Future Talks 05 : Takashi Fujino

Rozhovor č. 05
Ikimono architects - Takashi Fujino (TF)
20.2. & 18.3.2024 // Online z Takasaki/Japonsko

ZZ: Děkuji mnohokrát za váš čas při našich setkáních online. Na začátek, mohl byste stručně představit vaše studio a popsat hlavní principy a hodnoty vaší práce?

TF: Mé studio se jmenuje Ikimono architects. Základem naší filozofie je, že architektura je prostředníkem mezi lidskými bytostmi a prostředím. Proto když se změní místo nebo lidé, náš způsob práce se dramaticky mění také. Styl nebo struktura se může na první pohled zdát nekonzistentní, ale je to proto, že navrhujeme architekturu, která reaguje na různé lidi a prostředí.
Budova mé kanceláře „Atelier Tenjinyama" (2011) se nachází v Takasaki v prefektuře Gunma. Když se podíváme na počátky architektury obecně, jejím účelem bylo chránit před deštěm a větrem, tato budova je podobně primitivní, skládá se pouze ze čtyř ochranných stěn, několika oken pro spojení s městem okolo a skleněné střechy. Tyto dramatické prvky návrhu slouží propojení vnitřku a vnějšku. Střecha je z průhledného skla, což nám umožňuje vidět oblohu, a je vysoko, takže zde můžeme nechat růst velké stromy. Tato architektura nás nejen fyzicky a psychologicky chrání před deštěm, ale také nás s ním propojuje jinak, umožňuje nám užívat si i deštivé dny více smysly. Ve skutečnosti, když zde trávíte čas, můžete se cítit pohodlně a najít nové perspektivy. Můžeme také citlivěji vnímat plynutí času, sezónní změny a klima. Sledovat, jak interiér mění barvu během západu slunce; stíny vnitřních stromů, vrhané projíždějícími auty, tančící na stěnách; letní noční bouře; hvězdné nebe nebo zimní měsíc a pokud sněží, můžeme mít dokonce na krátko i bílý strop. Chci vytvářet architekturu, která nám umožní vnímat široké spektrum od malých událostí po velké změny. Tato parcela přiléhá k velké rušné ulici, na jižní straně je moje kancelář a severní strana je můj soukromý prostor, kde jsem žil první dva roky po výstavbě. Moje ložnice je v podzemní místnosti, kde jsem mohl zajistit stabilnější a pohodlnější teplotní podmínky bez nutnosti vytápět nebo chladit prostor klimatizací. Jak můžete vidět z výkresu řezu, ve zbytku prostoru není betonová základová deska, jen úzký základový pás pod stěnami. Podlahu tvoří jen hlína, aby se kořeny stromů, které jsme zde zasadili, mohly volně šířit. Východní a západní stěny jsou mírně šikmé dovnitř. Použili jsme speciální velmi tekutý beton k odlití všech stěn najednou. Vnitřní podlaha je vyvýšena nad okolní terén pouze o 70 mm. Výška stropu je 8 metrů, takže v interiéru neexistuje žádná překážka pro růst velkých stromů. Během let se zeleň uvnitř masivně rozšířila a nyní v létě poskytuje příjemné zastínění, ale v prvních letech jsme uvnitř museli používat slunečníky.
Společně s botanickým designérem panem Otou jsme navrhli, jak umístit 143 různých rostlin uvnitř i vně stavby. Rostliny tu nejsou jen pro estetiku a zastínění, ale také jsme uvažovali o jejich vůni. Navrhli jsme aroma-krajinu, která odpovídá funkcím každé zóny v této budově. V pracovní části je svěžest s citronovým eukalyptem, v soukromé oblasti je relaxace podpořena gardénií a v kuchyni je zasazen jasmín, který můžete dát do vody a pít. Tímto způsobem můžeme s vnitřními rostlinami spojit všechny naše smysly, je tu zážitek vizuální, čichový, dotekový, i zážitek z trhání a ochutnávání rostlin.
Vnitřní klima jsme zpočátku ovládali ručně otevíráním oken, později převzala kontrolu příroda. Vnitřní rostliny se rozšířily ven a venkovní dovnitř, takže jsme přestali zavírat okna, tak sem mohli vletět ptáci a nastěhovat se se svými hnízdy. Nyní zde žijí dva páry holubů, v bezpečí před venkovními nepřáteli. Také provádíme výzkum monitorováním tohoto prostoru, abychom zjistili, jak mohou být námi vytvořené podmínky prospěšné pro lidské bytosti.

