Budoucí architekti vyvolali zájem

Vložil
Tisková zpráva
25.05.2006 16:45
V rámci výstavních akcí, které pořádala společnost Xella Porobeton CZ s.r.o. u příležitosti své účasti na 11. mezinárodním stavebním veletrhu v Brně, se uskutečnila také slavnostní prezentace vítězných prací 11. celostátního a 3. mezinárodního ročníku studentské soutěže Xella 2005/6.

Téma letošního ročníku znělo „Pravobřežní ochranná hráz vodního díla Gabčíkovo očima studentů architektury“ a soutěžící navrhovali objekty služeb pro sportovní a rekreační účely podél ochranné hráze vodního díla Gabčíkovo. Jejich cílem bylo především ukázat možnosti citlivého a zajímavého architektonického dotvoření krajiny, kterou změnila lidská činnost.

Při slavnostní prezentaci vystoupili především autoři několika vítězných prací, například vítěz letošního ročníku Michal Krištof a Leona Hobausová, která získala druhou cenu. Zájem posluchačů vzbudila i vystoupení některých členů poroty, především významného architekta Vlada Miluniče, dvou vítězů minulých ročníků a dalších osobností. Oceněné a vítězné práce si přítomní návštěvníci mohli prohlédnout na panelech v sálu a ocenit tak v některých případech skutečně netradiční přístupy budoucích mladých architektů k zadanému úkolu.

Rozhovor s Michalem Krištofem, vítězem letošního, už 11. ročníku studentské soutěže Xella 2005/6

Michal Krištof, student Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, se letos stal vítězem studentské architektonické soutěže, pořádané společností Xella Porobeton CZ s.r.o. I přesto, že zatím není žádným ostříleným kozákem, ale teprve studentem prvního ročníku, si poradil se zadaným úkolem ze všech soutěžících nejlépe a jeho návrh zaslouženě zvítězil v konkurenci dalších 45 soutěžních projektů.
Abychom se o něm dověděli trochu víc, položili jsme mu několik otázek.

Co jste očekával, když jste se přihlásil do studentské soutěže Xelly? A splnila se vaše očekávání?

Do soutěže Xella jsem se nepřihlásil s cílem vyhrát a ani jsem od ní mnoho neočekával. Na projektu jsem pracoval proto, že jsem chtěl zanechat nějakou stopu po svém prvním semestru studia na Fakultě architektury. A protože jsme v 1. ročníku ještě nepracovali v ateliérech, byla tato soutěž tím, co jsem hledal - a současně byla i velkou výzvou.
Bylo to tak nejen proto, že jsem prvák, ale také proto, že jsem sám nevěděl, do čeho jdu. Zatímco moji starší kolegové pracovali na této soutěži celý semestr v rámci výuky v ateliérech, já jsem ji dělal v průběhu zkouškového období. Navíc jsem se musel co nejrychleji naučit pracovat v architektonických programech. Zkrátka mnoho výzev, do kterých se zapletla ještě i nemoc, ale nakonec jsem to stihl a výsledek byl opravdu nádherným oceněním mé snahy. Na to, že to byla moje první soutěž, byl výsledek nad všechna moje očekávání. Když jde prvák do soutěže, myslím, že nikdy nečeká takový úspěch.

Máte před sebou nějaký profesní sen – ne cíl, ale opravdu sen nebo touhu?

Mám jednu lidskou touhu, a to být dobrým člověkem. Od té se odvíjejí všechny ostatní, tedy i ta profesní. Nikdy nelítám v oblacích, ale stojím nohama na zemi. Vychází to z mé povahy, jsem realista, a než bych si dával příliš vysoké cíle, raději preferuji menší, dostupnější. Nedívám se příliš do budoucnosti, protože nikdy nevím, co se může stát zítra. Všude kolem je mnoho příkladů. Samozřejmě jako každý, i já mám své sny a někdy si přeji, aby ze mě opadla všechna racionalita a realita – něco podobné, co zažil i Le Corbusier u své kaple v Ronchamp. Možná tam někde je i moje velká touha vytvářet krásné prostory pro život lidí. Prostory budoucnosti, prostory tvořené nejen stěnami, ale i hudbou, počítači. To jsou moje nejkreativnější sny. Pak se znovu octnu na zemi a přeji si pracovat u nějakého kvalitního architekta, později si založit vlastní ateliér a pokusit se zrealizovat aspoň jeden sen, aspoň částečně. Nechat po sobě na tomto světě svůj otisk. To je jedna z mých největších tužeb.

