III. Cena Bohuslava Fuchse - vítězné projekty

Wave overtopping – přelévání vln
autor: Bc. Lenka Holcnerová, 5. ročník
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Mléčka

Idea návrhu využívá princip získávání elektrické energie z oceánu: Wave overtopping - Přelévání vln. Princip je zhmotněn a aplikován v architektonickém ztvárnění pobřeží. Tento nový 'přechod' mezi vodou a zemí není jen pasivním bušením oceánu do pevniny, ale způsob využití nekonečného potenciálu živlu pro naše zájmy. Je aplikovatelný všude tam, kde není pláž nebo dostatečný přístup k vodě. Rozšiřuje a tím demokratizuje plochu využívání moře: zpřístupňuje nepřístupné, rekonverzuje nevyužité, vytváří nové – 'kamenné pláže', generující elektrickou energii z věčných pohybů oceánu pro stále více lidí ve městech na pobřeží ...

Koncepční řešení:
Pódium pro věčné přelévání se, pro přechod mezi oceánem a pevninou.

Princip získávání elektrické energie:
Příboj vynáší vodu do nádrže nad úrovní moře. Voda se propouští z nádrže zpět do oceánu přes turbínu generující elektrickou energii.

Architektonické řešení:
Pozvolný svah do oceánu – navrhuji se sklonem 7 stupňů – jako optimálním průměrem. (Závisí na rozsahu slapových jevů, intenzitě a rychlosti příboje.) Svah je proříznut pěti horizontálními štěrbinami – úzkými nádržemi pro vodu z vln, které jsou příbojem v pravidelných intervalech vyplavovány nahoru po svahu – umělé pláži. Čtyři z nich slouží pro zachytávání vln, pátá pro navrácení vody do oceánu. Čtyři jsou v 2 stupňovém sklonu směrem k pevnině a ústí do trubice s turbínou, pátá je v 2 stupňovém sklonu směrem k oceánu a ústí pod hladinou. Navrhuji čtyři zachytávací štěrbiny, aby svým rozestupem pokryly rozsah výkyvů způsobených přílivem a odlivem. Celý svah je obložen kamenem, obvyklým pro tu kterou pobřežní oblast. Pro Portugalsko vápencem Lioz. Kámen je při úpatí oceánu hrubě opracován, tříští vlny ženoucí se do střední části svahu, kde je použito středně opracovaného kamene. V nejvyšší časti svahu, tam, kde pouze kloužou malé zanikající vlny, je kámen opracován nejjemněji.
Štěrbiny jsou rozděleny na komory 9x9 metrů. Tato míra určuje šíři bazénů, které jsou do svahu zaříznuty: při úpatí oceánu - nejhlubší pro zdatné plavce a skokany, ve středu běžné bazény pro odpočinek a setkávání, nahoře mělká brouzdaliště. Bazény jsou rozvrženy v poměru 2 běžné na 1 pro zdatné plavce a 1 brouzdaliště. Voda je konstantně obměňována příbojem.

Předpokádaná výroba energie:
Každá kilowatt hodina z mořského příboje bude cennější a cennější s tím, jak budou ubývat zásoby ropy a jak poroste její cena. Předpokládaná výroba energie modulu komory 9 metrů šířky je 200 kWh za měsíc. (Konzultace Wave Energy Center – Think tank u Instituto Superior Técnico Lisboa).

Veřejný prostor:
Příjemné oceánské prostředí jako veřejný prostor pro všechny obyvatele přímořských měst. Náklady na zbudování a provoz zaplatí energie, kterou vytváří... Zprostředkovává fyzický a duševní prožitek z oceánu jako ikonické mistrovské stavby, ale nestojí ani 1 000 000 Eur (odhadovaná cena Casa van Thillo od Alberta Campo Baezy) ani 6,50 Eur (vstupné do bazénů Leça de Palmeira od Alvara Sizy Vieiry).

---

Strategie pro regeneraci panelových sídlišť
autor: Miroslava Šešulková, Marek Petrík a Martin Surovec, 3. ročník
vedoucí práce: doc. Ing.arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D.