ZZ: Takže bychom mohli říci, že hlavní hodnotou vaší práce je spojovat obyvatele vašich staveb s přírodou více, než je v architektuře obvyklé, je to jako překračování hranic a obvyklých standardů? Experimentujete, jak moc se můžete propojit s přírodou, ale stále zachovat pohodlné podmínky pro lidský život? Atelier Tenjinyama ukazuje velmi radikální koncept, použil jste takový radikální přístup i v jiných projektech?

TF: Ano, moje další práce jsou také projekty, které se pokoušejí propojit lidi s přírodou. Například rodinný dům s fotografickým studiem, umístěný v horách v prefektuře Gunma. Pozemek je v kopci, takže na začátku návrhového procesu jsme plánovali pozemek srovnat, ale nakonec jsme se rozhodli respektovat terén, abychom se vyhnuli velkým terénním úpravám. To bylo také dobré řešení z ekonomického hlediska. Můj klient a já jsme měli mnoho diskusí o tom, zda udělat druhé patro a přidat schodiště. Klient se vyjádřil, že svah vnímá jako pohodlnější a bezpečnější než schody, takže jsem navrhl šikmou podlahu s výškovým rozdílem tří metrů. To vám nejen ponechává pocit, že jste na svahu, ale i širší perspektivu toho, že jste uprostřed hory. Šikmá podlaha není lineární, ale je tvořena částí velkého kruhu, jehož střed je na obloze, stejně jako střecha, ale nesdílejí stejný průměr, takže strop chodby je nejnižší uprostřed. To umožňuje duální aspekty prostorového vnímání, při sestupu do obývacího prostoru poskytuje rozšířený nadhled a při odchodu do ložnice zažíváte introvertní pohled. Také integrace abstraktního prvku dokonalého kruhu spojuje klienta se širším prostředím.

HK: Takže koncept této práce je jednoduchý, návrh integruje původní terén místa a abstrakcí vyjadřuje spojení, vztah s přírodou?

TF: Přesně tak.

ZZ: Děkuji mnohokrát za představení vašich prací. Pojďme pokračovat k další otázce, jak vnímáte roli architekta v současné a budoucí společnosti?

TF: V mém studiu teď pracujeme s přírodou na low-tech základě, ale věřím, že v budoucnosti bude lidská technologie pokračovat v pokroku, jak se prohlubují znalosti o přírodě a ekosystémech. Dosud lidé používali přírodu egoistickým způsobem a obávám se, že pokud se lidé dostanou tak blízko, budou přírodu ještě více vykořisťovat. Ve svém studiu chci zacházet se silou rostlin původním, takto nezatíženým způsobem. Musíme přemýšlet o správné a uctivé vzdálenosti mezi přírodními ekosystémy a lidmi. To je jedna z rolí architekta.

ZZ: Jak daleko do budoucnosti přemýšlíte? Například když jste navrhoval výsadbu eukalyptových stromů ve vaší kanceláři, kolik let do budoucnosti jste si představoval? Myslím, že při začleňování přírody do návrhu je prvek času docela důležitý.

TF: Očekáváme, že strom vyroste více než přes strop. Když jsme ateliér navrhovali, dokonce jsme udělali architektonický model tohoto stromu prolamujícího se skleněným stropem, protože je to jedna z budoucích možností (smích). Architektura je jako film, není vytvořena jen pro jeden bod v čase, ale je spojena časovou osou. A při navrhování přemýšlíme o změnách a událostech, jejichž pozorování si můžeme užívat.