V čem vidíte hlavní přednosti pórobetonu YTONG a jak byste je podle vašeho názoru mohl využít ve vaší kariéře, ve vašich projektech?

Během svého krátkého studia jsem se samozřejmě už stačil seznámit se stavebním systémem YTONG. Pórobeton považuji za velmi zajímavý materiál při stavbách typologicky patřících například k obytným budovám, rodinným domům a podobně. Tento systém má svoje výhody, které bych využil hlavně s ohledem na svoji architektonickou specifikaci. Vždycky jde o řešení nějakého problému, a toto řešení se skládá z konceptu, funkce, formy, materiálu, konstrukce… Jestliže v tom všem bude možnost využít pórobeton, určitě bude hrát svoji úlohu.

Rozhovor s ing. arch. Jarkem Veselákem, vítězem 5. ročníku studentské soutěže

Jarek Veselák, nyní už architekt, zvítězil před několika lety v tradiční studentské architektonické soutěži, zaměřené na praktické využití pórobetonu. Téma 5. ročníku soutěže, který se konal v letech 1999/2000, znělo: Dům pro osobnost s použitím stavebního systému Hebel. Dnes už pracuje tehdejší student ve vlastním ateliéru Aeroplan a dívá se na svou účast ve studentské soutěži z jiného úhlu, z praxe.

S jakými očekáváními jste se před lety přihlásil do studentské architektonické soutěže? A splnila se některá z nich?

Přihlašoval jsem se do soutěže, která tehdy ještě nesla název společnosti Hebel a jsem rád, že i přes nejednu změnu názvu firma svůj postoj k vypisování soutěže pro studenty nezměnila a tradici udržela.
Abych pravdu řekl, velká očekávání jsem neměl - ani jsem je mít nechtěl. Velká očekávání bývají příliš často následována obdobně velkým zklamáním. A ono je to tak při navrhování jistější, protože v architektuře je cesta od prvního nápadu k návrhu přes soutěž, její vyhodnocení až k možné realizaci velice dlouhá. A tak dlouho žít jen v očekávání je řekněme poněkud nepohodlné...
Možná bych proto raději mluvil o naději - že se podaří udělat návrh, o kterém je člověk vnitřně přesvědčen a že to co těší autora, někdo další uvidí a také ohodnotí. Tato naděje se mi naplnila.

Máte před sebou nějaký profesní sen - ne cíl, ale opravdový sen nebo touhu?

Určitě mám. A ne jeden. Profesním snem by mohl být třeba kultivovaný stav společnosti. Kultivovaný natolik, aby se tvůrčí činy - nejen na poli architektury - staly běžnou součástí každodenního žití, upozorňovaly na něj a činily viditelným skutečnost, že život je ze své podstaty n e s a m o z ř e j m ý . . . Tedy aby neustále připomínaly také to, že náplní života klidně může být prodej tvárnic, projektů nebo domů, ale neměl by se stát jeho smyslem.

V čem spatřujete hlavní přednosti pórobetonu Ytong a jak byste je podle Vašeho názoru mohl využít ve Vaší práci?

Jako výhodu bych viděl například fakt, že se jedná o stavivo dostatečně známé stavebníkům, nebojí se s ním zacházet, oceňují snadnou zpracovatelnost. Pórobeton je vnímán jako stavivo takřka tradiční v těchto krajích, což vynikne o to víc v souvislosti, že takové povědomí dodnes chybí například dřevostavbám.
0 komentářů
přidat komentář

Související články