Aktivizace komunitních vztahů na sídlišti

Jak český panelák ke své pověsti přišel
Prvotní vize socialistických panelových sídlišť byla stavěná s ideou potlačení individuality jedince. V podstatě to byl sociální experiment. Tisíce lidí se najednou přistěhovaly na jedno místo bez jakýchkoliv předchozích vazeb. Lidé do sídliště přišli často z vesnic, kde člověk mívá velmi silný vztah k půdě. Najednou je nemělo zajímat nic jiného než jejich byt - 70 m, kde měla rodina trávit všechen svůj volný čas. Postupem času se sídliště začalo stávat noclehárnou všech tříd pracovníků a lidé se potkávali jen na cestě do práce a z práce. Víkend představoval výjezd na chalupy a chaty a lidé nebyli schopni trávit svůj volný čas na sídlišti. Neměli ani možnost. Povětšinou nebyly peníze na to, aby se veřejný prostor upravil podle původních plánů. Místo navrženého občanského vybavení, sportovních a kulturních zařízení vznikaly plochy, které nemají žádnou funkci, není na nich ani žádná parková zeleň. Staly se sídlištním prázdnem. Na sídlišti místa nemají paměť. Nelze poznat, co se zde nacházelo před sto lety. I kdyby lidé tyto znalosti měli, nepředávali by si je. Je paradoxní, že v takovém množství lidí někteří přesto zažívali (a zažívají) samotu a zklamání, často odděleni 150 mm prefabrikovaného panelu. Pojem sousedství je na sídlišti poměrně nejasný. Sousedé se sice pozdraví, ale necítí k sobě žádnou sounáležitost. Snaží se před sebou spíš utéct, snad jako by se cítili vinni, že vyšli ze svých bytů. Na sídlištích žije asi 31 % obyvatel ČR. To jsou 3 miliony lidí. Dost na to, abychom se snažili jejich situaci zlepšit. Sídliště jsou sice postavena ve všemožných kontextech, ale jejich problémy bývají všude stejné. V současnosti dochází k revitalizaci panelových domů v celé republice. Nová fasáda, vyměněná okna a spravené bytové jádro však nemůžou změnit ty nejhorší aspekty života na sídlištích.       

Lze tyto problémy řešit jinak?

Strategie - posilování sociálních vazeb v komunitě
Zabývali jsme se posilováním komunitních vztahů ve všech měřítcích sídliště:

Byt – Dům a vchod – Celé sídliště

Byt -  Dispozice, balkón - sociální fasáda
Změna demografie, struktury a počtu obyvatel generuje změnu dispozic. Zatímco panelové domy byly navrhovány pro typickou rodinu - dva dospělí a dvě děti, dnes se tato situace výrazně liší.
Socializace začíná v rodině. V měřítku bytu se sociální vazby mohou zlepšit jednoduchými zásahy. Spojením kuchyně s obyvacím pokojem vzniká přehlednější prostor, kde může rodina vytvářet silnější vazby a trávit zde volný čas společně. Posuvnými příčkami vzniká varibilní prostor, který se podřizuje uživateli. Velký balkon zvětšuje obytnou plochu bytu a vtahuje rodinu do venkovního prostředí. Lidé tráví víc času na fasádě, jsou vidět a komunikují spolu.

Dům a vchod - Komunitní buňka
Panelové domy jsou dělené na vchody. Lidé z vchodu se znají, zdraví se a považují se za sousedy. Často se musejí scházet na domovních schůzích, kde projednávají záležitosti týkající se domu. To je potenciál, který by se dal využít k posílení jejich sociálních vazeb. Komunitní buňka může sloužit jako platforma pro tento rozvoj. 
Komunitní buňka slouží pro domovní schůze, kde se obyvatelé domlouvají na provozu domu, lidé využívají prostor pro oslavy, maminky s dětmi pro hry. Buňka zároveň přenáší zájem I do přilehlého prostoru. Může sloužit jako zázemí pro zahradničení. Vytváření záhonků s květinami dodává určitou kvalitu do veřejného prostoru.
Buňka je transparentní. Večer, když se sejdou členové komunity, svítí. Světlo znamená život a aktivitu. Přitahuje pozornost dalších lidí.
Komunitní aktivita v buňce se rozšiřuje do okolí. Lidé si začínají všímat dalších prostorů. Začíná jim na nich záležet. Vznikají sousedské vztahy, které boří typickou anonymitu sídliště.

Sídliště - Místa setkávání komunity
Brno je rostlé radiální město. Má kompaktní jádro, které je zastavěno formou městských bloků. Za hranicí této městské struktury jsou další městské části. Některé vznikaly jako vesnice, jenž se postupně k městu připojily. Jiné byly v minulém století vystavěny jako panelová sídliště. Všechno jsou to celky, které fungují samy pro sebe, ale zároveň všem záleží i na centru města. V místě, kde obyvatelé bydlí, vytvářejí sousedské vztahy a sociální vazby. Na sídlištích se tomu však děje mnohem méně než v částech, které mají vesnický charakter.
Komunita na vesnici se schází na určitých místech, o které se zároveň její členové starají. Často nejde tolik o vnitřní prostory jako o předprostory těchto staveb. Mnohdy je lze nalézt na návsi, což je v podstatě multifunkční veřejný prostor, kde je možné uspořádat nejrůznější akce. Ať už jsou to události celé obce (hody, stavění máje, masopust atd.) nebo pouze jednoduché obsazení veřejného prostoru individuální akcí. Každý chápe, že právě zde spočívá důležitost celé obce. V tomto prostoru dochází k interakci lidí a k posilování jejich sousedských vztahů.

