až k nejzazšímu rohu vyhrazeného pozemku nelze takové izolovanosti dosáhnout. Galerie, která je součástí zástavby je svou funkcí významným městotvorným prvkem a galerie v krajině je významným prvkem, jakousi mohylou symbolizující netknutost a klid. V tomto ohledu působí místo na okraji špatně přístupného města se dvěma sty padesáti obyvateli vcelku nepřesvědčivě. Nakládáme s parcelou nemající vztah k městu a už vůbec ne k otevřené krajině.
Město v údolí způsobuje relativní sevření zástavby mezi okolní kopce, jejichž hřebeny definují jasný a viditelný horizont. Pás luk pod horizontem směřujících do údolí pak funguje jako plátno, navádějící k práci s obrazem, kterým je výhled z města směrem do krajiny. Uskupení budov se podobně jako ilustrace v knize stává komplementárním prvkem v panoramatu vesnice.
Objekt sestává ze čtyř staveb – výstavní síně s přidruženými provozy, soukromé rezidence majitele sbírky, pavilonu s dětským hřištěm a pronajímatelným ateliérovým apartmánem pro umělce. Jsou umístěny v ortogonální kompozici, jako ryze nepřírodní, rigidní prvek. V prostředí krajiny mají působit nepatřičně, až mimozemsky. Jsou vzájemně propojeny neformálním, kamenem dlážděným chodníkem v trávě. Návštěvník k uskupení přichází po štěrkové cestě z návsi. V čele stojí galerijní objekt. Po levé straně panoramatu leží rezidence Otakara Božejovského, jeho soukromá ředitelna, odkud dohlíží na své panství. Vpravo od galerie apartmán, sloužící jako pronajímatelný ateliérový byt, či ubytování pro hostující umělce a v nejvyšší části pak pavilon, otevřené venkovní hřiště, provzdušněná prolézačka.
,,Architektura galerie má blahosklonně vzhlížet k vystavovaným dílům.” *
Samostatné plošné umění, často klade prostorové požadavky na dispozici a nezaujatost okolí, není tedy žádoucí, aby bylo rušeno příliš specifickými rozmary architekta. Ilustrace dovoluje v tomto směru odlišný přístup a proto se k ní vztahuje jiná, než běžná galerijní typologie. Návrh je zde směřován způsobem, který je v lehkém rozporu s Lehmbruckovou definicí a profiluje se jakožto: dům jako interpretace sbírky
Sbírka je konečná, symbolizující uzavřenou kapitolou života nakladatelství. Formát budovy odpovídá předpokladu extrémních podmínek pro vystavování a pozorování děl, kdy expozice obsáhne kompletní sbírku pěti set ilustrací v 280ti minimálních místnostech. Galerijní objekt je architektonickým vyjádřením kompletní sbírky dětské ilustrace.
Po odstranění dělících stěn zůstává otevřená výstavní síň, členěna hustým sloupovím, které se pro galerii ilustrace stává charakteristickým. Determinuje totiž formát vystavovaných prací (jediným bodem společným pro všechna díla je velikost nepřesahující řádově 50x50cm). Zároveň je jakýmsi manuálem napovídajícím, jakým způsobem s prostorem dále pracovat a členit jej. Charakteru místa částečně ustupují kurátorské obtíže.
Ilustrace, vyskytující se v publikacích jak pro děti, tak pro dospělé, bez ohledu na kvalitu zpracování, vždy do určité míry svázána s příběhem. Ačkoliv lze výtvarný doprovod po vytržení z kontextu knihy po jeho technické stránce hodnotit, nelze jej řadit mezi autonomní umění, právě kvůli jeho sepětí s literárním obsahem. Jinými slovy ilustrací doprovozené publikace dokážeme posuzovat pouze jako celky. Absence příběhu může však samostatně stojící ilustraci obohatit o zcela nový rozměr, jímž je tvorba vlastního kontextu a tedy nových účinků na obsah výtvarného díla. Stejně jako může příběhovou linii měnit blízkost ač zdánlivě nesouvisejícího obrazu, může vnímaní konkrétní ilustrace měnit specifická prostorová změna. Vnitřní uspořádání výstavní síně na toto odpovídá zvláštní variabilitou dispozice, jejíž řešení je odpovědí kurátora.
* LEHMBRUCK, Manfred. Grundsätzliche Probleme des zeitgemässen Museumsbaues, 1943
0 komentářů
přidat komentář
