Zapomenutá stodola: výjimečné dílo příbramských architektů a stavitele MARTINICE GROUP, kteří proměnili stoletou ruinu v unikátní bydlení

 

Stodolu, jejíž historie sahá do období těsně před první světovou válkou, postupem času zcela pohltila okolo vznikající zástavba. Objekt je tak dnes ukrytý ve vnitrobloku, mezi vzrostlými stromy a starými cihlovými zdmi. Do neortodoxního projektu novostavby rodinného domu vnořené do torza stodoly se pustil mladý tým architektonického studia Karnet architekti pod vedením Michaela Karneta. "Od samého počátku jsme věděli, že na pozemku určeném pro výstavbu chceme zachovat a přiznat stávající stodolu, která nám vytyčila jasné mantinely pro novou stavbu. Půdorys stodoly byl jasně daný a naštěstí poměrně velkorysý. Dispoziční řešení jsme podřídili původním zdem a jejich již existujícím otvorům. Také bylo zřejmé, že abychom neporušili statiku nebo nenarušili základy staré stodoly, bude nutné zbudovat dům jako lehkou, konstrukčně zcela oddělenou dřevostavbu," říká Michael Karnet, zakladatel příbramského studia.



V prvotní fázi realizace se jeho tým musel zaměřit na sanaci více než 100 let starého křehkého torza stodoly. "Kamenné zdi bylo nutné stabilizovat nadbetonávkou a místy i oplechováním, abychom je konzervovali a zabezpečili vůči degradaci. Původní objekt byl očištěn od všech nánosů omítek, přístaveb, dřevěných prvků i střechy, až z něj zbylo jen cihlovokamenné torzo připravené pro novou etapu. Základovou desku pro novou, vnořenou stavbu jsme umístili s dostatečným odstupem, abychom kamenné zdi neohrozili. Jinak jsme ale staré stodole ponechali svobodu v jejím dalším životě a počítáme s tím, že se sem tam něco odrolí nebo odloupne. Dům zbudovaný pod ní to nijak neovlivní," vysvětluje autor návrhu.

Realizace vnořené dřevostavby se ujala společnost MARTINICE GROUP, se kterou měl investor dobré zkušenosti již z předchozí spolupráce, a proto ji cíleně oslovil. "Výběr dodavatele nám plně vyhovoval. Chtěli jsme spolupracovat s někým lokálním, protože pochopit úskalí tohoto projektu a hledat bezpečné a trvalé řešení každé nové výzvy si žádalo velmi intenzivní spolupráci," objasňuje Michael Karnet a uvádí konkrétní příklady: "Zásadní technickou podporu ze strany společnosti MARTINICE GROUP jsme potřebovali při řešení krovu, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy, které jsme navrhli přes vrch kamenných zdí, navíc v kombinaci s podélným vikýřem v zásadě po celé délce domu. Inženýři z Martinic si s problémem poradili bez jakýchkoli úprav architektonického konceptu. Vzhledem k výšce původní zdi navrhli šikmé podepření krokví přesahu, což se ukázalo jako velmi elegantní řešení i v místě přesahů pod vikýři."

"Tato stavba pro nás byla výzvou především z důvodu nezvyklé koncepce architektonického návrhu, jenž počítal se zachováním kamenné obvodové zdi. My jsme měli za úkol vnořit do tohoto torza stodoly panely dřevostavby. Ale právě tento nápad dělal celý návrh nesmírně zajímavým, a tak jsme do toho šli," vysvětluje Michal Zeman, ředitel realizační společnosti MARTINICE GROUP, a dodává: "Poradit jsme si museli například s ošetřením panelů, které měly být postaveny u obvodových zdí stodoly, proti vlhkosti, jež by mohla narušit obvodový plášť dřevostavby. Dále jsme hledali řešení pro vhodné a přesné navázání přesahu střešního pláště na obvodové stěny stodoly tak, aby vše bylo v pohledové kvalitě. Komplikovaná byla i celková statika stavby, se kterou jsme se kvůli velkým rozponům museli vypořádat bez podpor. Největší výzvou ze všech však byl požadavek, aby se realizace co nejvíce podobala původnímu architektonickému návrhu a představě investora. Na nás bylo vymyslet takové technické řešení, jež by umožnilo vyhnout se designovým kompromisům."

