Respekt Madam - piknik a přednášky pod Stalinem

S blížícím se karlovarským festivalem se v rámci prvního Pikniku na Stalinu a ve spolupráci s Respekt Madam zaměříme na problematiku možného prodeje Hotelu Thermal - symbolu KVIFF a československé brutalistické architektury - který by mohl zapříčinit ohrožení budoucnosti této ojedinělé stavby. V rámci uvolněné piknikové atmosféry vystoupí v sobotu 20. června 2015 od 13:30 tito odborníci:

Mgr. Lukáš Beran : Architektura manželů Machoninových
PhDr. Jakub Železný : Vývoj společenského vnímání architektury 60. - 80. let na příkladu hotelu Thermal.
Ing. Ivan Hačkajlo : hlavní inženýr projektu hotelu Thermal
Ing. Svatopluk Zídek : stavbyvedoucí bazénu hotelu Thermal

O celé problematice se dozvíte buď v sobotu 20. června pod kyvadlem nebo na stránkách Respekt Madam. Jídlo na piknik si, prosím, přineste vlastní.

Více informací >

---

Při sledování kauzy kolem privatizace karlovarského hotelu Thermal jsme získali pocit, že ačkoliv se detailně popisuje politická situace kolem prodeje bazénu a pozemků s ním spojených, média dostatečně neakcentují architektonickou hodnotu tohoto pozdně moderního skvostu nebo to, jaká hrozba pro českou kulturu se za touto transakcí skrývá. Podle ministerstva financí má hotel Thermal investiční deficit a je třeba s ním začít podnikat. Odprodejem bazénu soukromému vlastníkovi a jeho úplným odtržením od hlavní budovy se mají získat prostředky, které by se následně investovaly do hotelu. Souhlasíme sice s tím, že hotel nebyl dostatečně udržován a jeho současná situace není uspokojivá, ale neztotožňujeme se se strategií, s jakou chce Andrej Babiš a předseda představenstva hotelu Thermal, Ivan Chadima, hotel revitalizovat. 

Thermal byl už od začátku koncipován jako festivalový palác, jako kongresové centrum a jako veřejná budova pro obyvatele Karlových Varů. S bazénem, který je v současnou chvíli nabízen k odprodeji, se počítalo už v úvodních studiích. Kraj chtěl, aby budovu mohli využívat i místní obyvatelé, a tak byl bazén součástí zadání. Propojení masy hotelu s bazénem v přilehlé stráni vyvažuje solitérní účinek věže a filmových sálů. Budova bazénu ukotvuje Thermal do údolí, a ten tedy netvoří osamocený objekt. Jde o jeden architektonický celek, který není možné roztrhnout. Současný záměr prodat bazén a tím rozšířit komplex na několik vlastníků může znamenat nejen konec využívání bazénu občany Karlových Varů, ale také jeho zánik, a tedy nevratné poškození celé kompozice areálu. Věříme, že postupným ořezáváním zásadních předností hotelu ztrácí celá budova svůj raison d’etre. Dnes, po téměř padesáti letech od položení základního kamene, je navíc u odborné veřejnosti hotel uznáván jako významná a kvalitní stavba, která má kapacity nalákat nejenom lázeňské hosty, ale i milovníky architektury.
Veřejnost si Thermal mylně spojuje s minulým režimem a obdobím normalizace; brutalismus vnímá jako materiální znázornění myšlenek komunismu a ne jako mezinárodní architektonický styl. Mezi světovými odborníky je takováto architektura rozpoznávána pro svoje kvality, ale u nás je tento styl dlouhodobě přehlížen. Musíme si ale uvědomit, že jedinečnost hotelu Thermal tkví právě v tomto sporu. Autoři a jejich tým padesáti zaměstnanců museli v prostředí socialistického státu vyvinout neskutečné úsilí, aby se přiblížili trendům západního světa. Když Věra a Vladimír Machoninovi vyhráli soutěž na stavbu hotelu Thermal, vynutili si tehdy, že před přípravou podrobnějšího projektu vyjedou na studijní cestu po nových evropských kinosálech. Možná kvůli obrovské stavební investici 410 milionů československých korun ministerstvo tuto cestu schválilo. Autoři se vrátili se vzorky materiálů, které chtěli v Thermalu použít, ale které kvůli tehdejší politické situaci nebylo možné objednat ze zahraničí. Architekti proto objížděli české firmy a nutili je, aby potřebné věci vyrobily. V šedesátých letech byli v těchto firmách potomci předválečných řemeslníků – potřebné materiály byly tedy vyrobeny v řemeslné kvalitě první republiky. Zásadní hodnota architektury této doby tkví v tom, že autoři navrhovali vše od základní dispozice budovy přes nábytek až po svítidla a osobně dohlíželi na jejich správné zpracování. Dnes je interiér hotelu poškozen nekontrolovanými rekonstrukcemi devadesátých let, ale hliníkové podhledy nebo obrovské skleněné výplně stále vypadají nadčasově díky tomu, že ve své době šlo o náročné technické invence.
Rozmělněním celé koncepce budovy by se ohrozil i Karlovarský filmový festival, který je s touto budovou po desetiletí neoddělitelně spjat. Prodejem části hotelu by mohlo dojít k omezením, které by narušily chod tohoto kulturního svátku. Andrej Babiš v lednové tiskové konferenci o budoucnosti hotelu Thermal prohlásil, že Karlovarský festival způsobuje hotelu finanční ztráty. Rádi bychom ale připomněli nevyčíslitelnou hodnotu této oslavy kultury a filmového řemesla. Autoři Thermal stavěli jako festivalový palác a inovátorsky přistupovali i k vystavění promítacích sálů, které jsou díky zavěšení na konzolách vzdušné a majestátní. Při představování svých plánů Machoninovi v euforické době pražského jara odpovídali novinářům, že „prostředí Thermalu umožní promítání jen kvalitních snímků a samo vyloučí možnost, aby se v něm někdo odvážil uvádět kýč“. Když Věra Machoninová vzpomíná na dobu, kdy Thermal projektovala, říká: „V šedesátých letech byla ve vzduchu naděje. Tehdy byl v lidech náboj. Pocit, že se to hýbe.“ I díky této naději patří dnes KVIFF do světové špičky, i když byl velký sál zpočátku noční můrou organizátorů, kteří v době normalizační nudy měli problém ho zaplnit. Kvůli velikosti hlavního sálu, který pohodlně pojme 1200 diváků, je Karlovarský festival stále přístupný veřejnosti. Tím se liší od ostatních festivalů stejné úrovně jako Cannes nebo Berlinale a má tedy velmi specifickou atmosféru. Thermal spojuje mladé diváky s baťůžkem s celebritami z celého světa v jejich společné lásce ke kultuře, co povznáší. O tom, že se suchou nohou člověk dostane z pokoje nejen do termálního bazénu, kde „zrovna plave motýlka filmová hvězda F. F.“, ale i do festivalového kina, psali novináři Festivalového deníku KVIFF už v roce 1964. Mít i dnes možnost přejít přímo ze sálu k bazénu, probrat u toho právě zhlédnutý film a možná i zahlédnout svého filmového idola, je pro mnohé zážitek, který si budou dlouho pamatovat.
Tyto vzpomínky jsou tou podstatou, kterou je třeba chránit. Věříme, že to je možné pouze prohlášením tohoto architektonicky cenného objektu za kulturní památku a uvedením budovy do stavu co nejblíže tomu původnímu – co se týče architektury, jeho funkce, tak i jeho nadčasovosti.