Tištěná architektura: Martin Hejl

Zdroj
PLAC
Vložil
Tisková zpráva
23.01.2015 12:00
Martin Hejl
Kolmo.eu

Vladimírovo knihkupectví Serius a občanské sdružení PLAC vás sdrečně zvou na 23. přednášku z cyklu "tištěná architektura". Tentokrát v pátek 23. ledna 2015 v 18:30 hodin v Jablonci přivítáme architekta, teoretika a pedagoga Martina Hejla, který promluví o knize pro loňské architektonické bienále v Benátkách.



Ing. arch. Martin Hejl (*1980) je architekt, teoretik a pedagog. V roce 2006 absolvoval Fakultu architektury Technické univerzity v Liberci. V roce 2007 pracoval v architektonickém studiu BIG. Od roku 2008 do roku 2012 působil v holandském architektonickém studiu OMA (Office for Metropolitan Architecture). V roce 2013 přednášel na Technické univerzitě v Liberci a pražské univerzitě Archip. Je spoluzakladatelem architektonického studia Kolmo, které založil společně s Lenkou Hejlovou. V roce 2014 spoluzaložil multimediální studio Loom on the Moon.

Přednáška se bude věnovat knize 2×100 mil. m² – Atomizace modernity: o architektuře velkých obytných celků 1914–2014. Tato kniha vznikla k benátskému Bienále jako záznam výzkumu o 200 mil. m² plochy, kterou představuje obytná plocha postavená v Československu za posledních sto let. „Toto období frázujeme 6 zastaveními, která představují 6 největších ucelených urbanistických souborů z tohoto období, dokumentovaných rozhovory s jejich přímými aktéry a následnými badateli, axonometriemi a diagramy. Je reakcí na téma Absorbing modernity 1914–2014 v tom smyslu, že se snaží podat svědectví, jak se v prostoru bývalého Československa velké příběhy počátku moderny, její vize, ideály, synchronizace s technologickými inovacemi, očekávání společenských změn, manifesty a možná neopakovatelné možnosti, které v tu dobu stály před architekturou, postupem doby proměnily, absorbovaly: na jedné straně se v postmoderně umravnily v obezřetnou nedůvěru k totalitarismům, ale na straně druhé se unavily do reprodukce ověřeného, kvantity; současnou atomizaci (rozměrů projektů, velikosti kanceláří, specializací profesí, ambicí tvůrců) lze pak chápat jako uvolnění, ale zároveň jako rezignaci na velká měřítka.
Veškerý materiál vznikl v období deseti měsíců. Klasická vědecká – kunsthistorická metoda se ukázala jako příliš pomalá, proto jsme mobilizovali formu rozhovorů, které se záměrně odehrávaly u tázaných doma. Rozhovory rozvíjí několik paralelních příběhů, které se proplétají a doplňují. Tyto příběhy jsou dokumentovány ve třech diagramech.“

Více informací >
0 komentářů
přidat komentář

Související články