Stodola svým protáhlým obdélníkovým půdorysem rozděluje pozemek de facto na dvě poloviny – východní a západní. Každá má svůj charakter i odlišné světelné podmínky. Tento fakt sehrál při navrhování dispozičního řešení vnořené stavby zásadní roli. Příjezd k domu byl dán ze západní strany. Severní dvojici klenutých otvorů tedy architekti využili jako otevřený přístřešek pro parkování. Hlavní obytný prostor umístili do jižní části původního objektu mezi druhou dvojici klenutých otvorů, ze kterých vystupují dvě terasy: jedna západní, jež ústí do klidnější zahrady a využívá odpolední slunce, a druhá východní, kde si lze sluneční paprsky vychutnat ráno a dopoledne. Díky využití klenutých otvorů s přirozeným částečným zastřešením a pohybu slunce po obloze odpadla potřeba venkovního stínění v podobě obvyklé pergoly, která by narušila původní objem. "Stodola má velmi dlouhou západní a východní fasádu. My jsme hlavní obytnou místnost umístili přesně mezi dva průjezdy. Nechtěli jsme zasahovat do stávajících fasád a dělat v nich nějaké další díry, protože bychom tím mohli ohrozit konstrukci stodoly. Proto jsme využili již existující velké klenuté otvory a právě do nich osadili velká okna. Ta slouží i jako průchody na obě zmíněné terasy. Podstatné je, že právě uprostřed mezi těmito průjezdy je situována kuchyně s jídelním stolem a hlavní obývací prostor s krbem, zkrátka srdce domu. Toto řešení se nakonec ukázalo jako obrovská výhoda, protože do domu dokážeme dostat sluníčko po celý den a zároveň jsme jeho obyvatelům zajistili dostatek soukromí i krátké cesty z jedné terasy na druhou," popisuje Michael Karnet výhody dispozic.

Právě práce s přirozeným světlem si žádala pečlivé plánování. Vedle zmíněných protilehlých teras, které poskytují současně osluněné i zastíněné stanoviště, je v objektu navržena i řada dalších promyšlených řešení, jak do interiéru přivést maximální množství přirozeného světla. Například vnitřní schodiště bylo umístěno podélně v západní části půdorysu, tak aby ložnice a dětské pokoje mohly být orientovány na východ a uživatelé domu si zde mohli vychutnávat ranní slunce. Architekti také záměrně odsunuli vložený objem od původních zdí stodoly. Jedno z oken v obývacím pokoji tak míří – zdánlivě nelogicky – přímo do kamenné zdi, ale díky dostatečnému odstupu mezi nimi je do místnosti přivedeno velice příjemné nepřímé denní světlo.

Při samotné realizaci vnořeného domu ocenili všichni zúčastnění výhody dřevostavby – nejen lehkost konstrukce, rychlost výroby a montáže, ale také možnost maximální prefabrikace s předem promyšleným návrhem jak instalací, tak i podoby interiéru. V již připravených panelech dřevostaveb bývají dodatečné úpravy často problém, ne však v případě zapomenuté stodoly. Flexibilitu do projektu vneslo speciální technologické řešení: instalační předstěna zde představovala zásadní výhodu, kterou realizátoři nejednou využili při dodatečné úpravě pozic koncových prvků osvětlení, vypínačů a zásuvek. Obvodové konstrukce jsou oproti těm zděným velmi subtilní, čímž architekti získali ve vnitřním prostoru několik desítek cenných centimetrů navíc. Stěny mají tloušťku jen 33,3 centimetru a jsou difuzně otevřené, což umožňuje přirozené větrání. Svou roli sehrál i požadavek na ekologičnost navrženého systému dřevostavby, jenž byl splněn především použitím dřevovláknité izolace jak v konstrukci, tak i na fasádě.

"Velkou pozornost jsme věnovali přípravě návrhu, popisu stavby, jednotlivým detailům a preciznosti provedených montážních prací. Těší nás, že čas a úsilí, které všichni zúčastnění přípravě, výrobě a realizaci této zakázky věnovali, přineslo své ovoce, což dokládá spokojenost investora. Radost máme ale i z toho, že jsme dokázali zhmotnit také představy architekta," pochvaluje si Jaroslav Eder, vedoucí technické přípravy výroby MARTINICE GROUP, a dodává: "Na spolupráci s architektem i investory nejvíc oceňujeme, že jsme se všichni snažili najít společnou řeč a že architekt byl u realizace od samého počátku. Mohli jsme tak řešit veškerá úskalí navrženého architektonického záměru i případné konstrukční limity. A to se nám díky výborné spolupráci všech zúčastněných podařilo."

"Ať si ta slupka v podobě původní stodoly klidně dál žije svým vlastním životem, ať se třeba něco odlupuje, ať se torzo postupně rozpadá… My pod ním schovali nový dům, který nejenže splňuje veškeré nároky na současné bydlení, ale může tady být klidně dalších sto padesát let," uzavírá Michael Karnet.

Zapomenutá stodola

Místo: Dobříš
Ateliér: Karnet architekti
Autor: Michael Karnet
Dodavatel stavby: MARTINICE GROUP
Realizace: 2022
Zastavěná plocha: 240 m²
Užitná plocha: 287 m²
Foto: Petr Polák

www.karnet.archi