ZZ: Pěkné, takže když navrhujete architekturu, anticipujete celý cyklus života budovy ještě, než se narodí, až do jejího konce nebo i za něj. Jak vnímáte důležitost vlivu architekta na životy běžných obyvatel města a kam vás to vede ve vaší vlastní práci?

TF: Architektura vychází z klienta a abych byl upřímný, nemám silnou architektonickou metodu. Každý náš návrh začíná od potřeb klientů, jejich způsobu myšlení, života, používání budovy a jejich vnímání. Architekti potřebují znát své klienty více a více.

ZZ: Máte pravdu, ale na druhé straně má architektura velký vliv nejen na klienta, ale také na lidi, město a prostředí kolem ní. Co tento aspekt?

TF: Architektura je cirkulace, stejně jako lidé staví budovy, budovy ovlivňují okolní místo a souhrn těchto vlivů vytváří město. Chci navrhovat architekturu, která má dobrý vliv, způsobem, že moje práce přitahuje zájem a zaměřuje jej na své širší okolí.

ZZ: Které sociální aspekty považujete za nejdůležitější, aby o nich architekti přemýšleli?

TF: Myslím, že rychlý technologický pokrok je jistým druhem sociálního aspektu. Nové technologie vznikají rychleji a rychleji, ale myslím, že bychom měli přemýšlet hlouběji a posuzovat opatrněji, jak bude každá nová technologie používána, jaký vliv přináší do našeho světa, jaké jsou výhody a nevýhody. Německý filozof Martin Heidegger napsal zajímavou věc o technologii. Řekl, že technologie není kontrolována lidmi, ale distancuje se od nich jako nezávislá věc. Každopádně, ať už jde o high-tech nebo low-tech, měli bychom přemýšlet o tom, jak budeme tuto technologii v budoucnosti používat.

ZZ: Jak klimatické změny ovlivňují vaši práci?

TF: V posledních letech se používá stále více sofistikovaných technologií na kontrolu vnitřního prostředí budov, aby reagovaly na klimatické změny. Nicméně tyto vysoko-technologické budovy mohou otupovat naše smysly. Například lidé žijící ve výškových budovách si často neuvědomují, že venku prší, dokud nesjedou výtahem dolů na přízemí a nevyjdou na ulici. Je to proto, že budova je vysoce zvukově izolovaná, aby blokovala venkovní hluk, a klimatizace udržuje vnitřní teplotu konstantní, takže si nedovedli představit, že prší. Lidská představivost má své limity a obávám se, že přetechnologizované budovy budou tuto představivost více a více omezovat.

ZZ: Takže čím více lidé přebírají kontrolu nad svým prostředím, tím více se odpojujeme od přirozeného prostředí a přírody, a nakonec ztrácíme více naší představivosti. Jak by takovou situaci mohli architekti řešit? Vidíte nějaké nástroje, které by k tomu měli architekti k dispozici?

TF: Nejde o to, kolik kontroly máme nad vnitřním prostředím budovy samotné, ale spíše o to, jak navrhovat tak, aby lidské smysly mohly zůstat v kontaktu i s jinými věcmi. Přemýšlet o tom, jak navrhovat budovy kde byste mohli vidět, cítit a slyšet co se odehrává venku, i když používáte zařízení kontroly prostředí.

ZZ: Jak vnímáte vliv SDGs (Sustainable Development Goals - Cíle udržitelného rozvoje OSN pro rok 2030) na japonskou architekturu a jak je reflektujete ve své práci?

TF: Lidé v oblasti architektury znají SDGs dobře, ale široká veřejnost s nimi není vždy dostatečně obeznámena. Vzhledem k této znalostní propasti to není univerzální komunikační nástroj s klienty, a bez ohledu na to, jak moc architekti SDGs doporučují, je pro ně těžké toto téma prosazovat. Bylo by pěkné, kdyby mezi širokou veřejností byla hlubší znalost těchto 17 bodů. Vzdělávání je důležité. Také pracuji na univerzitě, takže své studenty o tématu učím. Nicméně, projekty zaměřené na SDGs mají stále tendenci být více obchodního charakteru.