Kostel - Komunitní dům
Kostel na sídlišti nemusí být monofunkční budovou, ale může se stát centrem komunitního života. Kromě ekumenického prostoru, který sdílí více církví, je zde i velký sál, jenž různým propojením nabízí prostory pro společenské akce v důstojném prostředí. Důležitý je i předprostor kostela, kde se komunita potkává.

Přestavba školek a zprůchodnění prostoru před nimi
Čtyři současné pavilony školek svými přilehlými hřišti narušují průchodnost prostoru. Přemístěním školek do druhého patra a vytvořením hracích ploch v úrovni 2.NP se v uvolněném přízemním patře může vytvořit nová funkce. Uvolněná plocha hřišť slouží jako pobytová ulice, kde obyvatelé mohou opravdu “pobývat”. Uvnitř pak vznikají prostory, které slouží nejrůznějším volnočasovým aktivitám. Jsou to flexibilní a víceúčelové místnosti, které pojmou rukodělné činnosti, sportovní vyžití, hry, počítačové učebny, hudební zkušebny. Prostě vše, o co se vytvoří zájem.   

Vytvoření prostoru pro trhy u obchodního centra
Současné obchodní centrum má velmi nevyhovující okolí. Navzdory této skutečnosti se tu přece zdržují obyvatelé. Místo s velkým potenciálem jižního svahu nabízí příležitost pro vytvoření pobytových ploch. Na dnešním parkovišti může vzniknout občasné tržiště s pódiem pro sezónní trhy. Pódium může sloužit i takovým akcím jako jsou hody, vánoční vystoupení atd. Propojení tohoto prostoru se sídlištěm je zajištěno soustavou pobytových schodů.

Prefabrikovaný systém zobytnění veřejného prostoru
Panelová sídliště jsou vystavěna prefabrikovanými systémy. Veřejný prostor těchto celků však ke svým obyvatelům není přívětivý.  Vize sídlištního mobiliáře vychází ze stejného principu prefabrikace. Nabízí lidem platformu v prostoru, která je dostatečně flexibilní a kde mohou trávit volný čas. Jsou to také místa, kde dochází k interakci a vzniku sociálních vazeb. Vizuálně systém sjednocuje prostor a vytváří identitu celého sídliště.
   
Vize aktivní komunity
Tyto zásahy mají za úkol zaktivovat netečnou sídlištní společnost, které velmi nezáleží na prostředí, ve které žije. Není třeba přestavět celé sídliště, ale určitými platformami začít působit ve veřejném prostoru. Platformy začínají pulzovat zájmem obyvatel, který se rozšiřuje do okolí. Zóny zájmu se protínají a vytvářejí sociální vazby v komunitě.

---

Mendlovo náměstí – polyfunkční objekt
autor: Daniel Struhařík, 2. ročník
vedoucí práce: Ing.arch. Pavel Jura

Urbanistické řešení
Jak je patrno z urbanistické analýzy, Mendlovo náměstí za svou novodobou historii prodělalo několik necitlivých zásahů. Náhon, který vedl středem, byl zasypán. Na místě městských lázní s městskou zelení byla zbudována panelová zástavba. Vznikla tak třída vedoucí k veletrhům.
Navrhovaný objekt tento hlavní problém odděluje od náměstí a dává tak potenciál k zásahům, které mohou náměstí opět vrátit jeho charakter.
Již od nepaměti byly vertikály součástí veřejného prostoru. Radnice s radniční věží nad okolní zástavbou jako symbol správní moci. Kostel, jako symbol hodnot nás převyšujících.
Součástí Mendlova náměstí obě tyto dominanty jsou obsahem: basilika a viditelný Špilberk. Z tohoto důvodu jsem výšku objektu podřídil okolní zástavbě a ponechal kompaktní tvar, který nedominuje okolí.
Objekt vychází z okolní zástavby jak výškou, tak rastrem fasády.
 
Architektonické řešení
Hmotově se jedná o kompaktní tvar. Ten je ale narušen lodggiemi.
Fasáda plně vychází z funkce. Pro horní tři obytná patra platí následující pravidlo: byt o větší výměře (více pokojích)= větší loggie. Luxusnější byty jsou četnější směrem vzhůru.
Vnitřní prostor loggie je kombinací okenního otvoru a skleněné zavěšené fasády.
Typologicky se jedná o trojtrakt. V obytné části je problém osvětlení vyřešen „vykousnutím“ rastru ve fasádě. To umožňuje využívat velkorysou privátní terasu jednomu z bytů, také ale poskytuje osvětlení společné komunikaci. Rovněž přístup do vždy 2 bytů je orientován z tohoto prostoru. Oddělení komunikace a terasy je provedeno mléčným sklem.
U komunikačního jádra je provedeno otočení podesty schodiště. To nám umožňuje nepropsání komunikace do fasády.
U administrativního patra je sociální zázemí řešeno formou úzkého prostoru v prostředním traktu.