IX. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty
za letní semestr 2014/2015
Otisk
David Helešic (3. ročník)
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing.arch. Barbora Ponešová, Ph.D.
„Ovšem, že dost dobře nevím, ale žiji, jsem a jdu, než budu smrtí ukončen. Mám rád tento svět, chci býti dobrý, chci svému blaženství, napomáhati všemu lepšímu, ničemu dobrému neškoditi. Jsem - i když nedosti vědomý. Jdu - i když kulhavě! Není toho mnoho, ale je to alespoň něco. A toto všechno je člověkovou dospělostí, jejím štěstím a moudrostí.“
Putujeme krajinou a setkáváme se s jejími obyvateli, nasloucháme jejich „společné“
paměti. Z pohádek a pověstí se dozvídáme, kdo tu dříve žil čestně a kdo kradl, na koho se
lepila smůla a kdo měl štěstí, ve kterých skalách sídlili zlí duchové, kde je ukryt poklad
nesmírné ceny, která rostlina tiší všechnu bolest, proč se ten který dům, údolí nebo hora
tak jmenuje nebo co se může stát, když přicházejí mraky od západu. Od náhodných
kolemjdoucích, místních „postaviček“, svérázných průvodců, farářů nebo servírek
z hospody na náměstí pak zase rady, kam nechodit a kam se podívat, komu věřit a na
koho se obrátit... Skládáme tyto střípky vědění spolu se vším, co jsme tu spatřili a prožili v
jeden souvislý příběh - vzpomínku. Vzpomínku, díky které se sem budeme moci kdykoli vrátit a cítit se tu jako doma.
„Otisk zanechaný v krajině námi je budoucím otiskem krajiny dalším generacím.“
Vyhlídka pro nevidomé
Markéta Mrlíková (3. ročník)
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing.arch. Barbora Ponešová, Ph.D.
Konceptem je otisk okolní krajiny do jednoho místa. Celková podoba je ovlivněna subjektivním pocitem z místa a okolí a tak je i presentována. Tento subjektivní pocit je vtisknut do struktury, která umožňuje ostatním srovnat svůj pocit z krajiny s jiným. Struktura je pojata jako haptická, a proto nemá být vnímána pouze zrakem, ale naopak rozšiřuje prožitek z místa i o dotek.
Jednotlivé prvky jsou, jako korále, navlečené na kruhu, jenž je základním půdorysným prvkem. Prvky neodpovídají žádným reálným řezům terénem, ale naopak jsou deformovány tak aby co nejlépe podchytily podstatné dominantní body v okolí. Deformovány jsou veškeré rozměry a to včetně vzdálenosti jednotlivých bodů navzájem od sebe.
Struktura je tvořená z betonových desek, které podél kruhu mění svou výšku, šířku i sklon. Ve vrcholných dějových bodech, jenž znázorňují dominantní prvky krajiny, jsou desky vetknuty kolmo do terénu. Tímto kolmým osazením vzniká při dotyku silný pocit změny - dominanty. Od dominantního bodu se ostatní desky pomalu sesouvají až dochází ke srovnání s okolním terénem. Stejně tak mezi jednotlivými dominantami v reálným okolí jsou šedá místa, která se vpíjí do krajiny a neupoutají nikterak naši pozornost.
Desky jsou navrženy tak aby bylo reální je osadit bez použití těžké techniky a mokrých technologií, při jejich vztyčení a stabilizování.
David Helešic (3. ročník)
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing.arch. Barbora Ponešová, Ph.D.
„Ovšem, že dost dobře nevím, ale žiji, jsem a jdu, než budu smrtí ukončen. Mám rád tento svět, chci býti dobrý, chci svému blaženství, napomáhati všemu lepšímu, ničemu dobrému neškoditi. Jsem - i když nedosti vědomý. Jdu - i když kulhavě! Není toho mnoho, ale je to alespoň něco. A toto všechno je člověkovou dospělostí, jejím štěstím a moudrostí.“
Josef Čapek: Kulhavý poutník
Putujeme krajinou a setkáváme se s jejími obyvateli, nasloucháme jejich „společné“
paměti. Z pohádek a pověstí se dozvídáme, kdo tu dříve žil čestně a kdo kradl, na koho se
lepila smůla a kdo měl štěstí, ve kterých skalách sídlili zlí duchové, kde je ukryt poklad
nesmírné ceny, která rostlina tiší všechnu bolest, proč se ten který dům, údolí nebo hora
tak jmenuje nebo co se může stát, když přicházejí mraky od západu. Od náhodných
kolemjdoucích, místních „postaviček“, svérázných průvodců, farářů nebo servírek
z hospody na náměstí pak zase rady, kam nechodit a kam se podívat, komu věřit a na
koho se obrátit... Skládáme tyto střípky vědění spolu se vším, co jsme tu spatřili a prožili v
jeden souvislý příběh - vzpomínku. Vzpomínku, díky které se sem budeme moci kdykoli vrátit a cítit se tu jako doma.
„Otisk zanechaný v krajině námi je budoucím otiskem krajiny dalším generacím.“
Vyhlídka pro nevidomé
Markéta Mrlíková (3. ročník)
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Foretník, Ph.D., Ing.arch. Barbora Ponešová, Ph.D.
Konceptem je otisk okolní krajiny do jednoho místa. Celková podoba je ovlivněna subjektivním pocitem z místa a okolí a tak je i presentována. Tento subjektivní pocit je vtisknut do struktury, která umožňuje ostatním srovnat svůj pocit z krajiny s jiným. Struktura je pojata jako haptická, a proto nemá být vnímána pouze zrakem, ale naopak rozšiřuje prožitek z místa i o dotek.
Jednotlivé prvky jsou, jako korále, navlečené na kruhu, jenž je základním půdorysným prvkem. Prvky neodpovídají žádným reálným řezům terénem, ale naopak jsou deformovány tak aby co nejlépe podchytily podstatné dominantní body v okolí. Deformovány jsou veškeré rozměry a to včetně vzdálenosti jednotlivých bodů navzájem od sebe.
Struktura je tvořená z betonových desek, které podél kruhu mění svou výšku, šířku i sklon. Ve vrcholných dějových bodech, jenž znázorňují dominantní prvky krajiny, jsou desky vetknuty kolmo do terénu. Tímto kolmým osazením vzniká při dotyku silný pocit změny - dominanty. Od dominantního bodu se ostatní desky pomalu sesouvají až dochází ke srovnání s okolním terénem. Stejně tak mezi jednotlivými dominantami v reálným okolí jsou šedá místa, která se vpíjí do krajiny a neupoutají nikterak naši pozornost.
Desky jsou navrženy tak aby bylo reální je osadit bez použití těžké techniky a mokrých technologií, při jejich vztyčení a stabilizování.
0 komentářů
přidat komentář