ZZ: Vidíte, z mého pozorování jsem si myslela, že SDGs jsou v Japonsku veřejnosti dobře prezentovány, protože potkávám mnoho SDG reklamních kampaní. Jak vidíte japonskou veřejnou debatu o udržitelnosti a adaptabilitě měst, je dostatečná a plodná? Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady jejích výsledků?

TF: Environmentální debata přinesla některé výsledky: nyní existuje množství příkladů budov splňujících standardy pro snížení environmentálního dopadu budov, které by byly před 10 lety nemožné. Myslím, že velké stavební společnosti dělají více SDG projektů než malé architektonické kanceláře.

ZZ: Jaké jsou možnosti a limity japonských architektů při vytváření ekologické/udržitelné architektury?

TF: Jak víte, klesající populace Japonska způsobuje problém prostřednictvím rostoucího počtu opuštěných domů. Většina z nich je dřevěných a ve srovnání s jinými zeměmi je zde docela málo příkladů renovací dřevěných domů. Vidím v tom velký potenciál, protože dřevo může být znovu použito a recyklováno různými způsoby, a pokud bychom ho mohli používat lokálně, snižovat potřebu transportu nových materiálů, mohlo by to také snížit CO² stopu. A omezením je, že Japonsko má mnoho zemětřesení a jiných přírodních katastrof, takže rozsah architektonické svobody je omezen přísnými fyzickými a regulačními požadavky.

ZZ: V očích Evropanů má japonská architektura velmi blízký vztah k přírodě. Kde podle vašeho názoru leží tyto kořeny? A je tento vztah o ekologii a udržitelnosti?

TF: Myslím, že jsou dva důvody. První je, že Japonsko je horké a vlhké kvůli asijskému monzunovému klimatu, což usnadňuje růst rostlin více než v Evropě. A se čtyřmi ročními obdobími se příroda dramaticky mění během roku. Takže Japonci se cítí blíže přírodě. Druhý, myslím, je náboženské přesvědčení. Máme buddhistické a křesťanské náboženství, ale naše základní víra leží v šintoizmu a věříme, že Bůh sídlí ve všem. Dokonce v kamenech, řekách a stromech. Všechny tyto bytosti jsou rovnocenné lidem.

ZZ: Jak vnímáte problémy městských tepelných ostrovů (UHI) v japonských městech? Jak vidíte použití přírodních řešení (NBS) v tomto kontextu a jak je používáte ve své práci?

TF: UHI je jedním z klíčových témat které bychom měli zvažovat. Je to velmi komplexní problém a existuje tolik faktorů, které ovlivňují, jak se bude teplota ve městě vyvíjet. Od homogenity výšky budov ovlivňující proudění vzduchu po klimatizační systémy, které chladí interiér, ale vypouštějí horký vzduch ven, činí města ještě teplejšími. Koncentrace populace je dalším faktorem v UHI, takže správná městská hustota, stejně jako správný poměr zastavěného objemu a prázdného prostoru musí být v městském plánování důsledněji uváženy.
Pokud jde o přírodní řešení, z výzkumu v mém Ateliéru, jak jsem zmínil na začátku, o tom, kolik odpařované vlhkosti a zlepšení vzduchu může zvládnout jeden strom, mohli bychom říci, že v létě má jeden strom stejný efekt jako jedna klimatizační jednotka. Ale v zimě strom nebude prostor vytápět. Bylo by zajímavé dozvědět se o více studiích jako je tato. Na druhé straně také věřím v lidskou intuici. Rozdíl mezi řešeními jako zelené střechy nebo zelené stěny a stromem v mé kanceláři je, kolik lidského zásahu je tam potřeba. V mé kanceláři jsou stromy zasazeny v zemi a prostě rostou samy, zatímco střešní ozeleňování a zelené fasády vyžadují lidskou péči a management, jako jsou vodní sprinklery, což považuji za velmi antropocentrickou metodu.

ZZ: Nezaléváte stromy ve vaší kanceláři?

TF: Zaléval jsem je na začátku, první rok. Ale rostly rychleji, než jsme očekávali, takže jsme je přestali zalévat. Ale nikdy nepřestaly růst (smích).

ZZ: Pojďme k další otázce, jak vnímáte roli veřejného prostoru v současných japonských městech? Jak jej zahrnujete do svého návrhového procesu?

TF: Situace v japonských veřejných prostorech se trochu mění. Veřejný prostor je pro všechny, ale podléhá vládě, která stanovuje mnoho přísných předpisů a pravidel, a svoboda používání je omezená. Protože vláda nechce převzít odpovědnost za možné problémy. Každopádně, v poslední době můžeme vidět, že kvalitnější místa mohou být poskytována soukromými investory jako společný prostor, ale je to často poněkud cílené a tedy ne skutečně pro všechny. Slyšel jsem, že v Evropě byly veřejné prostory vytvářeny vládou a také buržoazií. V prefektuře Gunma například pan Tanaka, CEO společnosti vyrábějící brýle ve městě Maebashi, buduje mnoho veřejných prostor pro občany. Takto, pokud jednotlivci a samospráva spolupracují na vytváření veřejného prostoru, přísné předpisy mohou být uvolněny.

ZZ: Používáte metody participace/komunikace s veřejností nebo místní komunitou ve vaší práci a jak vnímáte tuto metodu v kontextu japonské společnosti?

TF: Když navrhujeme veřejnou budovu, jako je mateřská školka nebo škola, máme tendenci pořádat workshop a vést diskusi s mnoha lidmi nad plánem a konceptem budovy. Je zajímavé získat různé úhly pohledu během takového workshopu, může to stimulovat původní a neočekávané nápady. Ale v japonské společnosti je to obtížné. Nicméně zjišťuji, že ačkoli na začátku diskuse je sotva několik upřímných názorů, což pak není velmi kreativní, stává se to produktivnějším po více společných setkáních, pak se lidé mohou stát otevřenějšími k jiným názorům.

ZZ: Kdo obvykle organizuje takové participativní setkání? Máte nějaká doporučení pro jiné architekty, jak vést produktivní diskuse s veřejností? Máte nějaké osvědčené metody?

TF: Organizuji je ze své vlastní iniciativy a často mi pomáhají lidé ze samosprávy a stavitelé.
Není dobré jen poslouchat požadavky každé osoby zvlášť, je lepší nechat tyto požadavky slyšet jiné lidi, kteří mají odlišné názory, konfrontovat je. Například v případě školy, pokud přivedete lidi z různých pozic - místní obyvatele, učitele, rodiče - k účasti na společné diskusi, stává se to postupně méně sobeckým.
Řekl bych, že sám příliš nemluvím. Zaujímám během diskuse pozici publika, i když je to architekt, kdo udělá konečné rozhodnutí.

ZZ: Co byste doporučil nastupující generaci architektů - studentům architektury, na jaká témata by měli zaměřit svou pozornost?

TF: Povzbuzuji příští generaci, aby rozpoznala systém vztahů mezi přírodním a umělým světem. A aby uvážila práva, nejen práva lidí, ale práva stromů, květin a zvířat. Například v Japonsku lovíme velryby, ale v Evropě je to zakázáno z ochranářských důvodů. Od moderní doby byla práva živých bytostí pomalu přehodnocována. Možná přijde dokonce budoucnost, kdy dřevěné trámy a prkna, které používáme, už nebudou moci být vyráběny v zájmu ochrany práv stromů. Například pohledem SDGs je dřevěná architektura lepší než betonová, tímto způsobem zacházíme se stromy pouze jako s materiálem, ale ve skutečnosti je strom také živým tvorem. V budoucnosti nás čeká velká debata o zacházení s živými bytostmi jako s materiálem. Je důležité vědět, jak vytváříme etické vztahy s živými tvory a respektovat je.

ZZ: To je velký úkol pro budoucnost. Děkuji mnohokrát za tento zajímavý rozhovor!